Uhasit svíčku pro oheň
Je to takové zvláštní... Ale poslední dobou se učím být vděčná za každý nápad :)
Mladý muž ležel v trávě a sledoval oblohu.
„Kdybys mohl něco změnit,“ obrátil se na Společníka, „začít od začátku, všechno předělat - udělal bys to?“
Starší se usmál. Smutně. „Změnit - a neztratit Tě?“
Přikývnutí.
„Ne. Vím, že bych mohl, ale ne.“
Syn se usmál. „Hodně by se tím zničilo...“
„Ano. Svět by byl lepší, ale kolik dobra by pro něj skončilo v zapomnění? Představa, kolik svíček by muselo být uhašeno pro oheň... Dusí mě.“
„Tolik je máš rád?“
Jeho úsměv byl jako čistý vánek.
„Tolik mám rád to dobré, co jsi jim dal.“
Stiskl mu ruku.
„Jejich svíčky... planou silně, Tati.“
Rekonstrukce je skrytá v té možnosti „začít od začátku, všechno předělat“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to je hodně silné a
Tak to je hodně silné a moudré, nebanálně chytré, ano, šťastná to vina... Nemusí se ani nutně číst alegoricky, prostě každé opravování v minulosti hrozí tím, že se sfouknou některé svíčky, které kvůli hroznému vzplály! (Vlastně na tento problém narážím od začátku svého fandomu Tenkrát na světě...)
Děkuji a ano, ten problém je
Děkuji a ano, ten problém je univerzální; nemůžeme změnit jen to, co se nám nehodí - je to buď vše, nebo nic (a já jsem za ty naše malé svíčky hrozně vděčná!) :)
Ten záver... ten mi seriózne
Ten záver... ten mi seriózne nahnal slzy do očí.
Děkuji.
Děkuji.
To je krásné. Vidím v tom
To je krásné. Vidím v tom mnoho věcí, ať už byl plán jakýkoli. Do oblíbených s tím :-)
Děkuji, to jsem ráda, že jsi
Děkuji, to jsem ráda, že jsi v tom našla něco, co tě oslovilo :)
Moc krásné
Moc krásné
Děkuji :)
Děkuji :)