Merlin 2

Obrázek uživatele Arengil
Rok: 
Rok 2 009

Předem mého dlouho očekávaného dárečku se Julince omlouvám, že na druhou část musela tak dlouho čekat. Hezké Vánoce! :)

Fandom: multicrossover
Předchozí díl
Shrnutí předchozího: Objeví se muž, jenž se prohlašuje za druida a králotvůrce Merlina. Na tom by ještě nebylo nic divného – takových lidí je v péči Sv. Munga víc než dost – nebýt toho, že tenhle je pravý, což kdoví proč vadí Doktorovi. A Jack konečně našel někoho, kdo líbá skoro stejně dobře jako on sám, z čehož je lehce podrážděný. Zřejmě si napříště bude muset lépe ohlídat svá know-how. A Doktor bez ohledu na svůj původ malinko žárlí a nevěří na magii.
Prohlášení: Kromě minule jmenovaného jsem si vypůjčila i něco od R. Holdstocka a J. R. R. Tolkiena.
Dále bych chtěla podotknout, že jsem si plně vědoma toho, že tenhle díl je jeden velký časový paradox, ale doufám, že jednak mi to Julie promine, protože při psaní jsem byla toho času nepříčetná, a jednak se čarodějové občas dožívají vysokého věku. :)
Varování: Nikdy nevěřte skartovačce. A když už jsme u toho – ani Jackovi!

---

Madam Pacinková se rozhlédla, a pak ze svých obstarožních skel vytáhla násadku. Komplikované zamávání jí ukázalo nápověď, ale jistotu získala až po letmém závanu hnilobné práchniviny.
Zase oni.
„Duncane, chci vědět kdy!“
„No, víte, on to nikdo pořádně neví… Prostě se to tu objevilo,“ vyzněl hlas do ztracena.
„Objevilo,“ zavrčela madam Pacinková a vzteky se zakousla do svého viržinka. Ten zatracený les jim byl vážně jen pro zlost.
A Luna byla pořád ještě v terénu, což jí dělalo víc starostí, než si byla ochotna připustit.

---

Jack podepřel Merlina, aby se mu lépe šlo. Jeho vysláblé nohy jako by zapomněly chodit.
„Měl jsem tě za mrtvého, můj králi...“
„Budeš se divit, kámo, ale já tebe taky,“ utrousil Jack.

„Mohli byste konečně přestat s tím cukrováním?“ obořil se na ně Doktor beze špetky soucitu.
Což mu Jack také okamžitě vyčetl.

Majestátní strom zaclonil oblohu.
„Zase on?!“
„Jde za námi celý den,“ řekl láskyplně Doktor a popleskal modrou kůru…

„…educto!“

…která vzápětí vybuchla v déšť třísek.

V tu ránu z oblaku zpráchnivělého dřeva vylétl někdo žlutými wellingtonkami napřed. Ty následovalo ohořelé torzo kabátku a nakonec i kometě podobná blonďatá hlava pokrytá hlínou a drtí. Mladá osoba – teď již zjevně ženského pohlaví – se jen oprášila a s bezelstným úsměvem podala Doktorovi ruku.
„Ahoj, já jsem Luna a vy dva jste v průšvihu.“

---

Proud jízlivostí snášející se na Duncanovu hlavu přerušil až zvonek z lokálu.

„Co si dáte, miláčkové?“ přešaltovala madam Pacinková z ostrého tónu, jakmile se ocitla za pultem čajovny.
„Konvičku Earl-Greye a pro Jamese horkou čekuládu, prosím,“ řekl způsobně chlapec, kterého za cukrovím vyskládaným na pultě skoro nebylo vidět, a vysypal staré paní do dlaně hrst drobných.
Přidala mu i lízátko. Vstrčil ho do kapsy. Pro Scorpia.
…Aby svět byl v rovnováze. :)

---

Vrátka venkovského dvorku vrzla na znamení, že Lunu poznala, a laškovně zachytila okraj Jackova kabátu. Když jej vyprostil, nahnala je mladá žena i s dosud nevzpamatovavším se Merlinem zadními dveřmi do těsného a poněkud zapáchajícího přístěnku, kde zatáhla za páku.

