Kouř a zrcadla

Obrázek uživatele Blanca

Kouř a zrcadla

Tenhle příběh je o všem možném. Je o cestách, které jsou ne vždy lehké a ne vždy veselé a o domovech skrytých v srdcích. Je o dobrodružstvích a lásce. Ale nejvíc ze všeho je asi o přátelství, a o lidech kteří se mění. Protože každému z nás nějaký čas trvá, než zjistí, kým vlastně je a kým chce být. A každý z nás si o druhých - a druhým sám o sobě - vytváří iluze, které může odfouknout vítr.

Jinými slovy je to příběh inspirovaný historickými romány, který se ještě nerozhodl, zda chce být spíše alt-history, nebo fantasy, a jehož hlavní postavy si dělají co chtějí (včetně toho, že se rozhodnou své místo v záři reflektorů přepustit postavám, které původně vůbec hlavní být neměly).

Obrázek uživatele Blanca

Smíření

Úvodní poznámka: 

Navazuje (po jistých peripetiích) na drabble Plesání.

Drabble: 

Poslední kočár zmizel za zatáčkou, Laureen skopla z nohou střevíce a bosky proběhla domem. Její ložnice byla potemnělá, po její komorné ani památky. S tichým zaklením sáhla po zvonku, když se z rohu ozval hlas:
"Dovolil jsem si jí dát volno."
Ten večer už podruhé ho málem probodla... vějířem. Místo toho ho praštila pohledem.
"Z voltového korzetu se sama nedostanu," zavrčela.
"Nejsi sama..." přistoupil k ní. "Neříkej, že se ti nestýská."
Její ústa spustila protesty - předem marné, protože měl pravdu.
Nechala se odstrojit a s trochou váhání ho nechala, aby si lehl k ní.
V jeho objetí konečně spala klidně.

Obrázek uživatele Blanca

Tatínkovy princezny

Drabble: 

"Nemohu-li být váš, slečno, jediné slovo mne pošle na druhou stranu světa," deklamoval teatrálně hluboce předkloněný hejsek, ruku svírající zástavu jeho lásky nataženou v prosebném gestu.
Nejstarší markýzova dcerka přikryla zapýření vějířem. Do dvou měsíců byla vdaná.

"Pro vás, nejdražší, bych cestoval na sám světa kraj," dušoval se klečící dandy, ruku přitištěnou na prsa v imitaci upřímnosti. Druhou svíral prstíky dámy, které si vzápětí přitáhl k ústům, aby svá slova zpečetil. Vzali se do měsíce.

"Pošlete mne, pane, snažně vás prosím, třeba až na konec světa... pokud mne to zachrání před sňatkem s tupcem," odsekla Laureen otci z koňského hřbetu.

Obrázek uživatele Blanca

Co se rozdává, roste

Úvodní poznámka: 

Jedna Čarodějka na objednávku pro Zuzku ;)

Drabble: 

Už dávno odešla, ale nedá se na ni zapomenout.
Na tu, jejíž kroky kvetly, písně voněly a úsměv zněl tajemnou melodií.
Přišla po záplavě, když se lidé topili v zoufalství.
Hodila jim záchranný kruh z lučního kvítí.
Její pohled nahradil sluneční svit, bázlivě se krčící za mraky, a vysušil všechno, od slz, po louže.
Když se jí ptali, jak jí mohou její službu vrátit, roztáhla ruce ve všeobjímajícím gestu.
Pomozte dalším, řekla prý tehdy. Sama na celý svět nestačím.
Marně si lámali hlavu, jak začít.
Pak jedna holčička, unavená přemýšlením, upletla věnec z pampelišek.
Vykouzlil úsměv na tváři její maminky...

