Epilog

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tak, potřebovala jsem to. Stejně ještě ty kapitoly popřesouvám a podobně.
Hotovo, asi! Celkově přes 51000 slov! A to jde.

Kapitola: 

Nejdříve se plazila Tak by se ale moc daleko nedostala. Postavit se – to nebylo jednoduché. Nemůže se spolehnout na to, že ji nohy udrží. Ani je pořádně necítí (díkybohu, že je ani pořádně necítí). Ale... plazením by se moc daleko nedostala.
Vydra se chytila kmene stromu a postavila se.
Pak už jen zbývalo se pustit a vykročit kupředu.
Pak už jen zbývalo doplazit se k dalšímu stromu a zkusit se znovu postavit.
Pomalu, hnaná silou vůle, postupovala kupředu. Plazení přešlo v potácení a to v kulhání. To bylo dobré. Teď už to šlo.
I tak jí těch několik mil trvalo skoro celou noc.
Crianlarich. Byla tu sotva před týdnem, a teď? Nikdo by nepoznal, že tu ještě nedávno byla prosperující vesnice. Vypadalo to, jako by tu prošlo tornádo a zemětřesení zároveň.
To musel být ten výbuch.
Pokývala hlavou. Lidé už byli stejně mrtví. Sem přece vedl Smrtonošův první úder.
Co to tu ale bouchlo?
Ticho. Naprosté. Ani ptáček nezaštěbetá, ani komár nezabzučí...
Zóna.
To šlo rychle.
Ticho, ale ne naprosté. Slabé zakašlání...
Neměla zbraň. Ale nepotřebovala ji. Kulhavě se rozběhla k zdroji onoho zvuku, připravená případnému útočníkovi sebrat jeho zbraň a hned mu ji vhodně vrátit. Místo toho... dvě těla.
„Sakra, Pískle!“
„Myslím, že bude dobrej, holka.“
Prošedivělý Přeměněný, starší, než jakého kdy dosud potkala.
„Prostě bum!“ prohlásil horečnatě Pískle. Vypadal hrozně. Vydra to nevěděla, ale i tak vypadal podstatně líp než večer.
„Prostě jsme zapnuli detektory, ty zazvonily a bum!“
„Rozumím. Takže bych radši detektor neměla zapínat.“
Dosud nějaký detektor neřešila. Nepotřebovala. Tak si dá aspoň pozor.
Pískle sebou náhle zamlel.
„Ale Racek!“ vyhrkl.
„Co s ním?“
„Výpad na jih... se bude vracet tudy! Pokrýt záda!“
„To jo, ale tady to už přece bouchlo.“
„A víme, že to bouchlo všechno?“
„Aaaa kurva.“
Zóna se posunula. Samozřejmě, že Racek bude sondovat. Na hlídce vždycky sondovali. Byla to jejich druhá přirozenost. Povede tudy oddíl, bude mít zapnutý detektor, a...
A vidina odpočinku je v čudu.
Vidina odpočinku byla stejně v čudu, jak dokazovalo sílící brumlání motorky. Ti dva zranění byl docela dobře ukrytí, i když by je podrobný průzkum jistě odhalil. Vydra tu může zůstat s nimi, nebo...
Přece se nebudu schovávat, pomyslela si a dokulhala za zbytky zdi. Tady je taková šikovná tyč, motorka tudy jistě brzy projede... a dál bude pokračovat bez jezdce.
Motor utichl.
Ach jo.
Vydra začala opatrně šplhat nahoru.
Vlk byl rozsahem škody příjemně překvapen. Holt podminování, to je věda a Smrtonoš je koumák. Seveřanům zavařili, přece jen. A on má nějaký kladný bod do hlášení. Jen to tu lehce projde, aby měl aspoň povšechný přehled o tom, kolik nepřátel tady zařvalo.
Vydra vážila sotva půlku toho co on. Ale bylo to jedno.
Ani na něj neskočila z moc velké výšky. I to bylo jedno.
Když někdo ví, jak odborně zlomit vaz, nepotřebuje k tomu ani váhovou převahu, ani moc síly.
Bylo to až moc jednoduché a moc rychlé. Takového strachu – a najednou konec.
Aha. Konec ještě není. Musí zaběhnout naproti Rackovi.
Vlastně... je tu ta motorka!
K jejímu nastartování potřebovala zapojit i jiné svaly než k chůzi. Nevadí. Ať si zvykají.
Racka varovat stihne.

V Hoře se se zprávami netrhly dveře. Ty pro lidi ani ty do holubníku. Po chaosu a zoufalství, že není jak předávat zprávy odděleným jednotkám, konečně naděje.
Hlavní nepřátelské síly zastaveny.
Vedlejší taky.. kdyby věděli, jak blízko se vlastně dostali k Hoře!
Racek zmizel z dosahu, ale on se objeví.
Spojení z průzkumníky směřujícími na jih bylo přerušeno, ale to se obnoví. Snad.
Spojení na sever...
Zatracené vysílačky, které nedosáhnou, jak je potřeba!
Bezmoc, když kolem vás kypí válečná vřava, je hrozná.
Jednotky se začínaly vracet. Přeskupit, přezbrojit, vyslat prohledávat kopce. Hnát přeživší nepřátele ven.
Pak se objevil Racek s několika těžce zraněnými a zajímavým hlášením. Nechat odpočinout, přezbrojit, vyslat prohledávat kopce. Samozřejmě. Budou to nějakou dobu dělat pořád dokola a jednotky se budou točit. Čerstvé oči vidí víc.
Vydra už je v pořádku, ale Pískle mimo službu. Na jeho místo se nenápadně nasáčkoval Vran.
A co, něco dělat musí.
Racek věděl, kam zamíří nejdřív.

