Čajovnová operace

Rok: 
2013
Obdarovaný: 
Kleio

V čajovně to tlumeně hučelo. Společnost byla cele zabrána do historek o sjíždění řek, takže první zakašlání úplně přeslechla. Teprve, když se ozvalo znovu, zraky všech se obrátily ke dveřím. Stál tam Loki a tvářil se dosti zoufale. Díky maskování ve formě trička a kalhot vypadal spíše jako Tom Hiddleston. Druhou část dveřního prostoru beze zbytku vyplňoval Thor maskován za Chrise Hemswortha a tvářil se podobně.
Zaražené ticho přerušila Kleio:
„Gwen, že ty nemáš postaveno na kafe?“
„Ngh,“ odpověděla Gwen a dál zírala.
„Potřebujeme pomoct,“ kníkl Thor.
„Asi jsme něco pokazili,“ hlesl Loki.
„Tys to pokazil!“ zasyčel Thor vztekle.
„Já sem to pokazil,“ přiznal se Loki kajícně.
„A co přesně si pokazil?“ zeptala se zvědavě Jadra.
„Musíš s náma domů, Nallo,“ prohlásil Thor.
„Kamžeto?“ zeptala se Zuzka.
„No, na Ásgard,“ ukázal prstem vzhůru Thor.
Gwen si sundala brýle, opatrně je položila na stolek a zničeně zabořila obličej do polštáře.
„Nechcete nám nejdřív říct, co se stalo?“
„A nechcete si sednout? Blokujete východ.“
Thor se zhroutil do křesílka, které pod jeho vahou trochu zaskřípalo.
„Čaj?“ nabídla pohostinně Jadra.
„Díky.“
„Tak co se stalo?“
„Ééé…“ vypadlo z Lokiho.
„Totiž tenhle… tenhle…“ drtil mezi zuby Thor.
„Bratr,“ napověděla Kleio.
„Sotva. Víš co udělal?“
„Já sem nechtěl,“ řekl Loki.
„Ale chtěl.“
„Vymklo se mi to.“
„To říkáš vždycky.“
„Ale tentokrát je to pravda!“
„To říkáš taky vždycky.“
Loki vrhnul na společnost ublížený pohled a doufal, že najde zastání, jenže Gwen nic neviděla a zbytek se bavil příliš dobře na to, aby mu nějak pomohl. Zhroutil se do druhého křesílka a upřel oči na podlahu. Thor drtil mezi zuby kletby. Kleio se tvářila náramně spokojeně, Jadře se v očích škodolibě blýskalo a Zuzka se hihňala. Gwen se přestala pokoušet udusit polštářem a vstala.
„Kam jdeš?“ zeptala se zvědavě Jadra.
„Zvracet,“ odpověděla důstojně Gwen, „nebo emigrovat,“ dodala a zmizela v rákosí.
„Ale my potřebujem pomoct!“ řekl zoufale Thor.
„Ona se vrátí,“ chlácholila ho Jadra, „nechala si tu věci, vidíš? A než se vrátí, nechcete nám říct, co se vlastně stalo?“
„Perou se a nemůžem je od sebe dostat,“ řekl Thor.
„Táta mě chce proměnit v člověka!“ pronesl v tutéž chvíli Loki.
„Prosím? Thore, cože?“
„Perou se.“
„Kdo?“
„On...“
„Ale Loki se nepere,“ namítla Zuzka.
„Ne. On. Přivolal do Ásgardu nějakého polodémona nebo co. Se psem. Z pekla. Určitě. A jen ten pes uviděl Geriho a Frekiho, vrhnul se na ně a od té doby jsou v sobě. Zkoušeli jsme všechno možné. Nic nepomáhá.“
„A jak dlouho se perou?“
„Asi tři dny. V kuse. Nevíme si rady a tátu napadlo, že by mohla pomoct Nalla. Tak jsme tady.“
„Já nikam nejdu!“ zavrčela Gwen ode dveří.
„Ale Nallo!“
„Neříkej mi „Ale Nallo“! Nejdu!“
Gwen zašermovala rukama.
„Je to… vy… já… mám se zbláznit?“
„Nechceš to trochu rozvinout?“ zeptala se Kleio.
Gwen se pokoušela srovnat si myšlenky.
„Co mám sakra dělat? Člověk si vymyslí naprosto ujetý, pošahaný příběh, který kolísá mezi nesmyslem a materiálem na založení ohně a pak, hele, vono se to asi stalo, protože se mu do života narvou dvě postavy? Jsem poněkud vyvedená z míry, to je vše.“
„Tess má Hvězdnou bránu,“ podotkla Zuzka.
„To je mi jedno. Já nechci mít pletky s bohy. Takže pánové, zařiďte si to jak chcete, já nikam nejdu,“ Gwen si sedla a odmítavě si založila ruce na prsou.
„Počkej Gwen, ale ono to vypadá, že mají ve Valhale Rogana a Gorju!“ zatahala Jadra Gwen za rukáv.
„A co já s tím? Mám si je vzít na byt?“
„Ty ne. Já si je vezmu na byt,“ zazubila se Jadra.
