Nesnadný rozsudek

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

"Vytiskněte mi ten rozkaz k princeznině popravě," řekl Grand Moff Tarkin svému vojenskému sluhovi, který jen srazil paty, opustil Grand Moffovu pracovnu a bez okolků odspěchal rozkaz splnit.
Tarkin zatím usedl ke svému stolu, ze zásuvky vyndal rancoří kůží potažené pouzdro na psací potřeby, otevřel ho a s nechutí z něj vytáhl lesklé stříbrné plnicí pero. Nemohl tenhle primitivní nástroj vystát, avšak k jeho smůle císař před nedávnem rozhodl, že všechny významné dokumenty včetně rozkazů k popravám musejí být kromě elektronické podoby archivovány také v tištěné formě. A jak už to tak bývá, rozkaz převtělený v list papíru si žádá podpis odpovědné osoby, což Tarkina naplňovalo bytostným odporem. Přestože obvykle s císařovou politikou bezvýhradně souhlasil, nemohl se zbavit podezření že tento krok, který Jeho Veličenstvo zdůvodňuje potřebou uchovávat informace způsobem nezávislým na energii, je ve skutečnosti pouhým stařeckým vrtochem motivovaným císařovou nepochopitelnou zálibou v historických technologiích nebo - a k této možnosti se Tarkin přikláněl spíše - škodolibou radostí z přivádění svých podřízených k šílenství.
Grand Moff nečekal příliš dlouho, když se dveře jeho pracovny otevřely a dovnitř vstoupil vojenský sluha s potištěným bílým listem. "Děkuji," řekl Tarkin, když lejstro od sluhy přebíral, a pak dodal: "Prozatím můžete jít. Zavolám vás, pokud budu něco potřebovat."
Položil si list před sebe a jemně upravil jeho polohu tak, aby jeho okraje byly rovnoběžné s hranou stolu, jak lahodilo jeho oku. Poté sáhl po plnicím peru a sundal z něj víčko. Přiložil kovový hrot k papíru a udělal prvních pár tahů, než se jeho ruka zastavila. Kromě mělkého stěží viditelného žlábku po špičce pera na papíře nic nezbylo. Začal perem po papíře zběsile kmitat nahoru dolů, ale kromě sporadických skvrnek od zaschlého inkoustu se mu žádného úspěchu dosáhnout nepodařilo. Nyní už mu bylo jasné, že bude potřeba doplnit inkoust. A také novou kopii rozkazu - papír, který ležel na stole před ním, hyzdily rýhy od hrotu pera a drobné inkoustové ďubky způsobené předchozí marnou snahou přimět psací nástroj ke spolupráci.
Tarkin stiskl tlačítko komlinku a když jeho vojenský sluha potvrdil příjem, předal mu své instrukce: "Budu potřebovat lahvičku s inkoustem a novou kopii toho rozkazu k popravě. Počkejte - když už to budete tisknout, udělejte raději rovnou tři." Při čekání na sluhu nejprve zmuchlal a hodil do koše pokažený list s rozkazem, pak vytáhl z kapsy čistě bílý kapesník a začal jím přelešťovat lesklou černou plochu svého psacího stolu, na níž ke Grand Moffově rozmrzelosti každý dotek zanechával rušivě působící mastné šmouhy. Než se sluha s inkoustem a třemi listy papíru vrátil, byla už deska stolu nablýskaná jako zrcadlo v nejdražším coruscantském hotelu a Tarkinův pedantský smysl pro pořádek se tetelil blahem.
S perem, inkoustem a třemi kopiemi úřední listiny na dokonale čistém stole se Grand Moff Tarkin mohl znovu pustit do práce. Odšroubováním stříbrného pláště odkryl plnící mechanismus pera, načež jeho špičku ponořil do lahvičky s inkoustem a bedlivě při tom dával pozor, aby se tmavomodrá tekutina nedostala nikam jinam než na kovový hrot jeho psacího nástroje. Jakmile nasál inkoust a opět zašrouboval kryt plnícího mechanismu, přitáhl si výtisk rozkazu k popravě alderaanské princezny, aby ho konečně bez dalšího zdržování stvrdil svým podpisem. Tentokrát už na papíře po plnícím peru zůstávala tenká tmavě modrá a vlhce se lesknoucí linie přesně tak, jak to má být. Ještě však nebyla dokončena ani třetí čárka Grand Moffova podpisu, když nastala další komplikace. Tarkin podrážděně sykl, když se z přeplněného pera uprostřed podepisování uvolnila najednou velká kapka inkoustu a zničila jeho dílo nevzhlednou kaňkou.
Když ho přešlo prvotní rozladění z druhého nezdařeného pokusu o podpis toho otravného lejstra, pogratuloval si Tarkin ke své prozíravosti, že si místo jedné kopie nechal přinést hned tři. Zmačkal a vyhodil kaňkou znehodnocený papír a sáhl po druhém, čistém. Protože jedna kopie důležitého rozkazu již nadbytku náplně v komůrce pera za oběť padla, měl Grand Moff jistotu, že přebytečný inkoust už je pryč. Bez obav tedy přiložil špičku k papíru a několika plynulými tahy na něm vykouzlil úhledný podpis. Nakonec to ani nebolelo, pomyslel si spokojeně při pohledu na spleť postupně zasychajících modrých linií. Pak se ale zděsil. Všiml si, že jeho podpis, ač jinak bezchybný, se nachází na místě vyhrazeném pro razítko - další prehistorický výmysl, na kterém císař trvá... Jak mohla nějaká civilizace fungovat v dobách kdy papír byl jediným prostředkem k uchovávání informací, to bylo nad Tarkinovo chápání.
