27: Taneční krok

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Nakonec na pokračování nemusíte čekat příliš dlouho. :-)

Kapitola: 

Pamatujete si, jak byly jednotlivé postavy našeho příběhu rozmístěné 24. prosince 1994 ve 20:59? Tak je pojďme nechat dokončit krok.
Brumbál mávl rukou. Jídelní stolky se přesunuly ke stěnám a proměnily ve stolky bufetové, zaplněné nejrozmanitějšími pochutinami a ještě rozmanitějšími nápoji. Na pódium, kde obvykle stával čestný stůl pro učitelský sbor, naběhla kapela ve svátečních hábitech a chopila se nástrojů.
Severus Snape se na malý moment ocitl uprostřed právě vyčarovaného tanečního parketu. Silně osvětlen bodovými reflektory přitáhl pozornost Igora Karkarova. Ten se omluvil Auroře Sinistrové a podél zdi, aby si ho všimlo co nejméně lidí, zamířil za Snapem.
Hermiona svého profesora zaznamenala také a přestala poslouchat Harryho vyjádření na adresu Seamusovy partičky. Přemýšlela, kam Snape odchází. Přemýšlela rovněž o tom, proč ho ven následuje Karkarov. A nakonec se v myšlenkách dostala do bodu, kdy zatoužila jít to zjistit.
Sirius Black prošel dubovou bránou a stoupl si vedle zasněžených inkoustově modrých růží, které sem dekorativně umístil Kratiknot. Zapálil si cigaretu.
Draco Malfoy se ukryl za staré, zrezivělé brnění chránící komnatu Soubojnického klubu a trpělivě vyčkával, až profesor Skrk (nebo kdo to k čertu byl) opustí sklepení. Srdce mu mlátilo do žeber.
Neville utíkal chodbou k mramorovému schodišti, aby stihl zhlédnout zahajovací tanec. Šedivá krysa utíkala po točitém schodišti Nebelvírské věže, do chlapeckých ložnic čtvrtého ročníku.
Barty Skrk junior, ještě před okamžikem sedící u jídelního stolku ve Velké síni a nyní postávající u občerstvení, sebou lehce škubnul, zajel rukou pod hábit na hrudi a se zubatým úsměvem, jenž se dal stěží považovat za omluvný, zanechal o samotě profesorky Hoochovou a Vektorovou. Ze síně se prodíral davem studentů, zvědavě natahujících krky po prvních třech tanečních párech.
Barty Skrk senior za svým synem nevěřícně hleděl a nespokojeně pomlaskával. Monologu Luda Pytlouna o odvážných šatech krásnohůlských dívek nevěnoval pozornost. Uvažoval, jestli by si s Bartym neměl důrazně pohovořit na téma slušného chování. (Už nejméně posté.)
Alastor Moody postřehl úplně všechno a potichu zaklel, než se za odchozími pustil také. V hlavě mu blikalo varovné světlo. Oslnivě rudé výstražné světlo signalizující katastrofu srovnatelnou s výbuchem jaderné elektrárny.

