Výtvarné umění

Obrázek uživatele Aplír

Ruce

Úvodní poznámka: 

Tentokrát to bude Paul Delvaux: Ruce
https://www.wikiart.org/en/paul-delvaux/hands-1941

Varování: 

Nahota

Drabble: 

Dvě mladé ženy upoutají svou nahotou. Přestože nemají oděv, vůbec nejsou vyzývavé. Vypadají cudně, křehce, zranitelně jako nahé v trní. Nevnímají korzující páry.
Muž proti nim, kterého spíš tušíme, než vidíme, je oslovil.
Blondýnka stydlivě klopí oči a mlčí. Rukama modeluje slova. Ani přítelkyně vedle ní nic neříká. Působí smutně a trošku vyděšeně. Její gesto je naprosto jasné. Odmítavé. Pravou rukou sděluje: „My, chceme do nebe, víte?“

Obě nezapadají do okolní společnosti se svobodným duchem. Pohyby rukou sdělují, že se zde ocitly nedopatřením, že netouží po milostném obětí. Ani je nezajímá pár, který ho bezostyšně předvádí ve výhledu na krajinu.

Obrázek uživatele Birute

Druhé datum

Úvodní poznámka: 

Modrý koník mě znovu dohnal a zase je chudák emo.

Drabble: 

Modrý koník byl obraz, tudíž nedostal dopis, když jeho malíř zemřel.
Dostal druhé datum na informační štítek.
Lidé v galerii začali zmiňovat slova „velká válka“, „Verdun“, „hrdina“. Koníka napadlo, jestli měl malíř nablízku koně, když zahynul.
Koník se snažil nehybně stát, nevěsit hlavu, když byla řeč o hrdinství.

„Uteč!“ řekli mu jeho sourozenci. „Tohle není výstava, ale...“ „Past!“ křikl bratr. „Zachraň se,“ varovala sestra. „Tohle je válka.“
„Prý jsme ‚zvrhlí‘, ‚podpal‘, ‚mazanice‘!“ řehtali všichni čtyři.
Koník se zaraženě nechal zahnat.
Už je znovu neviděl.

Koník dočista ztuhlý tiše čekal, zatímco svět venku burácel.
Válka, past, podpal.
Dostane taky druhé datum?

Závěrečná poznámka: 

Franz Marc, autor obrazu Modrý koníček, padl v první světové válce.

Jeho obrazy skončily na pseudovýstavě "zvrhlého umění", kterou nacisté zorganizovali v roce 1937. Jedním z nich byla i Věž modrých koní, na které jsou Koníkovi sourozenci z druhé části drabble. Po protestech veteránů, kteří poukazovali na to, že haněné obrazy namaloval padlý hrdina, byla Marcova díla stažena. Věž modrých koní byla naposledy zaznamenaná v Göringově sbírce a po válce už se neobjevila.

Obrázek uživatele Aplír

Válka

Úvodní poznámka: 

Tentokrát se k tématu výborně hodí obraz
Henri Rousseau: Válka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Rousseau#/media/Soubor:Henri_Roussea...

Varování: 

Následky války

Drabble: 

Žena bílými šaty kamufluje vinu. V rukách meč a kouřící pochodeň. Se šklebem a vítězným gestem seskakuje z černého oře. Ten se v mohutném skoku vznáší nad skrumáží mrtvých těl, jejichž bělost svítí mezi kameny. Pohozená těla a údy zčásti pohlcuje zem. Jediný muž má oblečené záplatované kalhoty. Nahota ostatních evokuje myšlenku, že na svět jsme si nic nepřinesli a při odchodu z něho si nemůžeme nic odnést.

Oblaka se zabarvila od krve. Ani stromy neunikly běsnění. Polámanými větvemi namísto rukama lomí nad tím děsem. Listy hrůzou zčernaly. Sténání utichlo, múzy mlčí.

Čtveřice havranů radostně tleská křídly nad nečekanou hostinou.

