Hercule Poirot

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Recept na vraždu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 14 - Ježek v peci svým prvním (ale možná ne posledním - jeden nikdy neví...) letošním Herculem.

Drabble: 

Tentokrát vyšetřování netrvalo dlouho a Hercule Poirot už měl jasno. „Monsieur Stevense zabila mademoiselle Perézová,“ oznámil.
„Ta mladá španělská kuchařka?“ podivil se kapitán Hastings.
„Byla milenkou monsieur Stevense a když ji opustil, nedokázala se s tím smířit,“ vysvětloval detektiv. „Vzala pistoli ze zásuvky jeho stolu, na kole dojela do jeho kanceláře a tam ho zastřelila.“
„Ale kdy to mohla stihnout? Vždyť víme, že v době vraždy připravovala moučník!“ namítl kapitán.
Mon ami, je vidět, že vy Angličané o jídle vůbec nic nevíte. Sněhoví ježci se suší při nízké teplotě minimálně hodinu. Mademoiselle Perézová měla spoustu času, zatímco byli v troubě.“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Obdivovatelka horší nepřítele

Úvodní poznámka: 

Jak jsem si včera stěžovala, že se nápadům moc nechce, a že musím dost tlačit, tak jsem si i dneska říkala, že to bude zase tak. A pak najednou: Cvak! a drabble se psalo samo. Doufám, že mi to v dalších tématech začne takhle chodit častějc. ;-)

Drabble: 

„Co se panu Poirotovi stalo?“ zeptala se slečna Lemonová, když jmenovaný okamžitě po svém příchodu prosvištěl kanceláří a zabouchl za sebou dveře své ložnice.
„Slečna Maddoxová, majitelka penzionu, kde jsme se ubytovali, byla jeho velká obdivovatelka,“ začal vysvětlovat kapitán Hastings. „Na recepci měla jeho fotografii, krabice od bot plné výstřižků z novin…“
„Nedokážu si představit, že by to panu Poirotovi vadilo,“ nechápala sekretářka. „Čekala bych, že mu to naopak bude lichotit.“
„Nejdřív byl opravdu nadšený,“ připustil Hastings, „ale jen do chvíle, kdy se uprostřed noci probudil se slečnou Maddoxovou skloněnou nad ním s nůžkami a půlkou jeho kníru v ruce.“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Po návštěvě truhláře

Úvodní poznámka: 

Tak jsem tady a se mnou první letošní drabble. Hned pro začátek to bude jeden okouzlující belgický detektiv, ač tentokrát v poněkud nepříjemné situaci.

Drabble: 

„Co se vám to stalo, Poirote?“ vyděsil se kapitán Hastings, když spatřil Poirotovu tvář, jejíž oteklost nemohl zakrýt ani šátkem převázaný obklad.
„Ani se neptejte, mon ami. Strávil jsem dvě nekonečné hodiny u monsieur Douglase, a ten sadista nakonec ubohému Poirotovi rozřezal celou dáseň, než tu židli dostal ven.“
„Židli?!“ užasl Hastings. „Je to vůbec možné? Co vás to napadlo, okusovat nábytek?“
„Jaký nábytek, Hastingsi? La molaire! Jak tomu vy Angličané říkáte? Ten zub vzadu…“
„Aaah, stolička,“ pochopil konečně Hastings. „Říká se stolička.“
Poirot si odfrkl. „Kdybyste u vás nepojmenovávali zuby po nábytku, možná by vaši dentisté nepracovali jako truhláři.“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Dobře míněné, leč nevyžádané

Úvodní poznámka: 

Každý rok jsem měla právě jednoho Poirota a letos jsem to konečně prolomila s druhým. Jupíájéj! :-D

Drabble: 

