Na rozloučenou

Zde leží počátek všeho, DMD. Biologický otec tvůrčího zápalu, nejistá konstanta moderní doby.
DMD je kapitola sama pro sebe, kde vrána k vráně sedá. Nemusíte mít pracovní obuv a můžete pracovat - tedy při plném vědomí psát. Každý ovšem na vlastní pěst, neboť dobře známe herní princip.
Jako nápověda slouží téma, které bývá často viděno z jiného úhlu pohledu. Osvědčilo se myšlenky protřepat a nemíchat.
DMD není žádná slepičárna. Skvělí autoři už zde spustili kotvu a patří mezi bezpečné známosti. Není tu žádný podvodník, co by vám podsunul kočičí zlato nebo nabídnul otrávené jablko. Pokud by někdo porušil respektující výchovu, uslyší: Jsi-li sobec; opusť obec! Neodejde-li, zazní: Uhoď ho, nemá žádné kamarády! Když přesto neposlechne, čeká ho defenestrace.
Mnozí jako první čtení po zveřejnění drabble hltají komentáře. Já sama také. Ostražité babské ucho uslyší všechny hlasy. Díky vodnímu příměří není DMD úsekem častých nehod, ale je soutokem tolerance a porozumění. Je srdeční záležitostí. A jak víme, srdce je párový orgán.
Poslední duben je jako poslední vlak domů. Někdo se možná bude bez DMD cítit nepatřičně jako gumička na poušti, nebo bude smutný. Jiného čeká velký flám. Nás všechny pak výběr z hroznů v podobě nejlepších stoslůvek.
A zbytek je jen historie.