Obrázek uživatele Blanca

Hádka

Drabble: 

Její hruď se hrozila roztrhnout pod náporem emocí.
"Nechci tě ztratit. Co to mám s Luciem... je to omamné," snažila se najít slova a nenechat se rozptýlit jeho zamračeným výrazem. "Ale... trochu surreálné. Spíš jako hra..."
Přistoupila blíž.
"Přátelství mezi tebou a mnou je opravdové, reálné. Naprosto zásadní. Něco, na co se můžu spolehnout. Něco, co potřebuju."
"A proto jsi mě odkopla?" zavrčel na ni a oči mu ošklivě blýskly. "...ale abys neřekla, mám tu pro tebe 'přátelské' varování: Děti se při hrách, na které nemají, často zraní."
Odešel a jí se podlomila kolena.
Jeho mysl nedokázala pochopit její srdce.

Obrázek uživatele Blanca

Nutrie se vrací

Drabble: 

P.U.N.K. - běžně používaná a široce známá zkratka pro nájemnou špionážní, asasínskou a žoldnéřskou skupinu, rozšířenou (co se základen týče) po všech větších městech Dornu. Nezřídka operující i mimo města jako taková.
Nikdo nebyl schopen odhalit spletitosti jejich financování, nicméně je jasné, že tento komplot sahá až do nejvyšších kruhů společnosti. Jinak si nelze vysvětlit širokou škálu informací (i originálních dokumentů), která se tomuto uskupení běžně dostává do rukou.
Co se týče významu zkratky, ten je údajně znám pouze nejvyšším a nejtajnějším kruhům společenství samotného.
Znakem společenství je od jeho 'vystoupení ze stínů' zlatá nutrie v modrém poli.

Obrázek uživatele Blanca

Zimní radovánky

Drabble: 

Sníh byl v těchto krajinách poměrně vzácný. Přesto ho občas napadlo dost na to, aby se s ním daly provádět nejrůznější taškařice.
Například, jak právě předváděla tlupa dětí, stavět pevnosti, z jejichž hradeb lze na nepřítele vrhat ty nejlepší sněhové koule, bez nebezpečí zásahu opětovanou palbou.
Čtyři dospělí se drželi raději opodál. Mezi dvěma muži brzy začalo dobrosrdečné špičkování a, než se kdo nadál, soutěžili o to, kdo postaví lepšího sněhuláka.
Dámy mezitím spojily síly a dostrkaly svou kouli, která rychle nabyla olbřímích rozměrů, na nedaleký svah a s opatrným mířením, aby nezasáhla některé z dětí, smetly muže i sněhuláky.

Obrázek uživatele Blanca

Odchod nebo útěk

Úvodní poznámka: 

...a jeden Peregrin, pokud se vám stýskalo po něm.

Drabble: 

K ničemu.
Tři roky cestování. Nespočet hodin prosezených u ohňů. Nespočet vtipů, pohledů, náznaků i vyslovených názorů.
Sdílený sen.
Naděje.
Namáhavé rozboření a smazání hranic, které postavila společnost.
Všechno to nakonec bylo k ničemu.
Neohlédl se. Ani jednou.
A nezastavil.
Ne, že by se za ním snad rozběhla, nebo aspoň zavolala.
Nic, to byla jeho odměna.
Šel dál. Rychle a vytrvale.
Na směru nezáleželo, i když podvědomě zvolil ten odkud přišli.
Hlavně aby mezi ni a sebe položil co nejdelší vzdálenost.
Že i to je k ničemu pochopil, když po dvou dnech vzdalování se byla stále stejně blízko jeho srdci.

Obrázek uživatele Blanca

Temnota v nás

Drabble: 

Vařila ibiškový čaj, pekla perníky, zastávala se slabších a odháněla padouchy a podvodníky svou mocí i důvtipem. Léčila bylinkami, zaříkadly. Vykládala budoucnost i minulost těm, kdo měli více otázek než odpovědí. Tančila na paloucích v měsíčním svitu, divoce a nespoutaně se pohybovala lesem i poli a loukami, v noci stejně rychle a srdnatě jako ve dne. Lokny vlasů barvy nehlubší půlnoci jí padaly na ramena v těžkém závoji a jiskřivé hnědé oči měkce hleděly na svět, vždy připravené nechat se okouzlit.
Krásná, moudrá, laskavá, ovládající magii, léčící a chránící.