„Když už chcete nosit peněženku v kapse kalhot, Hastingsi, v pravé byste ji měl víc po ruce,“ poradil Hercule Poirot příteli, když platil trafikantovi za noviny.
„Mademoiselle Lemonová, když budete zakládat dokumentaci případů abecedně podle jména pachatele, bude se v ní snáze hledat, než když bude podle data,“ poučoval detektiv sekretářku, krátce poté, co se vrátili domů.
„Už aby dostal nový případ,“ podotkl Hastings ke slečně Lemonové šeptem, když Poirot vysvětloval pošťákovi, jak si má zorganizovat dopisy, aby jimi nemusel tak dlouho listovat, než najde ten správný. „Když jeho šedé buňky nemají co na práci, je s ním k nevydržení.“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Ach, ta pozornost

Úvodní poznámka: 

No vida, tak ani letos nevyjde můj oblíbený belgický detektiv naprázdno. :-)

Drabble: 

„…Vracela jsem se vlakem v šest hodin a když jsem dorazila domů, pan Thornby mi řekl-“ její řeč se zadrhla a kapitán Hastings jí okamžitě podal kapesník.
Poděkovala a otřela si oči. „Nikdy bych nevěřila, že…“
Merci, mademoiselle,“ přerušil ji detektiv. „To je vše.“
„Kdybyste ještě něco potřebovala – sklenku vody, deštník, doprovod…“ vychrlil ze sebe Hastings spěšně. Zarazil se, když si uvědomil, že mluví příliš. „Prostě cokoliv. Stačí říct.“
„Jste velice laskav, kapitáne,“ usmála se, „teď mě prosím omluvte.“
S tím opustila místnost.
„Není okouzlující, Poirote?“
„To jistě je, mon ami, ale všiml jste si, že nám mademoiselle Grahamová lhala?“

Závěrečná poznámka: 

Snad je to brebtání dostatečné, nechtěla jsem z chudáka Hastingse udělat až moc velkého troubu. :-)

Nechval dne před večerem

Drabble: 

Lord Livingstone byl stižen těžkým záchvatem. O lordovi všichni věděli, že se ořechům důsledně vyhýbá, a proto bylo nad slunce jasné, že mu kdosi usiloval o život. Motiv v podstatě měli všichni přítomní, stejně jako nepřesvědčivá alibi.
Malý detektiv se výslechy příliš nezdržoval. O to pečlivěji však prozkoumal všechny pokoje.
„Myslíte si, že vrah byl tak hloupý a někde si nechal zbytek těch ořechů?“ otázala se posměšně lady.
„Nikoliv, Madame. Pachatele však znám.“
„A kdo to je?“
„Vy, Madame,“ zaburácel Hercule Poirot. „Vy jediná jste si na loveckou chatu přivezla černé šaty! To vy jste počítala se smrtí lorda Livingstona!“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Neplánovaně zdravotní dovolená

Úvodní poznámka: 

Heh, ani letos neporuším tradici, že v každém ročníku DMD musí být aspoň jeden Hercule Poirot. :-)

Drabble: 

„Jste to vy, pane Poirote?“ rozlehlo se hotelovou restaurací.
Detektiv se otočil. „Doktor Thompson! Quelle surprise!
„Smím si přisednout?“
Oui, évidemment.
„Snad tady nejste pracovně…“
Non, monsieuer, Jen na dovolené.“
Ke stolu přišel číšník s jídelními lístky. Jak Hercule Poirot listoval v nabídce, začaly se mu sbíhat sliny. Doktor Thompson ale jeho nadšení rychle zchladil. „Jistě si pamatujete, že jsem vám předepsal dietu…“

*****

Už čtvrtý den svého pobytu Hercule Poirot obědval salát. Tu portýr přinesl k jeho stolu telegram.
„Inspektor Japp píše, že došlo k vraždě, jejíž objasnění neodkladně vyžaduje mou pomoc,“ odpověděl detektiv na lékařův tázavý pohled. „Dieu merci.
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Odhalení

Drabble: 