Doktor zvědavě okukoval nové prostředí a (spolu s autorkou) čekal, co se z toho vyvine… Když se kumbál dal do pohybu, klesl Merlin se strašlivým stenem na kolena a jal se štrachat ve svém hábu. Nakonec vytáhl kousek uhlu a začal kolem sebe kreslit magické značky…

„To je zbytečné, tady žádná cizí kouzla nefungují,“ vysvětlila mu s odzbrojujícím úsměvem dokonalého mimoně Luna.
„Kouzla?“ zbystřil Doktor, zatímco Jack pomáhal Merlinovi na nohy. „Opravdická kouzla?“

Dveře kumbálu se znovu otevřely a za nimi bylo podzemí.
„Vítejte,“ pokývla hlavou madam Pacinková. Ještě jedno krátké, uznalé kývnutí směrem k Luně. „Dobrá práce. Tohohle si vezmeme.“
„Tak počkat!“ zastavil ji Jack. „Já ho viděl první.“

„Vyloučeno. Je živoucí legendou našich dějin a já to dokážu. Když bude třeba, obhájím to i před Starostolcem. Mí lidé ho nesledovali napříč hloubeními, abych si ho teď nechala vyfouknout před nosem, mladíku!“
Jack se užuž nadechoval k pádné odpovědi...
„Zůstanu se svým králem,“ vmísil se do toho náhle Merlin. „Je zcela na místě, abych ho chránil před zhoubou, která mu byla předpovězena.“

„Viděls?“ otočil se Jack se zářivým úsměvem k Doktorovi. „…Tomu se říká láska na první pohled!“
„Celé je to nesmysl, copak to nevidíte?!“ oponoval Doktor oběma zároveň.
Madam Pacinková se s nimi nebavila a bez dlouhých cirátů přivolala své muže. „Dejte ho pod zámek. A tyhle dva taky. Jen by se nám tu pletli pod nohy.“

„Okamžik!“ ohradil se Doktor a vyndal ruce z kapes. Když se ozval nezaměnitelný zvuk sonického šroubováku, loupl po něm Jack očima. Doktorův nástroj vzápětí zmizel v jeho kapsách, o kterých by se zřejmě daly napsat celé stohy teorií, ale ani jedna by nebyla správná.
Pak se bez odporu dal prošacovat (nic ovšem nenašli) a odvést do cely. Ne tak Jack, který podlehl až po chvíli zbytečného strkání. Zaregistroval ještě, jak Merlina, který jako by každým krokem sílil, odvádějí někam za roh…

---

„Obávám se, že ti ta posedlost dlouho nevydrží…,“ řekl Doktor, když konečně umlkl Jackův protestní křik, a sedl si na pryčnu naproti němu.
„Co tím chceš říct?“

„Že je to jen zhmotnělý mytologický objekt lidské imaginace. Můžeš tomu říkat třeba mytágo. Jinými slovy – neexistuje. Jediné, co ho udržuje naživu, je protogenomorf. Výjimečně silný protogenomorf,“ dodal uznale Doktor, „pokud vydržel tak daleko od zdroje, který předpokládám v tomto objektu.“
„Nevěřím ti. Někdo, kdo tak dobře líbá, přece nemůže být jen výtvor něčí představivosti…“
„Je mi líto. Merlina si lidé prostě vymysleli.“

Po chvíli ticha dodal nespokojeně: „Jediné, co nechápu, je, čím ho dokázali zhmotnit.“
„Kouzla?“ popíchnul ho stále ještě navztekaný Jack.
„Nesmysl!“ zapudil Doktor neodbytnou myšlenku. „Žádná magie není. Možná že tihle lidé jen ovládli nějaké síly, o kterých ti za zdí nemají ani potuchy…“
„…Není to totéž?“

Doktor prudce vstal z pryčny. „Snad tu objevíme něco, čím své imaginace oživili… Divný přístroj nebo tak něco. Pojďme ho najít!“ A vytáhl svůj proslulý šroubovák, kterým zlehka přejel podél zámku. Pak se opřel do dveří, ale nadmíru ho překvapilo, když narazil na odpor.

„To máš marný, kámo – ty dveře pečetila stará Packa, a ta koho chce mít pod zámkem, ten tam taky zůstane,“ zazubil se na ně chlápek v uváleném hábitu ležérně opřený o nejbližší sloup.

„Jak se jmenuješ?“
„Nijak ti mý jméno nepomůže.“
„No tak, vždyť jsme tu úplně zavření, co by se ti mohlo stát?“
„Duncan,“ pokrčil rameny chlapík.