Obrázek uživatele Aplír

Tiché údolí v Roztokách

Úvodní poznámka: 

Tentokrát mi byl inspirací obraz od Zdenky Braunerové: Tiché údolí v Roztokách
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3373

Drabble: 

Potůček se prodírá travou. Působí klidně, tiše a přitom trochu šibalsky. Podařilo se mu na chvíli vymanit ze stálého dozoru břehů. Trochu se nadechnout. Podobně jako dívka, které se dme hruď, on se také roztáhl. Lávka v nejširším místě ho svírá jako šněrovačka.
Je lemovaný z obou stran stromy, které místo patníků vymezují, kudy se má ubírat.
S důstojností stáří trvají na svém. V jejich křivolakých kmenech a letokruzích jako v letopisech jsou zapsány vzpomínky. Čí asi?
Neolistěné větvoví ještě působí naze. Přesto beze studu vzpínají větve jako ruce k obloze. „Hleďte, ještě nejsme tak staré!“ chlubí se svými květy.

Svatyně s tisíciletým příběhem

Úvodní poznámka: 

Sice tak nějak vím, že to slovo znamená rostlinu, ale tak moc toho o ní nevím a ani nechci ubližovat květině. Tak to bude opravdu mučednice, a protože na drastické věci nejsem, tak nějaká klasická, nejlépe ve spojení s krásnými a podivuhodnými místy. Bohužel sto slov je taky jen sto.

Drabble: 

Římský kostel svaté Cecílie patří k svorníkům tisícileté historie Věčného města, místům, kde lze procházet staletími.
Už zvenčí za renesančním průčelím vidíme elegantní románskou věž. Uvnitř upoutá úžasná barevná raně křesťanská mozaika v apsidě. V půlkruhu kolem Krista stojí svatí včetně Cecílie.
Ovšem dole vidíme zcela jinou Cecílii. Sochu ležící pod oltářem. Ne spící oduševnělou světici. Jen mrtvé tělo s odvrácenou hlavou a pokrouceným krkem, ač jemně vypracované z bílého mramoru. Umučené, odhozené.
A pod podlahou se ukrývá jiný svět. Krásně vymalované výklenky stařičké krypty. A kolem ponuré chodby v místech, kde stával velkolepý římský domus, snad příbytek samotné světice.

Závěrečná poznámka: 

Santa Cecilia in Trastevere v Římě, jedna mnoha fascinujících římských památek, kde se sestupuje do historie.
Ta socha je opravdu fascinující, sice z roku 1599 (Stefano Maderno), ale tím realistickým pojetím působí docela moderně. Vznikla údajně přímo podle zachovalého těla světice a na krku je patrný i náznak rány, která ji měla usmrtit. Stejná socha leží i v podzemní místnosti v katakombách svatého Kalixta, kde byla Cecílie původně pohřbena, a na tom místě působí ještě sugestivněji.

Obrázek uživatele Aplír

Zuzana a dva starci

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
K napsání drabble mne podnítila Dede svým komentářem ke stoslůvce od Esclarte s názvem Neměla nás vábit. Tímto propaguji drabble Esclarte, které se omlouvám, že jsem ji sprostě a bez dovolení ukradla její nápad.
Inspirováno obrazem: Artemisia Gentileschi: Zuzana a dva starci
https://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.M_246

Varování: 

Starci obtěžují obnaženou ženu.

Drabble: 

Muži ocejchovaní stářím: mají lysiny, namáhavý dech, obtížnou chůzi. Chtějí si ještě něco užít, ale v požitku z jídla brání nedostatek zubů. Když chtějí spláchnout hořkost dnů vínem, brzy usnou. Našli však kratochvíli.

Pozorují mladou, krásnou ženu. Nestačí pohled z dálky. Přibližují se. Chlípnost v nich roste, jako když kyne těsto.
Už jsou u ní. Představy plné chtíče. Dělají ji návrhy. Milují ji pohledy.
Jeden se jí dotýká.
Ona se brání. Paží se snaží zakrýt svou nahotu. Odstrkuje ho. Volá o pomoc. Vyhrožuje, že to poví.
Intrikami a lží ji chtějí umlčet. Osočí ji u manžela, aby zakryli svou vinu.

