Vyšehrad

Obrázek uživatele neviathiel

Vyšehrad

Seznamte se, vyšehradská mordparta. Přebírá všechny zločiny, nad nimiž normálním kriminalistům zůstává rozum stát a vlasy se ježí hrůzou. Pravda je taková, že i ostříleným policajtům se občas ježí vlasy hrůzou z nich.

Karel Vrbenský. Nemá jen zvláštně pronikavý pohled, jako když vám vidí do duše. On vám skutečně do duše vidí.
Helga Millerová. Zdatná patoložka a vyšetřovatelka, která opravdu není žádné ořezávátko.
Jeremiáš Ditrich. Chytrý hodný kluk, který skvěle vychází s lidmi i nelidmi. Vyzná se v čarách i runách. Chraň vás Kazi, abyste ho podceňovali.
Erik Kaminski alias modrooký ďábel. Pokud víte, jak se jmenuje, patrně ho znáte tak dobře, že se mu vyhejbáte jako vodník Sahaře.

Mordparta má spolupráce i protihráče, a někteří jsou zvlášť vytrvalí.
Aleksandr Kosturak. Na půli cesty mezi nezodpovědným floutkem, mafiánským zabijákem a démonem.
Olena Ševčuk. Magické zřídlo. Chraňte vás všichni bohové, abyste podcenili ji.
Občas se mihne Evžen Vulpes. Neštvěte ho, občas kouše.

Více na budec.net

Fandom: 
Obrázek uživatele neviathiel

Hluboko

Úvodní poznámka: 

Letošní vybírání bylo velmi těžké. Od začátku a celý duben jsem však měla v hlavě obraz rotující země a rotujícího kouzla a závrati člověka, který si právě uvědomil, že se nachází na planet neustále se pohybující neuvěřitelnou rychlostí.

Celý seriál
První letošní drabble

Drabble: 

Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
Pomalu. Neměnně.
Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
Prudce se nadechne.
Vykřiknout nestihne.

Obrázek uživatele neviathiel

Případ Oleny Š.

Drabble: 

Olena Ševčuk je složitý případ. Kromě toho, že se vyšehradské mordpartě dvakrát připletla do vyšetřování, za sebou má neveselou minulost a ještě méně veselou budoucnost. Letos přibyla poslední část, která začíná přesně tam, kde DMD 2018 končí.
Letos se její příběh uzavřel.

Předchozí seriály včetně chronogického pořadí a ebooků

Obrázek uživatele neviathiel

Epilog

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Motorismus je krásný sport, ale poněkud náročný, říká bílá kočka se v kresleném seriálu, na který Šimon koukal jako malý kluk. Už léta si na něj nevzpomněl.
Pomyslí na fešáky v kuklách a leteckých brýlích z jakéhosi černobílého filmu.
Když stáhne okénko až dolů a silnice zrovna zatáčí doprava, má Šimon vítr ve vlasech a chuť zavřít oči a letět. Jízda v kabrioletu opravdu vyžaduje brýle. Má dojem, že mu vítr vyfoukal oční bulvy do sucha.
Vytáhne okénko. Slunce ho nutí přivřít oči a zpozornět. Kouzlo je pryč.
Usměje se a pohlédne doleva.
Tam, kde sedí nejmocnější čarodějka téhle generace.

Závěrečná poznámka: 

Mně ty harmonické šťastné konce prostě nejdou, že? :-)

Po větší hromadě let, než se odvážím počítat, jsem dokončila dlouhý rest, který by mě jinak někde vzadu v hlavě strašil i nadále.

Obrázek uživatele neviathiel

Finis

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Jak vypadá Aleksandr?”
„Je na přístrojích. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Možná týdny, měsíce.”
Pokud se někdy probudí…
„Chce žít. Na rozdíl ode mě. Proto jsem… zapomněla.”
Vypije půl šálku čaje, aniž by si uvědomila, jak chutná.
„Milice?”
„Nic nového.”
Zalezlí pod zem. Organizacím plyne čas jinak. Můžou čekat ve skrytu pár desetiletí.
„Zlikvidovala jsem jednu hrozbu,” povzdechne si Olena. „To je můj úkol jako velmistryně.”
Dát dohromady vše, co jí chtěl předat její předchůdce. Pokud možno dřív, než se objeví další hrozba.
Co teď? Šimon…
„Musím někomu zavolat.”
„Telefon je v obýváku.”
Prozatím je konec.
Finis.
Кінець.