„Děkuji, že jste se tu všichni dnes večer shromáždili, abyste byli svědky odhalení, jak moje šedé buňky mozkové vyřešily záhadu této několikanásobné vraždy. Musím uznat, že tento zločin byl brilantně zorganizován, jednotlivé fáze na sebe plynule navazovaly a všechny zúčastněné osoby si bezchybně poskytovaly neprůstřelná alibi. Vše by jistě dopadlo jinak, kdyby jedním z článků řetězu nebyl hamižný překupník Carlisle, kterému nestačil smluvní podíl a pro zvětšení vlastního výnosu koupil požadované hlavně levně, a jejich nevybroušená sériová čísla na vražedných zbraních mě pak dovedla k jejich původním vlastníkům a následně k vrahům. Takže vrchní inspektore Jappe, můžete zatknout plukovníka Westinghouse."

Nejvetsi sen

Úvodní poznámka: 

Nahrada za DMD 22. 4. Snilek

Drabble: 

Samozrejme, ze vedel, jaky sen ma jeho nejlepsi pritel. A zcela urcite by mu to nikdy nepriznal, ale za cela ta leta uz ho mel prokouknuteho skrz na skrz. Ta jeho temer detinska touha a dychtivost Poirota nevyslovne rozcilovala i okouzlovala. Bezbrehou naivitou sveho pritele byl otravovan i ocarovan. A litostive sledoval, jak je Hastings tak nechapavy.
Mozna to byl sen blahovy, ale Poirot byl dalek toho, zesmesnovat sveho draheho pritele.
I kdyz to bude ukol temer nesplnitelny, sam sobe slibil, ze Papa Poirot udela vse pro to, aby alespon jednou za zivot jeho nejmilejsi pritel Hastings vyresil kriminalni pripad.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Nezvyklé tajnosti

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.17 - Přísně tajné
Od té doby, co se DMD účastním (letos jedu počtvrté), jsem každý rok měla jedno drabble o Herculu Poirotovi. Nakonec ani letos "tradici" neporuším. :-)

Drabble: 

„Račte za mnou,“ řekl komorník. „Všichni už se sešli v knihovně.“
„Excuse-moi?“ podivil se Poirot
„No přece na odhalení vraha.“
Kapitán Hastings se podivil.

-----

„Mesdames et Messieurs,“ řekl Poirot na úvod, „jméno vraha jsem oznámil na policii. S ohledem na pozůstalé však nebudu indiskrétní a podrobnosti ponechám v tajnosti.“
Kapitán Hastings se podivil ještě více. Rozhlédl se po přítomných. Jeden chyběl – herec George Fenner.
-----

Když se kapitán Hastings na domnělého Poirota vrhl a strhl mu z obličeje gumovou masku, skutečně se pod ní objevila tvář George Fennera. Pravý Poirot byl nalezen záhy. Seděl svázaný ve skříni s ústy ucpanými roubíkem.

In vino veritas

Drabble: 

„Jeden z vás je vrah,“ pronesl malý detektiv tónem, který nepřipouštěl námitek.
„Ale kdo, Monsieur, kdo? Nikdo z nás proti strýčkovi nic neměl!“ zvolala drobná blondýnka.
„Jistě. Nikdo z vás vyjma osoby, která svou totožnost jen předstírá.“
„A kdo to je?“ opáčil se zjevnou arogancí v hlase muž s vlnitými vlasy.
„Vy!“ zvolal detektiv. „To vy nejste tím, za koho se vydáváte! Jinak byste nám nemohl k propečeným jehněčím kotletkám přinést ze sklepa veltlínské zelené, non, takové barbarství, mon Dieu! Byl byste přinesl červené víno, konkrétně to skvělé bordeaux z Pauillacu!
Kde je tělo pravého sklepmistra?“ zahřímal mužíček s knírem.