Obrázek uživatele Aplír

Houslista na lodi

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Noc probděl. Úzkostné starosti mu nedaly spát. Ještě před úsvitem se vydal k moři. Sedl do loďky. Vzdaloval se od břehu.

Jako rosa na slunci postupně mizí, tak se s přibývajícím světlem pomalu vytrácely jeho chmury. Sluneční paprsky mu připomínaly struny. Bezostyšně pronikaly mlhou, která studem znachověla.

Vyměnil vesla za housle. Stoupl si. Začal hrát.
Tóny se ztrácely v mručení vln.
„A šmitec!“ Zaburácelo moře. Pojednou se zátoka zklidnila, záhy úplně zmlkla.

Hlas houslí zahloubaně hladil hladinu. Mužovo srdce kolébaly vlnky, jediní posluchači. Pleskaly o loď. Jejich aplaus splýval s nádhernou melodií. Namísto poklony zaklonil hlavu. S dojetím děkoval Bohu.

Obrázek uživatele Aplír

Žena s dítětem

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Stmívá se. Nebe se zardělo rozpaky, protože příroda náhle získala zlověstný nádech.
„Neboj se,“ chlácholí žena spíše sebe, než děťátko, které tiskne k sobě. Vzpřímená, svou samotou v liduprázdné krajině trochu připomíná maják. Snad k tomu dojmu přispívá bělost jejího oblečení, které prosvětluje okolí.

Děcko, ač ve vývinu, se proneslo. Ráda by se chvilku posadila, ale nemůže se teď zdržovat odpočinkem. V tomhle terénu jít potmě s dítětem v náručí je riskantní. Mohla by upadnout. A co by se pak malinké mohlo stát? Nechce ani domyslet. Z té představy má větší strach než z toho, před čím utekla z domu.

Obrázek uživatele Aplír

Uctívání pastýřů s motivy rumunské vesnice

Úvodní poznámka: 

Dle obrazu
Nicolae Vermont: Uctívání pastýřů s motivy rumunské vesnice
https://www.wikiart.org/en/nicolae-vermont/nchinarea-p-storilor-cu-motiv...
Kliknutím do obrazu lze následně zvětšit.

Drabble: 

Je tma. U dveří se tísní zástup lidí. Zvědavě nahlíží do chléva.
„Buď pozdraven,“ smekne jeden pastýř klobouk.
„Netlačte se tak, ať ho neumačkáte.“ Žena, opřená o veřeje, se snaží loktem zadržet další příchozí.
Dvě děvčátka se prodrala davem a klekla si před děťátkem.
„To je krásné miminko,“ vydechne jedna.
„Podívej, jak má malinké ručičky,“ zakloní druhá trochu nevěřícně hlavu.
„Tak to je náš záchrance, pramen vody života,“ uctivě se opodál sklání starý muž. „Tak přeci jsem se dočkal,“ pomyslí si.
Marie má děťátko na klíně. Dívá se nepřítomně před sebe a rozjímá o tom, co jí tenkrát řekl anděl.

Obrázek uživatele Aplír

Žena s kolovrátkem

Úvodní poznámka: 

Gerard ter Borch: Žena s kolovrátkem
https://youtu.be/A7hg1_Or3B0

Drabble: 

Ač krásou příliš neoplývám, musím uznat, že jsem se vdala dobře. Po hmotné stránce mi nic nechybí. Mám víc než přítelkyně. Manžel mi dokonce pořídil moderní kolovrátek. Hezky se strojím. Pečlivě dbám o zevnějšek. Můj drahý mě nikdy neviděl rozcuchanou nebo neupravenou. Přesto si myslím, že mne zanedbává. Často se cítím opuštěná. Mým společníkem v samotě je jen malý psík.

Když předu, musím se soustředit. Vždycky doufám, že spředu i své myšlenky, aby neodletovaly od práce k tajným přáním, ale nějak se mi to nedaří. Krouží stále jako kolovrátek v kole smutku, touze po pozornosti milovaného muže, pohlazení a polibcích.

