Pobertové II
Ten největší snílek byl vždycky Náměsíčník. Často jsme ho vídávali na nádvoří u fontány, se sbírkou básní na klíně, zavřenýma očima a tváří nastavenou slunečním paprskům.
Tichošlápek také občas trpěl denním sněním. Zvláště v parných letních dnech, na břehu Černého jezera, kde si nechával zdát o divoké jízdě napříč Amerikou.
Ani Dvanácterákovi se fantazie nevyhýbaly. Ačkoliv u něj byly omezené výlučně na okamžiky, kdy kolem prošla krátká sukně.
Ti tři s oblibou říkávali, že Ostrodrápek je suchý jak strup.
Z těch tří jsou teď ukázkoví morousové, zatímco já lehávám v ovocném sadu, s tváří nastavenou slunci a hlavou v oblacích.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je super! Úplně mi to
To je super! Úplně mi to vykouzlilo úsměv na tváři. :)
I na mé :-)
I na mé :-)
To je moc dobře! :) Jupí.
To je moc dobře! :) Jupí.
Moc pěkné!
Moc pěkné!
Skvělý závěr, káč!
Skvělý závěr, káč!
Děkuji vám. :)
Děkuji vám. :)
To je hezký. A ty popisy jsou
To je hezký. A ty popisy jsou výstižně.