Poslední opona

Drabble: 

Stát se vrahem.
Jiné řešení se nenabízí. Nevidím jinou cestu. Můj drahý přítel by to zřejmě neocenil, je tak přímý a až dětinsky spravedlivý. Ale co mu může papá Poirot nabídnout? Na vahách duší má krev vetší cenu než přátelství, ale kdyby byl přesvědčen, že je jeho dcera vražedkyně? Neunesl by to. Zachránil by ji, možná by se sám falešně přiznal. Ale to já nedovolím! Ne teď, když se rodina znovu shledala.
Malé šedé buňky pro mne dnes nemají jinou odpověď. Nezbývá, než vzít zákon do vlastních rukou a s tím vědomím bez odporu odejít, až se naplní můj čas.

Zjevné i skryté

Fandom: 
Drabble: 

Celá řada postav, významných i zcela nenápadných. Každá něco sdělovala, vysvětlovala, vymlouvala se, připomínala, zamlčovala. Vnímal jejich tváře, pohyby, masky, zastírací gesta i gesta bezděčná.
Za tím vším vyvstával neklid, uspokojení, obavy, nadějná očekávání, nesplněná přání, pocity selhání, sžíravá chtivost, palčivé připomínky minulosti, láska, nepřátelství.
Souvislosti skutečné i zdánlivé, rozpory, náznaky. Bludiště spletitých cestiček, téměř všechny slepé, ale mezi nimi jedna, zatím nezřetelná…
A tak stále seděl v křesle, zdánlivě klidně, skoro bez hnutí, zatímco jeho mysl soustředěně pracovala.
Pak náhle vyskočil.
„Ah, mon Dieu, quel imbécile je suis! Vždyť mi to mělo být od začátku jasné! C´est bien ça!“

Závěrečná poznámka: 

Podle počitadla a patrně i pravidel je c´est počítáno jako jedno slovo, tak budiž.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Akumakirei

Smutné hry potřebují veselé přestávky

Drabble: 

„Vám se včerejší představení nějak líbilo,“ poznamenala slečna Lemonová po Hastingsově čtvrtém uchichtnutí.
„Co? Ne,“ vzpamatoval se, „totiž... Jen jsem si tak vzpomněl...“
„Měla to být tragédie,“ svraštila zmateně čelo.
„Ano, syn zavraždil matku, strašné... Tohle se však událo během přestávky, když jsem šel pro občerstvení.“ Hastings se nervózně ohlédl, pak ztišil hlas. „Slyšel jsem jednoho muže o někom říkat, že vypadá jako vykrmený tučňák.“
„Taková hrubost!“
„Jistě,“ přitakal. „Dokud jsem se neotočil a nezjistil, že mluví o Poirotovi ve smokingu.“
V tu chvíli se otevřely dveře a Poirot se spokojeným úsměvem poklepal na hodinky. „Slečno Lemonová, mé bylinné thé.“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Už zase vražda

Drabble: 

Když vlak se skřípěním zastavil na londýnském King Cross, na nástupišti už netrpělivě čekal inspektor Japp s policejní eskortou.
"Už zase vražda ve vlaku, Poirote?" zeptal se nevěřícně detektiva, jakmile vystoupil z vagónu.
"Tu as raison," odpověděl Belgičan. "Skoro to vypadá, inspektore, že kdykoliv Hercule Poirot cestuje vlakem, vždy v něm k nějaké vraždě dojde."
"To bude nejspíš tím, že jezdíte první třídou," zabručel inspektor mrzutě.
"Je n'ai pas compris," nechápal Poirot.
"V těchhle luxusních vozech to máte samého magnáta s hromadou nepřátel nebo přestárlého boháče s hejnem nedočkavých dědiců," vysvětloval Japp. "To se mně ve druhé třídě stát nemůže."

