Mnoho přísloví-strýcova smrt
„Host do domu, bůh do domu!“ pronesla teta Kateřina a důstojně vstoupila.
„Znám to přísloví také jinak,“ ucedil Saturnin tichounce, tetička ho však uslyšela.
„Pojď, Milouši. Toho slouhy si nebudeme všímat. Říkala jsem dědečkovi několikrát, jakého hada si hřeje na prsou. Ale komu není rady, tomu není pomoci.“
„Teto Kateřino, co ty tady?“ zeptal jsem se pečlivě neutrálním tónem.
„Už i tobě vadím?“ vyprskla přesto popudlivě. „Když ještě žil strýc František a zásoboval celou rodinu čisticími prostředky, nikdo si nedovolil se ke mně chovat nezdvořile.“
Spolkl jsem poznámku, že strýček zřejmě raději zesnul, než by musel poslouchat nepřetržitý proud přísloví…
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ne, že bych se strýčkovi
Ne, že bych se strýčkovi divila. :D Každopádně, pro tetu Kateřinu začínám mít tak nějak slabost, protože s ní prostě vždycky vznikne prímovní drabble. :D
No...
Kateřina je rozhodně vděčná osoba na psaní - aneb je tak nesnesitelná, až je roztomilá :-)
:)
... jenže parkety po použití zmíněné pasty černaly, dělaly se v nich dírky a, paní továrníková promine, páchly...
Tssss
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde :-)