DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2013.

Obrázek uživatele Zuzka

Pohoupání

Úvodní poznámka: 

Téma: Kachnička

Drabble: 

Po zelené louce přicházel mladý muž. Za uzdu vedl koně.
"Eeh, zas ty kobylince. Plavení koní nesnášim."
Z lesíka se vynořila Margaret Rowen a koně odvedla.
"Okay. Kobylince nebudou. Ale co teda?"
Chlapík se usadil na břeh jezírka, zul si boty, svlékl vestu. Potil se.
"Eeew, smrdí!"
"Kušuj! Mrkej, bude striptýz."
čvacht čvacht
"Hele, chcíplá moucha."
srk
"Neruš."
Neznámý se na břehu postavil na bosé nohy. Vzdychnul. Pohled mu těkal na všechny strany.
"Asi má v hlavě pěkně vymetýno."
Odhodlal se a skočil. Rákosí ho pohladilo přes košili. Po vodě se rozběhly kruhy.
"Kááááč, ty jo! Výtržník! Bacha, další vlna!"

Závěrečná poznámka: 

Věnováno té zcestné scéně z minisérie 1995.

Neviditelný fandom: 
Jane Austen: Pýcha a předsudek
Obrázek uživatele Blanca

Bonusová

Úvodní poznámka: 

Tak letos se mi to konečně povedlo :) Nejsem první, ani jediná...ale i tak to bylo zábavné.

Fandom: 
Drabble: 

Přichází obleva, rozkvétají růže, kachnička kváká.
"Ke strojům!" velí Zámečník.
P.I.F.K.A - Pátá invazní flotila královské armády - se pod dekou mlhy vyloďuje.
Invaze byla milionový nápad. To druhé město v pravé poledne zmizí do větru.
Cvakla klepeta, vlak vjel na vedlejší kolej, rodná hrouda mizí.
"Hlavu vzhůru, nestačí zabít málo!" haleká Alfasavec.
"Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!" povzbuzuje klácení zmijí.
Kopnutí. Křup! Vrzavé panty povolily.
Stará škola díky usilovnému tření vzplála.
Statistika nuda je, avšak zváženo a sečteno to byl masakr.
Jen Nesmrtelný strýček jásá: "Já nejsem mrtvý."
Zubatá mu chystá smrt v hlubinách.

Píši Vám, krásná neznámá, bez krášlení.

Obrázek uživatele Blanca

Koupací

Úvodní poznámka: 

Téma: Kachnička

Pro naše dvě neúnavné hodnotitelky. Budiž vám květen lehký.

Drabble: 

Les protínala řeka. Tekla klidně a místy tvořila poměrně hluboké tůně. Sem tam hladinu proťala rybka lapající po mušce, nebo se voda zčeřila, když do ní vskočila žabka. Na hladině se majestátně vznášela kachna.

Lesní klid najednou proťalo výskání a šplouchání.
Do jedné z tůní skočila čarodějka a hned za ní i Peregrin.
Kachna s poplašeným kvákáním vyskočila na břeh.

"Stejně jsem byla rychlejší!" pošťuchovala čarodějka.
"Taky budeš mokřejší. Rychleji prochladneš, budeš muset dřív ven," odpověděl Peregrin se smíchem a začal na ni cákat. Po chvíli zvuky boje utichly a pár skončil v pevném objetí.
Kachna se vrátila na hladinu.

Dobrý duch?

Úvodní poznámka: 

Téma: kachnička

Milé organizátorky, jste naprosto úžasné! Díky za letošní ročník!

Fandom: 
Drabble: 

Seděla na břehu řeky a urputně přemýšlela, jak se tam dostala.
Hádka s přítelem kvůli jeho flirtování s tou nemožnou odbarvenou cuchtou. Matně si vzpomněla, že se asi rozešli.
Žal šla zapít... Počkat: chtěla to jít vyběhat, ale potkala kámoše a proto skončila v baru. Panáky nepočítala. Vzpomínky se začaly poněkud mlžit.
Rozostřeně viděla samu sebe, jak tančí na barovém pultu a… Bože ne, řekněte mi někdo, že to není pravda, že jsem nepředváděla striptýz.
„Budu se muset utopit,“ prohlásila a zvedla oči.
Z vody na ni zvědavě hleděla malá kachnička. Nesouhlasně zakroutila hlavičkou. Nebo ne?
„Neutopím se,“ slíbila kachničce.

