45: Krok proti

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Původně měla být kapitola delší, ale nakonec mě tlačí čas, takže vkládám v tomhle rozsahu a příští kapitola bude bezprostředně navazovat. (Uf, to bude docela oříšek, dokončit to během pěti dílů.)

Kapitola: 

Zaklepal na dveře Brumbálovy pracovny a po vyzvání vstoupil. Brumbál seděl za stolem a četl si v nějaké nepříliš objemné knize s notně ohmatanými tkanými deskami. Trvalo zhruba minutu, než vzal Severuse na vědomí. Severus si dovolil předpokládat, že se jedná o reakci na jeho vlastní aroganci, kterou předvedl před několika hodinami ve Vstupní síni.
„Šálek čaje?“ Brumbál mu věnoval příliš laskavý úsměv, aby byl zároveň upřímným.
„Ale jistě, proč ne, děkuji,“ opáčil Snape s ostentativní zdvořilostí.
„Předně ti chci vyjádřit svou hlubokou soustrast,“ začal ředitel, zatímco si v šálku rozmíchával tři kostky cukru. „Vím, co pro tebe Aurora znamenala. Snažil jsem se jí v odchodu ze školy zabránit, nicméně byla pevně rozhodnutá, že se ve tvém vysvobození bude angažovat.“
„Kdyby se do té akce nezapojila, nejspíš by pro Jamese bylo daleko těžší mě odtamtud dostat. Jsem jí vděčný za to, co udělala.“
Brumbál přikývl a v duchu si odškrtl první položku na svém seznamu.
„Dále se tě musím zeptat – a nehněvej se prosím – bylo nutné vypořádat se s Corbanem tak, jak jsi to učinil? Slyšel jsem, že to proběhlo před zraky nejméně padesáti zaměstnanců Ministerstva, před Dolores Umbridgeovou a v neposlední řadě před dvěma nezletilými studenty.“
„Odpovídalo to situaci,“ vypověděl Severus a více k tomu nedodal. Z té holé věty čišel takový chlad, že se s ní Brumbál naprosto spokojil.
„Obdržel jsi pozvání k dalšímu setkání?“
„Ještě ne, ale očekávám ho každým okamžikem.“
Brumbál kývl na srozuměnou.
„Domnívám se, že Grindelwald bude chtít v souvislosti s poněkud vyhrocenou situací na Ministerstvu uspíšit své plány.“
„Jak moc je situace vyhrocená?“
„Nečetl jsi noviny?“
„Neměl jsem příležitost.“
„Popletal byl dnes ráno odvolán z funkce. Umbridgeová na jeho místo navrhla Kingsleyho Pastorka a Starostolec jeho dosazení do úřadu ministra odsouhlasil.“
„Kingsley ministrem kouzel? Vývoj událostí se zdá být příznivý.“
„Pro nás zcela určitě,“ přikývl Brumbál. „Pro Grindelwalda nikoli. Popletal byl jeho léty prověřená loutka. Pastorka nezná. Navíc je mu jistě proti srsti, že ještě neovládl Bradavice. Bude teď na tebe tlačit, abys co nejdříve splnil slib, který jsi mu dal.“
„Dnes jsem se zasnoubil,“ oznámil Severus hlasem prostým jakýchkoli emocí. Brumbál vypadal, že je upřímně překvapený, ale on jeho úžasu bůhvíproč nebyl schopen uvěřit. „Požádal jsem o ruku Hermionu Grangerovou. Souhlasila. Nakonec mám tu nejlepší nevěstu, jakou si Grindelwald po mém boku mohl přát.“
„To ano.“ Albus se potěšeně usmál. „Z vašeho sňatku bude jásat celý ten jeho spolek na ochranu čisté krve. Kdyby ještě žila stará Druella Blacková, označila by spojení vašich rodů za něco, kvůli čemu stojí za to načnout padesátiletou skotskou.“
„Nepřišel jsem s vámi vtipkovat,“ upozornil ho Snape chladně. „Vlastně jsem za vámi přišel, abych vám řekl, že už se nebudu řídit příkazy ani jednoho z vás.“
Tentokrát vyhodnotil Brumbálovo ohromení jako nepředstírané. Prostoupila ho hřejivá vlna uspokojení, když viděl, jak ředitelovo čelo brázdí vrásky starosti.