Prudkým pohybem smetl ze stolu další nepovedený výsledek své snahy o podpis rozkazu, v jedné ruce ho bleskově zmuchlal do rozčepýřené kuličky a mrštil jím do odpadkového koše. Neméně svižným pohybem sáhl po třetí a poslední kopii. Tedy aspoň by po ní sáhl kdyby jeho ruce v cestě nestála lahvička s inkoustem, kterou ve snaze odbýt si nenáviděnou zastaralou úředničinu co nejrychleji zapomněl zavřít. Když se temně modrý zkapalněný výsměch rozlil po stole a začal se vsakovat do nyní již osamoceného obdélníkového listu, jinak vždy vybraně se vyjadřující Grand Moff Tarkin zaklel, že by se začervenal i pasák z nejšpinavější vykřičené uličky kdesi ve spodních partech Coruscantu.
Několikrát se nadechl a vydechl a pak opět aktivoval komlink. "Přineste mi 100 kopií toho rozkazu a sklenku - ne, láhev - onderonské brandy," přikázal svému vojenskému sluhovi. Rozhodl se totiž netroškařit a zároveň být připraven na nejhorší. Aby se zabavil a uklidnil, než sluha jeho rozkaz splní, dal se Tarkin do utírání inkoustu.
Než sluha objednávku vyřídil - sto kopií je přece jenom sto kopií -, stačil Tarkin navrátit svému stolu dřívější lesk a v koupelně pak vydrhnout modré fleky ze svých rukou. Jen inkoust, který se mu dostal za nehty, ne a ne pustit. Když už seděl znovu za svým stolem a se silným pocitem frustrace se pokoušel vyškrábat odpudivě modrou hmotu zpod svých nehtů, konečně vstoupil do místnosti vojenský sluha. V rukou držel tác s prázdnou sklenkou a plnou lahví a pod pravou paží si k trupu tiskl štos potištěných papírů. Nejprve položil na stůl tác a pak vedle něj papíry. Na to Tarkin pokývl hlavou a mávnutím ruky sluhu propustil.
Tarkin se opět chopil pera a udělal prvních pár tahů, když tu - "Budete si přát i něco k jídlu, pane?"
Tarkin sebou škubl, když uslyšel hlas svého sluhy, který se jen pár vteřin po svém odchodu nečekaně a zcela neslyšně do jeho pracovny vrátil. Následkem tohoto vyrušení špička Grand Moffova plnicího pera poskočila po papíře a nechala za sebou nežádoucí čáru téměř přes půl listu.
"Ne! A pokud vím, jasně jsem vám říkal, že vám dám vědět, pokud od vás budu něco potřebovat! Jestli mě ještě jednou vyrušíte aniž byste byl zavolán, nechám vás zastřelit!" Vyskočil ze své židle, zmačkal další (Kolikátý už to byl?) zničený výtisk rozkazu k popravě a hodil ho po sluhovi. S největší radostí by Tarkin toho idiota nechal zastřelit, ale kvůli tomu by musel podepisovat další papír, což ho od té jinak velice lákavé myšlenky odrazovalo. Pohrozit mu tím ale přece jenom může...
Vojenský sluha, celý roztřesený, vykoktal omluvu, sebral zmuchlaný papír, který po něm byl krátce předtím vržen, a spěšně se z Grand Moffovy pracovny odporoučel. Tarkin si pro uklidnění nalil sklenku onderonské brandy a vyprázdnil ji několikanásobně rychleji, než se na nápoj této kvality a ceny sluší a patří. Poté znovu zasedl ke stolu, přisunul si před sebe novou čistou listinu a sáhl po psacím nástroji. Jedna rychle vypitá sklenka brandy však nebyla ani zdaleka dostačující k uhašení Tarkinova vzteku, a tak se Grand Moff do podepisování dokumentu vrhl s takovou razancí, že při posledním tahu zatlačil na pero až příliš silně a protrhl papír.
Musím se uklidnit, myslel si Tarkin a v duchu počítal do dvaceti. Pak si nalil druhou sklenku brandy a tentokrát ji pomalu usrkával, vychutnával a čekal při tom, až se jeho krevní tlak navrátí do běžnými přístroji měřitelných hodnot. Když dopil, odklidil ze stolu pozůstatek předchozího nezdaru a vzal si ze štosu inkoustem dosud nedotčený rozkaz k popravě. Tah sem, tah tam, a pod hrotem jeho plnicího pera se zrodil podpis velitele Hvězdy smrti. Tarkin si po sobě podpis ještě zkontroloval - žádná kaňka, správná poloha... jenom první písmeno je trochu nedotažené. Vrátil ruku k papíru, aby poslední drobný nedostatek napravil, ale jakmile to udělal, vzápětí se o něj pokusila mrtvice. Ukázalo se, že inkoust na konci podpisu nebyl ještě zcela zaschlý a tak ho hrana Tarkinovy dlaně rozmazala.
Tarkin si zakázal zdržovat se rozčilováním a uklidňováním. Tentokrát už to vyjde, přesvědčoval se. Hmátl po nové kopii dokumentu, který ho dnes už stál tolik nervů. Přitiskl k papíru špičku pera a začal se podepisovat. Ještě však ani podpis nedokončil, když si s hrůzou všiml, že inkoust, který se na jeho ruku dostal z předešlého podpisu, se obtiskl a zkazil tak i na tento list. S hlubokým nádechem se opřel ve své židli. Pak se opět naklonil ke stolu, ale místo po papíru a plnicím peru sáhl po sklence a lahvi onderonské brandy. Nalil si štědrou dávku zlatavého nápoje a několika loky ji vypil. Pak vstal od stolu a vydal se do koupelny umýt inkoustovou skvrnu ze své pravé ruky.
