Chrastava a velký hon - 2/2
Štvaní to bralo stejným směrem co já, takže nějaká naděje, že se zahrádkám vyhnou, byla v hajzlu. Slyšel jsem ten šílenej vzteklej štěkot, a jak se ty mrchy domlouvaly mezi sebou, tlumený ňafání. Kdybych nevěděl, čeho jsou schopný, asi bych se smál, protože to bylo jako kdyby se bavily kreslený postavičky v dětský grotesce. Až na to, že kreslený postavičky asi nedokážou prokousnout ovci krční tepnu.
Běžel jsem, jak se dalo, a pochopitelně už bych čtyřikrát nemoh, ale naštěstí tolik nenápadnýho kouzlení se ještě zvládnout dalo. Trochu jsem si vylepšil dech, zlehčil krok, zrychlil reflexy a potlačil nepohodu, i když mi bylo jasný, že zejtra nevstanu, protože opravdový lidský síly a možnosti se nedaj přečůrat tak snadno a tělo mi to všechno vrátí, jakmile adrenalín klesne. Ještě padesát metrů, a byl jsem u zahrádek. Tady skončila ta snadná fáze běhu a začala překážková dráha.
Hnal jsem se setmělou zahrádkářskou kolonií, přelejzal ploty, tu jsem šlápnul mezi brambory, onde do kytek a někde před potokem jsem se produpal celým záhonem kopru. V uších mi hvízdalo a v plicích jakbysmet.
Na nějaký skalce jsem blbě šlápnul a v koleně mi přeskočilo. Zatím to spravilo další kouzlo. V oparu koprový vůně jsem se dostal přes poslední tři ploty a běžel jsem úžlabinou tam, kde bylo cítit cizí přítomnost. Popadl jsem kluka, který už jenom ospale pofňukával, a poslal nouzovej signál na vyšší místa, protože štváňata už bylo slyšet ze zatáčky. Nejsem dost king, abych machroval, když jde o děti, a co si budem povídat, po tom přespolním běhu jsem sám nebyl v nejlepším stavu. Zavřel jsem se do ochrannýho kruhu a doufal, že to bude stačit, než se sem dostane pomoc.
Smečka vyběhla a obklíčila kruh. Chvíli běhaly obludky kolem jak šílenci, ale nakonec se rozesadily dokola a čekaly. Temnota cesty se rozevřela a vyšel Černej, oči mu žhnuly a to obscénně dokonalý pírko za jeho kloboukem se ani nehnulo. Já démony nemám rád. Démony, co se převlíkají za vyšamponovaný frajírky, z duše nenávidím, protože to jsou největší křiváci. Popošel ke kruhu, zářivě se usmál a zuby se mu zableskly, že to bylo vidět i v tý tmě. Lusknul prsty na ty čokly a bestie začaly zase skákat kolem dokola, stahovaly se a tlačily se na kruh. Soustředil jsem na nás všechnu ochranu, co jsem dokázal jen tak bez pomůcek vyprodukovat, a snažil se nenechat se vynervovat.
Černej lovec se znovu usmál a zaútočil na bariéru kruhu. Zahořela plamenem a byli jsme v něm jako v kleci, až i štváňata uskočila. Ale bariéra vydržela. Černej se zamračil a znovu jsem cítil útok, ale tentokrát jako by odsával všechnu magii, co v okolí byla. Pustil jsem všechny kouzla, co jsem držel, a soustředil se jenom na kruh. Tah za chvíli polevil a démon trochu poklesl pod zpětným nárazem kouzel, který vytáhl. Ale naneštěstí nebyl jedinej, kdo měl nějaký potíže. Jak jsem pustil kouzla, ozvalo se mi koleno. A plíce. A všechny svaly a šlachy, protože běžet jako olympionik se dá bez většího rizika, jen když na to fyzicky máte, a já jsem Slavíček, ne Zátopek. Velmi nehrdinsky jsem začal skučet a z očí mi tekly slzy jako hráchy. Snažil jsem se zůstat stát, protože jsem v tom kvaltu udělal magickej kruh dost malej. Kdybych upadl nebo neudržel v kruhu to dítě, máme po ptákách.
Černej to věděl. Už se vzpamatoval a začal znovu útočit. Zase se smál a zuby se mu leskly jak v nějaký zvrhlý reklamě na zubní pastu. Bariéra kruhu se zavlnila a bylo vidět, že už dlouho nevydrží, i kdybych nakrásně vydržel já. Štváňata neúnavně skákala proti kruhu a odrážela se zpátky. Pomalu jsem se hroutil a kluka jsem ze všech sil držel nad zemí.
Najednou se cosi mihlo a psi byli pryč, všichni najednou štěkali asi o sto metrů dál kolem stromu. Démon zakolísal, a kdyby to bylo možný, řekl bych, že vypadal zmateně. Snažil se štvaní svolat zpět, ale marně. Horečně jsem uvažoval, jestli mám riskovat a metnout na něj nějakou pěknou svazovací kletbu, ale sotva jsem stál, a v tom se kolem konečně zablesklo, vzduch prořízla čerstvě nabitá magie a já pochopil, že z Vyšehradu konečně dorazily posily.