Dokonalosti se vzdala, když poprvé pozvedla ruku v hněvu k pomstě.

Obrázek uživatele Blanca

Uvedení do společnosti

Drabble: 

Na Caermagenu se chystal veledůležitý ples.
Pozvánky byly rozeslány, odpovědi se kupily v poště.
Suroviny na pětichodovou večeři pro vybranou společnost byly zajednány.
Stříbrné příbory a poháry z nejjemnějšího benátského skla vyleštěny, až z jejich lesku přecházely oči.
Dámské sherry a portské, stejně jako pánská brandy a whisky, připraveny v drahých křišťálových karafách.
Hudebníci byli objednáni, pořadí tanců domluveno a místo v sále vyhrazeno.
Parket byl nově navoskován, čerstvé knoty lamp řádně zastřižené.
Rozestavení karetních stolků i židlí pro gardedámy bylo pečlivě naprojektováno.
Jediné, na co její rodiče zapoměli, bylo zeptat se mladé debutantky, jestli o něco z toho stojí...

Obrázek uživatele Blanca

Batikovaná

Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kterým se stýskalo po Čarodějce.

Navazuje na drabble Barvířská.

Drabble: 

Po prvním pokusu s celkovým barvením se Čarodějka rozhodla trochu experimentovat se sice pracnějším, ale zato předvídatelnějším malováním.
Nasbírala bobule, listy, květy, dokonce i kůru - cokoli na co si jen vzpoměla.
Vařila, dusila, drtila a míchala.
Když měla hotovou celou paletu, rozložila si navlhčené plátno na palouk, vzala špachtli a štětec a pustila se do díla.
Že se svými nástroji neudělá jasnou konturu zjistila prakticky hned.
Že se barvy na vlhkém plátně spíjejí objevila hned vzápětí.
Po chvíli zoufání odhodila nástroje a do barev namočila prsty a ruce.
To, co skončilo na plátně, bylo abstraktní. Ale byla to její duše.

Obrázek uživatele Blanca

Kosmetická bomba našeho věku!

Drabble: 

Převratná novinka přichází z panství Belor Danim!
Dohazovačka odhaluje tajemství krásy a vitality nové vévodkyně!
Ta sdílí návyk řady příslušnic smetánky - mléčné koupele.
ALE!
Přidává do nich neobvyklý prvek!
Delší dobu se šeptá o dryácích vévodovy přítelkyně, známé jako Čarodějka. (Skandální odhalení jejich vztahu v příštím čísle!)
Pravda je ovšem mnohem pikantnější!!!
Zdroj blízký rodině potvrdil, že v době koupání slyšel roční dceru vévody křičet:
"T-TJAČENTU, mamí!"
Žeby omlazující síla krve nebyla jen pověrou??
Jedno je jisté - dámy, chcete-li klofnout vévodu, zamiřte k nejbližšímu řezníkovi!!!

***

Omlouváme se za dezinformaci v minulém čísle. Dle vévodkyně se dcerka při koupání dožaduje "kačenky".

Obrázek uživatele Blanca

Cesty a zatáčky života

Drabble: 

Utekla z domu, protože se ve dvou chtěli vydat na cestu.
Třetí se k nim přidal po nějaké době - bylo osvěžující mít novou společnost.
Dva společníci a ochránci byli lepší, než jeden, i když občas tři jsou dav.
Jeden odešel s hořkostí a ostrými slovy, když se mu zdálo, že dává přednost druhému.
Dál putovali zase ve dvou - třetího do party jim dělala zamilovanost.
Pak se ten druhý vypařil - beze slova, potají, uprostřed noci.
Domů se vrátila tak jak odešla - sama.

Do rozhovoru, nebo hádky, jich dvou se přidala jako třetí.
Ráno se s jedním z nich sešla na kolbišti...

Závěrečná poznámka: 

Ostatně soudím, že mi toto téma vůbec nesedlo. Možná si ho dám pro velký úspěch na opravnou v nedělním bonusu.