Závěrečná poznámka: 

*** KONEC ***

Epilog

Obrázek uživatele neviathiel

Znovu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena hledí na svůj vlastní odraz v zrcadle a myslí na prastrýce Avrama. Poslední zřídlo narozené před ní. Ve vzpomínkách ho vidí jako stárnoucího muže. A pak najednou mnohem staršího.
O deset let.
Je to jen tvář, nebo celé tělo?
Obětovala deset let života, aby napravila… čí chybu?
Ne svoji. Svoji ne.

„Jsem opravdu…”
„Nevím,” odpoví Vrbenský příliš rychle. „Mluvili jsme spolu tehdy v Grébovce. Pak v Samhain v nemocnici. Od té doby už nikdy.”
Žádný další kontakt s velmistry.
Zřídlem se narodíte. Velmistrem stanete. Olena byla ve výcviku. Pak se stala… katastrofa.
Než se vzpamatovala, Avram zemřel.
Přetržená linie.

Závěrečná poznámka: 

Další: Finis

Téma je v druhé části.

Obrázek uživatele neviathiel

Nějak

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Studený závan. Studí pokožku pokrytou studeným potem.
„Tady nemůžeš zůstat.”
„Proč ne?”
Povzdech. „Nemám tohle místo rád. Víš proč.”
„Tak mě tady nech.”
Pomyslí na svého otce. Kolikrát chtěla přijít k němu a říct „Vzpomínáš na Irynu? Jsem tvoje a její dcera”? Jednou to udělala, a on měl jen starosti, co řekne jeho manželka. Kvůli ní Irynu opustil. Kvůli ní mu Iryna o dceři nikdy neřekla.
Vidět mámu. Vidět otce. Vidět…
„Jste tady ještě?”
„Nenechám tě tady.”

Bezpečný dům vyšehradských. Jednou tady byla.
„Kde je…”
„Aleksandr? V nemocnici.”
Doklopýtá k zrcadlu. Musí se podívat. Něco se stalo s její tváří.

Závěrečná poznámka: 

Další: Znovu

Kácení, krácení. Snad je tušitelné, co všechno visí doma u manželky Olenině otci, že se obává i kontaktu s vlastní dcerou. Z toho plyne, co vše visí mezi ním a Oleninou matkou Irynou, že se až po 18 letech dozvěděl, že má dceru. Ono visení je tak těžké, že Olena podvědomě hledala otcovskou figuru jinde. Už ji dávno našla. Jen to ještě neví.

Obrázek uživatele neviathiel

Nakonec

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Sotva si všimne, že je v Oděse. Začalo všechno tady? Nebo mnohem dřív, úplně jinde?
Dům už je opuštěný. Zbyly jen prázdné stoly. Místní buňka se zdekovala zatraceně rychle. Dobře ví proč.
Nestihla to. Malé částečky Milice se zavrtají do země a až přijde jaro, vyraší znovu. Možná ztratili století vědomostí. Možná nedokázala vůbec nic.
Poslední temný plamínek použije pro otevření portálu. Ucítí teplou vlhkost v nose. Už nemá moc času.
Projde kolem rozbité kašny. Vystoupá po kamenných schodech. Jde do jeskyně a posadí se na kamennou lavičku. Zavře oči. Opře se o chladivou zeď.
Tady začal její nový život.

Závěrečná poznámka: 

Další: Nějak

Obrázek uživatele neviathiel

Dokola

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nemá čas se ohlížet. Otevírá ohnivý portál. Nepotřebuje ani jiskru. Je plná ohně. Portál se na moment narovná a změní v zrcadlo. Olena v něm nenachází svou tvář.
Oheň je cizí živel - Aleksandrův živel - a nelíbí se mu v těžké studené zemi. Olena ví, kde ho vypustit.
Vrací se do bytu. Nikde nikdo a nic..
Dotkne se křesla, na kterém nedávno seděl Petr. Důvěřuje jí a ona jemu. Ale musí začít u něj.
Jde po svých stopách, stopách věcí, kterých se dotýkala, lidí, kteří se jich dotýkali.
Za sebou nechává maličká spáleniště. Zničené disky. Spálené servery. Shořený papír.
Otřesené lidi.