Když se s čistýma rukama vrátil, rozhodl se neotálet a hned se znovu pustit do práce. Vzal si z hromádky další novou listinu a bez meškání začal tah po tahu na bílé ploše vykreslovat sled písmen svého jména. Jakmile se však dostal až k několika posledním tahům, inkoust se začal na papíře nekontrolovatelně rozpíjet. Tarkinův podpis totiž končil v místech, kde byla na začátku podepisování opřena jeho ruka, která, jak Grand Moff ke své hrůze zjistil, nebyla po umytí zcela dokonale usušená a od níž papír lehce navlhnul a umožnil tak modré tekutině bleskurychle prostupovat jeho póry a šířit se do všech směrů. Tarkin zmuchlal a vyhodil dokument s rozpitým podpisem i dva předchozí rovněž zpackané rozkazy k popravě, které dosud provokativně ležely na jeho stole, a následně nalil do své sklenky další dávku onderonské brandy.
Po vyprázdnění sklenice Tarkin vstal od stolu, ale vzápětí se musel rukama opřít o jeho desku, jak se mu zatočila hlava. Pohledem vyhledal láhev stojící na stole a seznal, že zhruba polovina jejího obsahu je pryč, což jeho náhlou závrať vysvětlovalo. Chvíli čekal, než aspoň částečně znovuzíská stabilitu, a pak začal ne úplně jistým krokem přecházet po místnosti sem a tam. Za chůze se pokoušel uvažovat o nejlepší možné taktice pro úspěšný podpis. Je to jako odstraňování náplasti, napadlo ho, je třeba to udělat co nejrychleji a tudíž jen s minimem bolesti. Z náhlého popudu se vrhl ke stolu, popadl pero, papír a bleskurychle načmáral svůj podpis. Pak se s přidržováním se hrany stolu vrátil ke své židli a unaveně se na ni svezl. Sáhl po listině, kterou před pár sekundami podepsal a podíval se na ni. Měl pocit, že něco není v pořádku. Dlouze na papír hleděl a následně ho začal otáčet po směru hodinových ručiček a hned zase zpátky. Jeho podpis byl vzhůru nohama!
Rychle těžknoucí rukou sáhl po lahvi, rozhodnutý utopit v onderonské brandy ten tichý hlásek ve své hlavě, který mu říkal, že to není dobrý nápad. Po dopití sklenice se ještě jednou pokusil o podpis jedné z mnoha kopií důležitého rozkazu, které mu ještě zbývaly. Po chvíli tápání po desce stolu sevřel psací nástroj prsty pravé ruky a levačkou hmátl po štosu papírů. Nepříliš koordinovaným pohybem shrábl z hromádky několik listů najednou a i zbytek štosu vypadal po jeho zásahu poněkud neuspořádaně, ale Tarkin nyní nebyl v rozpoložení, kdy by ho tento mírný nepořádek znepokojoval. Přitiskl hrot pera k papíru, ale jeho ruka mu vypovídala službu a tak se mu místo podpisu podařilo vytvořit jen nesmyslnou čmáranici. Množství příliš rychle vypitého alkoholu ho už dohnalo a on cítil, jak je pro něj čím dál těžší udržet hlavu vzpřímeně a oči otevřené. Otáčení zadírajícího se myšlenkového soukolí v jeho hlavě se zpomalovalo a zpomalovalo, až se nakonec úplně zastavilo.
Když se Tarkin s bolestí hlavy a pocitem tatooinského sucha v krku probudil, zprvu nevěděl, proč že to spal ve své pracovně s hlavou na stole. Přimhouřil oči před bodavě ostrým světlem a zkusil se protáhnout, přičemž ho bolestivě luplo za krkem. Pak si všiml hromady lehce pomuchlaných papírů na svém stole a vzpomněl si, co bylo příčinou jeho nynější mizérie. Ostudné selhání z uplynulých hodin je třeba napravit, řekl si v duchu. Odhodlaně ignoroval nevolnost, která se ho zmocňovala, našel v hromadě bez ladu a skladu list, jenž jakýmsi zázrakem unikl pomačkání, a zbytek papírů urovnal do štosu tak úhledného, jak jen bylo v jejich zkrabaceném a zprohýbaném stavu možné. Na vrchním papíru ve štosu vyzkoušel plnící pero, a když si ověřil, že inkoustu je v komůrce ještě dostatek, obrátil svou pozornost k listině čekající na jeho podpis.
Jak tak seděl u stolu s listem papíru naproti sobě, bezděčně se mu v mysli rozezněla melodie () z jakéhosi holofilmu, jehož jméno si nevybavoval, ale utkvělo mu v hlavě, že ona melodie doprovázela scénu, kdy proti sobě stojí dva nesmiřitelní rivalové a jen okamžiky zbývají do výstřelu z blasteru, který ukončí nepřátelství doslova na život a na smrt. Poslední pokus, rozhodl se snad pod vlivem dojmu ze strhující holofilmové scény. Teď nebo nikdy. Vítězství nebo smrt. A jestli se to ani tentokrát nepovede, tak namouduši princeznu raději propustím. Přiložil kovovou špičku plnícího pera na správné místo v tištěném dokumentu a zahájil válečné tažení inkoustu po běloskvoucí papírové planině. Když dokončil poslední tah, prohlédl si výsledek svého snažení. Nejprve se tomu zdráhal uvěřit, ale nakonec shledal, že je všechno v naprostém pořádku. Úlevně vydechl. Pak komlinkem přivolal svého vojenského sluhu a slavnostně mu předal list, aby ho odnesl do kanceláře k orazítkování a založení. Když byla záležitost rozkazu konečně definitivně vyřešena, usoudil Grand Moff, že je načase oznámit tu radostnou novinu princezně.