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Vzpoura šedých buněk

Drabble: 

Když kapitán Hastings vstoupil do bytu ve Whiteheaven Mansions, na první pohled ho nepoznal. Jindy tak pečlivě uklizený a organizovaný byt nyní vypadal, jako by se jím prohnalo stádo slonů. Uprostřed stál sám jeho majitel a kapesníkem si utíral zpocené čelo.
"Proboha, co se stalo, Poirote?"
"Katastrofa, mon ami. Mé šedé buňky se vzbouřily."
"Vaše šedé buňky? Musíte žertovat."
"Kéž by, Hastingsi. Za žádnou cenu si nemohu vzpomenout, kam jsem dal svůj deštník. Přísahal bych, že-"
V tu chvíli se Hastings z hloubi duše zastyděl. "Víte Poirote, můj deštník se ráno polámal. Spěchal jsem, a tak jsem si půjčil váš."

Obrázek uživatele Galadion

Politováníhodná událost

Drabble: 

„Mon ami, Hastingsi, konečně jste tady. Musím vám vyprávět o jedné nestoudné ohavnosti, která se mi dnes stala.

Jeden známý mi včera prozradil, že v malé restauraci blízko Piccadilly Hall podávají pravé Waterzooi. Víte vy Angličani vlastně, co je to Waterzooi? Je to delikátní vlámská dušená polévka s vaječným žloutkem, smetanou a zeleninovým vývarem.

Poirot byl nadšen! Spěchal jsem tam dnes v poledne, abych ochutnal lahodný kousek Belgie tady v Londýně. Byl jsem hlupák, Hastingsi, hlupák! Víte, co mi tam dali? Boršč! Obyčejný nudný boršč!

Ale když přijde čas jednat, Poirot bude jednat!

Eh bien, dáte si Poirotovo domácí Waterzooi?“

Závěrečná poznámka: 

Čte se to [vátrzóji].

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Rozřešení případu

Úvodní poznámka: 

Jako obvykle Hercule Poirot odhaluje vraha ve stylovém prostředí a se skupinou diváků, z nichž většina byla podezřelá...

Drabble: 

Lokajové odnesli nádobí ze stolu a lord Waltham se se svými hosty odebral do knihovny.
"Mesdames et messieurs," upoutal pozornost všech přítomných Hercule Poirot. "Nastal čas, aby vám Poirot prozradil, kdo přimíchal jed do vína pana Wilkinse."
Mezi hosty to zašumělo a Hercule Poirot se dal do vysvětlování spletitého případu.
"...tím vrahem jste vy, lorde Walthame!"

"Celou dobu jste to věděl a klidně jste nás všechny nechal přijít na večeři k vrahovi!" řekl vyčítavě Hastings, když opustili dům zatčeného lorda.
"Lord Waltham je vynikající hostitel, mon ami. Byla by škoda nechat inspektora Jappa, aby ho zatkl před tak báječnou večeří."

Zrádná večeře

Drabble: 

Slunce už zacházelo za střechy londýnských domů, když se dva přátelé vydali na večeři k lady Shackletonové.
„Poirote,“ zastavil se Hastings uprostřed ulice. Hercule Poirot se otočil.
„Copak, příteli?“
„Já jen… Nevím, jak to jen říct. Ten bryndák, co vždycky nosíte, nedělejte to. Vypadáte směšně.“
„Směšně?“ divil se Belgičan.
„Ano, směšně. Alespoň jednu večeři si ho neberte.“ Apeloval Hastings, ale detektiv jen zakroutil hlavou.
„Umažu si frak…“
„Prosím.“
„Dobrá tedy,“ souhlasil neochotně Poirot. „ale jen kvůli vám.“

Lady Shackletonová podávala výtečného humra na víně, na něž bude Londýn ještě dlouho vzpomínat.
Především kvůli flekům, jež zbyly na fraku Hercula Poirota.

Závěrečná poznámka: 

Vždycky jsem milovala Hercula Poirota a jeho bryndák, takže tak :D

Obrázek uživatele Lejdynka

I muži mají své dny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aneb "když nemáte nápad, tak tam vražte crossover..."
Tohle je fakt BJB. Protože prostě uf.