„Ahoj Duncane, já jsem Doktor,“ zamával na něj přes mříže.
„Jakej doktor?“
„Prostě Doktor. -Tohle je Jack.“ ukázal na pryčnu. „Pozdrav Duncana!“
„Hm…“

„A teď buď hodný chlapec a pusť nás ven.“
„Vy si ze mě děláte šoufky, že jo?“
„Uznej, že zkusit jsem to musel. Abys mi rozuměl, nechci nikam utíkat – jen bych si rád promluvil s tou vaší …Packou?“
„Za chvíli tu bude, žádnej kvalt.“

---

„U Merlinových vousů, nepřejte si mě, jestli vám zase umře!“ nesl se chodbou zvučný, nosový tón naštvané šéfky.
„Víte, co máte dělat,“ řekla ještě ve dveřích, než s nimi vztekle práskla.

Práce se občas dokáže vymknout z ruky, povzdechla si Julie, a když v knihovně osaměla, přitáhla si pojízdné schůdky a vydala se mezi regály…

„Hej!“ ozvala se shora Luna, klátící nohama ve žlutých holínkách.
Julie zvedla hlavu.
„Tady,“ zasmály se holínky.

Obstarožní štafličky zadrkotaly ve zrezlých kolejnicích a ublíženě skřípěly pod dvojnásobnou vahou. Kolem padaly knihy a také několik delikátních kousků oblečení (například holínky), ale nikdo si toho naštěstí nevšimnul.

---

„Tak vy jste ten Doktor, co nevěří na magii,“ usmívala se stará dáma a pokynula Duncanovi, aby ho pustil. „Pojďte se mnou!“

„Co je tohle za místo?“ rozhlížel se se zájmem.
„Torchwood Prasinky – mimo dohled ministerstva kouzel, více než bystrozoři.“
„Páni!“

Poslušně ji následoval k zadním celám. Stála tam jeho (záložní) TARDIS a lak se jí leskl novotou. Doktorovi dojetím zvlhly oči.
Obešel budku, jako by nemohl uvěřit vlastním očím. Pak se jí láskyplně dotkl a pod jeho rukou se zhmotnila úplně.
„Čekej,“ zašeptal a otočil se zpátky k madam Pacinkové.

„Je to vaše?“ kývla hlavou. „…Tak si to odvezte! Ruší mi zdroj.“
„Aha, zdroj… Mohl bych ho vidět?“ zajímal se Doktor.
„Ničemu snad nebude vadit, když vám ji ukážu.

---

„Julie!“
V knihovně nastalo hrobové ticho a někdo měl najednou hodně naspěch.
„Jste tady?“
Mezi regály se vynořila rozcuchaná hlava.
„Jo?“ ozvala se poněkud udýchaně, přetahujíc si přes hlavu svetr.
„Pro Merlina, co se to tady dělo?!“

„Ona je ten zdroj?! Fantastické…!“ užasl. „Ahoj, já jsem Doktor,“ pozdravil ji a hned se hrnul dovnitř.

„Jak jste na tom? Ukažte Doktorovi, co píšete…“
Slečna Julie si rozpačitě posunula brýle na nose a pokusila se zakrýt výhled na svůj stůl.
„Myslím, že to nechcete vidět,“ ozvala se prosebně Luna.
Ledové oči staré dámy se zúžily podezřením. „Proč ne?“
„No, totiž…,“ začala nesměle Julie.

-Plop!

Zrak šéfky významně ulpěl na papírech, které vyplivla zákeřná skartovačka.

Kanceláří se rozlilo zděšené ticho.
„Mohlo být hůř,“ pokrčila nakonec rameny a hodila sežvýkaný štos zpátky na Juliin stůl.

Doktor zvedl jeden papír k očím. Vykulil je, pak si odkašlal a s rudýma ušima ho opatrně odložil.
„Ty přetváříš mýty,“ otočil se užasle k Julii, která se zrovna snažila splynout se stěnou. „Neuvěřitelné…“

---

„Jacku, mám to!“ hrnul se k cele.
„…Ten tvůj Merlin má tak silný protogenomorf díky těmhle lidem, kteří se ho dovolávají vždy, když se jim něco nepovede, nebo naopak povede příliš – to je jedno,“ dodal překotně. „Teda vlastně není, protože to mu dává sílu. -A tahle žena,“ ukázal na Julii, „přetváří mýty v realitu. Přestože někdy trochu …jinou. A setrvačnost si už našla cestu. Například tebe absorbovala taky – jako anomálii tě začlenila do mýtu a udělala z tebe Artuše, není to úžasné?“
„Ohromně,“ utrousil jeho společník. „Ale abys mě dostal z téhle díry, tě ani nenapadlo.“

Madam Pacinková kývla na Julii, aby mu otevřela.
„Díky,“ zazubil se Jack a drze jí přitom koukal na prsa.