Obrázek uživatele George

Země naruby

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 10.4-V pravé poledne

Fandom: 
Drabble: 

Slunce zalévalo ulice města Opossitem svými zářivými paprsky. Všude panoval klid a ticho. Nebylo divu. V tuhle denní dobou byli všichni slušní lidé dávno doma v posteli. Bylo právě pravé poledne. Zdá se to zvláštní, ale v této zemi, kde Slunce svítilo nepřetržitě celých čtyřiadvacet hodin, bylo pravé poledne totéž co pro nás půlnoc. Ráno začínal rej zlodějů, vrahů a podivných postav v kápích. Přes den svítilo slunce tak, že nebylo vidět na krok, v noci se jeho svit zmírnil, takže lidé mohli žít normální život. V noci panoval čilý ruch a shon, ve dne se lidé báli vyjít ven.

Návrat marnotratného syna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nostalgii.
Téma č. 29: Rodná hrouda.

Drabble: 

Narazil na něj. Ze všech lidí právě na něj! Jak se to jen mohlo stát? V Anglii by to chápal, ale tady? Navíc teď stál každý z nich na opačné straně.

Už byl unavený. Roky se začaly ozývat. Taky už si dost zažil. A to setkání s Rayem po letech jím otřáslo. Zatoužil se vrátit. Zpět do Anglie, k Rayovi, i kdyby jen jako příležitostný parťák na flám. Ty roky bez něj, jako by nežil. Až teď prohlédl.
Vrátí se domů a bude doufat.

* * *

Hm, není nad probuzení v měkké posteli v náručí milovaného člověka.
"Dobré ráno, Boddie."
"Dobré, Rayi."

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Lovec

Fandom: 
Drabble: 

Slunce žhne jako nikdy. No, jako nikdy… Prostě je horko. Pot se ze mě jen řine. A to mám čepici. Aby mě neofouklo. Znalý věci – přesto pokaždé překvapen. Na co tu vlastně čekám? Až zahřmí?
Jeden kamarád cestovatel prohlásil – přijdu ke kytce, přilepím na ni včelu, vyfotím, pošlu do soutěže a mám vyděláno. Jo, kdyby to bylo tak lehké. S foťákem proklatě nízko tu dřepím už hodnou chvíli a stále nic. Jen horko je mi čím dál větší. Zatnout zuby a vytrvat.
Najednou přilétne. Včela - chvíli okouní a pak si sedá na okraj květu. Cvak a je. Tak jdem dál.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda můžeme duplikovat témata... Když se mi to předtím moc nelíbilo.

Obrázek uživatele Envy

Vlasy

Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: Zubatá

Drabble: 

Od té doby, co jí umřela maminka už neměl kdo dělat Aničce vlasy. Tatínek to neuměl a bratři hrozně tahali a dělali blbosti. Rozhodla se tedy, že to vezme do svých vlastních rukou. Maminka přece vždycky říkala, že když žena něco chce, musí si to udělat sama. Popadla kartáč hřeben a gumičky se sponkami a jala se utvářet účes. Sice jí chvilku trvalo, než to doma natrénovala, ale když šla po nějaké době do školy s vlasy opět upravenými, nerozpuštěnými, nepoznali byste, že si je dělala Anička sama. Jen ofinka byla trochu zubatá, jak se jí nepodařilo zastřihnout ji přesně.

Mír

Úvodní poznámka: 

(Píši vám)

Fandom: 
Drabble: 

„A důvod?"
„Důvod, důvod. Myslete, člověče! Jak jinak asi chcete dosáhnout zisku?"
„Vy myslete, nádhero! Lidu musíte předhodit nějakou vějičku, za kterou půjdou. Trochu propagandy! Co takhle mír?"
Majitel zbrojovky se zachechtal. „Mír? To myslíte vážně?"
„Ovšem," přikývl tiskový magnát. „Mír je nejlepší. Na mír slyší buržoazie, vesničané i dělnictvo."
„Jak chcete zdůvodňovat válku mírem? Na to neskočí ani ten největší prosťáček."
„To je to nejmenší. Úplná brnkačka."
„Směšné. Co myslíte vy? A co si to tam pořád čmářete?"
„Podle mého názoru je to vynikající myšlenka," odtušil kancléř a ukázal svůj notes. „Co kdyby to vypadalo nějak takhle?"
Mým národům...