*****

"...Nevíte, jak těžké bylo podepsat rozkaz k vaší dnešní popravě." Ano, vskutku nesmírně těžké, pomyslel si Grand Moff Tarkin a už při pouhé vzpomínce na to martyrium s podpisem se mu udělalo mdlo.
Podporuji: 

Podporuji Spolek Šalamoun - spolek na podporu nezávislé justice v ČR.
Spolek bohužel DMS neprovozuje, proto případné sponzorské dary posílejte na účet č. 170718584/0300.
Více informací o spolku a jeho činnosti můžete nalézt na webu: http://spoleksalamoun.com/o-spolku-salamoun/

Fandom: 

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Začalo to uculováním, pak jsem se potichoučku smála a od hudebního doprovodu jsem se už nepokrytě chechtala. Výborné, skvělé, ženiální, děkuji za prodloužení života!

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Moc ráda slyším (čtu), že se povídka líbila. :-)

Obrázek uživatele neviathiel

U kaňky už jsem se začala pochechtávat :) Dokonalé!

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Děkuju za pochvalu. :-)

Obrázek uživatele HCHO

úžasné :), jen nevím, jestli zítra ráno v práci zvládnu podepsat ten štůsek výsledků, abych si radši vzala propisku (brandy totiž nebude) :D

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

:-D Tak doufám, že se zadařilo. :-)
Jinak mě těší, že se povídka líbila.

Obrázek uživatele bedrníka

Báječná povídka, nahlas jsem se smála. :DDD

-A A +A