Padesátka - Kobovy noční můry - 48
Dnes Velký Závěrečný Souboj. Podbarvěte si ho ve vhodném okamžiku hudbou, odkaz je v textu.
„Ano,“ zopakovala Simona. „Buď ty, nebo já.“
„Zůstane ta silnější. A bere všechno.“ postavila se bojovně Poldýnka.
„Platí?“
„Platí!“
Ženské si podaly ruku a pak se pustily, jako by se dotkly horké plotny. Zíraly jedna druhé upřeně do očí a obě odmítaly uhnout pohledem.
„Když všechno, tak všechno, takže i Neviho, že jo?“ optala se nevinně Poldýnka.
„Na toho mi nesahej,“ načepýřila se Simona. „Ten je můj! Jen můj! Konečně pořádnej chlap místo všech těch splašků, cos mi házela do cesty ty. Je přesně takový, jakého jsem chtěla.“
„Já ho tak napsala, pamatuješ?“
„Ale hovězí nožičky, já si ho vysnila. A tebe Rejstřík jen přesvědčil, abys mu dovolila sundat ten pytel.“
„Je moc pěknej, že? Bude mi s ním dobře, Slimmy. A ty utřeš a potáhneš zpátky do basy.“
„Jakub by tě měl přehnout přes koleno a naplácat ti, aby tě přešly pitomé nápady, ty děvčico kopaničářská!“
Brzdovo jméno zarazilo divokou Poldýnčinu vyřídilku. Zadumala se, ale pohledem neuhnula. Simona zklamaně vydechla.
Vtom pocítila, jak se jí o zápěstí otírá černé peří. Rejstřík, následován Nevim, se vplížil do místnosti a zrovna rozepínal zip velké tašky, kterou Nevi postavil na židli vedle Simony.
Simona nespouštěla oči ze spisovatelky a nenápadně sáhla po paměti po tašce a odklopila svrchní látku. Do místnosti vtrhla hudba. Z tašky se vyhrnuly tóny kovbojského songu a za nimi pořádný železniční pražec, který dopadl na podlahu, až to zadunělo. Dva dobře obdaření krysáci, nesoucí skládací židličky, nabídli rámě modrorůžovým králičím bačkůrkám a s velmi hrdým výrazem je usadili do první řady. Za nimi se vyhrnula krysokráličí drobotina: drsnosrsté šedé krysokrálice s naivníma očima orámovanýma dlouhými řasami, dlouhými roztomilými oušky a ocásky jako pírky a modrorůžoví krysokráličí frajeři s krátkými oušky, růžovými bříšky a dlouhými holými ocasy. Za chvíli duněl trám jejich poskakováním a rytmickým přidupáváním. Občas mezi nimi proběhli těžce identifikovatelní modří, růžoví a šedí jedinci, kteří si jen těžko hledali místo na slunci, rozuměj na trámu. Králičí matky se dmuly pýchou a decentně slzely, krysí otcové si přilízávali frajerskou patku a halekali jak na pastvě, krysokráličí drobotina dupala na trámu do rytmu a vyhazovala do vzduchu nohy, uši, ocasy a drobnější sourozence, kteří radostně ječeli a odráželi se k dalším skokům od zad starších a silnějších bratrů a sester. No to už se fakt nedalo ignorovat. Poldýnka po nich otočila hlavou.
Simona toho rychle využila. Dotkla se spisovatelky na hrudi a čele a zařvala: „Tělo se stalo slovem a přebývalo tam, co dřív my.“ Poldýnka zaječela a zmizela.
„Neee!!!“ ozvalo se od bytových dveří.
Děkuji všem za dobré rady týkající se krysokráličího potomstva. Slibovala jsem, že je nasadím do velkého finále. Tak co, máte radost?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Brzda přišel pozdě!
Brzda přišel pozdě!
Jé, jsem ráda za zvířátka! A zdevastovala tedy Brakovi zahradu ona, nebo to udělal sám?
No, zvířátka taky musejí jíst
No, zvířátka taky musejí jíst, ne? :)
Proč Brzda? Proč ne Koba, načuřený, že si nemůže zatlouct lodičku pendrekem mezi lopatky? Anebo že nemůže před Poldýnkou klečet do skonání světa?
No, to je obrat! Ale můžou
Jestli to tedy byl Brzda (viz
Jestli to tedy byl Brzda (viz výše). Ale jak je ctěné přání - miluji dobré konce a tahle blbina si jich zaslouží plnou nůši. :D
Čím víc dobrých konců, tím
Kdysi pradávno jsme na soví
Kdysi pradávno jsme na soví poště kolektivně vymyslely velké revuální finále Harryho Pottera, kde se na pódiu shromáždily všechny postavy živé i mrtvé, liška tančila foxtrot a Snape v lesklém cylindru kankán. Tohle mi to velmi živě připomnělo :-))
šmarjá, to už si ani
šmarjá, to už si ani nepamatuju :-D Měl Snape sukýnku a podvazky?
To určitě neměl, protože se
To určitě neměl, protože se na tom tenkrát velmi výrazně podílela Astoreth a ta by žádný podvazky nepřipustila :-) Ale už taky nevím, to bylo ještě na fmseznamu nebo dokonce na starý diskusi. Pravěk
Sím, o tom nic nevím, já jsem
Sím, o tom nic nevím, já jsem nebyl u toho. :) To mi nakrákal Rejstřík.
Možná se tam někde ometal ;)
Možná se tam někde ometal ;)
A má to, spisovatelka. A já
A má to, spisovatelka. A já pořád jen doufám, že ty mý postavy si jen tak prostě nepřijdou a nezazvoní :)
Tak jim prostě otevřeš a
Tak jim prostě otevřeš a uvaříš čaj s rumem. A Helebrant rád chlebíčky se šunkou, například. Však dobře víš, co na ně platí. :)
Myši bijí kocoura! Postava
Myši bijí kocoura! Postava ničí vlastní autorku! Sodoma Gomora...
... bude příště! Ono není tak
... bude příště! Ono není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. :)
Na Poldýnku ještě čekají věci...