Obrázek uživatele Blanca

Král zvířat

Drabble: 

Baron Cedric byl vášnivým lovcem. Na svém panství pořádal hony nejméně třikrát do měsíce a vynakládal nemalé peníze na to, aby jeho obora byla vždy dobře zásobena zvěří. Občas si ale dopřával i poněkud výstřednější zábavy.
Exotické trofeje, zdobící stěny jeho panského domu, byly zčásti výsledkem jeho výprav do dalekých krajů, zčásti darem. To si alespoň Peregrin v první chvíli myslel, když naslouchal baronovu vyprávění. Hostitel jej však záhy vyvedl z omylu, když nasedali na koně:
"Mám pro vás dnes něco vskutku speciálního, pánové. Koruna dnešního lovu bude vpravdě královská. Nechal jsem totiž jako hlavní kořist vypustit v oboře lva."

Závěrečná poznámka: 

Pokračujeme v hraní se slovy, tentokrát tu máme "Lev na kořist"

Obrázek uživatele Blanca

Studijní obory

Drabble: 

Domem se ozývalo klení. Čarodějka, která se zrovna vrátila, se vydala rovnou za zdrojem hluku. Našla Peregrina zběsile poskakujícího vedle knihovny a čtecího křesla.
"Nedá se tu provozovat akademická činnost, to se děje!" odsekl na její otázku.
"Četl jsem si. Narazil jsem na slovo, které mě zaujalo. Chtěl jsem vědět, odkud pochází..."
"...můj etymologický slovník je ti k dispozici," pokrčila rameny.
"Spíš entomologický," zabručel. "V knihovně se ti usadila kdejaká havěť..."
"Ale ne!" čarodějka se okamžitě jala zjišťovat rozsah katastrofy. "Jaké slovo jsi to vlastně hledal?" zajímala se mezitím.
"Džin."
"Tak toho jsem zrovna přinesla láhev - pochází od sedláka Fourriera!"

Obrázek uživatele Blanca

Nezdolná

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: "Oděl se do oceli"

Drabble: 

Její oči kovově blýskaly a její úsměv řezal jako dobře nabroušená břitva. Dokázala žít na ostří nože a věčně byla s někým na kordy.
Vládla železným stiskem a slovy s průrazností vrhacích nožů. Perem se oháněla stejně snadno a úspěšně jako mečem. Neochvějné zásady jí rovnaly páteř lépe, než kostice voltového korzetu.

Nezúčastněný pohled správce kolbiště, nevzrušený hlas vyzývající ke smíru. - Pohled do jeho očí, který jí předem prozradil, že její prosbu odmítne. - Nikdy by si nemyslela, že dokáže pozdvihnout zbraň proti příteli a že on tak klidně pozvedne tu svou proti ní.

Čepele zazvonily, souboj se podobal divokému tanci.

Obrázek uživatele Blanca

Suvenýry

Drabble: 

Místní kolorit v nejrůznějších městečkách a vesnicích, kterými projížděli, byly nezřídka fascinující záležitostí. Bezesporu nejzajímavější však byly lokálně vyráběné drobnosti.
Teď Laureen, Lucius a Peregrin nevěřícně stáli před stolkem, zavaleném chuchvalci rezavého rouna.
"Tihle pikorýšové vám na cestách spolehlivě radí, s kým se dát dohromady a komu se raději vyhnout," podbízel prodavač.
"No, označení 'rýša' bych ještě chápala," nechala se slyšet dívka zvedajíc jeden chomášek mezi dvěma prsty do výše očí. "Ale proč 'piko'?"
"Myslím, že to znamená 'malý'," pokrčil rameny Peregrin.
"Nevypadá, že by šli zrovna na odbyt..." poznamenal Lucius.
"Denně jich prodám alespoň sto, pane!" ohradil se kupec.