Drabble: 

"Mon ami, s vašimi metodami musím hrubě nesouhlasit!" prohlásil Ten-s-knírkem. "Svlékat mrtvého, jak odporně britské!"
"Zmizte, rušíte mě!" ohradil se Sexy-kabát. "Beztak jste nedojedl snídani a v hloubi duše toužíte po svém šálku Earl Greye." Nebo po Hastingsovi, whatever.
"Na rozdíl od vás, mon ami," který jste snídani ani neměl," odtušil suše. "Místo toho jste se opájel lihovinami se svým neschopným my-nejsme-spolu kumpánem!"
"Caramba! Teda colombo!" pronesl duchaplně Míň-sexy-kabát, zapálil si doutník, pohodlně se usadil a bavil se jako nikdy. "Takhle na to jméno nikdy nepřijdete."
"Mužští," povzdechla Slečna-v-klobouku, poopravila si účes a vytáhla mrtvému z kapsičky odhozené vesty vizitku.

Závěrečná poznámka: 

Ta jména jsou prostě jména. Jako u Mozků. Tedy jedno slovo. Jedno slovo je i my-nejsme-spolu, neboť je to přídavné jméno. Asi.

Vražda v kukuřičném poli

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Prosím francouzsky mluvící, aby omluvili chyby. Je to naposloucháno z Poirotových výstupů...:D Francouzsky umí jen můj jazyk a slova to nebudou.

***
Mon Dieu, do tak prekérní situace se Poirot ještě jaktěživ nedostal!
Hořekoval, kdesi v hlavě, poblíž pověstné šedé kůry mozkové.

Hastingsi, mon ami, nedívejte se na Poirota takto!
.
.
.
Mais oui, Poirot již ví, jak nepošramotit svou pověst a vyřešit tento zapeklitý případ!

„Hastingsi, již vím, kdo zabil nebohou vdovu lady Ronflantovou!“ pravil a počal si sundávat svou vycházkovou holí mokasínu.
Ve své, v rukavičce oděné pravičce, svíral svou vlastní ponožku.

„Čichtěte si! Co cítíte, Hastingsi?“
„Bože! To, co jsem cítil, když jsem se s vámi poprvé sklonil k tělu,“ přiznal.
„Oui! Poirot má dojem, že to on sám je pachatelem!“

***

Rok: 
2011

Obraz lorda Bradhama

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Ty, co se pamatují na loňské téma Čaj o páté, vražda o půlnoci, by mohlo zajímat, že tohle je vlastně pokračování mé tehdejší stoslovky.

„Myslím, že případ můžeme uzavřít,“ prohlásil inspektor.
Poirot potřásl hlavou. „Jistě, vše ukazuje na Gregoryho. Avšak některé okolnosti... Například lordův zmizelý obraz...“
Po dvou dnech:
„Právě ukradený lordův portrét,“ vysvětlovat Poirot, „naznačoval, odkud vítr fouká. Lord Bradham je léta mrtev. Neměl žijící příbuzné, z rodiny lady Cicely ho znával jen monsieur Frederic. A ten byl rovněž zavražděn.
Možná tedy vraždil lordův ztracený synovec. A zahradník Brooks, on měl příležitost zavraždit jak lady, tak Frederica. Pouze motiv chyběl. Madame Barringtonová nám však poskytla dopis, jenž dokazuje, že lady manželova příbuzného poznala. Pochopila, že pomýšlí na dědictví, leč netušila, čeho je schopen.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Vůně

Pršelo. Tělo leželo v bahně a nad ním se rozkládala šedá, typicky britská obloha. Trpitelsky si povzdechl a rozprostřel na dlažbu kapesník. Hedvábný. Poklekl na něj. Normálně by podobné prostocviky odmítl provozovat, ale vyšetřování vraždy prostě vyžaduje jisté… ústupky.
„Cítím hořké mandle,“ prohlásil vítězoslavně Hastings, který si kleknul rovnou na špinavou zem.
„Výborně, mon ami,“ pochválil ho Poirot, „skutečně pozřel cyankáli. Nicméně je zde jiná podivná skutečnost, která si žádá naší pozornosti.
„A to?“
„Můj milý,“ usmál se Poirot, „já cítím vanilku a jakousi dřevitou vůni s jemným podtónem růže. Proč myslíte, můj drahý, že tulák voní luxusním parfémem značky Guerlain?"