Doktor svému společníkovi zakryl výhled a vzal Julii za loket. „Přemýšlel jsem o tom tak, že mě skoro rozbolela hlava, a teď neusnu, když mi neprozradíte, jak vytváříte ta mytága.“
Nechápavě se na něj podívala. „Prostě to napíšu…“
„To je všechno? Žádné abrakadabra?“
Změřila si ho útrpným pohledem.
„Vidíte tuhle tužku?“
„Modrá propiska. Co je na téhle tak zvláštního?“
„Já vím, už je to trochu otřepané..." krčila rameny a v ruce žmoulala propisku s nápisem Aleph, což mohlo zaprvé znamenat psychomotorický neklid a teprve zadruhé nějaké rozpaky.
„Tohle je klíč ke všemu, čemu chcete dát vzniknout. Třeba i světu, ve kterém se Merlin zamiluje do Artuše."

Stará dáma významně zakašlala. „Myslím, že už jste slyšel dost…“
V půli cesty do čajovny se ještě otočila: „Koukejte to dát do původního stavu! Nestojím o to, aby se mi tu poflakovaly další takové... anomálie.“
„A co s tímhle, madam?“ ukázal Duncan na Doktora.
Skousla svým typickým způsobem viržinko a přimhouřenýma očima si nezvaného návštěvníka přeměřila. „Dělejte si s ním, co chcete.“
„Jé, směl bych ho vzít domů dětem?“

Whorp! Whorp! Whorp!

---

„…A stejně nebylo fér ho tam nechat,“ trucoval Jack.
„Nebyl bys to ty, kdyby sis brzy nenašel náhradu.“
„To je teda podpásovka!“

Doktor ho ignoroval a nespustil oči z propisky koulející se na ovládacím pultíku TARDIS. „Pořád nemůžu přijít na to, jak to dělala…“
Jack si přiložil prst na ústa.

Ze zákrutu cesty se vynořili dva chlapci v dlouhých pláštích. Vyšší z nich právě hovořil a důležitě si přitom potahoval červenou vázanku.

„...Ten má takovýhle fousy, Ale.“
„Ty jsi,“ zaznělo zklamaně z úst druhého hocha, až po nos zachumlaného v šále, která za ním povlávala jako dlouhý, žlutočerný had. „A znáš ten, jak jdou Merlin, Moldawa a Meluzína...“
Pod lesem už oba chlapci hýkali smíchy.

Jack se úkosem podíval po Doktorovi.
„Ten znám. Je dobrej,“ zazubil se Doktor a zavřel za sebou dveře.

Komentáře (archiv): 

Ne, 2012-12-30 22:08 — Aveva
Ten vtip mi vrta hlavou... To

Ten vtip mi vrta hlavou... To je potřeba dokoncit!

Ne, 2012-12-30 23:52 — Arengil
To si každý dokončí podle

To si každý dokončí podle svého. ;)

St, 2012-12-26 23:45 — Keneu
*culí se*

milé a zábavné
líbí se mi propletení fandomů
Julie rulez!
a zcela mě dostala věta
„Ahoj, já jsem Luna a vy dva jste v průšvihu.“

Čt, 2012-12-27 12:32 — Arengil
Jsem ráda, že se líbilo. :)

Jsem ráda, že se líbilo. :)

Út, 2012-12-25 15:39 — Čertisko
Parádní!

Parádní!

Út, 2012-12-25 15:50 — Arengil
Kuju :)

Kuju :)

Út, 2012-12-25 15:27 — Julie
Tak a teď se sama sebe

Tak a teď se sama sebe normálně bojím. Nicméně je to solidně osudové. Budu si potřebovat přetvořit nějaký ten mýtusek. Zejména po dnešním dílu Merlina.
Strašně se mi líbí Merlin, Moldawa a Meluzína, ale chci to slyšet celý!

Út, 2012-12-25 15:53 — Arengil
Součástí povídky je samozřejmě i soutěž

o nejlepší pokračování tohoto vtipu. Můžu dodat i nějaké věcné ceny :D

Klíčová slova: 
-A A +A