Obrázek uživatele Erys

Před koncem

Úvodní poznámka: 

Zjistila jsem, že za neděli nemám bodík. Prosím tedy uznat toto jako téma číslo 28, Růže.

Hádám nejsem první, kdo se o tohle pokusil (speciálně ne v celé historii DMD), ale snad jsem nikomu neukradla příliš mnoho z obsahu.
Ještě jednou díky za úžasně šílený měsíc!

Fandom: 
Drabble: 

Hodiny odbíjí poledne, píši Ti, má milá, naposled.
Schovej se pod dekou. Potěš se růží.

Už nezavržou panty, křuply vykopnuté dveře staré školy.
Roztál strach, kováři zkrášlili zubaté meče.

Po Invazi Fofrem Klonovaných Alfasavců jsme vztyčili hlavy.

Statistika nám nedává šanci.
Stejně zakřičíme chorál do větru.
Nebojíme se přesily.
Krásná dosud neznámá odvaha.
Jen zámečníkův nesmrtelný strýček zůstal na rodné hroudě.

Jejich město za naše. Pobijeme ty zmije!

Nápad za milion tržnejch ran.
Zabít nás jim bude málo. Sednou ke strojům.
Zavržou vozíky na vedlejší koleji.
Na tváři zůstanou otisky klepet.

Zváženo, sečteno.

Ještě nejsme mrtví!
Večer padneme v hlubinách.

Obrázek uživatele Layla TB

O božství Japonska

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 29 Rodná hrouda

Drabble: 

Ostrůvky vystupující z modrých vln. Čtyři hlavní hornaté útvary obklopené vodou. Japonsko. Země vycházejícího Slunce. Potomek bohů. Velká země četných ostrovů.

Izanami a Izanagi. Dva božské protějšky, jež se spojily a daly vzniknout pozemskému národu i bohům. Pár milující se až za hrob.

Zde počíná mýtus o božském původu japonského národa. Zde kořenní tvrzení, že šintoistou se může stát pouze Japonec. Rodná hrouda předurčila tento národ.

Izanagiho dcera Amaterasu poslala svého vnuka na zem vládnout. Stal se císařem a s ním vznikl rod odvozený přímo od bohů. Až do konce druhé světové, kdy se císař božství vzdává vyhlášením nové ústavy.

Závěrečná poznámka: 

Jen pár zajímavých faktů.

Obrázek uživatele Tess

Nomen omen

Úvodní poznámka: 

Téma: Bonusové pro organizátorky. Kachnička.
Strašně děkuju za tohle téma, protože mi umožnilo napsat věc, kterou jsem chtěla napsat už děsně dávno, ale nebylo jak. A teď krutopřísně je.

Drabble: 

Stará jména si nepamatovali a nová neměli.
Nejdřív je oslovovali „hej, ty!“. Žádný problém.
Jenže když bylo Hejtěch víc, začala být potřeba je rozlišovat.
Zrzek ke jménu přišel snadno. Vran taky. To ta barva vlasů...
Nebo pojmenování podle zvířat. Světlovlasý Racek, prokvetlý Jezevec, nazrzlá Liška...
Ale co s tou novou?
Skupinka debatovala, ta nová seděla v koutě a se zájmem poslouchala. Jméno určí její budoucnost.
Pootevřely se dveře a do místnosti vklouzla krčmářova dcerka, která za nimi poslouchala.
„Já jsem Kačenka!“ oznámila důležitě.
Debatující se zarazili.
Že by Kachnička?
O pár minut a vybílenou hospodu později vzali tenhle návrh zpět.

Obrázek uživatele Owes

To be continued

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 14 Hlavu vzhůru.

Fandom: 
Drabble: 

V kanceláři panovala nálada pod psa. A i ten příslovečný pes by možná vyhledal jinou místnost než tu, ve které zkroušeně seděli členové týmu Top Gear.
„Já bych do toho praštil,“ řekl Richard a udeřil do stolu. „Zrovna když už jsem si zvyknul, že jste takovej povedenej páreček.“
„To mi povídej,“ přidal se James. „Už jsem toho Orangutana začínal mít fakt rád.“
„A mně přestávalo vadit, že v jednom kuse umírám,“ posteskl si Jeremy.
„Ale no tak, kluci, hlavu vzhůru!“ zvolal povzbudivým tónem Andy a nabídl jim Skittles. „Duben sice skončil, ale třeba o vás letos ještě někdo něco napíše.“

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Kterak šel Benjamin do sebe

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 28: Růže
Navazuje na drabble Nářky manželky dříve zahrádkáře, nyní pivaře.
Pokusil jsem se vyhovět těm diskutujícím, kteří projevili přání, aby měl příběh manželů Vítámvásových pokračování.