Závěrečná poznámka: 

Další: Nakonec

Téma je v druhém a třetím odstavci odspoda. Opakuje se to pořád dokola.

Co nevešlo: dotyčný už zmíněný člen Milice, kterému ona ještě věří, se jmenuje Petr.

Obrázek uživatele neviathiel

Jistota

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Jsou zpátky. Nahoře. Na chodníku. Studí.
Olena se opatrně zvedne na nohy. Zahlédne několik vyšehradských strážníků. Zahlédne Vrbenského a Millerovou z mordparty. Šimon ztropil adekvátní rozruch. Kdyby mu neřekla pravdu…
Pečeť je pryč. Aleksandr leží na boku, je mimo sebe, na levém spánku krev. Zranění, které kdysi vyléčila nejčernější magií. Doběhne k němu Millerová. Dotkne se rány, zamumlá nějaké kouzlo. Druhou rukou cosi vytáhne z kapsy.
„Držte se dál, mně jeho kouzla neublíží,” vychrlí na Olenu a pokračuje v práci.
Velká gesta. Celý on.
„Už neublíží nikomu,” řekne Olena.
Vrbenský jí zírá do tváře.
Něco se stalo.
Cena za magii.

Závěrečná poznámka: 

Další: Dokola

Obrázek uživatele neviathiel

Zatraceně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Šimon Illner si protáhne záda. Na chvíli vstane. Další noční u monitoru. Za dnešek jedna rvačka dvou strejců, kteří se neuměli bez kouzel ani porvat o místo ve frontě, natož dohodnout. Vlastně ani porvat se neuměli.
Pak zmatený telefonát od technika, na kterého předevčírem při předletovce vyskočila peklokočka. Těch potvor neškodně hnízdilo v jednom motoru asi patnáct, jenže na ně přišla říje. Technik nic neviděl, ale něco mu ten palec prokousnout muselo. Šimon ho ujistil, že na kamerách taky nic neviděl.
Zakloní hlavu.
U misky pro vodní spojení leží obálka. Před chvílí tady nebyla.
Olenin rukopis pozná okamžitě.
Zavolá vyšehradské.

Závěrečná poznámka: 

Další:

Obrázek uživatele neviathiel

Daleko

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

První krok. První dimenze. Na tloušťku řasy daleko od reality. Černočerná tma.
Druhá. Rozkvetlý sad. Příliš blízko.
Třetí. Vypadá jako… normální svět? Cestování dimenzemi není Olenin denní chléb. Nikdy nebyl. Patří k zemi, ne k prázdnotě.
Aleksandr patří k ohni. Poloprůhlednému ohni blízkém z prázdnotě. Proto je třeba jít co nejdál.
Jsou pod zemí, uvnitř země. Aleksandr se z té cesty ještě nevzpamatovat.
Je třeba spěchat.
Kreslí Olena, kreslí země, mnoho rukama, příliš známý tvar.
Aleksandr zvedne hlavu. „To nemůžeš,” hlesne. „Zabiješ mě.”
„Já ne.”
Nemůže ven. Kruh je uzavřen. Zbývá poslední ingredience.
Zřídlo.
Olena se nadechne a…
… vloží sebe.

Závěrečná poznámka: 

Další: Zatraceně

Obrázek uživatele neviathiel

Dolů

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Udělá pět kroků a přinutí se neohlížet. Cítí závan, jak se Aleksandr prudce narovnává a zvedá na nohy.
Uhodí nejdříve její mysl. Na telepatii nikdy machr nebyl. Olena se zastaví a předstíraně zakolísá.
Pak přijde ohnivý poryv. Naráží na o magický štít schovaný pod zastíracím kouzlem. Odrazí se jako o zrcadlo, odvane zástěru. Olenina magie je teď všem na očích. Oheň se zachvěje. Aleksandr pochopil, že se přepočítal.
Olena se obrátí. „Nechala bych tě na pokoji, kdybys nevyhlásil válku Milici,” řekne. „Takhle budu potřebovat tvoji magickou sílu.”
„Máš smůlu,” odsekne Aleksandr a rozsvítí černý oheň.
Olena ho stáhne pod zem.

