Souhrn témat - doplněné
Nesoutěžní
Bez nároku na bod (beztak je to na drabble moc dlouhé, i když dada to nepochybně je)
Tak ještě jednou, tentokrát se všemi tématy, která byla vypsána. A s díkem organizátorům, za zorganizování a opečovávání letošního DMD.
Všechno je jinak, déšť do spánku mi zpívá,
příjemné dny skončily zapomnění.
Desátá hodina odbyla na věži rozbořené
a lampa ještě svítila skrz okno zabedněné
Můj nejlepší přítel zrcadlo, teď šeptá slůvka lživá,
že sny se v realitu samy promění.
Svedeme neúspěchy na kolektivní vinu,
a v lahvi utopíme, morální kocovinu.
Falešnou identitou, se můžem prokázat,
máme-li naostro světu svůj názor podat
Některá témata by se měla zakázat,
či aspoň cenzurovat.
Pelyněk v poháru sklepmistr s blínem míchá
a periferní bicáček, schoulený v koutku vzdychá:
Řekni vlkům, že jsem doma.
Nikdo však neodpoví.
Páv, aligátor, vlk, opice, užovka a kormorán
stojí ve špicích hvězdy davidovi
Pavouk co báje splétá,
vzdušné zámky slibů nesmělých
Budeme pořád spolu, až do skonání světa,
nebo se rozejdeme v neděli.
Vítr ve vlasech a slzy v očích
s námi či bez nás, svět se dál točí.
Nejzářivější hvězda usíná k ránu v mých dlaních.
Kdo ví, kam její svit zmizel?
Uprostřed mléčné dráhy, komety zvoní hrany.
Po stěnách plazí se svízel.
Okno chrámu na tisíc kusů se tříští
Únava materiálu nebo strach z věcí příštích?
Přísně tajné spisy, skrývají pravdu po staletí
a nad našimi hlavami milenia letí.
Spása prý je k mání,
kdo z vás taky shání?
Nehlaste se všichni, beztak pro nás není.
každý z nás nese stopu hříchu, který se neodpouští.
Stojíme osamoceni v davu. Tisíce v osamění.
Pravda, to vzácné koření, zmizelo v písku pouští.
Jen jednou za sto let, vykvete v nicotě květ,
Ten, který pouze snílek vidí kvést.
Kdo najde jej, pravdu pozná a bude spasen
Ostatní slepí zůstanou, dál spoutáni časem
uvnitř navždy mrtvých měst.
V očích dcer zmatek matek plane.
Strach, jeden na všechny, žitím nás provází.
Kdo ví, co po smrti se s námi stane?
Jen Smrt smí vidět duši, která odchází.
Sudičky mezi šesti očima předou náš osud .
Člověk je zvíře, které nechce odejít.
okouzlující idiot. Div, že nevymřel dosud.
Záhada vesmíru, co věří, že právo má žít.
Rozděl a panuj, praví matka a žebrákovi pět dětí nadělí
chechtáky světem hýbou, krčí stařena rameny
a panna za motýlem hledí, hrou křídel uchvácena
náhodu tiše vplétá potají do vřetena.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ó, povedené
Ó, povedené
Děkuji :)
Děkuji :)
:) dobrý nápad a pěkná
:) dobrý nápad a pěkná nostalgie po tom měsíci...
Jo, nostalgie se tiše plíží :
Jo, nostalgie se tiše plíží :)
Tady už bubnuje naplno. Díky
Tady už bubnuje naplno. Díky za pěkné připomenutí dubna.
Nádherné. A nejkrásnější je
Nádherné. A nejkrásnější je část
"Vítr ve vlasech a slzy v očích
s námi či bez nás, svět se dál točí."
Dík, jsem ráda, že se líbí
Dík, jsem ráda, že se líbí
kráásné, povedlo se ti to
kráásné, povedlo se ti to
Děkuji :-)
Děkuji :-)
Teda, to je ale okouzlující
Teda, to je ale okouzlující Dmďácká básnička. Úplně mi vyrazila dech. APLAUS!!!
Děkuji hluboce za chválu
Děkuji hluboce za chválu