Drabble: 

Když Uršula zpozorovala, že Benjamin zase chodí více na zahradu, byla ráda, avšak vrtalo jí to hlavou. Benjamin se tvářil tajemně a vyzýval ji, aby na zahradu nyní nechodila, že chystá překvapení. Uršula tedy čekala.
Konečně se dočkala. Vstupuje s Benjaminem na zahradu a vidí záhon plný růží. To jí vyrazilo dech. Vždyť její chlap nikdy neuznával na zahradě nic, co nebylo k jídlu.
"Miláčku, z časopisu mi napsali moudré rady, kterak si manželku udobřiti a co k její potěše na zahradě vypěstovati. A já si dal heslo: míň piva, víc květin."
A začal heslo prozpěvovat na melodii známého hitu.

Závěrečná poznámka: 

Nenapadlo mne nic na finální téma Podtrženo, sečteno, a tak jsem se rozhodl alespoň využít bonusu a dotáhnout do happyendu jeden rozehraný příběh. Kdo si myslí, že se to povedlo, může si spolu s napraveným pivařem Benjaminem Vítámvásem zanotovat jeho verzi hitu. Originál přikládám zde: http://www.youtube.com/watch?v=yHFDa9efCQU

Obrázek uživatele Čespír

Výhled

Úvodní poznámka: 

Když už to mé drahé alterego vyhlásilo...
Hlásím nesoutěžní téma Kachnička pro KaTužku a Nifredil. Jste úžasné a nezměrně skvělé, zvlášť když připočteme blázny, kteří vám přidělávají práci zdvojenými identitami. ;-)

Fandom: 
Drabble: 

Dovolili mu dívat se z okna. Sice jen na dvůr, ale bylo to lepší než zůstávat zalezlý v temnotě cely. Postupně rozvíjel to, s čím začal už uvnitř. Cela už nebyla celé království, ale jen jeho královský hrad a království se rozkládalo na dvoře. Pokřikovat na strážné si netroufal, byla tam však spousta jiných poddaných - smečka psů, kocour a hejno drůbeže. To jim teď vládl.
A když se dvě kachny pohádaly o místo v kaluži, v duchu je poslal do vyhnanství k řece. Ta, kterou si pro sebe pojmenoval Jindřich, se vrátila. Ne s armádou. Na talíři. Aspoň nějaká útěcha.

Obrázek uživatele Charlie

Z deště pod okap

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.9 Vrzavé panty

Fandom: 
Drabble: 

"Kvííl, kvííl," ozývalo se smutně zpod hospodské lavice. Mrakoplaš se snažil sténání ignorovat, ale s narůstající hlasitostí vrzání se po něm někteří hosté začali ohlížet a zdaleka ne všichni vypadali přátelsky.
"Teď se to nehodí, nemůžeš s tím chvíli počkat?" nenápadně zašeptal Zavazadlu.
"Skřííííp," odmítlo a vzpurně narazilo do stolu, až nadskočily korbele. Aby se pokusil zabránit dalším nepříjemnostem, vyprosil si od hostinské trochu oleje a nalil ho Zavazadlu na panty. To slastně zavrnělo a vypadalo to, že problémy jsou pro dnešek zažehnány. Pak ale Zavazadlo vyrazilo kupředu.
"Klap, klap, křup, buch, křup," radovalo se vesele ze znovu nabytého zdraví.

Halucinační

Úvodní poznámka: 

Mohla bych se vznešeně tvářit, že je to surreal-, dada-, nebo jiný -ismus, ale přiznávám, že je to prachsprostý bjb ;-)

Náhrada za téma č. 9 - Vrzavé panty (ale pravé poledne se mihne taky)

Fandom: 
Drabble: 

Postava šel, tak, jak obvykle, cestou, po které chodíval den co den, i když ne tak docela, protože tahle cestička byla úplně jiná než ta jeho běžná, rostly kolem ní kůly s lidskýma hlavama anebo to byly růže, a na konci cesty byla branka, která skří-í-í-pěla jak oči netopýrů v pravé poledne když ji otvíral a za ní zahrada a mrtvý domek, zahrada plná keřů, na kterých rostly slova, stříhal je zahradnickýma nůžkama po stovkách a ukládal do kapes, pak vešel do mrtvého domku a už se nevrátil, ale možná to vůbec není pravda, protože já toho postavu ani neznám.

