Dar
Vím, že nejsem vzhůru. Pamatuju si, že jsem si vzala půlku stilnoxu, abych vůbec usnula. Teď stojím bosa na podlaze obludně velké stanice metra, ruce sevřené v pěst. Do dlaní se mi zarývají úlomky skořápek. Bezcenný roztříštěný dar.
Jdu hrozně pomalu, mramor studí do chodidel. Kdesi v dáli stojí jeho trůn, ztrácí se ve stínech tunelu, s každým krokem se vzdaluje. Marnost dne se vlévá do marnosti noci.
Pak ze tmy zazáří dvě hvězdy. Jde mi naproti. Z mých dlaní bere roztříštěné sny, jako by to byl ten nejcennější dar. Cosi mi říká, cosi dává zpět. Malou hvězdu. Jiskru naděje.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je nádherné. A moc se mi
To je nádherné. A moc se mi líbí: "Marnost dne se vlévá do marnosti noci."
Dík moc!
Hezky Sandmanovské.
Děkuju. Metro je můj oblíbený
Stejný komentář jsem chtěl
Stejný komentář jsem chtěl také napsat:-)
Díky :)
To je nádherný :-)
To je nádherný :-)
Díky nastokrát :)
Fakt, dokonalý! Líbí, líbí,
Fakt, dokonalý! Líbí, líbí, líbí!
Ó děkuji
Nádherné! Moc a moc kachen,
Nádherné! Moc a moc kachen, plujících plavně nočním metrem...
Tolik metrových kachniček!