Obrázek uživatele Blanca

Záb' lesk

Drabble: 

Sníh ukryl špínu a naplnil prázdnotu, kterou zanechaly podzimní vichry. Kaluže i rybníky se uzavřely pancířem ledu. Celá krajina ztichla, jakoby zadržela dech.
Z mraků se na chvíli vynořilo slunce a rozzářilo bílou pokrývku třpytem, ze kterého přecházely a slzely oči. V tu chvíli se ozvalo několik vysokých vypísknutí.
Z větví rozložitého dubu u panského sídla se dvě děti nebezpečně nakláněly k balkonu. Ta menší z nich měla prsty ruky strčené v puse. Klučina se na ni nechápavě díval.
"Co hloupneš? Proč jsi zahodila ten rampouch?"
"Neřekls mi, že něco tak krásně lesklého může tak hrozně zábst!" pronesla vyčítavým tónem.

Obrázek uživatele Blanca

Proměna

Drabble: 

Že je nová markýza žena silná, rozhodná a podivná, bylo všeobecně známo. Považte, povídalo se o ní, že dokonce snad jednou sama bojovala na poli cti!
Jaké tedy bylo překvapení jejích známých, když ji místo divokých průletů lesem na koňském hřbetě začali pravidelně vídat při procházkách na kolonádě nebo pomalých projížďkách lehkou bryčkou v parku. Její jindy dohněda opálená tvář byla nyní pečlivě chráněna kloboukem dle poslední módy a slunečníkem, neseným ve vzorně orukavičkované ručce. Celý její vzhled ani chování nesnesly v poslední době nejmenší výtky.
"Nehodlám ti dělat ostudu nevhodným chováním," vysvětlila s milujícím úsměvem ozdobeným ruměncem svému snoubenci.

Obrázek uživatele Blanca

Plesání

Drabble: 

Vyběhla do zahrady, než hudba začala znovu hrát. Opřela se o kmen dubu a hleděla k francouzským oknům, za nimiž probíhal rej.
„Zatoužila jste po čerstvém vzduchu, markýzo?“
Její reflexy zafungovaly, ruka vystřelila k pasu a Laurie posté proklela róbu, když místo meče nahmátla vějíř.
„Lady Caermagenová, věnujte mi poslední tanec večera - zde, v kulise noční zahrady...“
„Znáte mne opravdu málo, pokud si myslíte, že budu v pokušení vyslyšet muže, který se neobtěžoval přijít, ač pozván a očekáván. Pokud čekáte, že vám padnu do náručí pod rouškou tmy…“ zavrtěla hlavou. "Svou šanci v kole byste měl uvnitř, jak se sluší."

Závěrečná poznámka: 

Tak tahle scéna je zkracovaná z cca šesti set slov původního textu...

Obrázek uživatele Blanca

Na cestách

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: "Les náhod"

Drabble: 

Na cestách nikdy není o náhody a nehody nouze.
Každý les, pole, vesnice i město přinášejí spoustu překvapení a nových poznatků.
Pád z koně ukončí vaše putování v náručí budoucí přítelkyně.
Díky ztrátě orientace zakopnete o dalšího spolucestovatele.
Ráno zjistíte, že ty jiskry, které jste večer viděli v jejích očích, nebyly jenom odlesky ohně.
Sto mil od domova vás v převleku pozná bývalý sloužící, který teď vede bandu lapků.
Tu vám cizinec, který vám nic nedluží, podá pomocnou ruku.
Tu vám zase vaši nejbližší téměř mimoděk vrazí kudlu do zad.
Nakonec zjistíte, že ty, s nimiž cestujete, vlastně vůbec neznáte.

Obrázek uživatele Blanca

Laureen

Drabble: 

Když si za bouřky vlezla do postele k sestře.
Když pořád běhala bosá a prostovlasá.
Když vyplazovala jazyk na neoblíbené příbuzné a návštěvy (za jejich zády).
Když ji po návratu chtěli provdat.
Když konečně řekla ano.

Věkové konvence společnosti byly kritické a neúprosné.

Když mu vplétala do vlasů věnečky lučních kvítek.
Když se v zimě koulovali a vzájemně házeli do sněhu, doprovázeni nechápavými pohledy svých dětí.
Když jejich děti vyrostli a ona se ještě pořád topila v jeho očích při každém pohledu.
Když se jejich léty zkřivené prsty propletly a vrásčitá ústa setkala.

Pro lásku byl věk vždycky jen číslo.