Závěrečná poznámka: 

Další: Daleko

Obrázek uživatele neviathiel

Možná

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Jsou tři. Aleksandr, Olena a Pochybnost s láskou vypěstovaná Milicí, která nikdy zcela neodešla.
„Co když je jiná možnost?” ptá se neslyšně Pochybnost.
Kdyby byla, kdo by chtěl stvořit… tohle?
„Jak zvládáš život ty, zcela bez magie?” zeptá se Pochybnost a tentokrát má Aleksandrův hlas.
Nic nevidí. Zastírací kouzlo funguje i na něj. Pochybnost se zavrtí na židli.
„Rozhodně lépe než ty,” odpoví Olena ostře. „Dohodnout se s tebou po dobrém asi nepůjde, že?”
„Větší nesmysl jsem ještě neslyšela,” zívne neslyšně Pochybnost.
„Černá magie mě drží při životě. Bez ní zemřu.”
„S ní taky.”
Ohnivý záchvěv.
„Tady se prát nebudeme.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Dolů

Obrázek uživatele neviathiel

Spolu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Přišel včas.
Nečekala to od něj. Působil na ni jako zazobaný floutek, kterému všechno projde. Privilegovaný frajírek. Namočený do černé magie.
Drahá kožená bunda. Nohy opřené o vedlejší židli. Aspoň si je nedal na stůl.
Vážně po tomhle muži kdysi toužila?
„Neměla jsem zasahovat,” řekne mu. Vrbenský svou magickou transformaci zvládl. Aleksandr ne. Viditelně.
„Takže se ti všechno vrátilo?”
Neodpoví.
„Nechala bys mě exnout?”
„Určitě byla jiná možnost.”
„Tohle,” ukáže si na levé oko s černočernými skvrnami, „byla jediná možnost.”
„Přibyla ti skvrna.”
„Použil jsem černé kouzlo.”
„Nebyla jiná možnost?” opáčí Olena. „Nebo nezvládneš život bez černokněžnictví?”
Teď mlčí on.

Závěrečná poznámka: 

Další: Možná

Obrázek uživatele neviathiel

Mezičas

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Cesta zpátky trvá tři čtvrtě hodiny. Portálem do polozřícené barabizny u nádraží a z nádraží hromadnou dopravou. Ne že by ji magie nechala na holičkách. Musí zametat stopy.
Zamkne za sebou, shodí zablácené věci a jde do sprchy.
Ukradne si chvilku bezčasí v křesle s hrnkem silného čaje.
Pak sbalí z bytu poslední věci, které jsou skutečně její. Vejdou se do cestovní kabely.
Cestou se zastaví v bance. Obsah své bezpečnostní schránky přesune do obálky. Na toaletách napustí vodu do umyvadla. Odešle obálku vodní sítí.
Pak se zhluboka nadechne a otevře nové spojení.
Aleksandr.
„Je načase všechno skončit,” řekne mu.

Závěrečná poznámka: 

Další: Spolu

Obrázek uživatele neviathiel

Dál

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože se končí druhá třetina měsíce a já jsem sotva v polovině děje. Děkuji svým dvěma nebo možná třem čtenářům, že stále ještě neodpadli. Moc si vás cením.
Kromě plánu nestíhám ještě hromadu dalších věcí, včetně sledování tvorby ostatních. Mrzí mě to.

