Autorské prvopočátky
Skutečnou zápletkou tohoto ročníku je dát mým postavám koníčky a zájmy. Konečně jsem na to přišla. Jsem na sebe pyšná.
„Napadlo mě,“ protáhl Alexandr a na každé slovo kladl zvláštní důraz.
Podívala se tedy na něj. „Napadlo tě...?“
„Chtěl bych napsat povídku. Včera jsem nahlédl na přednášku z astronomie...“
Nora neměla čas na váhavé pauzy, právě si aktivně užívala pauzu kávovou. „Alexandře, prosím pokračuj, nebo za sebe neručím.“
„Vesmírná civilizace na obrácené straně Měsíce. Tvorové, kteří se vůbec nepodobají člověku, s jazykem založeném na trojúhelnících... A zřejmě útočí. Tak daleko jsem se ještě nedostal.“
Uznale pokývala hlavou a usrkla temnoty. „Jak se to bude jmenovat? Záhada vesmíru?“
„Teď si nejsem jistý, ženo, jestli si ze mě utahuješ, nebo ne.“
„Obojí.“
Někdy si říkám, jestli Alexandra nepíšu jako moc velkého blbce... Ale když on si asi jen nahrazuje dobu, kdy mu bylo dvacet a tím blbcem být nemohl. Tak ho prosím omluvte a mějte ho rádi.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Máme!
Máme!
<3
<3
Hlavně že je okouzlující ;) A
Hlavně že je okouzlující ;) A sci-fi na tu dobu zajímavé, po Norine betareadu bych si to i přečetla :)
To on se usilovně snaží, ano
To on se usilovně snaží, ano :). Já jsem se hrozně snažila o neoriginální nápad, protože nechci z Alexandra dělat otce sci-fi, to mi připadá nepřístojné. A i tak jsem ráda, že se ti to líbí :). Betu by mu asi dělala spíš Aneta, ta je literárně zdatnější. A hlavně Nora na to nemá nervy :D.
Závěrem: děkuji za komentík!