Obrázek uživatele Blanca

Pozvání na čaj

Úvodní poznámka: 

Téma "Ibišek"

nesoutěžní

Drabble: 

Čarodějka vhodila do kotlíku posledních pár rudých kvítků.
Vtom se ozvalo zaklepání.
"Dveře jsou otevřené!"
Dovnitř se nejistě vplížila Laureen.
"Čaj bude za chvíli, perníky vyndej z trouby," čarodějka ji zaúkolovala.
V tu chvíli se zaklepání ozvalo znovu.
"Jen dál."
Vévoda z Belor Danim smeknul klobouk a vysekl hostitelce úklonu.
Laureen předstírala, že má plno práce s potíráním perníčků vejcem.
Lucien se usadil, právě když se rozlétly dveře a dovnitř vrazil Peregrin.
"Cítím per..." zarazil se, když viděl druhé dva. Otočil se k odchodu.
"Pozvala jsem vás, protože ibiškový čaj by vám mohl pomoct si leccos vyříkat..." zarazila ho čarodějka.

Závěrečná poznámka: 

KaTužko a Nifredil, děkujeme za vaši každoroční obětavou práci. Doufáme, že si alespoň u některých drabblat s hrnkem čaje odpočinete od pracovních a jiných "reálných" starostí. Jste nejlepší... zbožňujeme vás (a pokud to funguje tak, jak píše BC_Brynn, tak doslova :D). Posílám snítku ibišku pro sladkou vůni do dalších dnů.

Obrázek uživatele Blanca

Hry a hříčky

Úvodní poznámka: 

Nahrazuju téma "Teď se nedívej".

Drabble: 

"A hlavně nekoukej, teto!" děti byly sice jenom dvě, ale svým hemžením působili dojmem, že jich je nejméně pět.
Teď alespoň mohla sedět, zatímco začínaly se svou oblíbenou hrou.
"Tak, hádej!"
"Hmmm... myslím, že je to kámen. Zelený... ne, tyrkysový."
Chichotání jí potvrdilo, že má pravdu.
"A teď já!" dožadoval se pozornosti klučina.
"Hmmm..." zamyslela se. "Ty máš v ruce... kožešinu."
"Jak to víš? Jak to můžeš pokaždé uhodnout? Tati, jak to dělá?"
Lucien si s čarodějkou vyměnil úsměv. Narozdíl od dětí měl léta na to, zvyknout si, že když řekne "kouzlo", myslí to nejen vážně, ale říká naprostou pravdu.

Obrázek uživatele Blanca

Cherchez la femme

Drabble: 

Toužil být učencem. Váženým a světaznalým, s přístupem do těch nejvyšších kruhů.
Otcovy úspory nestačily na víc, než základní soukromé vzdělávání, ale tím se Peregrin nehodlal nechat omezovat.
Ne, neskončí jako ubohý venkovský farář - bude z něj uznávaná kapacita, zvaná k přednášení na předních univerzitách. Jeho teze a odborné statě budou publikovány a čteny po celém světě. Jeho disputace budou dávány za vzor budoucím generacím...

Jenže pak přišla ona, se sladkým úsměvem a tou stále ještě dětsky naivní důvěrou. Přijala jeho jen napůl vážné pozvání - a on kvůli ní odmítl vysněnou nabídku.

Jediná kniha, kterou kdy napsal, byl jejich příběh.

Obrázek uživatele Blanca

Sběr

Drabble: 

"Zdvihni mě ještě kousek výš!" žádala čarodějka.
Peregrin se s grimasou pokusil zdvihnout dlaně, kterými ji podpíral, výš než k pasu.
"Třeseš se jako osika," konstatovala. "Takhle se nedá pracovat."
"Co kdybys mi vlezla na záda!" prsknul po ní její asistent nakvašeně, zatímco pružně seskočila na zem.
"Hmmm, na záda ne, to není dost vysoko..." vzala to vážně. "...ale kdybych si ti stoupla na ramena..."
Peregrin zaúpěl, ale poslušně ji nechal na sebe vylézt.
"No vidíš... ještě kousíček... zkus se opřít o kmen a stoupnout si na špičky!" povzbuzovala ho radostně.
"Příště si na to jmelí vezmi radši žebřík!" zabručel.