Zatímco šampioni Turnaje tří kouzelníků se svými partnery zářili na tanečním parketu za doprovodu valčíkové melodie poněkud rockovějšího aranžmá, než bývalo pro tyto příležitosti obvyklé, Severus sešel po vstupním schodišti a volným krokem zamířil ke skleníkům. Studenti tam rádi chodívali provozovat různé příjemné kratochvíle, poněvadž tam z oken hradu nebylo vidět.
Karkarov si pospíšil, neboť vyklouzl dubovou bránou jen dvě vteřiny po něm. Dostihl ho ještě pod kamenným zábradlím, chytil ho za hábit a přirazil ke zdi.
„Vyhýbáš se mi záměrně, Severusi?“ dýchl mu zblízka do tváře a Snape ucítil směs šampaňského a kávového dortíku.
„Nevyhýbám se ti vůbec, Igore.“
Sirius se promptně schoval za růžový keř a uhasil nedopalek cigarety.
Neville se právě ve dvoukřídlých dveřích Velké síně srazil s profesorem Skrkem, který na jeho „promiňte“ zareagoval šíleným zachechtáním. Nevillovi to nepřišlo divné, profesor Skrk se takhle choval často. Stiskl v kapse přívěsek a vyrazil hledat Ginny.
„Od doby, co jsem přijel, jsme spolu ani jednou nemluvili o samotě,“ řekl Karkarov.
„Od doby, co jsem do Bradavic přijel já, jsem se prakticky nezastavil,“ opáčil Snape.
Draco smykem zabrzdil před dvoukřídlými dveřmi Velké síně, odkud kulhavým krokem vycházel Pošuk.
„K čertu, Malfoyi, uhněte!“ Moody ho hrubě odstrčil stranou.
„Profesore!“ zastavil ho Malfoy ječivým hlasem. „Kde je profesorka Sinistrová?“
„Naposledy jsem ji viděl cpát se kaviárem u stolu číslo čtyři,“ zavrčel v odpověď Moody a odešel ven.
Zastavil se na hraně přístupového schodiště a pozoroval tmavou siluetu muže, který utíkal přes školní pozemky směrem k Hagridově hájence.
„Bojíš se mě, Severusi?“
„Bojím se mála věcí, Igore, a ty mezi ně rozhodně nepatříš.“
Z dubové brány vyběhla šedivá krysa a otřela se Pošukovi o nohavici. Pošuk se krys nebál, a tak nevydal ani hlásku. Krysa běžela ve Skrkových stopách a za chvíli mu zmizela z dohledu.
„To je dobře, že se nebojíš. Ale možná bys měl. Alespoň toho, čeho se už od léta bojím já.“
„A to je co?“
Z hradu vyšla Aurora a v těsném závěsu za ní Draco. Zastavili za Moodyho zády. Všichni tři se po sobě podívali.
„Jiný svět.“
„Myslíš svět silnější magie?“
Za Malfoyem vykoukla střapatá hlava Hermiony Grangerové.
„Svět podle Gellerta Grindelwalda.“
„Co -?“
Severus nestihl otázku dokončit. Igor zkrátil už tak dost malou vzdálenost mezi nimi. Jejich rty se teď téměř dotýkaly.
„Nejsilnější magie je láska. Každý, kdo dosáhl poznání, to ví. Jedině hlupáci si myslí, že síla spočívá v moci. Grindelwald byl a je hlupák. Bohužel moc v rukou hlupáků mívá ničivé účinky. Ve vzduchu je cítit krev. Spousta krve.“
Když se stahoval zpět, úmyslně svými ústy zavadil o Severusovu tvář. Přihlížejícím to připadalo jako letmý polibek.
Moody se zašklebil, což v jeho zjizveném obličeji prakticky nebylo poznat. Aurora se zašklebila, což v jejím zjizveném obličeji bylo zcela zřetelné. Malfoy vyvalil oči a otevřel pusu. Hermiona se zatvářila překvapeně a hlavou jí proletěl velmi neslušný a zároveň velmi vzrušující obraz.
„No do hajzlu, to mělo náboj,“ ozval se růžový keř.
Karkarov spustil ruce ze Snapeova hábitu a trhnutím se otočil.
Z keře vystoupil Black a rozpačitě se usmál, zatímco se k němu upínal pár zlobně zúžených tmavých očí.
„Sorry, nechtěl jsem šmírovat.“
Teprve nyní si aktéři drobného představení povšimli diváků, nahnutých přes kamenné zábradlí přístupového schodiště.
Karkarov jim věnoval přezíravý pohled, zavířil svým kabátem a protáhl se kolem nich zpět do hradu.
„Zůstal vůbec někdo uvnitř?“ zeptal se jízlivě Snape.
„Co to mělo znamenat?“ zajímalo Auroru.
„To, že je Igor na naší straně,“ pošeptal jí Severus, když ji míjel.

