Zádrhel nezadrží
23. 5. 1978 Zbrašín
„Tady to je!“ hlásí nadšeně Václav.
„Nezastavuj!“ sykne rozčileně Milan.
Václav se zmateně ohlíží.
„Ale to jsme přejeli!“
„Zmerčil jsem hajnýho!“ drtí mezi bílými zuby snědý muž.
„A těch chatek okolo,“ zuřivě zatíná prsty do volantu Robert, „ty jsi fakt korunovanej vůl, Vašku! Potřebujeme něco o samotě!“
Zastaví, ztěžka se vyvalí z trabantu a zapalují si.
„Kucí,“ obrátí se na starší kumpány Václav, „neměli bychom to brát jako znamení shůry? Možná…“
„Co jako?“ naběhnou svaly pod ušima Milanovi, „Uvědomuješ si, že mě už dneska nahánějí chlupatý?“
„Zbraně potřebujeme,“ opatrně naváže Robert.
„Jedem k Řevničovu,“ utne pochyby cikán, „a řídím já!“
Václav je ze všech tří nejvíce slaboduchý, proto je dle všech měřítek nejhorším rádcem... Aktuálně ale radí dobře.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nepodceňovat menšinu
Úplně se mi vybavil Kusturicův film "Černá kočka, bílý kocour" , tam taktéž měli zajímavý styl řízení vozidel...ono i obecně řízení životního stylu. Romale!
Díky!
Díky!
Začíná to být pěkně
Začíná to být pěkně dramatické.
To jsem rád, že to tak čteš!
To jsem rád, že to tak čteš!
To se čte jako takové ty
To se čte jako takové ty napůl hrané televizní dokumenty - což myslím jako pochvalu, to prosakování minulosti a přítomnosti, kdy člověk ví, že to blbě dopadne, tomu dodává ještě větší sílu
Milá slova, díky moc!
Milá slova, díky moc!
To je trojka. Takovou potkat,
To je trojka. Takovou potkat, má jeden o radost postaráno. Z toho úplně mrazí.
Nebyli to zrovna lumeni, to
Nebyli to zrovna lumeni, to je pravda. Ale stejně (viz pokračování)...
Ale stejně si to nezasloužili
Ale stejně si to nezasloužili?
Moc bych spoileroval!
Moc bych spoileroval! (Rozhodně ne!, vraždila - a nesmyslně - jen státní moc!)
Nechtěl bych je potkat.
Nechtěl bych je potkat.
Rozumím Ti.
Rozumím Ti.