Poslední růže
Ianto se opíral o zábradlí nad zálivem a kouřil. Byl koupit růže. Pro Lisu. Dvě. Byly krásné, temně fialové, líbily by se jí. Pozoroval temnou hladinu, která byla téměř nehybná v tom pošmourném počasí. Křečovitě svíral stonky a zapomenutý trn jej bodal do dlaně. Fyzická bolest trochu potlačovala tu vnitřní.
„Tak tady jsi.“ opřela se vedle něj Tosh. „Jack měl starost, že už jsi pryč příliš dlouho.“
„Jack?“ zeptal se posměšně.
„Má tě rád. Je mu líto, co se stalo. Nešlo to jinak...“ položila mu ruku na rameno. „Všichni máme o tebe strach.“
Pochopil, že má ještě pro koho žít.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
uá!
Bylo velmi absurdní při sledování této epizody vědět, že se ti dva dají dohromady. Tahle stoslůvka to pěkně vystihuje.
Já bych asi neměla přiznávat,
Já bych asi neměla přiznávat, co jsem Lise přála... hezké to nebylo. I když Ianta mi zase líto bylo. Děkuju.