Fans and Fascinations

"Proč to někdy nenapíšeš naopak?"
"Šílíš? Představ si někoho z nich tady."
"Matičku Bennetovou?"
Zuzka se zapitvořila

"Slyšely jste? Netherfield je konečně pronajat!"
"Bezrealitky? Dobrej makléř?"
"Má deset tisíc ročně!"
"Doufám, že ne korun."
"A polovinu Derbyshiru!"
"Bere na to dotace?"
"Důstojníci! Ach, mám slabost pro červené kabáty!"
"Hodím vás do Tesca, mají akci na zimní zboží."
"Moje dceruška! Vdaná! V patnácti!"
"Eeeeh... jak myslíte."
"Vám se prostě líbí mě zlobit."
"Prohlédla jste nás. Dáte si čaj?"
"Ach, mé ubohé nervy!"
"Tak raději lexaurin?"

"Neblbni, mohl by jí ublížit. Meduňku?"
"Klidně i kozlík, Gwen. Vlastně si trochu odpočinku stejně zaslouží."

"Buáááááááááá, maaaamíííííí!" Elis přiběhla, tvářičky červené, pihy promáčené slzami.
Zabořila mamince obličejík do nabírané sukně. Mrs. Stronghold položila šálek s čajem zpět na stolek a pohladila dcerku po cůpkách.
"Eeeeeeeeeeiiiii!" Do salonku vběhl francouzským oknem hošík, vyhledal maminku jako kuřátko, zaplul jí pod křídlo a odmítal mluvit. Mrs. Friedcake sáhla pro čajový bochánek a snažila se synka uplatit dobrotou.
"Copak se stalo, chlapečku můj?"
"Ona mi nasypala do vlasů písek!" vypískl.
"On mě za vlásky tahal," křikla.
Mlčení. Najednou oba vyběhli zpět na zahradu.
"Inu, na první společnou hru úspěch, že?" Mrs. Stronghold usrkla čaje.
"Veliký," usmála se Mrs. Friedcake.

Frances se snažila zachovat dekorum a necivět na druhou ženu s otevřenou pusou. Protichůdné pocity zamaskovala souhlasným kývnutím a rychlým popisem cesty.
Magdalene se vydala hlouběji do šera podpalubí.
Ani ne po deseti krocích se zastavila. Její úsměv se změnil v zamračení, zatímco oči, přivykající nedostatku světla, bloudily po skrytých zákoutích.
"Kdepak asi..." zabručela pro sebe, než její zrak přitáhl drobný pohyb. V koutě stál poručík, snažící se splynout s ostěním - v jeho rukách se cukala umlčená vetřelkyně.
"Ah, tady jsi, holubičko. Já věděla, že tě tu najdu!" zapředla Mrs. Fletcher.
"Madam, prosím, vůbec si nás -jí- nevšímejte," zavrčel poručík.

Vypráví se, a nebude to tak dávno, co se to možná stalo, že sem do Anglie přišli jiní lidé. Přišli naráz do všech koutů, do měst, do paláců i na venkov. Skoro by jeden nepoznal, že nepatřili mezi nás. Vypadali jako my, oblékali se stejně, skoro stejně i mluvili. Ale někdy se chovali zvláštně. Měli různé věci, které nikdo nikdy neviděl. Znali události, které se teprve měly stát.
Nikdo neví, kam se poděli. Přijeli tehdy ve svých kočárech, pobyli mezi námi, usmívali se, bavili, občas vyprášili kožich někomu, kdo nebyl hodný. Pak zase odjeli a nikdo už je nikdy nespatřil.

Mladého poručíka vyrušil zvuk bocmanovy píšťalky, ohlašující návštěvu. Nevybíravě dámu železným stiskem přinutil ustoupit do stínů podpalubí a zakryl jí rukou ústa.
Kapitán se kolem nich prosmýkla na palubu.
"Kapitáne Fletchere, nečekala jsem vás," pozdravila velitele fregaty Dragonfly.
"Musíte odpustit naši drzost, kapitáne. Příliš jsem toužila navštívit vaši Betsy," ujala se slova dáma, která kapitána doprovázela. "Probrání plánu mise byla výborná záminka."
Kapitán Doyleová v duchu zaskřípala zuby. Zásoby na Betsy byly omezené a bez předchozího varování bude její steward nucen improvizovat.
Vřele doufala, že to neskončí jako posledně u kombinace rumu a česneku, která by každého dovedla k slzám...