Závěrečná poznámka: 

KONEC!

Proměna

Úvodní poznámka: 

Nahrazeno téma č.4, Alfasavec

Fandom: 
Drabble: 

Regenerační cyklus byl dokončen; teď bylo třeba jen obhlédnout případné škody či vylepšení a smířit se s obojím na další neurčitě dlouhou dobu.
Zběžná prohlídka těla ukázala, že Doktor je stále mužem. Výtečně. Děsil se dne, kdy se změní v ženu.
Ruce? Dvě. Nohy? Taky dvě. Prsty? Dvě série po deseti. Zatím to vypadalo slibně.
Vlasy? Trochu delší, tak nějak rozcuchané, zase ne zrzek. Škoda.
Postava? Nóóó..., rozhodně ucházející. Možná trochu hubenější, ale jeden si nesmí moc stěžovat.
Dlouho odkládaný pohled do zrcadla konečně odhalil tvář.
"Á, to je fantastické! Je ze mě skutečný alfasavec - nebo jak se to říká."

Obrázek uživatele Innes

Tradiční sešlost

Úvodní poznámka: 

Náhrada za DMD č. 29 pro 29.4.2013. Téma: Rodná hrouda.

Drabble: 

Liam se díval z výšky na symbol, který sám vyskládal na nádvoří z kamenů. Pomalu se stmívalo. Symbol ve tmě podivně světélkoval a kolem hradu se stahovala mlha. Liam seskočil ze zdi. Celé tělo mu mravenčelo. Už brzy.
Večerní klid rozčísly dudy. Mlha změnila barvu a začala se plazit po stěnách. Hrad dorůstal.
A Liam stál v hlavní síni a pozoroval, jak se kolem zhmotňují.
Na hradě, který byl od nepaměti jejich domovem, se sejdou živí i zesnulí.
Znovu se budou veselit ve svém rodišti.
Zahájení bylo na něm.
„Ceud mìle fàilte,“ zašeplal směrem k nim.
Highland games mohly začít.

Závěrečná poznámka: 

Ceud mìle fàilte - vítejte (přesněji: Tisíckrát vítejte - zdvořilejší forma od fàilte)

Obrázek uživatele Locklear

Napořád

Úvodní poznámka: 

Náhradní za 26 – Pod dekou.

Fandom: 
Drabble: 

Pod dekou je tma, ale pak na tebe nemůžou bubáci, říkal jí, když byli malí, a ona chápavě přikyvovala.
Pod dekou ležela tráva. Oni jen tak seděli vedle sebe a povídali si a kolem vonělo léto.
Pod dekou se k sobě tiskla jejich nahá těla; to objevili, jaké nádherné pocity mohou zažívat, když jsou si nejblíž.
Pod dekou spalo jejich malé dítě v kočárku, se kterým chodili na procházky; to když jejich láska byla taková, že se do ní vešel někdo další.
Pod dekou seděli a drželi se za vrásčité ruce, hasnoucí důkaz toho, jak dlouho může člověk mít rád.

Obrázek uživatele Dia

Rodná Zem

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si drabble Rodná hrouda

Fandom: 
Drabble: 

Doktor stál nad řídícím panelem a přemýšlel. Donna ho chvíli po očku pozorovala, ale nakonec se zeptala. ,,O čem přemýšlíš?"
,,O prostosti lidí," řekl.
Donna mu věnovala nechápavý pohled.
,,Stačí se už jen podívat na název vaší planety. Tak jednoduchý. Země. Není na něm nic zvláštního a přesto."
,,Máš takovéhle poetické chvilky často?"
,,Tobě to vadí? Tady vychvaluji krásu Země a tobě to vadí!"
,,Nevadí. Jenom je to prostě jen název. Země, hlína, hrouda. Není na tom nic poetickýho," řekla. ,,Takže, kam jedeme?"
,,Kam? Chtěl jsem to říct nějak poeticky, ale tak," mávl rukou. ,,Jedeme na tvou rodnou hroudu," řekl.

Obrázek uživatele Ness

A co bude dál...