„A bydlet budou na střeše nebo ve sklepě?“ zeptala se uštěpačně Gwen.
„Ve sklepě.“
„A já bych chtěla mít pletky s bohy. Klidně by mi stačil jeden. Třeba adoptivní,“ podotkla Kleio.
„Já ti v tom nebráním,“ ohradila se Gwen.
„Bráníš. Gwen, nebuď tak zlá.“
„Jsem zlý, jsem zlý, jsem zlý a nikam nejdu,“ stála si Gwen na svém.
„Jenže,“ řekla Zuzka, která to mezitím promyslela do všech konců, „když nepomůžeš, Odin zbaví Lokiho božských schopností. A kam myslíš, že ho pošle?“
„Vím já?“
„Sem ho pošle.“
„Nerozumím.“
„Bude tady,“ Zuzka poklepala na stolek.
„Jakože bude v čajovně?“ stále nechápala Gwen.
„Ne. Tady na Zemi a nakvartýruje se k tomu, koho zná. A koho zná? Gwen, to chceš riskovat, že tě po zbytek života bude otravovat sesazený bůh?“
„To bych si nikdy nedovolil,“ namítl Loki.
„Jenom neslibuj.“
„Nallo, totiž Gwen, my opravdu potřebujem pomoct. Táta nemůže spát. Nikdo nemůže spát kvůli tomu vrčení a kňučení, co se rozléhá celým Ásgardem a Heimdall naopak už dvakrát usnul. Nemůžeme do něj lít pořád kafe. Přestává to fungovat a kdyby zaútočili obři, zničí nás jedna dvě.“
„Ale Ragnarök přece začíná, že Fenrir spolkne Slunce, ne?“
„Kdo mluví o Ragnaröku? Mluvím o normálním útoku, který je tak třikrát za dva měsíce.“
„Ach jo. A jak mě tam vlastně chcete dostat?“ zeptala se Gwen malomyslně.
Thor vytáhl z baťůžku Tesseract.
„Hm. Aspoň nebudu lozit po Bifröstu.“
„Nebudeme,“ poznamenala Jadra.
„Jestli si totiž myslíš,“ řekla Kleio, „že tam půjdeš bez nás,“ pokračovala Zuzka, „šeredně se mýlíš,“ dokončila Jadra.
„Zaplatíme, dojdeme si do rákosí a vy dva mezitím počkejte venku a na nic nesahejte,“ postrkávala Kleio oba bohy z čajovny.
„Nemáte ve středu večer co dělat? Zachraňte osud nadoblačné říše!“ prskala Gwen a vztekle si obouvala boty.
„Mhík, těšík!“ poskakovala Zuzka.
„Budeme vypadat jako výprava z dívčího pensionátu,“ vrčela Gwen.
„Jé, dovedete si představit, že bysme spolu bydlely v pensionátě?“
„To by ta budova moc dlouho nevydržela.“
Před čajovnou už netrpělivě stepovali kluci a tlumeně se hádali.
„Jak to vlastně funguje?“ šťouchala Jadra prstem do Tesseractu.
„Magie,“ zahučela Gwen.
„Musíte se chytnout za ruce a nepustit se,“ řekl Thor.
„A trochu to drncá,“ upozornil Loki těsně předtím, než se skupina vznesla.
Drncalo to. A nebyl to příjemný zážitek.
Přistáli na zbytcích Bifröstu Heimdallovi přímo pod nosem. Bůh, který téměř nespí a hlídá Ásgard, spal na lavičce a chrápal, až se hory zelenaly.
„Jé hele, voni si ještě pořád ten Bifröst neopravili.“
„Nemají tu Manku. Nemá jim to kdo sešít,“ bručela Gwen a podezíravě sledovala dva havrany, kteří nad nimi kroužili.
„Koho tu nemají?“
„No Manku. Vod Rumcajse, víš?“
„Vím, ale nechápu.“
„Můžeme jít?“ zeptal se Thor nedočkavě. Už nevypadal jako Chris. Ani Loki už neměl to, v čem byl v čajovně.
„To už ste se stihli převlíct?“
„To Tesseract.“
„Ta věcička je plná překvapení, ale proč my nemáme pseudoskandinávské kostýmy, co?“
„Nepotřebujete se maskovat jako my u vás.“
„Škoda. Rozevláté šaty ve stylu Eówyn by se mi líbily.“
„Tak můžeme už jít?“ zeptal se tentokrát Loki.
„Ovšem.“
Uši drásající zvuk peroucích se nadpřirozených entit zesiloval, jak se blížili k Valhale. Míjeli nižší bohy, valkýry, stáda koní a jelenů a nad nimi neustále poletovali ti dva havrani.
„Hele, řekni „víckrrrát ne.“,“ šťouchla Jadra do Gwen.
„Trrrhni si,“ opáčila Gwen.
Jadra se zašklebila.
„Tak jsme tady,“ oznámil zcela zbytečně Thor. Mohutná tepaná vrata totiž cokoliv jiného, než vstup do Valhally, vylučovala.
„Budeme tu stát dlouho?“ zeptala se Zuzka.