Tiše jsem se sesul k zemi a držel kluka, kterej byl zticha. Zkontroloval jsem mu životní funkce a bylo jasný, že tohle bejby má tuhej kořínek, protože nejen že mu nic nebylo, on spal! Kolem řvou krvelačný bestie, démoni se chechtají a metají kletby, a on normálně usne. To se jen tak nevidí. Usadil jsem se, aby moje koleno tak neprotestovalo, a mezitím už jednotka rychlýho magickýho nasazení odvedla svou práci. Svázali démona do kamene, odtransportovali ho kamsi pryč a zmatená psí smečka taky zmizela.
Bylo na čase, protože k nám právě dorazil zbytek civilní pátrací skupiny a já sbíral síly, abych vymyslel, co jim řeknu. Vlastně jsem ani moc nelhal, protože psy slyšeli všichni, takže jsme si s úlevou tiše (aby se malej nevzbudil) zanadávali na pitomý podnikatelský zbohatlíky, co se o svý čokly nestaraj a nechaj je běhat po lese a někdo došel pro auto.
Naložil jsem Tomáška a poprosil, ať ještě chvíli počkaj. Překulhal jsem k tomu stromu, co u něj zmizelo štvaní. Chvíli jsem čekal, až se objevil stín, kocour mi celej naježenej skočil do náruče a zaťal do mě drápy. Držel jsem a chvíli ho drbal za ušima, až se uklidnil a dal se odnýst do auta. Vzpomněl jsem si, že mám v mražáku kousek hovězího na tatarák, a přišlo mi, že by si odměnu zasloužil. A já taky.
Ani jsem se skoro neúčastnil slavný předávačky rodičům, protože jsem v tom autě usnul. Vyložili mě s kocourem u baráku a měl jsem vážný problémy vylízt do prvního patra. Kocour se mi vyšplhal na rameno (ty strupy od škrábanců jsem měl ještě za tejden) a nechal se obsloužit. Ale zasloužil si to. Tak jsem si dal ke sporáku židli, uvařil si lektvar na rychlý hojení a pak jsem mu naškrábal dobrejch deset deka hovězího. Kocour je blaženě sežral, a v posteli mi milostivě nechal dost místa, abych se tam taky nějak vešel.
Za dva tejdny se Anička vrátila a našla mě, jak spim na gauči s kocourem stočeným na prsou. Asi to brala jako nějakej test, protože mi druhej den uvařila svíčkovou a navrhla, že se ke mně nastěhuje.
No co mi zbylo jinýho. Já jí prostě neumím říct ne. Takže s ní už asi přece jenom oficiálně chodím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jedním dechem jsme to zhltly
Jedním dechem jsme to zhltly ve třech (já, Aries a Amaranta) a ani jsme nedýchaly. Uff, to jsem si oddychla, že to dobře dopadlo! Je to skvělé a moc děkuju! Rya
P.S. Krásný nový rok!
Tak teď už sama za sebe,
Tak teď už sama za sebe, musela jsem si to přečíst celý od začátku a pomalu. No, ono to moc pomalu číst nejde, protože je to naprosto strhující a dejchat se u toho taky moc nedá. Jen jsem nějak nepochopila, kde se tam vzal kocour, on šel za ním?
Je to paráda a doufám, že a) co nevidět to bude na Budči a b) že to není poslední Jaromírův příběh, protože tenhle chlapík a jeho prostředí a akce jsou úžasný.
Taky ještě jednou děkuju a
Taky ještě jednou děkuju a obdivně smekám sama za sebe (ať tu nemáš přeliškováno ;)). A připojuji se k prosbě o objasnění role kocoura.
Ten romantický konec! :-)
Moc děkuju za obdivné reakce.
Aháááá! :-D
Aháááá! :-D
Jo tak
Já jsem si zatím vydedukovala, že kocour zdržel ty příšerky, než dorazila záchrana. Jak se vzdálily od kruhu. Nebylo to tak?
ano, to byl on, protože
Jo, tak už je to jasný :-)
Jo, tak už je to jasný :-)
To je skvely! To se mi desne
To je skvely! To se mi desne libi! Z Budce jsem toho zatim cetla celkove malo, ale ted mam jeste vetsi chut to napravit ;)
To je nádhera! Smekám a
To je nádhera! Smekám a hluboko klouboukem kolena ometám! Všechny mé pokusy o drsného hrdinu plynou z hlubokého obdivu k Slavíčkovi, který je všech drsých hrdinů furtrál, a k tvému umu, který ho vepsal v život. A i pro to, že jsem si přečtení tvého dokončení slíbila až za odměnu, je tu dnes i moje druhá kapitola :)
Ááách! Ten romantickej konec!
Ááách! Ten romantickej konec! To napětí! Ten úžasný hrdina!
Si myslím, že by s ním mělo být víc povídek. Nechceš mi nějakou napsat k narozeninám? ;o)
Ebženko, to je paráda!
Ebženko, to je paráda! Napínavý, romantický, atmosférický... Slavíček je výbornej a Anička teda taky! Více Aničky!
Jinak hlásím, že kocoura jsem pochopila.
Paráda. Krásně se to četlo. :
Paráda. Krásně se to četlo. :)
Ebženko,
kdy to dáš na Budeč?
Jo, chci mít svoji vánočku
Jo, chci mít svoji vánočku taky na Budči! :-)
Hlásím, že kocoura jsem po
Hlásím, že kocoura jsem po druhém přečtení taky pochopila. Napoprvé jsem četla moc rychle :)