Óda drobného zlodějíčka, jež velebí tu, která jej od velkých zločinů odrazuje

Jak svěrákem mi svíráš duši
Když kradu papír ba i s tuší
Pak doma hlavou do zdi tluku
A říkám si ty špatný kluku,
K čemu ti asi poslouží?

Nemít tě, kradu, loupím, vraždím
Válím se v zlatě a to navždy
Jenže já vím, jak psáno hole
Někde tam zcela vlevo dole
Máš mít jen, co si zasloužíš!

A tak tu skučím, kvičím, pláči
Že vzal jsem kytku v květináči
Mít hned morální kocovinu
Těžké je, já tu bídně hynu
Však díky, že mě pokoušíš!

S těmi, kdo tebe neznají
A kradou, vraždí potají
Nechci být v jedné partaji!
Tak!