„Ne, promiňte,“ špitl Thor a opřel se ramenem do jednoho křídla. Snadno povolilo a záchranná jednotka vešla dovnitř.
Nebyl to nejlepší pohled. Odin seděl na trůně zachmuřenější víc než obvykle. Vypadalo to, že zestárl tak o tři sta let a že Gungnir bude používat spíš jako berli, než jako zbraň. Rogan, stojící hned vedle, se naopak tvářil normálně. Tedy normálně vztekle. I když pozorný divák by mohl zahlédnout stopu rezignace. Jadra byla pozorný divák.
„Musíme něco udělat, Gwen. Jestli se Rogan rozbrečí, bude to tvoje vina a já s tebou do smrti nepromluvim.“
„Copak já za to můžu? Lokimu vyhrožuj.“
„Jenže když jemu řeknu, že s ním do smrti nepromluvim, moc velký trest to nebude. Prostě s tím něco udělej.“
„Tohle“ bylo vyjící, kňučící, vrčící a skučící klubko šedivočerné srsti. Geri, Gorja a Freki to vzali vážně a nezdálo se, že by mínili v nejbližších letech přestat. Klubkem válčících zvířat občas prošlehl rudý záblesk Krvavého ohně. Jinak se nedalo rozeznat, kde končí Odinův vlk a začíná vůdce Černobohovy podsvětní smečky.
Odin vzhlédl a v jediném oku mu zaplála naděje.
„Tak jste ji přivedli. Konečně,“ v hlase byla slyšet nekonečná úleva. Možná se konečně vyspí. Ne. Nejdřív se zpije do němoty a pak si půjde lehnout.
Rogan taky vzhlédl.
„Vy?!“
„Ach jéje,“ zamumlala Gwen.
„Tohle začíná být trochu unavující. Jestli nás někdy napadnou mimozemšťani a jejich velitel, až tě uvidí, pronese tohle slovo, nebudu tě mít ráda,“ prohlásila Zuzka a odkráčela studovat tapisérie.
„Jestli nás napadnou mimozemšťani, nevylezu z baráku,“ řekla Gwen.
„Kašli na mimozemšťany a soustřeď se,“ řekla Jadra.
„Tady sou ale samý mimozemšťani,“ prohlásila Kleio.
„No, technicky, vlastně ne. Jestli oni jsou mimozemšťani, tak my taky. Vlastně Odin je určitě mimozemšťan. A… ehm, totiž nic.“
„Přestaň kecat o mimozemšťanech a dělej něco!“
„Hm, a co?“ zamyslela se Gwen.
„Mě se ptáš? Mám já snad doma psa?“
„A já snad jo?“
„Zuzko?“
Zuzka nerada odtrhla pozornost a zrak od tapiserie.
„No?“
„Co děláš, když se Písek pere?“
„Písek se nepere,“ odvětila Zuzka a vrátila se zpět ke studiu.
„No… Kleio?“
„Ano?“
„Co děláte s Amy, když se pere?“
„Chceš použít uklidňující prostředky na kočku na psy?“
„Vlky.“
„Ten samej rozdíl.“
„U Amy pomůže sebrání do náruče a podrbání za ušima.“
Gwen vrhla pohled na zuřící klubko.
„Takže to taky ne. Pak tedy nevím, co budeme dělat.“
„Teda Gwen, to jsem si o tobě myslela víc.“
Gwen pozvedla obočí.
„To mě překvapuje. Já o sobě příliš vysoké mínění nemám a kromě toho já sem sem nechtěla.“
„Tak aspoň nestůj jako socha a pojď sem,“ chopila se Jadra iniciativy a Gwenina rukávu a táhla jí blíž k bojujícím.
„Tak. Až bude ta pravá chvíle, chytneš jednoho Odinova vlka. Thor chytne druhýho a o Gorju se postarám já.“
„Jak?“
„Normálně. Uvidíš.“
Gwen pokrčila rameny a na Jadřino znamení popadla jedno šedivé vlčí ucho a táhla ho i s majitelem ven ze rvačky. Thor současně učinil totéž, takže Gorja najednou zjistil, že mu došli protivníci. Vzápětí dostal od Jadry po čenichu.
„Tohle se nedělá, Gorjo,“ oznámila mu.
Goryvlad zakňučel.
Geri se mezitím uklidnil. Musel. Jinak by přišel o ucho, které Thor svíral opravdu pevně. Freki se pokusil tu troufalou lidskou havěť setřást, ale Gwen si na něj lehla a vyhrožovala mu, že když kousne on ji, kousne ho ona taky.
„Tak, kdopak si začal?“ zeptala se Jadra.
„On,“ zavrčel Geri směrem ke Goryvladovi.
„Ano? A proč si se začal prát, Gorjo?“
Gorja mlčel.
„Gorjo!“
>>Asi sem se unáhlil.<<
„Asi. Víš vůbec, co jsi způsobil? Tři dny tu nikdo nemůže spát. Až na jednoho, který naopak spát nesmí a teď chrní jako medvěd brtník v zimě."