„Oznámil jsi mi, že se chystá svatba. To je přesně to, co po tobě Grindelwald chtěl. Takže jakými konkrétními příkazy se nebudeš řídit?“
„Nežením se kvůli Grindelwaldovi, nýbrž kvůli paragrafu 77 školního řádu. Chci být s Hermionou bez ohledu na to, v jakém jsme postavení. A pokud jde o další úkoly, které jsem měl splnit, pak vězte, že je splnit nehodlám.“
„Mám tvůj slib, Severusi,“ připomněl Brumbál a upřeně na něj hleděl přes obroučky brýlí.
„Slíbil jsem, že nastoupím do Bradavic a budu zde k vašim službám. To, že vás před očima kouzelnického světa zradím a chladnokrevně zavraždím, nebylo součástí smlouvy. Nemám právo ani chuť něco takového udělat. A to i přesto, že vaše chování vůči mně je v posledních několika letech zarážejícím způsobem bezohledné.“
„Vyslyšel jsi hlasy některých členů Řádu, kteří volali po násilné odvetě? Máš v plánu se Grindelwaldovi postavit a zlikvidovat ho?“
„Víte, že ani na to nemám právo. Chci Grindelwalda za jeho zločiny dostat před soud. Chci rozdmýchat vzdor, o kterém věřím, že v lidech ještě doutná. Umbridgeové se nepodařilo zlomit a zastrašit všechny. I v těch, co se schovávají a bojí, zůstalo svědomí. Chci jím pohnout.“
„Cítím nevýslovnou pýchu nad tím, kam dospěl žák, jehož sudičky nebyly z nejpřívětivějších. Jsem skutečně ohromen tvou morální silou, fascinován tvou odvahou a nucen přiznat, že takovou zásadovost jsem u tebe neočekával.“
V Brumbálových očích se objevilo přesně to, co v nich Severus zahlédl, když spolu před šesti lety seděli ve vazební cele Ministerstva a Severuse čekal proces před Starostolcem a pravděpodobně velmi dlouhý pobyt v Azkabanu. Tenkrát to něco nedokázal popsat. Nevěděl, co ten výraz znamená, ale byl si jistý, že hřeje, že rozpouští led, který se mezi nimi vytvořil. Proto ho zaskočilo, když Brumbál zničehonic odsunul své křeslo a vstal.
„Nedáváš mi na výběr, Severusi. Tahle hra se nestane čistou tím, že budeš hrát podle pravidel. V téhle hře musíš pravidla nastavit ty sám, jestliže chceš dosáhnout vítězství. A pravidla můžeš nastavovat, jen pokud máš figury, které se jim podřídí.“
Snape ho mlčky pozoroval a snažil se pochopit, kam tím proslovem míří. Nebylo to snadné. Albusovy oči vysílaly jiný signál, než postavení jeho těla. Z pohledu čišel vřelý obdiv a něha, z postoje hrozba a odhodlání. Ať už se však mělo stát cokoli, Severus byl rozhodnutý u toho nesedět. Zvedl se a vyzývavě na Brumbála hleděl.
„Partii, jíž jsi součástí, rozehrál Gellert Grindelwald a jeho protihráčem jsem já. To já držím v moci figury na své straně šachovnice. Ty jsi jen pěšák, který nedisponuje silou větší než ostatní řadoví vojáci. Můžeš si věřit, jak chceš, můžeš mít odvahu sta rytířů, můžeš být skálopevně přesvědčený, že se dokážeš postavit čaroději Grindelwaldovy velikosti, ale nakonec to bude on, kdo nad tvým mrtvým tělem zvedne k nebi vítězný pohár.“
Tahle slova ťala do živého. Severus sevřel pravou ruku v pěst, aby odolal pokušení tasit hůlku. Zároveň k Brumbálovi vyslal sérii dalších tázavých pohledů. Potřeboval porozumět tomu, proč se ředitel rozhodl být náhle tak krutě upřímný.
„Nemáš proti němu šanci,“ pokračoval Albus nemilosrdně. „Jak by mohl pěšák jít sám proti králi? To chceš být doopravdy tak směšný? Rozhodl ses kandidovat na dvorního šaška?“
Něco v Severusovi se napjalo jako struna. Do ticha jeho mysli čím dál teskněji zazníval smyčec Brumbálových slov, který ...