Předchozí: Jistě
Celý seriál
První letošní drabble

Drabble: 

Světlo se jí zařízne do očí. Reflexivně si je zakryje paží. Zavíří popel. Olena se rozkašle.
Opatrně vstává. Země ji pouští s nesouhlasným mručením odněkud z hlubin.
Smete ze sebe popel a bláto. Uprostřed kruhového spáleniště zůstal její otisk v zemi.
Dva kroky. Zaváhá. Tady někde začínaly čáry pečeti. Opatrně smete popel.
Nic. Čáry nikde. Sebedivočejší magie je zemi jedno. Byla tu před lidstvem a bude i po něm.
Mávne rukou. Popel se líně rozprostře mezi stromy. Magie koluje jejími žilami, jako kdyby byla vždy její součástí, schovanou kamsi za okrajem zorného pole.
Poděkuje zemi.
Pak si otevře portál.
Domů.

Závěrečná poznámka: 

Další: Mezičas

Obrázek uživatele neviathiel

Hluboko

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
Pomalu. Neměnně.
Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
Prudce se nadechne.
Vykřiknout nestihne.

Závěrečná poznámka: 

Další: Dál

Obrázek uživatele neviathiel

Jistě

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Překročí magický kruh a oddechne si. Ve skrytu duše se bála, že ji nepustí ven.
Neslyší jediného ptáka, nevidí žádný pohyb. Vše živé uteklo do bezpečí.
Když narušila pečeť poprvé, srovnala se zemí menší domek. Podruhé uškvařila zámek železných vrat. Potřetí… změnila vše v okolí pět metrů ve změť živé i neživé hmoty.
Vkročí zpět do kruhu. Rozvine Šimonovu kresbu. Najde slabé místo.
Naposledy se rozhlédne. Nikde nikdo. Olena nevypadá dvakrát přívětivě, bláto má i ve vlasech. Módní expert by zaplakal.
Ucítí pod sebou ostrý kámen. Země jí dává nástroj.
Položí se na zem uprostřed. Natáhne ruku s kamenem.
Řízne.

Závěrečná poznámka: 

Další: Hluboko

Obrázek uživatele neviathiel

Sama

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olenina magická pečeť se čáry drápy brání i spatření. Jak hodně se bude bránit vyrytí do země? Jak moc se bude bránit rozbití?
Tričko vlhké od země ji studí na zádech. Ujišťující objetí matky Země.
Čáry vytrysknou ze špiček jejích prstů zarytých do půdy jaké vyryté drápky neviditelných šelem, vztekle se vlní jako hadi. Olena zatne zuby, napne síly a opře se o zemi. Pomyslí na Vrbenského. Kéž by se mohla opřít o něj.
Pečeť má praskliny.
Pomyslí na momenty, kdy vznikly.
Magický útok. Nemagický útok. Strach. Bolest.
Trauma.
Potřese hlavou, otře si tvář o rukáv.
Čáry jsou na místě.

Závěrečná poznámka: 

Další: Jistě

Obrázek uživatele neviathiel

Přesně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Mýtina se před ní otevře tak nečekaně, že si musí zakrýt oči přes slunečním světlem.
Dojde do středu a posadí se. Přitiskne dlaně k vlhké chladivé hlíně.
Načrtne kontaktní čáru. Představení se.
Čára okamžitě zmizí v zemi. Souhlas, ujištění, nesouhlas?
Zavře oči a soustředí se na prosbu. Dotýká se země, hladí její zelené vlasy, vnímá hluboko její žhavou krev, prastarou neměnnost. Klesne nazad, ponoří se do té mateřské náruče.
Líně se otáčí, láva proudí jejími žilami…
Trhne sebou, jako kdyby na chvíli usnula. Když vstává, připadá si jako vytesaná z kamene, ale konečně po nekonečné době ví, co má dělat.

Závěrečná poznámka: 

Další:

Obrázek uživatele neviathiel

Někde

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Na chvíli si sedne do trávy. Není zvyklá na náročný terén a musí šetřit silami. Nejtěžší část teprve přijde.
Najde na mapě nedaleké rozcestí. Nachází se osm kilometrů od nejbližší vesnice.
Je dost daleko? Je příliš blízko?
Každé malé prasknutí jedné ze změti čar tvořících magickou pečeť zdevastovalo vše v okolí několika metrů.
Nepotkala živou duši, ale sedí nedaleko rozcestí. Špatné místo. Musí dál, a pak mimo stezku.
Pořádně se napije. Zbyla čtvrtina vody. Příliš málo na zpáteční cestu Musí najít nějaký pramen. V nejhorším případě čistý potůček.
V nejlepším případě si už nebude muset lámat hlavu s cestou zpátky.