Rok: 
2011

Lesk a bída kurtizán

Nejkulatější detektiv na světě se zamračil. „Něco je zde zcela špatně, Hastingsi,“ pravil a rozhlížel se po místnosti.

Jeho přítel jen nechápavě zavrtěl hlavou: „Ale já tu kromě té mrtvoly opravdu nic neobvyklého nevidím.“

„Celá tato místnost je nějak pokřivena, mon ami, přece není možné, abyste si toho nevšiml! Tento pokoj jakoby na sebe převzal zvrácenost činu, jehož důsledky tu vidíme. Ale Hercule Poirot zatím neví, co se za tím skrývá, šedé buňky jsou otřeseny...“

Náhle se jeho čelo rozjasnilo. Přeťapal koberec až ke krbu, kde srovnal tlustou knihu do řady s ostatními.

„Už je to mnohem lepší,“ usmál se.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

Přilepšení

Hlídat na místě činu, když už pominula horečná aktivita vyšetřovatelů, může být pěkná nuda.
Škyt.
Pokud se vám nepodaří zajistit si… řekněme… bonus. Přilepšení.
Škyt.
Pak vám může být fajn. Užíváte si klídek…
Škyt.
Ale proč se sem vrací ten mrňavý Francouz?
Škyt.
„Hastingsi, říkal jsem vám, ať tu láhev vezmete.“
„Ale proč, Poirote? Hraběnce rozbili hlavu pohrabáčem. Ošklivý pohled.“
„Ale ale… nechávat na místě činu otevřenou láhev? Přece jen se jednalo o předmět doličný. A ne tak docela bezvýznamný…“ Poirotův pohled se zastavil na škytajícím konstáblovi.
„Trestuhodná nedbalost, mon ami. To brandy bylo otrávené.“
Šky-
Konstábl Houston měl problém.

Rok: 
2010

Poslední vůle lady Bradhamové

Seděli v salónu sídla Bradhamových u čaje o páté. Příbuzní a přátelé, dobře vychovaní Angličané z lepších rodin.
Ale pod rouškou uhlazené konverzace se skrývala dávná i nedávná tajemství, žárlivost, rivalita, chtivost... Skutečně lady Cicely změnila závěť? Mělo by dědit zrovna to děvče, které skoro ani nikdo nezná? Uvažovala, co bude dělat zadlužený bratránek Gregory. A Emmeline se snoubencem, kteří s dědictvím najisto počítali. A strýc Frederic... a...

Napětí se stupňovalo. V noci se jistě něco stane. Když zazněl služčin zděšený výkřik, okamžitě věděla, že nalezla mrtvolu...

Spokojeně zavřela knihu a zhasla. Zítra uvidí, jak si s tím Poirot poradí.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Profesor

Nad šálkem čokolády

„Já nevím, co jste to vy Angličané za národ,“ vrtěl Hercule Poirot hlavou. Právě vyřešil další případ a odpočíval u šálku čokolády.
„Netuším, co vám na nás vadí, drahý příteli,“ ohradil se kapitán Hastings s lehkým úsměvem.
„Tak například vůbec neumíte horkou čokoládu!“ odsekl malý detektiv popuzeně.
„Ale příteli, já jsem vás varoval. Jsme přeci národ studených čumáků,“ mírně se vysmíval Hastings.
„Musím připustit, že jste poněkud suchaři, ale najdou se mezi vámi i jisté výjimky,“ připustil Hercule neochotně.
„A ty výjimky vás živí, milý Hercule,“ podotkl Hastings.
„Přesně tak,“ samolibě se usmál Pirot. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“

Rok: 
2010
-A A +A