„Nebo už ti snad dočista přeskočilo? Mám si tvé pošetilé ambice vykládat tak, že jsi ztratil poslední zbytky soudnosti?!“
… strunu přetrhl.
„Já že jsem podle vás ztratil soudnost?!“ zařval Snape, který momentálně více než cokoli jiného ztrácel sebeovládání. „Tak já jsem podle vás směšný? Bláznivý? Nazýváte bláznem toho, kdo se rozhodl ukončit tohle šílenství? Sám jste blázen! Než abyste sám našel odvahu k zakončení, radši budete přešlapovat na místě, dokud vám na té šachovnici nikdo nezbyde! Ale toho já rozhodně nebudu svědkem, Brumbále! Lepší padnout v první linii než zpovzdálí zbaběle sledovat, jak umírají jiní. A tím jsem s vámi skončil. Sbohem.“
Severus udělal dva kroky ke dveřím, když ho Brumbálův ohlušující řev zastavil a přibil mu nohy k zemi. Ten hlas zněl jako burácení hromu, jako předzvěst něčeho mimořádně ošklivého.
Když se otočil zpátky, všiml si, že Albus Brumbál sahá do hábitu pro hůlku. Bylo mu vcelku jedno, co má ředitel v úmyslu. Bylo mu jedno i to, jak velký čaroděj před ním stojí. Nechtěl za své jednání přijímat jakýkoli trest. Už nehodlal nikomu dovolit, aby ho za cokoli trestal.
Šlehl pohledem po ruce, kterou Brumbál vytahoval hůlku z kapsy. Ruka zamrzla uprostřed pohybu. Její prsty se jeden po druhém rozevřely, hůlka z nich vyklouzla a spadla na zem. Snape si ji ještě pro jistotu přivolal, pak otevřel okno a vyhodil ji ven.
„Doufám, že chápete, jak vážně myslím to, že už vás nebudu poslouchat. Protože jestli ne, tak ta hůlka není poslední, co dneska vyletělo z okna.“
Albus vykouzlil na tváři široký úsměv, posadil se zpět do křesla a nonšalantně usrkl z šálku chladnoucího čaje.
„Už jsem myslel, že to neuděláš,“ zakroutil hlavou, až mu bílé prameny vlasů utekly zpod klobouku. „Vážně. Začínal jsem se bát, že ti sám budu muset dát do zubů, aby sis dovolil proti mně použít sílu.“
Severus byl tak zmatený, že na tu židli klesl rovněž. Chvíli to vypadalo, jako kdyby se posledních deset minut vůbec neodehrálo.
„O čem to sakra mluvíte? Vy jste celou dobu chtěl, abych vás napadl? Proč proboha?“
„Protože teď ta hůlka patří tobě, takže až odsud odejdeš, nezapomeň si ji dole vyzvednout.“
„Jak by vaše hůlka někdy mohla patřit mně? A proč by vůbec měla?“
„Poněvadž je to bezová hůlka, Severusi. Hůlka osudu. A vlastnit ji může jen ten, kdo o ni jejího předchozího majitele připravil násilím.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 5 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

no, obávám se, že přes všechna předsevzetí stále hraje podle Brumbálových not...
jsem tedy nesmírně zvědavá na pokračování

Tak to by taky bylo zábavné :)
Tak se zase nechal manipulovat ... a teď už to ví.
díky

Obrázek uživatele Aveva

Brumbál je prostě odjakživa prevít.
Obrázek uživatele strigga

No mně to bylo jasný, že má Brumboš zase nějakej plán. :D Ach jo, štve mě ta Severusova bezvýchodná situace i za něj... a co teď bude Brumbál chtít? Aby Severus bezovou hůlkou zabil Grindelwalda, protože sám to nedokáže? Nebo něco úplně jinýho? Sázím spíš na to druhý, možnost 1 mi přijde moc přímočará, ale dokonale jsi mi zamotal hlavu, netuším, co to může být :) jsem napnutá jak kšandy. A pořád si myslím, že do toho všeho ještě nějak zapadá Severa. Ty poslední díly jsou jízda jak na horský dráze!

-A A +A