Závěrečná poznámka: 

Další: Přesně

Obrázek uživatele neviathiel

Teď

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Záznamník pronese tři slova, následuje cvaknutí a rychlé: „Ano?”
„Neměls doufám další noční?”
„Až zítra,” odpoví Šimon.
„Dnes večer ti asi nezavolám. Budu mimo civilizaci.”
Napíchla Milice jeho telefon? Tak jako tak, kostky jsou vrženy, nemá prostor couvnout, nemá čas, je rozhodnuto. Možná už zítra bude po všem.
„Kam jedeš?”
„Nevím. Možná do šumavských rašelinišť. Třeba najdu tu kytku, cos mi včera nakreslil.”
„Takhle blbá kytka neexistuje.”
„Co my víme?”
Nelehký smích.

Studuje jízdní řády. Hledá nejkratší cestu někam, kde nikdo nežije. Kam nikdo nevidí. Kde nikomu neublíží.
Pak vystojí frontu na jízdenky.
Oddechne si, až když vlak opustí nádraží.

Závěrečná poznámka: 

Další: Někde

Obrázek uživatele neviathiel

Stručně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

18. července 1998
14:30 odchozí hovor na číslo XXX XXX XXX - Šimon Illner, styčná osoba vyšehradské čarodějnické policie, bývalý milenec Ševčukové
16:00 odchod z bytu na setkání s bývalým milencem
19:55 návrat
20:05 odchod do bezpečného domu na prověření
21:35 návrat domů
21:45 odchozí hovor na číslo XXX XXX XXX XXX - Karel Vrbenský, starší vyšetřovatel vyšehradské kriminálky
21:48 zapnuto nahrávání
21:55 přišel Vrbenský
21:58 Vrbenský vypnul nahrávání (pozn.: běžné)
22:15 magický incident bez škod na elektronice
22:30 Vrbenský odešel
22:32 znovu zapnuto nahrávání, Ševčuková zrekapitulovala návštěvu (pozn.: běžné)

Závěrečná poznámka: 

Další: Teď

Obrázek uživatele neviathiel

Mizerně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když Vrbenský zazvoní, Olena stále ještě sedí stočená v křesle s prázdnou sklenkou.
„Víte něco o veřejném incidentu ve Varšavě?” zeptá se ho.
„Nevím. Předám to varšavským.”
„Chci vás o něco požádat.” Hraje o důvěru Milice. „Strávila jsem desítky hodin u Kosturaků. Příliš si nepamatuji, nebyla jsem na tom dobře.” Největší fanynka Milice leze do jámy lvové. „Dokážete se k těm vzpomínkám dostat?”
„Možná.”

Vrbenský jí podá sklenici vody. Takhle rozčileného ho ještě neviděla.
„Co jste si vzala?”
„Nic, jen toho panáka…”
„Tím to není.”
Něco jí muselo zůstat v krvi po prověřování.
Vrbenskému prolétne tváří znechucení.
„Nic mi neříkejte.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Stručně

Obrázek uživatele neviathiel

Pryč

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ještě se jí motá hlava.
„Jsi čistá.”
„Pomohlo to?”
„Nic nového.”
Dostane obálku s papíry a videokazetou. „Tady máš kopie.”
Olenu zalije nejasný pocit, že je něco špatně.
„K čemu?”
„Předej to Vrbenskému. Problém se doufám vyřeší sám.”
Chvíli je ticho.
„Dostala jsi druhou šanci,” říká nová šéfka.
Lidi jako ty končili v lepších časech na hranici, říká její hlas.

Když jde doma po schodech, telepatická pojistka se začíná rozpouštět. Polije ji horko. Musí se chytit zábradlí. Má pocit, že netrefí nohou na schod.
Málem rozsype obálku.
Kolik takových už tajně vynesla?
Nalije si sklenku vody. Druhou.
Nalije si panáka.

