Kde se vzala...

Probrala se tváří dolů na svém elegantním nosíku. Rychle se zvedla do kleku a rozhlédla se. V pořádku, nespatřena. Pak se rozhlédla znovu. Zastřižené buxusy, zdobná fasáda cihlového domu, jezírko s vrbou v jarním slunci. Tohle místo neznala. Ouvej.
Opatrně si třela bradu a snažila se vzpomenout, co se stalo.
Z práce jela na kole, náplavka byla okouzlující. Před domem se pozdravila se sousedkou ze čtvrtého patra. Odemkla. Žádný ochotný pomocník v dosahu. Povzdechla si, ale s jistým pocitem vlastní síly uchopila rám kola.
Na předposledním schodu zakopla.

Ve stejnou chvíli klopýtla o vystouplý práh farní komory ctihodná Augusta Eltonová.