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma č.23 To druhé město

Fandom: 
Drabble: 

Ten ortel se nade mnou vznášel už dřív, nejasný, mlhavý. A teď je tady, později, než měl, dřív, než jsem čekala. Pořád nejsem připravená.
To druhé město.
Není mi úplně neznámé. Pořád jsou tam lidé blízcí mému srdci i duši, teď ještě víc než dřív. Má temná zákoutí i prosluněné parky a je tam hezky... Jenže není moje. Nekyne mi na uvítanou a přátelsky mě neobejme, je obrovské a plná lidí a já ujdu deset kroků a jsem ztracená.
Kalendář se na mě šklebí ze zdi a připomíná mi, že zbývá posledních pár příliš rychlých měsíců.
A já... nechci. Musím?

Obrázek uživatele Smrtijedka

Figuríny

Úvodní poznámka: 

Drabble vychází z loňského úžasného od Danae - Smlouva karyatid a malou inspiraci přiznává i seriálu Doctor Who.

A nahrazuji téma č. 23 - To druhé město

Fandom: 
Drabble: 

Probouzeli se, opouštěli svá důstojná vězení a procházeli městy. Těmi prvními, městy lidí. Živými, živelnými, radostnými i nenávistnými. Byli hrdí, že mohou být jejich součástí, že celé dny a noci cítí, vidí, vnímají všemi kamennými póry. Že jednou za pětadvacet let procitnou.
Tu noc poprvé spatřili je. Bílé nebo pastelové, bez očí, bez výrazu, někdy jen sebevědomé končetiny razící si svou cestu ulicemi. Byli z druhých měst. Měst toužících proniknout na povrch a vzít si po čem jen jejich němí obyvatelé baží. Nikdo neví, co to je, a ptát se nemá smysl. Nemají uši, ani srdce, která by pochopila slova.

Obrázek uživatele Julie

Recyklační cyklus

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 28 pro 28. 4. 2013. Téma: Růže

Drabble: 

„Růže mají trny,“ prohlásila holčička. Seděla na postýlce. V tom, jak pohledem sledovala doktorku, byla trocha zvědavosti. Už tu byla týden a tohle byla první stopa zájmu o okolní svět.
„Vezmu ti krev,“ informovala ji doktorka. „Trochu to štípne.“
Byla unavená, nevyspalá a neměla už energii na soucit.
„Růže mají trny,“ zopakovala holčička stejně prázdným a bezvýrazným hlasem, kterým tuhle větu opakovala většina pacientů na oddělení. Všechny je zasáhla jedna šarže snových zbraní.
„Růže mají trny,“ znělo v hlavě doktorce, když večer zavřela oči. Ráno přišel Daniel, aby stočil její noční můry. Odboj potřeboval nové zbraně. Recyklační cyklus byl dokonalý.

Obrázek uživatele Lee

Probuď se!

Drabble: 

Zmateně podupával a pohazoval hlavou. Chtěl prohlédnout tmu, kterou byl obklopený, ale neviděl nic. Nebál se. Jen ničemu nerozuměl.
Náhle jakoby něco uhodilo na strunku vzduchu, zem se zachvěla a on cítil, jak jeho srdce začalo broukat do rytmu. Pak i on uslyšel.
Znělo to jako hukot vod, šumění lesů, skřípění větru a zpěv ptáků. Ale bylo v tom mnohem víc. Jakoby země zpívala a vše se přidávalo. Každá buňka v jeho těle zněla v té všeobjímající písni.
A vyšlo slunce. Spatřil ho. A najednou chápal, čemu nerozuměl. Ano, jeho může následovat. Byl to on, kdo zpíval. Kdo ho probudil.

Závěrečná poznámka: 

Nahrazuji téma č. 4 Alfasavec.

Obrázek uživatele Cathia

Následuj růži!

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "Růže" z 28.09.2013

Fandom: 
Drabble: 

Seděla na srázu a zírala na údolí, rozprostírající se pod ní. Vše, kam jen dohlédla, pro ni bylo nové. Slzy jí tiše skrápěly obličej a pichlavá bolest objímala srdce.

V dlani jí spočívala pouštní růže. Našla ji cestou nahoru. Ležela na zemi, osamocená… přesně, jako se nyní cítila sama.

Není to ani měsíc, kdy byla otcem vyměněna za velblouda a tři ovce. Nenáviděla ho za to, ale co zmohla.

Včera proběhla svatba a první noc, kdy se cítila pošpiněná a zneuctěná.

Rozmáchla se. Růže letěla vysoko k nebi, poté zamířila do údolí.

Dívala se, jak dopadá.

Nezaváhala a následovala ji.