Gorja zavrčel něco jako omluvu.
„Nahlas!“
>>Promiňte<< zahučel neochotně Goryvlad.
A pak pro sebe dodal >>Stejně bych je přepral.<<
„Nepřepral:“
>>Jak to?<<
„Podívej se, tohle jsou božský vlci. Vlastně něco jako ty. Kdyby Gorja bojoval s Gorjou, který z nich by asi vyhrál, co?“
Thor pustil Geriho a Gwen vstala z Frekiho. Situace se úplně uklidnila a oba vlci se odloudali zpět k Odinovi.
Gorja si ještě něco bručel, ale bylo to spíš jen na efekt.
"Jak si se tu vlastně octl?" zeptala se Jadra Černokněžníka.
Rogan pokrčil rameny.
"Nemám ponětí. Ze začátku to vypadalo, jako kdyby někdo provedl obřad Krvavého ohně, jenže pak..."
"Ano?"
"Bylo mi hned jasné, že tohle rozhodně není normální člověk," ukázal Rogan na Lokiho, který se pokoušel být menší a ještě menší, až by byl nejmenší na celém světě. Stejně měl stále svých 1,87 m.
"Začal mi vykládat něco o ovládnutí světa, pak se tu objevil Odin a ti dva vlci, a než jsem stačil cokoliv udělat, Gorja se začal prát."
"Měls ho vzít naplocho mečem," zahučela si pro sebe Gwen a nahlas dodala, "ale teď už můžeš zpátky, ne? Odin tě jistě rád vrátí domů."
Odin důstojně přikývl. Než však stačil učinit žádané, Rogan ho zarazil.
"Počkej ještě chvilku."
"Na co?"
"Na tohle," pravil potomek Černobohův, rozmáchl se a uštědřil Lokimu takovou ránu, že bůh odletěl ke stěně.
"Tak," Rogan si promasíroval pěst, "můžeme jít."
Odin dramaticky zamával Gungnirem, zablesklo se a Rogan a Gorja byli pryč.
"Tak, to bychom měli a můžeme taky jít, ne?"
"Proč?" zeptala se Jadra.
Kleio neřekla nic, protože pod průhlednou záminkou pomáhání na nohy Lokiho prakticky škrtila. Zuzka pouze zavolala od čtvrté tapiserie, aby s tím Gwen rozhodně nepočítala, že ještě nemá všechno prohlédnuto a Jadra začala Thora přemlouvat, aby jí půjčil koně. Nejlépe Sleipnira.
Odin urychleně zmizel konečně se vyspat. Loki se pokusil uniknout Kleio proměněním se ve vydru, což byla chyba, protože vydra se ochumlává daleko lépe. Jadra odtáhla Thora, zřejmě do stájí a Zuzka při prohlížení tapiserií odešla kamsi pryč. Gwen zůstala sama.
"Tak snad porozhlédnout se tu můžu," pronesla sam k sobě a vyšla ze síně. Zamžourala do ranního sluníčka a otřásla se. Od Bifröstu nechutně táhlo. Chvilku se rozmýšlela, kudy se dát, když se před najednou objevil bílý zajíc. Postavil se na zadní, zastříhal ušima a kousek odhopkal.
"Vypadám snad jako Neo?"
Zajíc nakrčil čenich.
"To bylo ano nebo ne?"
Zajíc znovu zapanáčkoval a tázavě naklonil hlavu.
"No vlastně proč ne," Gwen pokrčila rameny a pustila se za ním.
Minuli Kleio, omuchlávající vydru na lavičce. Vydra vrhla na Gwen zoufalý pohled.
"Nic, máš smůlu, Loki. Ber to jako potrestání."
Vydra žalostně kníkla.
"Omluva? To je pěkné, ale jak se říká, lítost nezbavuje trestu. Neumačkej ho k smrti, Kleio, ano?"
"Je to bůh," namítla Kleio a tahala Lokiho za uši.
"To je vlastně pravda," řekla Gwen a pokračovala v pronásledování bílého zajíce.
Zdálky zahlédla Jadru jedoucí na koni a Thora, který jí unaveně dělal záchranu.
Zajíc dovedl Gwen až ke dřevěné brance a zmizel. Ta chvilku váhala a pak vrátka otevřela.
"Idunnina zahrada," vydechla.
Rozlehlý sad oplývající kromě obligátních jabloní nesoucích zlatá jablka i prakticky celou pozemskou květenou byl sotva něco jiného. Gwen se chvíli courala sem a tam, až nakonec usedla na kamennou lavičku z jedné strany obrostlou růžemi a z druhé podpíranou obrovským trsem levandule.
Všichni byli spokojení a odchod na Zemi se bude řešit, až se Odin probudí.