Pro slzy neviděla, když za sebou práskla dveřmi. Notnou chvíli proklínala celý svět. Nejmilejší dospělák na světě nepřijel, jen poslal Atlas.
Po chvilce ji zaujal záblesk modré stuhy. Byla přesvědčená, že ten balíček tam dřív nebyl. Nejistýma rukama otevřela obálku.

Drahá kapitánko,
vím, že tě můj vzkaz nevyděsí a vím, že se mohu spolehnout na tvé mlčení. Věř mi, že vše, co se ti dnes zdá ztracené, se k dobrému obrátí. Mezitím přijmi, prosím, malý dárek z dob budoucích.
Pozdravuj sestry a maminku.
Susan Burnwood

Z krabičky se vykulila barevná dřívka.

Začátkem jara už Margaret obstojně překreslovala listy z herbáře.

"... jako tady slečna," otočil se pan Bennet v křesílku. Ani ho nepřekvapilo, že přistihl Miss Clearance, jak na něj zkoumavě zírá.
Gwendylon chvilku trvalo, než zareagovala.
"C-co? Pardon. Moc se omlouvám. Zamyslela jsem..."
"Jistěže, zamyslela," usmíval se pan Bennet.
"Stále vás vidím s notesem. Píšete, pozorně sledujete stavení i nás. Pozor, aby má drahá nezjistila, že pracujete pro pana Collinse," zašeptal.
"Copak spřádáte?"
"Já... totiž... Jste hrdiny mého... románu?" pípla Gwen.
"Hrdiny?" podivil se pan Bennet.
"Nejsme na to trochu staří?"
Gwen chtěla namítnout cosi o mladých slečnách. Pak zjistila, že on ví. Viděla v jeho očích hrůzu překročených staletí.

Bruselský internát bez svého profesora maličko osiřel. I chlapcům z vedlejší školy chyběl. Děvčata brzy dostala novou učitelku. U mladých pánů to trvalo déle. Britských mužů, kteří by toužili pracovat na Kontinentu, nebylo mnoho.
Pan Goldman však padl řediteli do noty od prvního rozhovoru.
Studenti zanedlouho ztratili pověstné ospalé výrazy a angličtina jim náhle nebyla tak zcela cizí. Někteří se dokonce začali zajímat o klasickou literaturu.
Pololetní slohy na téma "Tiché touhy - obraz antického dramatu" byly nad očekávání slušné. Jen kdyby...
"Pane Bouchere, neodevzdal jste. Nic jste nenapsal?"
"Ne."
"Cože?"
"Jen v duchu, pane. Nemohl jsem odevzdat. Nesluší se to."

"Drahá?"
Mrs Lucy Ottercat způsobně složila knihu do klína a vzhlédla.
"Ano?"
"Půjdu ven za klukama, ano?" spíše oznámila, než by se ptala Mrs 'Lice Ottercat.
Lucy vyhlédla z okna.
"Panu Knightleymu a Johnovi ty říkáš 'kluci'?" pozvedla obočí.
"Když se koulujou s malejma knightlíkama, tak ano."
"Mrzne," poznamenala Lucy.
"Ano, drahá, o to jde," šklebila se 'Lice.
"Bude ti zima."
"Nebude."
Mrs 'Lice Ottercat jemně pozvedla sukni své róby.
"Co. To. Je?"
"Tepláky. Propašovaný od nás. A pod nima ještě legíny a podkolenky," smála se 'Lice.
Lucy se rozesmála také. Znovu poodhrnula záclonu a vyhlédla ven.
"Nemáš ještě jedny?"

