O ukulelích a včelách
Narodila jsem se
a teď trčím v cele
už je mi všechno u Kulele
tak se natáhnu
a zvednu staré ukulele
zahraju si na něj
zazpívám si
se mnou cela celá
Zdenka, Týna, Radim i Věra
život nám nic zdarma nedá
jsem jen pohozená loutka
barva bledě bledá
víte, co mi přijde neskutečně otravný?
neustále se opakující rým
furt ten samej
máte pocit, že jste to četli už včera
už nevím, co jsem vlastně chtěla
uplně jsem zapomněla
ještě nedávno jsem lítala jak včela
po nocích bděla
jenže včela uletěla
co teď asi ta včela dělá?
já jsem docela oněmělá
Kdyby vám nešel do hlavy ten pan Kulel, tak tady.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:DDD
:DDD
Ach Peggy. A ten konec, jak
Ach Peggy. A ten konec, jak přesně opakuješ ten jeden rým :D
Jen počkej až se uvidíme, budeš nadávat až s tebou budu chtít fakt zpívat:DD
Je to napsaný krásně. Smutně.
Je to napsaný krásně. Smutně. Bez naděje. Ale však ono se to zase otočí, i když tomu teď třeba nevěříš ;) Víš co nejvíc pomáhá když člověk přestane věřit... že věří lidi kolem něj. Sama jsem to zažila, když jste mi loni všechny věřily a pomohly mi narovnat křídla jak tý včele :-*
Ano, pan Kulel, to je dnes
Ano, pan Kulel, to je dnes již klasika... Jinak velmi poetické. A jak již psala předdiskutérka, neklesej na mysli.
Děkuji za překrásné komentáře
Děkuji za překrásné komentáře.