Obrázek uživatele Aplír

Smutný den

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Potemnělo nebe smutkem. Je tmavé jako obloha krátce před bouří. Nebe bez naděje, snadno zaměnitelné s mořem hoře.
Ze země vyrůstají zvrásněné ruce, které přes plachetku v místě, kde jsou oči, zakrývají zoufalství. Bílý kus látky zcela skryl hlavu - hnízdiště nešťastných pocitů. Drží ji pohromadě, aby se nerozskočila. Smysly nechtějí vidět, zarputile odmítají přijmout pravdu, tu děsivě bolestnou ztrátu.

V pozadí dvě hlavičky smržů s povrchem podobným záhybům mozku, plného nápadů a invencí, které je spojovaly. Dva smrži, tulící se k sobě, jako dva blízcí lidé, ona a on. To už neplatí.

Místo nich se dere na svět hadovka smrdutá.

Závěrečná poznámka: 

Obraz Marie Čermínová (Toyen) namalovala po smrti svého přítele Jindřicha Štýrského.

Obrázek uživatele Aplír

Kristus v domě Marie a Marty

Úvodní poznámka: 

Johannes Vermeer: Kristus v domě Marie a Marty
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/Johannes_%28Jan%29_V...
Kliknutím do obrazu lze zvětšit

Drabble: 

„Pane, tobě nevadí, že mi Marie nepomáhá?“ přerušil Ježíšova slova roztrpčený hlas její sestry Marty. Nevím kam dřív skočit a ona si tu jen sedí a nic nedělá. Vezmi si, prosím, upekla jsem chléb,“ stěží zadržuje vzlyk ukřivděná Marta.

Mariin pohled sklouzl stranou, od Ježíšových úst, jako by nechtěl mít nic společného se stížností sestry. "To je tak úžasné, co říkal. Určitě je to pravda,“ myslí si. V zamyšlení si podpírá bradu. No jo, teď už tomu rozumím. Jak to, že jsem to dřív nechápala?“
„Marto,“ smířlivý tón uklidňuje. „Děláš si přílišné starosti s mnoha věcmi,“ pokračuje Ježíš s pochopením.

Obrázek uživatele Aplír

Vůz na seno

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Zmizni! Tady je mé teritorium,“ poštěkává pes na břehu. Muži ho ignorují.
„Jedeš pryč!“ šelma výhrůžně vrčí.
„Konečně jsem je zahnal do vody. Ještě na ně vypláznu jazyk.“

„Prr. Počkej, co blázníš, tudy neprojedeme. Je tu hloubka.“
„Vidíš ten černý mrak, musíme si pospíšit. Nebo všechno seno promokne a veškerá práce přijde nazmar.“
„Tohle nedopadne dobře.“
„Nesýčkuj. Zkrátíme si cestu. Zpátky se senem pojedeme přes brod.“
„Já nevím, že vždycky musí být po tvém,“ nespokojeně odfrkne bratr.
Potom si všimne dívky na lávce. „Teď chápu! Ty frajeříš před Marií, abys na ni udělal dojem. Pche, vejtaho, ještě se ti vysměje.“

Obrázek uživatele Aplír

Zimní večer ve městě

Úvodní poznámka: 

Tak pokračuju v zimní tématice
Jakub Schikaneder: Zimní večer ve městě
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.DO_6392

Drabble: 

Svit plynové lucerny vytváří iluzi tepla. Ale je zima. I koník musí mít houni.
Město se stydlivě rdí v červáncích.
Fiakr trpělivě čeká. Vozka se šel na chvíli ohřát do výčepu.
Žena svíraná smutkem a zimou se odevzdaně plouží večerem. Její dcerka se jí přidržuje za cíp pláště.
„Maminko, já mám hlad,“ vytrhne ji ze zamyšlení.
„Nic k jídlu nemáme, broučku.“
„Je mi zima.“
„Doma se v peřinách zahřeješ. Máme málo dřeva. Musíme ho šetřit, kdyby přišly větší mrazy.“
„A co budeme dělat?“
„Pomodlíme se o denní chléb. Zítra půjdeme ke kostelu. Třeba se někdo smiluje a dá nám almužnu.“

Obrázek uživatele Aplír

Zima

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Říkají o mne, že jsem krutá. Není to tak docela pravda. I já trpím. Mně samotné je ze mne zima. Zebou mi nohy a mráz se nestydatě vtírá pod lehoučké šaty. Stěží skrývám drkotání zubů. Špatně vidím. To z jiskřícího sněhu jsem téměř oslepla.

