Modrobílá
Jejich zahrada je zahalená do tmy. Naposledy se ohlédnu směrem, kde tuším bílou vilu se světlemodrými okenicemi. Možná zaslechnu zpěv, ale nemohu si být jistý. Zvuky večírku se ztrácejí v šustění mých bot po listovém koberci.
Seběhnu k úpatí kopce a otevřu branku. Modře natřená dvířka zavržou v pantech. Octnu se na ulici. Vzduch je chladný a bez vůně.
Nedovedu spočítat, kolikrát jsem tudy šel, v žilách víno, v hrudníku vyplašené srdce a v hlavě intenzivní pocit, že láska mého života je idiot.
Díky, žes přišel, řekl mi dnes na rozloučenou a kouzelně se usmál.
Jeho žena mi potřásla rukou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to úplně nevyšlo. Scénka
Tak to úplně nevyšlo. Scénka je jako živá
Fakt dobrý. Sice "jen" slova,
Fakt dobrý. Sice "jen" slova, ale vidím to jako ve filmu.