Příliš hořký šálek čaje
Opřela se dlaněmi o okenní římsu a přitiskla čelo na sklo.
"Vaše Výsosti, při vší úctě, z novinářů je smečka hladových vlků, která se nezastaví před ničím."
Znova. Edward. Philip. Margaret. Charles. A - ovšem - ona.
"Nevděčná práce, Tony," řekla s pohledem do zahrady.
Zmateně zamrkal.
"Být jistota. Kamenný pilíř, protiváha ke všemu tomu cirkusu. Bylo by myslím osvobozující být aspoň jednou člověk." Zdánlivě bezmyšlenkovitě vzala do ruky talíř a pustila ho na zem.
Konsternovaně se díval na střepy.
Napřímila se a uhladila si sukni.
"Nešťastné počasí," prohodila.
"Zřejmě je načase vlky informovat, že jsem doma," pevnou rukou uchopila šálek čaje.
(Upřímně doznávám, že místo vnitřního dítěte mám vnitřního britského důchodce, který rád čte o britské královské rodině... při kteréžto příležitosti srdečně doporučuju seriál The Crown. Protože je vážně, vážně boží.)
Chtěla jsem to napsat jinak, ale nastoupila totální únava materiálu, no...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Povedlo se. Moc.
Povedlo se. Moc.
Mně se to hrozně líbilo,
Mně se to hrozně líbilo, protože od prvních řádek jsem se orientoval, to přeci nemůže být nikdo jiný než ona! Ten majestátnost proti šílenosti doby, za níž je člověk - silný, odpovědný, věrný, své zemi loajální nejvíce ze všech.
Četla jsem nejméně dvakrát,
Četla jsem nejméně dvakrát, moc líbilo. Opravdu by mě zajímalo,co si tak asi myslí ona sama v soukromí. Jinak žít neumí, bere to jako úděl? Výhru? Nebo spíš naopak, byla by radši někým, koho nikdo nezná? Kdo ví.
Bezva, měla bys psát scénář
Bezva, měla bys psát scénář pro ten seriál, usnula jsem pětkrát u prvního dílu a vzdala jsem to (můj důchodce je prostě starší :-D). Drabble je mnohem lepší (a trvá tak akorát vhodnou dobu... :-))