Padesátka - Kobovy noční můry - 41
Spisovatel Jakub Brzda minule prokázal dostatek odvahy (nedostatek pudu sebezáchovy, přechodné pominutí smyslů,... vyberte si každý sám) a dal Kobovi a Nevimu hmotné tělo. Zbývá ještě pár věcí dořešit.
„Tak to by bylo,“ prohlásil Brzda, když Koba a Nevi vstali. „Cítíte se nějak jinak?“
Nevi a Koba se poplácali po ramenou. Pak se Nevi obrátil k Brzdovi. „Děkuji,“ řekl, „mohl bych ti potřást rukou?“ Brzda natáhl ruku a stiskl Neviho teplou a pevnou dlaň.
„I já,“ požádal Koba. „Myslím, že tak za polovinu mých denních můr nemůžeš, tak ti prominu i tu druhou. Ale jí to neprominu.“ Brzda podal Kobovi ruku, jenže při posledních vyslovených slovech se mu paže zatřásla a dlaň zpotila. Koba to nezaznamenal, byl už totiž myšlenkami někde jinde.
„Jakube, mohl bys mi splnit ještě jedno přání? Víš, chci vyzkoušet, jestli se ta přeměna týkala i mýho pendreku.“ Koba se rozhlédl po místnosti a do oka mu padl kulaťoučký, mimořádně roztomiloučký porcelánový ježek. V Kobovi vyvolal velmi nemilé vzpomínky.
„Vadilo by ti moc, kdybych tohleto odpálil až na konec světa?“ zeptal se víceméně formálně a napřáhl pendrek jako basebalovou pálku.
„On je od... vlastně, klidně si posluž,“ špitl spisovatel. „Jen počkej, než otevřu okno.“
Koba se s gustem napřáhl a odpálkoval ježka perfektním úderem. Ježek proletěl otevřeným oknem a vzápětí všichni strašlivě zařvali. Po zahradní pěšince přicházela Simona s taškou v ruce. „Pozor!“
Pozdě. Ježek proletěl jejím tělem a pokračoval směrem k záhonu, do kterého se zaryl, až hlína vystříkla.
Simona se udiveně podívala na svoje břicho, pak k oknu na Kobu dosud držícího pendrek a zamračila se. „Kobo! Už jednou jsem ti řekla, že pendrek je nebezpečná hračka. Jednou tím fakt někomu ublížíš.“
„Simono!“ proskočil Nevi oknem a pokusil se ji sevřít v náručí. Taky skončil na zemi.
„Zaplať pánbůh, že nemáš hmotné tělo, jinak...“
Otočil se k Brzdovi. „No jo, ale co jí zachránilo život, bude odteď jen na obtíž. Dej jí taky hmotné tělo.“
„Tak to by nešlo,“ namítl Brzda. „Ona není moje stvoření. Takže nemůžu.“
„Mohl bys,“ oponoval Rejstřík, „a ty víš jak. Tak prrroč nechceš?“
„Protože se to nedělá! Protože je to hnus!“
„Jaký hnus myslíš?“ optal se ostražitě Nevi.
„Fanfiction!“
Autorka tohoto textu nesdílí názor kolegy spisovatele, ale on se prostě nedal zastavit. Jestli Brzda nepřibrzdí, budu mu muset připsat nějakou fakt výchovnou kapitolu. :D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-)))
Oživovat cizí postavy, taková zhůvěřilost, muhehe
No právě. Co myslíš, bude
No právě. Co myslíš, bude Brzda charakter a bude si stát na svém? :)
:D Brzda mi měl fakt
:D Brzda by měl fakt přibrzdit, co bychom bez fanfikce dělali?
Hmmmm... vymýšleli si své
Hmmmm... vymýšleli si své vlastní postavy? :D
No to teda, to je zhůvěřilost
No to teda, to je zhůvěřilost!
Žejo?
Žejo?
Strašná! Ti autoři fanfiction
Strašná! Ti autoři fanfiction, no škoda mluvit :-P
Chachá, to je provokace!
Chachá, to je provokace! Nicméně když si odmyslíme ta silná slova, hrabat se někomu známému - tedy nikoli vzdálenému, nám nedostupnému a nadto většinou dostatečně slavnému, aby nějaké takové zásahy jeho dílo uneslo - v jeho příbězích bez jeho souhlasu asi bude považovat za neetické většina z nás.
No ale nevím nevím, jestli by Simona zrovna po téhle šlupce vůbec měla o zhmotnění stát. A taky nevím, co s nimi vlastně takhle bude dál.
No jo, tak přesně před tímhle
No jo, tak přesně před tímhle teď Brzda stojí. Může oplatit stejnou mincí a vypůjčit si Simonu, jenže on to - zcela správně - považuje za neetické. Jenže když to neudělá, co bude se Simonou?
Mám to jaksi promyšlené, uvidíte za týden. No, snad tu pak se mnou ještě někdo bude mluvit. :D
:) teda to se Brzda ukázal!
:) teda to se Brzda ukázal! Joj, to bude ještě veselo.
Co ty víš, třeba se nám z něj
Co ty víš, třeba se nám z něj ještě vyklube i charakter. :D
By si měl dávat Brzda pozor,
A to je nápad! :) Nesmím
A to je nápad! :) Nesmím samozřejmě ani naznačovat, ale psát se v příštím díle určitě bude.