Obrázek uživatele Justinka

Křižovatka

Úvodní poznámka: 

Chtěla bych si v posledním bonusu nahradit téma č. 20 - Vedlejší kolej

A chtěla bych poděkovat za letošní drabblení, jelikož se moc pěkně vyvedlo a mě rozhodně nakoplo k dalšímu psaní, za což jsem moc ráda. Nevím, jestli tedy bude rád ještě někdo jiný, ale...:D
Mějte se krásně a zase za rok!

Fandom: 
Drabble: 

Bolelo to jako čert, ale Justin Brianovi rozuměl.
Byli v začarovaném kruhu, ze kterého potřebovali vyskočit.
Na nějaký čas. Ano, byl to jen čas. Oni dva se k sobě určitě vrátí…
On teď jen přehodí výhybku na vedlejší kolej. Na kolej umění.
Zjistí, jaké šance mu nabízí svět a uvidí.
Bude to nejspíš těžké, ale on ví, že lidé, kteří jsou nedílnou součástí vašeho života, dokonce i ti, které neskonale milujete, se mohou z vašeho života vytratit, to ale neznamená, že ta láska bude nějak umenšena. Naopak, může sílit a růst.
A je jen na vás, co s tím uděláte.

Obrázek uživatele petrulka

Válka růží

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma - Růže

Fandom: 
Drabble: 

Většinou žena (manželka,přítelkyně) zavolá do rádia a nechá prověřit svého partnera zkouškou, komu že by nechal zdarma poslat kytici růží.
Zde několik zajímavých odpovědí:
"Šla by ta kytka rozpůlit, jedna půlka pro Lenku a druhá pro Kateřinu?"
"Pošlete to do porodnice se vzkazem - holky, jsem na vás pyšnej, táta" - nic netušící manželka má infarkt.
"Tak pošlete mojí přítelkyni" - nic netušící partner má infarkt.
"Já nemám, komu bych to poslal" - manželka má infarkt.
"Pošlete to manželce se vzkazem Tvůj Kája" - Kája je kolega manželky z práce, nikoliv manžel.
"Tak to pošlete Veronice na Prosek" - manželka: "Ty prase, s mojí sestřenicí?"

Závěrečná poznámka: 

Reality show jihočeského rádia. Osoby a místa jsou pozměněny :-)

Obrázek uživatele Lejdynka

Praskliny

Úvodní poznámka: 

Inspirováno rozhovorem. Nahrazuji téma Křup.

Drabble: 

Křup. Zub.
Křup. Židle spadla pod okno. Odlamuje se jí noha.
Křup. Druhá dřevěná noha je pryč. Kácí se les a létají třísky.
Křup. Rozšlápnutá kostka ledu.
Křup. Práskly dveře. Vyvrátily se z pantů, padají na mokrý koberec.
Křup. Prst.
Křup. Talíř se rozlomil o zeď. Byl sváteční, se zlatým okrajem. A druhý.
Křup. Sklenička. Střepy vržou pod nohama.
Křup. Nos.
Křup. Druhý prst.

Křup. Zásuvka se složkami. Prasklá. Nejde otevřít.
Křup. Soucit se rozlomil vejpůl jako vejce. Ven vytéká nevědomost, lhostejnost, nedůvěra, strach a hanba.
Křup. Kost.
Křup. Srdce.
Křup. Další anonymní případ domácího násilí.
KŘUP.
To se stává.

Obrázek uživatele hidden_lemur

A pořád a pořád...

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.2 - Krášlení.

Fandom: 
Drabble: 

Člověk se snaží. Sličných křivek si udržuje. (Dobrá, s dopomocí šněrovačky, ale jsou na světě věci, o kterých se v lepší společnosti nehovoří.) Však to znáte. Pravidelná kalorická strava. Korzo po nábřeží. Ve zdravém těle zdravý duch!
Též na pudr nezapomenout. Líbezná tvář, na duši zář!
Trochu zdravíčka na líce, člověk hned vypadá mladší. A rtěnku, tou prosím nešetřit, neboť čím víc třešní, tím víc višní! Ještě klobouk. S pérem, lékárníková pukne vzteky. A nové střevíce. Když jeden kráčí svižněji, na kočičích hlavách tuze pěkně klapou.
"Uh... brýtro, milostivá."
No toto!
Ať dělám, co dělám, mladí mužové mne pořád fixírujou!

Stránky

-A A +A