Mansfield Park i Portsmouth nechal Henry daleko za sebou. Stejně byl vždy člověkem velkoměsta.
Od příjezdu neztratil jediný den, jediný večer. Dostal se na každý večírek, na všech plesech měl známé.
Dámy byly zábavné. Co mu bude nazítří po jejich zklamání.
Bavil se, jenže ne dost. Dámy, alespoň většinou, měly zábrany.
Dnes však cítil, že si nemohl vybrat lépe. Půvabná Miss Jasper jako by žádné hranice neměla. Získával najednou dojem, že snad on sám může mít ve flirtu soupeře... a že jím může být žena.
Dokud se náhle čelně nesetkal s jejím vějířem.
Miss Burnwood se v koutě královsky bavila.

"Johne?"
Sluha a lokaj v jednom vzhlédl od novin a pozvedl obočí.
"Slyšíš to?" zeptala se poněkud nesmyslně Bessy.
Série ostrých dřevěných ran otřásaly celým domem a sklepávaly z lustrů zapomenutý prach.
"Jistě, že slyším. Ale ty bys asi chtěla vědět, co to způsobuje, ne?" nenechal se John vyvést z klidu.
"Totiž... ano. Nejprv mě napadlo, že to zní jak cepy na mlatu a že se sem snad paní zase pokusila propašovat nějaký vynález. Ale proč by mlátila v pracovně?"
Bessy cestou ke dveřím předvedla úctyhodnou schopnost dedukce.
Na pohled na božsky pracující tkalcovský stav ji však nemohlo připravit nic.

"Podívej, jak se ohlíží. Myslíš, že o nás ví?"
Miss Lawrence se snažila tvářit se nenápadně. Přes krajku vějíře pohlédla naznačeným směrem. Plukovník Brandon náhle zaujatě sledoval tapety.
"Chmmm...," rozhlédla se sálem.
"A tamhle," pokynula Miss Ryegrass vějířem, "pan Knightley a pan Tilney. Šeptají si. Určitě je jim to jasné."
Na první pohled bylo vše v pořádku. Na druhý už méně. Společnost se zřetelně dělila na dvě části.
"Zdá se mi, drahá Elizo, že to vědí. Straní se nás. Nevím, kdo to rozhlásil, ale už jsou si vědomi toho, že oni jsou literární... a my ne. My je máme přečtené."

Ospalé odpoledne na Donwellu dále plynulo v duchu myšlenek na sofistikované manipulace místní realitou.
"Mohly bychom se podívat na Kellynch. Jestli se Frederick vrátil z války v pořádku a tak...," nadhodila Susan.
"Nuda. Navíc je zcela v pořádku. Četla jsem to včera v novinách," zavrčela Miss Clearance a dolila si sklenku silné citronády.
"Škoda. Třeba bych ho přesvědčila, aby si se mnou zatančil."
"Chceš snad Anne rozplakat? Najdi si jinýho gentlemana."
"Mhmmm..."
"Kromě toho, měly bychom spíš zajet do Hunsfordu. Chceme snad, aby Collinsovi měli potomky? Víš, jací by s tou genetickou výbavou byli?"
"Malí a oškliví?"
"Pragmatický a užvanění!"

Fascinující módní vlna zasáhla Londýn i venkov. Drobné kožešinky na rameno, včetně tlamiček řádně vypreparované. Lišky, kuny, norci se zubili na ctěnou společnost.
Miss Ryegrass z toho bylo maličko šoufl. Ani v Hertfordshiru se před tímto chlupatým peklem neukryla.
Pan Bennet běsnil. Z knihovny zmizela letitá vycpanina. To Kitty. Pro všeobecný nedostatek nepohrdla vybledlou nutrií. Pokoušela se dodat ubohému zvířátku šmrnc.
Zmizelé afrikány si se smradem z kuchyně nikdo nespojoval, dokud Kitty nevykráčela s jasně oranžovou obludou na rameni.
"Naše návštěva ti, dceruško, doporučuje nákup doplňků v železářství. Prý možná založíš trend zcela nový a vizionářský," poznamenal otřesený otec suše.