Obrázek uživatele Blanca

Kolik životů má každý z nás?

Drabble: 

Čarodějka:
Bezstarostná, učila se znát vše, co ji mohli naučit.
Příliš brzy musela být tou, která roznáší naději.
Nakonec se stala dobrým duchem kraje.

Lucien:
Vždycky ho srovnávali s bratrem, a chtěli, aby byl soběstačný.
Když utekl z domu, poznal, že svět má ještě tvrdší pravidla.
Nakonec přijal odpovědnost, po které netoužil.

Laureen:
Hýčkali ji, vychovávali z ní mladou dámu.
Na cestě se naučila být nebýt jen křehkou ženou.
Nakonec z ní byla matka.

Peregrin:
Byl nadějí svojí rodiny - zklamal.
Dlouhá cesta bolesti a hněvu mu ukázala to důležité.
Nakonec dokázal být přítelem.

Dvanáct životů spletených v jeden - je třináctý?

Obrázek uživatele Blanca

Jarní

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Kouzelná.

Drabble: 

Země zvedala hlavu. S ní se napřimovali i pošlapaní lidé.
Ne na dlouho. Brzy se opět sehnou.
Tentokrát k práci.
Bylo potřeba obdělat půdu, postarat se o chléb.
A doufat, že nepřijde další katastrofa.
Někteří už začínali věřit, že je tenhle kout světa prokletý.
Ale tentokrát bylo vše jakési... radostnější. Nadějnější.
Jako by ve vzduchu byla cítit změna.
Jako by jejich kraj získal zvláštní ochranu.
Tentokrát budou opravdu sklízet to, co zasejí.
Tentokrát nově narozená zvířata přežijí do dalšího jara.
Tentokrát bude po dlouhé době zase dostatek jídla pro všechny.
Tentokrát nad nimi někdo bdí.
Někdo se o ně stará.

Obrázek uživatele Blanca

Ranní blues

Drabble: 

Nikdy nebyl ranní ptáče.
Zásadně nedržel poslední hlídku.
A rozhodně neviděl nic romantického na východu slunce.
Zvykl si na nemilosrdné škádlení od Laureen, která se probouzela s úsměvem a písní, i pokud zrovna lilo. Jenže pak přišel Lucien a ze škádlení se stalo rýpání.
I to by ještě snesl.
Dnes ho ale probudilo jejich "šeptání" a Laureenino chichotání.
Bylo ještě šero, ale mezi blednoucí oblohou a posledními odlesky ohně dokázal rozeznat jejich siluety - vlastně spíš siluetu, jak byli propletení - u vchodu do jeskyně.
Podezíral je už delší dobu... ale přece jen doufal, že Laureen se "probere".
To ráno přestal věřit.

Obrázek uživatele Blanca

Kouzelná

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: "Na stopě".

Drabble: 

Prošla tudy vojska.
Nepřátelská.
Říkalo se, že kam šlápnou, tam sto let tráva neporoste.
Polovina polí byla spálená, druhá spasená.
Všudypřítomný kouř a popel rozháněný větrem barvil vše našedo.
Lidé se pohybovali ustrašeně - shrbení, zesláblí, zlomení.
Tou smutnou krajinou kráčela, tváře máčené slzami, ale hlavu vztyčenou a oči upřené k horizontu.
Její dlouhá sukně jako by se její cestu snažila umést.
Ale její stopy smazat nedokázala.
Její nohy uzdravovaly zemi.
Každý otisk bosých chodidel svítil kouskem naděje - zelenal se, rozkvétal, voněl.
Kudy prošla, tam znovu zrálo obilí a rašila kukuřice.
Když vešla do lesa, zavoněly její kroky jahodami a borůvkami.

Závěrečná poznámka: 

Tak si dáme jednu nadějnou, než se vrhneme na tu dnešní deprézu.

Stránky

-A A +A