A je to právě sníh, do kterého se zachumlá krajina jako do peřiny. Sníh, který izoluje. Sníh, který obsahuje životodárnou vláhu. Sníh, který sypu z rukávu.

Nejsem krutá. Je mi líto všech zmrzlých květin a tvorů. Čím déle žiju, tím je jich více. Smutné, že?
Ale řekněte sami, chtěli byste dobrovolně zemřít dřív, než je nutné?

Obrázek uživatele Aplír

Děsivé divadlo

Úvodní poznámka: 

Tak zase z mého oblíbeného fandomu
Joseph Wright of Derby: Experiment na ptáku ve vývěvě
https://youtu.be/UwtJVHasVGQ
https://supernaut.info/2017/07/the-national-gallery-level-2-1700-1930-jo...
Pro zobrazení nutno popojet pod text

Drabble: 

Pták bije křídly o stěny vývěvy v zoufalé snaze uniknout z jejího sevření.
„Hrůza!“ odvrátí se dcerka. Pláče na rameni otce.
Skleněný zvon právě odzvonil umíráček bezvládnému tělu.
„Podívej, není tam vzduch,“ otcovo gesto směřuje k důkazu.
„Vzlétne jako fénix z popela?“ táže se mladší dívenka.
„Ne,“ odpovídá smutek v jejích očích.
Muž se zaujetím sleduje skleněnou klec.
„Jak se může dívat?“ obviňuje ho manželčin pohled plný lítosti.
„Měl jsem pravdu. Vidíte?“ Experimentátor zrudl vzrušením.
Chlapec se zvědavě natahuje dopředu, aby lépe viděl.
Stařec sklopil hlavu. „Až umřu, málokomu se sevře srdce stejně tak jako tady nad koncem nebohého opeřence.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tango

Úvodní poznámka: 

Dneska opět čistě pocitově, inspirací obrazy Willow Bader, především Nude Before the Dance Six a Say the Word, pro zájemce více zde.

Drabble: 

Šál lehce omotaný kolem těla nezakrývá vůbec nic, průsvitná látka, odstíny rudé, není co skrývat, není za co se stydět. Tóny tanga plní místnost, dnes večer se bude tančit.

Med do čaje, čokoláda na jazyk, hedvábí kolem ramen, víno do krve - všichni se něčím opíjíme, snad abychom zapomněli, snad abychom pochopili svět mimo nás. Nebo možná jen proto, abychom se naučili tančit.

Rudé boty, pásky přes nárty, světlo se odráží od nahých lýtek. Dva lidé, odvěký němý dialog, první byl boj, pak přišel tanec, teprve poté lidství. Toužím, toužíš, toužíme a hudebníci ladí struny.

Plný sál. Malý pokojík.
Tanec. Život.

Obrázek uživatele Aplír

Meditace

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Bázeň vzbuzující horstvo s bílým závojem se zálibně zhlíží na hladině horského plesa spolu s oblohou.

Studená voda ustrnula. Bez hlesu zrcadlí pouze majestát hory. Hladina se ani nepohne, zrovna tak jako člověk na břehu, který klečí tak, jak ho Bůh stvořil. Ruce volně podél těla, bez napětí. Vyjadřují odevzdanost, ale ne poraženectví. Ve vodě se zrcadlí důstojnost a chlad hory, ne však naháč samotný.

Obnažené tělo. Obnažené nitro. Nic neskrývá. Hlavu má v pokoře mírně skloněnou. Uvědomuje si, že ať se děje cokoli, Stvořitel ho nenechá na holičkách.

Nikdo jiný než Bůh, díla jeho rukou, muž a jeho myšlenky.