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

To je boží! Smíchový tobogán. A Lokiho/vydru uchumlat, Kleio má pravdu.

Obrázek uživatele Ebženka

škodolibý smích, škodolibý smích! Velice libové dobrodružství. Prosím pokráčko.

Pokráčko, pokráčko...
Já bych to viděla tak, jak nás Odin, vystřízlivělý a mírně, ehm... rozladěný, nahání po celém Ásgardu, aby nás dostal domů. Thor chrní, protože ho Jadra utahala na koníčkách (to zní hrozně dvojsmyslně, ale už je po desátý a ty si stejně už velká), Kleio nejni k nalezení, Zuzka říká něco o tom, že ještě nemá všechno prostudovaný a já sem kdesi v zahradách a odmítám vylézt. Jídla mám dost (i když ty zlatý jabka nejsou nic moc). Kromě toho si někam založili Tesseract a bez toho nás domů nedostanou. Ostatně uvažuji o tom, že odmítnu tu kodrcavou cestu absolvovat ještě jednou a budu trvat na rekonstrukci Bifröstu.
Odin bude na rvačku Gorji, Geriho a Frekiho vzpomínat jako na dobu idylicky klidnou...

Obrázek uživatele Kleio

*vydří nadšeník*

Totál muchla!!!

Obrázek uživatele Danae

To je nádhera, to je prča!
A vás já se budu držet, protože u vás se vyskytuje Loki, a když se vás budu držet... tak mě třeba Kleio aspoň na chvilku nechá podrbat vydru za ouškem ;)

Jestli opravdu chceš, tak vstup...

Obrázek uživatele Danae

Huuustý! *opatrně vstupuje*
-A A +A