Velká vesmírná loterie 5

Obrázek uživatele Ebženka
Rok: 
Rok 2 010

Název: Velká vesmírná loterie, část 5.
Autor: Ebženka
Přístupnost: bez omezení
Varování: crossover Dr. Who a Zeměplocha.
Shrnutí: ještě není všemu konec... atmosféra je třaskavá. Je Tardis dostatečně zásobena mlékem a kakaem?
Prohlášení: povídka nebyla napsána za účelem zisku, postavy patří BBC a Terrymu Pratchettovi a já si je jen s dovolením půjčuji.
Poznámka: Povídka byla psána jako vánoční dárek pro Ave do Vánoční nadílky 2010. Poslední díl (!) vyjde zítra.

***

V Tardis bylo tísnivé ticho. Zuzana se opírala o kartotéku, tvářila se upjatě a lehce znechuceně. Doktor pobíhal kolem řídících panelů a snažil se být veselý a bezstarostný za oba. Nějak se mu to nedařilo.
Zuzana se rozhlížela kolem sebe.
"Uvnitř je větší," podotkl Doktor.
"Toho jsem si s dovolením všimla," odpověděla Zuzana lehce podrážděně. "Takových míst znám víc, a není to zdaleka tak podstatné jako to, že jste mi neřekl, že mě chcete posunout v čase. Nesouhlasila bych s tím. Radši bych tam na vás týden počkala."
"Promiňte," rozpačitě pronesl Doktor. "Můžu vás o kousek vrátit, jestli chcete. Ale potřebujeme za sebou nejdřív zamést stopy."
"Ne. Čím míň nesmyslů budete provádět, tím líp. Už jste mě donutil vykročit někam, kam jsem nechtěla, tak to dokončíme. Netušíte, jaké nepříjemnosti každý takový pohyb může způsobit."
"Řekl bych, že tuším," odpověděl vesele. "Už to nějaký ten pátek dělám, víte?"
"Vy ano, vy si létejte mezi světy jak motýl. Ale já mám své... úkoly. Závazky... nebo spíš zodpovědnost." Zuzana u posledních slov trochu zaváhala.
"Závazky?"
"Ne že by to beze mne nešlo, ale... kdyby nastaly potíže, bude potřeba pevný bod... No nedá se nic dělat, teď musíme pokračovat. "
Doktor kývl hlavou a zkontroloval několik zařízení na panelu uprostřed lodi. "Jestli nechcete moc skákat v čase, musíme poslat zprávu do Ankh-Morporku, aby přípravy zařídili za nás. Nemáte tam nějaký mocný kontakt?"
"Dalo by se říct, že ano. Jak dlouho ten přesun bude trvat?"
"No... dáte si čaj?" zeptal se Doktor.
"Hm... co takhle kakao?"

...

Tajemník Važuzel si prohlížel poslední s-mailové zprávy. První čtyři zběžně prohlédl a občas něco poznamenal do velkého archu papíru. Pátý jej očividně překvapil. Počkal, až Patricij doluští křížovku, pak se naklonil k jeho uchu a stísněně cosi zašeptal.
"Dejte jim, co chtějí. Zařiďte to. Osobně. A jestli mi příště přijdete říct, že je šťastně po všem, dostanete dvojité prémie," odpověděl Vetinari s trpitelsky přivřenýma očima.

...

"Jsem na vás trochu moc přísná, že?" zeptala se Zuzana, když s kouřícím hrnečkem v ruce oknem sledovala vesmír vířící kolem Tardis.
"To je dobré, už jsem si zvykl. A vždycky mi pomáhalo mít vedle sebe někoho, kdo stojí nohama pevně na zemi a připomene mi, jak být lidský. Když se pletu do osudu cizích světů, občas na to zapomenu." Doktor se smutně ušklíbl a napil se.
"Dá to práci, že?" povzdechla si Zuzana. "Sama si to každé ráno musím připomínat. Jak vidět v zrcadle normální obličej. Jak chodit dveřmi a používat kliku. Jak věřit na zázraky. Jak... udržet rodinnou tradici ve správných mezích." Zuzana sklopila oči k zemi, její vysoký účes se náhle sám od sebe přečesal do hladkého uzlu a její postava se trochu zmenšila, když černým střevícům ubylo několik centimetrů podpatku.
"Mohl bych se zeptat... kdo doopravdy jste?" podíval se Doktor opatrně přes okraj hrnku.
"Jak jsem řekla. Jsem učitelka. Ale na to se asi neptáte, že."
"Ne tak úplně," souhlasil Doktor. "Myslím, že to bude mít něco společného... s vaší rodinou."
Pátravě se na něj zahleděla.
"Hmmm. Předpokládám, že jste se setkal s mým dědečkem. Předpokládám dokonce, že několikrát, i když je to poměrně neobvyklé."
Doktor udělal krok vpřed a zahleděl se Zuzaně do očí.
Zuzana mu vrátila... POHLED. Na lemech jejího strohého pláště znovu probleskla černá krajka.
Zase couvl.
"Ano, myslím, že jsem se setkal s vaším dědečkem. Dalo by se říci, že mě nemá moc v lásce."
"Toho jsem se obávala. Ale to víte, dědeček je trochu nepříjemný, když někdo nehraje podle pravidel. Přiděláváte mu práci," ušklíbla se Zuzana nevesele.
"On nepěstuje dlouhodobé známosti?" pokusil se zavtipkovat, ale oči měl neveselé.
Zuzana se na něj dlouze zadívala.
"Dědeček má jen trochu zvláštní smysl pro humor. A když se s někým potkává často, obvykle to v něm vzbudí sportovního ducha. I když, jak tak o tom přemýšlím, možná... myslím, že vás má přece jen vlastně rád..."
Do ticha zavrněla Tardis. "Přistáváme zpátky na Zeměplochu," poznamenal Doktor. "Vracíme se do vašeho času."
Pak si povšiml, že Zuzana lehce znervózněla.

Komentáře (archiv): 

St, 2011-03-30 11:42 — Rebelka
Hrozně se mi líbí s-mail. A

Hrozně se mi líbí s-mail. A doufám, že jsem esko rozluštila správně. A lidštější Zuzana je moc milá a je tam Važuzel a Vetinariho křížovky...
Zkrátka tahle povídka se mi líbí pořád víc a víc a doufám, že bude ještě pořádně dlouhá :o).

St, 2011-03-30 19:04 — Ebženka
díky

Děkuji za chválu, ale... Obávám se, Rebelko, že tě nepotěším. Zítřejší kapitola už je poslední.
(Vždyť bude DMD!)
Jo, s-mail jsem nevymyslela já, to pan Pratchett. Semaforová pošta.

Čt, 2011-03-31 16:56 — Rebelka
Myslela jsem si, že to es

Myslela jsem si, že to es jsou semafory, ale v knížce jsem s-mail asi úplně zazdila.
No jo, DMD... to je pádný argument. Ale ten konec byl tak hezkej, že docela přebyl ten pocit smutku z poslední kapitoly :o).

-A A +A