Obrázek uživatele Aplír

Černé jezero

Úvodní poznámka: 

Další inspirace obrazem
Jan Preisler: Černé jezero
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2618

Drabble: 

Černé jezero sevřené skalami připomíná srdce, které svírá tíseň. Před ním ustrnul bělouš, hlavu obezřetně skloněnou. Uši nastražené dopředu zachytily hlasy z hlubin. Děsí ho. Bojí se také tmavé hladiny.

O bok koně se opírá nahý muž. Černý flór mu zakrývá mužství, nikoliv bledost těla. Lem závoje barvy krve působí znepokojivě. Ladí se sytě červenými rty. Ty má mladík našpulené k polibku, který jako by chtěl prsty poslat někomu, na něhož se dívá.

Je zajímavé porovnat vzezření naháče s vizáží muže z obrazu Adam a Eva od stejného malíře.
Pokud je totožné, pak Černé jezero získává rázem daleko hlubší význam.

Závěrečná poznámka: 

Pro srovnání obraz Adam a Eva od Jana Preislera
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3192

Obrázek uživatele Aplír

Dívka s knihou

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Krásná dívka se cítí polichocena. Schovává rozpaky za knihu. Její průzračný, čistý pohled jako by říkal: Myslíte to vážně? Opravdu mne zvete na dostaveníčko?

„Nevím, zda pozvání přijmout,“ přemítá. „Což o to. Láká mě to. Ten muž se mi líbí, je interesantní, dvorný, oblečený jako módní expert, ale něco mi říká: měj se na pozoru. Ještě mě nikdo tak přímo a bez obalu nepozval.“

„To nevidíte, co čtu?“ špitne a obrátí hřbet modlitební knížky k němu. Dále s ním v myšlenkách hovoří: „Co vy na to? Necháte se odradit?
Vlastně o to nestojím,“ ujasní si. „Budu ráda, když to nevzdá.“

Obrázek uživatele Aplír

Severní moře v měsíční záři

Úvodní poznámka: 

Inspirace dalším obrazem
Caspar David Friedrich: Severní moře v měsíční záři
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_8669/zoom
https://youtu.be/I6_F4Md_YV8

Drabble: 

Holý stěžeň lodi míří jako ukazováček k nebi. Jako by říkal: vidíš tu oblohu? Pozoruješ ta mračna? Něco ti chce sdělit.
Měsíc skrývá za mraky svou tvář, tak jako dívka za smutečním závojem.

Bachratá bárka u břehu s kotvou jako vyraženým zubem a skasanou mokrou plachtou působí schlíplým dojmem. Za ní jako kdyby nějaký obr hodil coby žabku do moře gigantický balvan, který rozvlnil kruh. Záblesk měsíčních paprsků ho obkreslil a vykroužil velký zářící zlatý prsten. Působí tajemně a nadpřirozeně. Osvětluje skály napravo, které vypadají jako impozantní zříceniny hradu s majestátními věžemi. Jako torzo Atlantidy.

Moře na obzoru polyká oblohu.

Obrázek uživatele Aplír

Žebrající rodina

Úvodní poznámka: 

Tentokrát drabble dle obrazu
Jaroslav Čermák: Žebrající rodina
https://youtu.be/654eJyq9bPQ
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_754/zoom

Drabble: 

Již desetkrát přeříkal růženec. Klobouk stále ještě zeje prázdnotou. Už nemá sílu se ani modlit.
Není toho málo? Té bídy? Co žena zemřela na souchotě, jde to s nimi z kopce.

Jeho naděje zejí jak díry v chatrném oblečení. Život je trpký.
Maličký vysílením konečně usnul. Dcerka ho chlácholila. Únavou usnula také.

Dlouho se usedavý pláč rozléhal ulicí. Nikdo se nezastavil. Lidé je bez zájmu míjeli, nebo přidali do kroku pronásledováni výčitkami svědomí. Nikoho nesevřel soucit. Jen jemu se nářek prodíral do srdce. Neskutečně ho drásal. Měl co dělat, aby se k němu nepřidal. Ne, nesmí plakat, už kvůli dětem.