Malá vesnička uprostřed ničeho, s tak přátelskými lidmi. Malá vesnička, kterou Rezka nechala bez ochrany...
Nenechala, jak se ukázalo.
„Sejček? No to mě podrž!“
„De to s ním,“ byl verdikt hostinského. „Je hrozně zelenej, ale de to s ním.“
Dovolili si krátký oddech, potom, co pro jistotu prohledali blízké okolí. Krátký oddech a pořádnou večeři.
Pořádnou večeři a večerní posezení.
Sejček skončil vedle Vrana. Vlastně náhodou.
„Tos mě teda překapil, Píďo,“ bouchnul ho Vran lehce do ramene. „Dva, jo? Vidíš, že na to máš.“
„No... asi jo.“
Sejčkovi hořely uši, ale nikdo si toho nevšiml.
„Jasněže jo.“
Vran ho objal jednou rukou kolem ramen. Tak blízko, jejich boky se dotýkaly, jejich stehna, kolena... Vran byl teplý a byl tady a s ním a Sejček se snažil zastavit čas a zalít tenhle moment do paměti na vždy. Zavrtal se hlavou pod Vranovo rameno a povzdechl si.
Po chvíli ho Vran pustil.
„Dobrý?“ zeptal se.
„Jo. Asi jo.“
A nikdo si ničeho nevšiml a Vran si neodsedl, prostě dál seděl vedle něj a bavil se, okolo i s ním a nalévali jim slabé místní pivo a pak se začaly zpívat písně, ale naštěstí dudák brzy odpadl.
Byl to nejlepší večer Sejčkova života.
A téma jeho přeběhnutí vlastně ani nepřišlo na přetřes.
Jeho postel byla krátká, ale široká a pokrývka hřála.
Vran neležel daleko.
Kdybych chtěl.. kdybych chtěl, tak...
Ale Sejček ani nechtěl. Dostal od Vrana víc, než by kdy doufal. Respekt.
Ráno bude zase sám, Hlídka odběhne. Je toho tolik na práci.
Ale vlastně nebude sám. Tady, na severu, není sám. Nemusí být.

Pobíhat po kopcích, den jako každý jiný. Králíkovu vesnici minuli, tam se teď jednotky pořád střídají a jich tam nebude zapotřebí. Takže na jih kopci a dávat sakra pozor.
Když míjeli starý důl nad Cononishem, Beran zvolnil krok.
„Hej, cítíte to taky?“
„Co?“
S detektory teď jednali opatrně, ale přece jen jeden sestavili.
Do vzduchu nevyletěli.
Taky ani necinknul.
„Jako by to šlo odsud,“ pokynul Beran k ústí dolu.
Nešli moc daleko dovnitř, jen dokud viděli světlo od vchodu.
Nenašli nic.
„Pojďme ven.“
Nikdo jiný nic necítí, ale Beran zaváhal, než vyšel na denní světlo.
Jako by ho dole něco volalo.
„Takže teď zase na jih, koukat kolem sebe, a jak se dostanem k Crianlarichu, máme zkusit odminovávat... máte někdo nějaký nápad?“
„Vezmu detektor a proběhnu to tam?“
„Radši ne, Vrane.“

V záplavě zpráv by se jedna málem ztratila. A přece, byla to tahle, na kterou čekali, v kterou doufali.
Chrám je v bezpečí.
Smrtonoš už nežije.
Válka skončila. Asi.
Válka skončila a vojenská vláda brzy ztratí smysl.
Taková malá enkláva, tak poraněná, tak křehká. Co s ní bude?
„Republika!“
„Já bych byl spíš pro království. To zní jako dobrý nápad.“

Až se Rezka vrátí do své vesnice, bude se jí zdát, jakoby se vlastně nic nezměnilo.
Ale změnilo se všechno.
Ne hned, ale brzy, rezidenti nebudou potřeba. Velké armády Přeměněných ztratí smysl.
Budou si muset hledat novou práci.
„Armáda pro mě stejně není to pravé,“ pokrčí rameny Sejček. „Já bych se dal na nějaké pěkné, poctivé řemeslo. Třeba tkalcovství. Lidé se budou oblékat pořád. A co ty?“
„Já uvidím,“ odpoví Rezka. Budoucnost neřeší. Teprve začala zvládat současnost.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Super. Moc se mi líbí, ten konec. Parádní příběh.

Obrázek uživatele Tess

Děkuju za věrné komentování a jsem ráda, že se příběh líbil.
No jo, ale co dál?

Obrázek uživatele Tora

Musí se zjevit nový záporák, jinak to nejde.

Obrázek uživatele Tess

To se mi prave nelibi na ruznych ehm sagach... zabijes zaporaka a najednou je tu mnohem vetsi, mnohem drsnejsi a mnohem silenejsi zaporak a tak dal az ad absurdum.
Pokud bude dalsi padesatka, mam nasledujici moznosti:
1. Psat prime navazani, tj. budovani Kralovstvi, ale to jako zajimave vidim tak na rozsah cca 10 000 slov, tjj nic, co by me tahlo cely rok.
2. Zacit psat "treti dil" - ktery by se skladal z jednotlivych propletanych pribehu patnact let pred Hranicni zemi.
3. Psat jiny svet.
3a - Rozepsat svet Rozhrani, ktery jsem tu jeden rok psala pod druhou identitou
3b - Psat Young Adult sci-fi, ktera mi v hlave uz nejakou dobu zraje
3c - Zkusit sci-fi dystopii, na kterou jsem dostala napad dneska

Tak, babo rad :D

Obrázek uživatele mila_jj

Taky se přidám, moc se to celé povedlo. Díky za parádní počtení.

Obrázek uživatele Tess

Díky za čtení a komentáře!

-A A +A