Někdy tou dobou seděla profesorka Trelawneyová ve své komnatě v Severní věži a hleděla do plamenů, kam před minutkou vhodila vonnou pryskyřici.
Seděla o samotě.
A tak nikdo neslyšel, co říkala o jednom dvojníkovi, jedné kryse a jednom chybějícím vězni. Nikdo z plesajících lidí ve Velké síni nevěděl, že byl právě předpovězen návrat velkého černokněžníka a příchod věčné tmy. Koho by to taky zajímalo, když mohl vychutnávat světové delikatesy, tančit, pít a smát se.
Hermiona se po čtyřech skleničkách punče osmělila a došla si pro Severuse, který po dvou hodinách obchůzek konečně zase navštívil síň, aby uhasil žízeň.
„Pane profesore? Smím prosit?“
Severus v duchu zasténal. Přesně tomuhle se chtěl vyhnout. Už se chystal nějak přijatelně vymluvit, když mu na rameni přistála ruka v důvěrně známém gestu brumbálovského povzbuzení.
„Profesoru Snapeovi nic neudělá větší radost, slečno.“
Severus v ředitelových rozjasněných očích četl přesné množství vypitého daikiri. Úsečně kývl, vyžahnul na ex první naplněný pohár, který mu přišel pod ruku, a vydal se na taneční parket. K jeho smůle byla v tom koktejlu tequilla.
Musel se hodně soustředit, aby udržel krok. A taky na to, aby identifikoval složky Hermionina parfému, který dráždil všechny jeho smysly a působil silněji než tequilla.
„Pomeranč, skořice a...?“
„Konvalinky,“ prozradila.
„Konvalinky! To by mě nenapadlo. Dobrá práce.“
„Co prosím?“
„Vyrobila jste tu voňavku sama, nebo snad ne?“
„Proč myslíte, že jsem ji vyrobila sama?“ vytřeštila na něj oči a zčervenala.
Na chvíli od ní odvrátil hlavu, aby nasál vzduch neobsahující její vůni.
„Použití feromonů v parfémech bylo Ministerstvem zakázáno v sedmdesátých letech. Obchodní rada všechny výrobky na trhu pečlivě kontroluje. Takže jste si ho udělala sama.“
„Přiznávám se. Byl to jen takový... experiment. V rámci lektvarového kroužku.“
„Experiment, říkáte? Zaměřený na koho?“
„Na nikoho!“ vyhrkla a teď už jí hořely i uši. Vnímala jeho vlastní vůni, ve které nehrál roli žádný parfém, a přesto se cítila být jejím účinkem omámená. „Jen... tak nějak všeobecně...“
„Jelikož vám to tak nějak všeobecně vyšlo, máte ode mě dvacet bodů. Ale už to nedělejte.“
„Rozkaz! A děkuju...“
Kolem nich protančili Neville Longbottom s Ginny Weasleyovou a vypadali jako tanečníci profesionální úrovně.
Harry Potter se tlačil masou toužící vyzkoušet čokoládovou fontánu a se dvěma láhvemi máslového ležáku mířil k osamělému Ronovi, kterého kumpáni zanechali na lavici, zatímco odešli tancovat s dvojčaty Patilovými.
„Vypadáš dost zoufale,“ podotkl směrem k jeho zhroucené pavoukovité postavě navlečené do staromódního hábitu. „Tak jsem ti přinesl malou vzpruhu.“
„Dík,“ zamumlal Ron a posunul se, aby si Harry mohl přisednout. „Hele, promiň, že jsme se vám smáli. Ale vypadali jste jako brácha se ségrou, který nikdo nepozval, tak museli jít spolu.“
„Aha. Jo, no, v tom máš nejspíš pravdu,“ připustil opatrně Harry a se zvláštním zaujetím sledoval Hermionu v lehkém držení Severusových dlaní. „My jsme jen... kamarádi, víš?“
„Ale vždyť jo. Já jsem chtěl pozvat Levanduli,“ posteskl si Ron a se zaťatými pěstmi pozoroval, jak k sobě Levanduli tiskne Viktor Krum. „Koukni na něj. Člověk by řekl, že to dostal rozkazem. A přitom ulovil nejhezčí holku z naší koleje. Možná vůbec z celý školy.“
„To si myslíš?“
„Ne, to je fakt.“
Zatímco v jednom rohu Velké síně se Draco Malfoy intenzivně usmiřoval s Pansy Parkinsonovou, v jiném rohu postávala Aurora Sinistrová vedle Alastora Moodyho a vykládala mu o tom, co její student zahlédl ve sklepení.
„Ví přesně, kdy Skrka viděl?“
„Neví, kolik bylo hodin, ale je si jistej tím, že když odcházel, Barty seděl u stolu a mluvil s Blackem. Bral to do ložnice nejkratší cestou a prý uběhlo maximálně pět minut od doby, co odešel ze sálu. To Barty nemohl stihnout.“
„Hm,“ zabručel Pošuk. „Sledoval jsem Skrka pozorně. Úderem devátý se prostě sebral a vypadnul. Vydal jsem se za ním a přísahám, že jsem ho viděl utíkat k Hagridově boudě. Jenomže když jsem se sem vrátil, tancoval s Vektorovou a vypadal, jako by vůbec neodešel.“
„Co si o tom myslíš?“
„To ani nechtěj vědět.“
„Falešná podoba? Dvojník?“
„Něco takovýho to stoprocentně bude. Musíme upozornit Brumbála.“
„To jo. Ale až vystřízliví.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 23 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele strigga

Já vím, že je to pořád hrozný drama a schyluje se k něčemu děsivýmu, ale celá ta geniálně vystavěná scéna s Karkarovem mě dokonale odrovnala. A ten Sirius nakonec, ty vrahu! :D To bylo geniální. A čím dál tím víc žeru Moodyho, teda já ho měla vždycky ráda, ale tady je prostě super. A ta nikým nevyslechnutá věštba to fakt korunovala. A Grindelwald! Tak to jsem hodně zvědavá.
(Jo a hrozně se mi líbí Neville tančící jako profík. A vůbec všechny tyhle drobný odchylky a malinký šťouchnutí do kánonu!)

Obrázek uživatele Regi

A já už teď nevím, co napsat, protože mě napadlo totéž, jako přes kopírák.

Obrázek uživatele Owes

Děkuju moc. :) Jsem rád, že to někdo čte. :D

Obrázek uživatele Owes

Děkuju. Ani nevíš, jak jsem rád, že se ti to takhle líbí. Na paralelách s kánonem si dávám docela záležet. Fakt mě to neskutečně baví. :) A dokonce mě tu baví psát Siriuse, což je pro mě vzácné. :D Ještě jednou díky. L

Obrázek uživatele Arenga

je to výborné a má to skvělou dynamiku
a zcala očividně to mezi Severusem a Hermionou začalo jiskřit ;-)
Mimochodem, jak je to s tou vyhláškou? Hermiony se bude taky týkat, ne? Takže bych viděla, že se k problémům schyluje i tady.

Obrázek uživatele Owes

Já se obávám, že to zatím jiskří jen u Hermiony, což pro Severuse není moc příjemné, nicméně se to dobře píše. :) K té vyhlášce, ano, zcela určitě se to bude týkat i Hermiony. Za nějaký čas tam problém nastane. Uvidíme, jak si s ním poradí. Děkuju moc za komentář. :)

-A A +A