Ve stopách
Chtěl bych si nahradit téma 14, Vítr ve vlasech.
Tak to by bylo.
Naposledy se nadechl vzduchu této cizí země.
Pokynul řadě nastoupených vojáků a ještě jednou dopřál svým uším slyšet to krásné slovo.
Imperator.
Tak ještě jednou.
Imperator!
Když loď vyplula, rozloučil se s bílými útesy.
Na tváři ho pohladil mořský vítr.
Cítil na sobě pohledy vojáků a námořníků. Ale bylo to jiné než při cestě do Británie.
Teď v nich bylo to, co potřeboval.
Respekt.
A kapka božské úcty.
Na jedné kratší a jedné delší noze došel ke křeslu a posadil se do něj.
Je čas napsat, že se uslintanému Claudiovi povedlo něco, co velký Caesar nedokázal.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jako vždycky úžasné, takové
Jako vždycky úžasné, takové věrně podané. Díky ti za Římany, hodně jsem si to letos užila.
Díky moc, já se stydím, že
Díky moc, já se stydím, že jsem čtení ani psaní víc nedal.
Velmi pěkné, ten opravdu
Velmi pěkné, ten opravdu určitě všechny překvapil.