Závěrečná poznámka: 

Další: Mizerně

Obrázek uživatele neviathiel

Jinudy

Úvodní poznámka: 

Děkuji za téma! Můžu napsat cokoliv, protože Olena je zrzka.

Předchozí: Jinak
Celý seriál
První letošní drabble

Drabble: 

Záznam bezpečnostní kamery je zespoda ožehnutý. Do záběru napochoduje Aleksandr a cosi říká do interkomu. Zazubí se do bezpečnostní kamery. Pak záznam končí.
Tuhle noční můru stvořila. Musí ji také zprovodit ze světa.
„Kolik lidí…”
„Nikdo. Dal si načas. Zanechal svědky a stopy. To nebyla chyba.” Nová šéfka buňky se obrátí k OIeně. „Bylas s ním téměř tři dny. Řeklas nám všechno?”
„Moc si nepamatuji.”
„Pomůžeme ti.” Prověříme tě. „Vrátit se do služby a zjistíš, co se děje. Teď tě musíme prověřit.”
Oleně se obrátí žaludek. Přikývne. Soustředí se na heslo od Vrbenského.
Kritické oblasti její paměti jsou odteď zablokovány.

Závěrečná poznámka: 

Další: Pryč

Obrázek uživatele neviathiel

Jinak

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Pokračuje v chůzi, přejde kolem domu, zdánlivě nepřítomně se zahledí do napůl otevřeného květu pampelišky, smysly pracují na plné obrátky. Jakmile je mimo dohled, sáhne do kabelky.
Pagerem odešle kód 323. Mírná panika.
Za chvíli pípne SMS.

To jsem já. Pojď nahoru.

Jediný členovi Milice, kterému ještě může věřit.

„Vážně nevíš, co se děje?”
„Znám postupy.” Vyklidit byt. Povolat zálohy. Rádiové ticho.
„Já ne. Dnes mě pověřili. Jsi hned další na řadě.”
Zamrazí ji. „Kdo tě poslal?”
„Neznáš ji. Ten magor, co tě otrávil a poslal do Budče, je odstavený. Máme na krku mezinárodní incident. Varšava přišla o celý barák.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Jinudy

Obrázek uživatele neviathiel

Náhle

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

V těžkém tichu Olena sklidí papír a tužku. Dozvěděla se mnohem víc, než čekávala.
„Co bude teď?” zeptá se Šimon. „Zase zmizíš?”
„Nevím, co bude.” Zabodne pohled do stolu, nedokáže se na něj podívat. „Nechci zase čekat na svolení normálně žít.”
„Neodpověděla jsi mi na otázku.”
„Jestli zmizím, nebude to moje rozhodnutí.”
Chvíli je zase ticho.
Pak promluví oba najednou.
„To už je na mě —”
„Každý den —”
„Pokračuj.”
„Pokud půjde všechno dobře, každý večer ti zavolám.”

Když zahne do své ulice, ze zvyku se rozhlédne. Ani stopy po magii. Po komkoli.
Zvedne hlavu, vyhledá očima okna svého bytu.
Jsou rozsvícená.

Závěrečná poznámka: 

Další: Jinak

Téma je ve druhé větě. Snad projde.

Obrázek uživatele neviathiel

Blízko

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena klopí oči k čarám na papíře. Vyhýbá se Šimonovi pohledem. Jasnovidec je výstižné slovo. Z toho pohledu se cítíte jako nazí ve sněhové závěji. Šimon ji viděl nahou mnohokrát. Co Olena nesnese, je pohled na něj, bojujícího s kouzlem, které se nechce nechat vidět ani zaznamenat. Ruka se mu kroutí, čáry jsou roztřesené.
Když skončí, má na tváří krůpěje potu.
„Co chceš dělat?” zeptá se, jako kdyby jí viděl až na dno duše.
„Tohle kouzlo už nefunguje. Musím je rozbít.”
Šimon přejede kouzlo očima technika. „Struktura drží pohromadě, jako kdyby byla fyzická.”
„Jak by je rozbil?”
„Začal bych… tady.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Náhle

Stránky

-A A +A