Poslové jara

Úvodní poznámka: 

Taky jeden obrazový.
Původně jsem tam chtěla i položit otázku, kde jsou ty květy, ale nebylo to ono, tak snad to k tématu stačí.
Botticelliho Primavera. https://cs.wikipedia.org/wiki/Primavera#/media/Soubor:Botticelli-primave...

Drabble: 

Už je to tady, svět se zelená, přicházejí poslové jara.
Vede je fešácký Merkur. Za ním tančí tři půvabné Grácie v průsvitných závojíčcích.
Pohlíží na ně Venuše, nikoli nahá rozkošnice, ale oděná důstojná dáma s oduševnělým pohledem. Radujte se a milujte se. A na stromě Amorek naslepo napíná šíp.
Ale co se to děje vzadu? Vánek Zefyr žárlivě pronásleduje další křehotinku v závojích, nymfu Chloridu. S vyčítavým výrazem ji obejme. A jí se při tom dotyku z úst místo dechu vyřinou květy.
Některé ozdobí roucho krásné Flóry, která jde hned vedle.
A další se rozsypaly po trávě jako barevné drahokamy.

Obrázek uživatele Aplír

Husopaska

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Jarní sluníčko prosvítilo okraj hájku. Nesměle nakukuje mezi stromy, hraje si se stíny. Škádlivě šimrá husopasku na noze, ale ta se nezasměje. Chtěla si uvít věneček. Marně však hledala nějaké kytky.

Je sama. Společnost jí dělají jen husy s krůtou. Nevěnuje pozornost jejich štěbetání a kejhání. Mlčení dívky se zabodlo do země, stejně jako špička prutu, jehož druhý konec svírá dlaněmi.

Je opřena zády o strom. Není jí do zpěvu. Ráda by si sedla. Už ji bolí nohy, ale maminka jí to zakázala. Země je prý ještě studená.

Děvče má smutně odevzdaný pohled, ve kterém se zrcadlí přání jít domů.

Obrázek uživatele Aplír

Zamilovaná stařena

Úvodní poznámka: 

Dnešní drabble dle obrazu
Lucas Cranach starší: Zamilovaná stařena
https://www.wikiart.org/en/lucas-cranach-the-elder/the-infatuated-old-wo...
https://youtu.be/O8AV_DjUmjw

Drabble: 

Mám nádherný pocit. Po desítkách let se zase cítím žádoucí a šťastná. Každým slovem i dotykem mi vrací mládí. Vlévá do mne sílu. Srdce ve mně jásá. Co na tom, že jsem si jeho pozornost musela koupit. On je k nezaplacení!

Cítím se skvěle. Zase mám chuť do života, jsem rozjařená i bez džbánku vína. Opěvuje mou moudrost a charakter. Tolik úžasných okamžiků mi nedal ani můj nebožtík muž. Dej mu pánbůh lehkou zem.

„Budeš mi chybět,“ říká mladík. „Hlavně tvé peníze,“ pomyslí si. Pohledem prosí svou největší fanynku: „Buď štědrá.“ Nastavuje ruku lačný odměny víc, než přítomnosti bláhové ženy.

Obrázek uživatele Aplír

Úděs

Úvodní poznámka: 

Opět obrazové
Toyen – Marie Čermínová: Úděs
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_11564

Drabble: 

Koho pověsili na kůl místo Spasitele? Kdo je to? Lkající pták? Čí obličej vystupuje z načepýřeného peří, zářícího jako prskavka?
Na špici nabodnuté srdce. Krvácí.

Živoucí pochodeň?
Prorocký obraz?
Světlo porozumění, které nestihla spolknout černá díra?

Pryč! Přes hranici! Tou je ohrada. Úděs srazil opovážlivce za ní.
Ruce vzhůru!
Provedli, ale rukama teď visí za okraj plotu. Z posledních sil. Nahoře modré nebe. Těla a nohy se komíhají na druhé straně. Pod nimi tma. Vtahuje jako bažina. Jenže ruce neschováš. Prozradí tě. Dilema. Když se pustíš, padneš do propasti.
Někdo se drží pouze jednou rukou. Jak dlouho to ještě vydrží?

