Jdi a otevři dveře

Obrázek uživatele Lee
Úvodní poznámka: 

Pro ef77, protože jsem dnes znovu četla tohle. Díky.
(Nebodík.)

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Elán se sice nenašel, ale nostalgie je moje oblíbené palivo.

Komentáře

Aslane, to je úžasné! Tak silné pocity, štěstí odplavující bolest. Je to ona, žejo?

Obrázek uživatele Lee

Je. :) Vůbec mě nenapadlo, že jsem ji vlastně nejmenovala, protože jsem ji při psaní viděla před sebou. A taky - právě Zuzaně přineslo Aslanovo jméno vůni a melodii, hrozně se mi líbilo, když jsem to znovu četla, jak na každého ze sourozenců působilo jinak. Děkuji moc, už jsem se bála, že si ho nikdo nepřečte. :)

To je pravda, taky se mi to líbilo. Když o ní tak někdy přemýšlím, asi mi tam není vždycky ze všech nejsympatištější, ale stejně ji mám ráda. A samozřejmě je mi jí strašně líto kvůli tomu (no, to už se tu říkalo mockrát, žejo) a moc mě těší, že přece jen došla štěstí.

Obrázek uživatele Faob

ale nám vlastně příběh začíná... Nostalgické, melancholické, útěšné pro nás starce, třeba si jednou taky sednete a budete poslouchat, co jsem kdysi prožil s Budkem... :-)

Obrázek uživatele Lee

Moc ráda si to poslechnu. :)

Obrázek uživatele ef77

Četla jsem to ráno na mobilu, provázelo mě to celý den, celý den si říkám, že musím napsat dlouhý komentář, protože je to krásné, a teď mě napadá jen - děkuju.

Obrázek uživatele Lee

Ani nevíš, jak strašně ráda to slyším. Vymyslela jsem to náhodou během tělocviku, cestou domů jsem to v hlavě psala a pak trochu nešťastně sledovala, jak to nejnovějšími propadlo bez komentáře.
Ale jestli tě to provázelo dnem, znamená to pro mě víc než tisíc dlouhých komentářů. Já děkuji - díky lidem jako ty je pro mě psaní radostí. :)

-A A +A