Obrázek uživatele Aplír

Melancholie II

Úvodní poznámka: 

Tentokrát inspirace obrazem Melancholie II, Jan Zrzavý
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_13556

Drabble: 

Strohé zařízení pokoje jí barevností připomíná zrzavé vlasy toho, kdo ji opustil.

Svíčka na stolku má svatozář. Aureolu v soustředných kruzích. Útěšné světlo prozařuje tmu, ve které se zdá všechno horší. Neřešitelné. Tma umocňuje smutek.

Světlo konejší. Záře svíce podpírá únavu podobně jako ruka hlavu. Vyplakala svou krásu, ale smutek se ji vyplakat nepodařilo. Jejímu obličeji dominuje bledost a oči plné bolesti.

Kapesníček zvlhnul od slz. Už nemá sílu vzlykat. Nemá sílu vstát. Nemá sílu si představovat, co bude dál.

Světlo je nyní její jediný společník. Proniká jí tělem až k srdci. Mihotá se a před očima jí třepe nadějí.

Závěrečná poznámka: 

Zrzavce mám hned dvakrát. Jednak v textu a pak jméno malíře. :)

Obrázek uživatele Aplír

Poprava LadyJane Grey

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Světlá pleť v bílých šatech září temnou místnosti. Žena má šátkem převázané oči i myšlenku, že pouhých devět dní panování vůbec nestálo za to. Pokořena klečí.

„Nebojte se nechat rozkvést svou moc, královno,“ nedávno říkal muž v černém plášti. Ještě ji nestačila rozvinout a už ji pobízí, aby hlavu položila na popravčí špalek, tvrdý stejně jako ortel smrti.

Gesto ruky odsouzené říká: „Ne! Já se bojím. Já nechci.“

Kat se opírá o sekyru. Sbírá síly k ukončení tak mladého života. Oči mu přivřel smutek.

„To nemůžete,“ zoufá si služebná. Druhá se zhrouceně opírá o zeď. Odmítá se na popravu dívat.

Obrázek uživatele Aplír

Žena po koupeli

Úvodní poznámka: 

Inspirace
Jean Auguste Dominique Ingres: Žena po koupeli

http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=516

Drabble: 

Nemohl jsem se dočkat, až přijde. Konečně její nahota probleskla šerem. Rozsvítil jsem na její krásu. Můj obdiv spoutala svým studem.
Navrhl jsem, že ji namaluju v Evině rouše.

Nechtěla o tom nic slyšet.
Doprošoval jsem se polibky.
Jako projev nesouhlasu, se ke mně obrátila zády.

"Otoč se, prosím," žadonil jsem a vnímal jemnou vůni čistoty.
Jen nepatrně pootočila hlavu: "Můžeš mě malovat zezadu."
Pak už jen odevzdaně mlčela.

Vlastně jsem rád, že je neoblomná, že je cudná, že i myšlenky má čisté, jako prostěradlo, na kterém sedí a krásné jako jeho lem.
Jsem šťastný, že patří celá jen mně.

Obrázek uživatele Aplír

Knihomol

Úvodní poznámka: 

Tentokrát inspirováno obrazem Knihomol od Františka Kupky.

https://images.app.goo.gl/y1d4gE36859egc8o6

Drabble: 

"Ty, je to možné?" diví se předkloněná dívka. "Už je to dvě hodiny, co jsme odešly a on pořád ještě čte?!"
"Buďte opatrné, ať vás nezmerčí," varuje její sestra.
"Neměj strach, ten vůbec neví o světě."
"Copak to asi čte? To musí být moc zajímavé. Chci si to také přečíst," uvažuje slečna se slunečníkem.
"A skoro vůbec nezměnil polohu. To ho budou pěkně brnět nohy, až vstane," pokračuje v pozorování první.
"Spíš ho budou bolet oči. Taková mravenčí práce: tolik písmenek, vět a stránek přelouskat!"
"Chichichi, leda tak pro tebe," zavrtí hlavou kamarádka. Čtení přece není žádná práce, ale zábava."

Stránky

-A A +A