DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

Leginy drží pohromadě rosolovitou hmotu celulitidy, celiakie a celkového vyčerpání. Taška drží pohromadě nákup přemětů nakupených během krátké chvíle získávání. Obsahují vesměs laskominy (paštiky, čokolády, máslo, cukr, vejce) a třesou se v Karose v rytmu s rosoly těl, zubními protézami, účesy, kabelkami, tkaničkami od bot. Třesení sulcuje cestující i krevní sraženinu v rourách žil. Že jsou uvnitř rosolu jejích nohou stále napnuty provazy svalů, schopné vynést svoji majitelku do schodů, působí až údiv. Doma se těsto vylévá na plech, držící koláč pohromadě. Ví, že koláč musí být pevný. Vždyť je jednou z posledních věcí, díky nimž drží pohromadě jejich rodina.

Peregrin se po dlouhé době byl nucen navléknout do společenského úboru. I ples v provinčním městě vyžadoval jisté oběti. Už téměř zapomněl, jak svíravě těsné punčochy a kalhoty těsně pod kolena dokážou být. Pohyb omezovalo i sako se šosy, podle poslední módy pošité blýskavými cetkami. Alespoň, že pudrované paruky už stihly vyjít z módy, jinak by na parketu neodtančil ani krok.

Laureen shodila šaty a prohrábla nafrizůrované vlasy, až z nich pérka létala. Z nohou skopla střevíce, punčochy shrnula ke kotníkům a vklouzla do škorní. Volné plátěné kalhoty, prostá černá tunika a kazajka z jelení kůže neomezovaly vůbec v ničem.

Po nějaké dobře přestalo lorda Sanderse posedávání (lenošení), popíjení (malinové limonády) a neustálé čtení (červená knihovna navíc došla) bavit, řekl si, že si to čekání na svou drahou choť zkrátí tím, že probere jejich věci a trochu je přerovná.

Začal hezky od vstupní síně, kde nechal vyměnit obrazy, v kuchyni obměnil část nádobí, na chodbách nábytek přesunout podle nejnovější rad magazínů "Hnízdečko lásky" a "Feng Shui u Vás doma". A nakonec se vrhl do jejich pokojů.

Rozhodl se napřed projít skříně. Vesty, košile, legíny. Když se dostal k teplákům lady Hildy, poprvé za dobu od jejího odjezdu se smutkem roplakal.

„Dům na Grimmauldově náměstí je pod Fideliem, to asi víš.“
„Jistě. Předpokládám, že heslo dostanu - pokud se mám dostavit na setkání Řádu, bylo by to vhodné…“ usoudil Lucius.
„Dostaneš,“ odpověděl Severus a s kyselým výrazem dodal: „Ale letax neuvolní…“

A protože poblíž domu Blacků nebyla žádná spřátelená domácnost s krbem, museli absolvovat nejprve cestu za bradavické ochrany. Teprve poté se mohli přemístit na Grimmauldovo náměstí.

„Dávej pozor!“ strhnul Severus Luciuse zpět do stínů. „Té dvojici mudlů by naše oblečení mohlo připadat podezřelé. Nechceme přitahovat pozornost.“
„Mudlové se oblékají takto?!?“ vydechl Lucius a vytřeštěně sledoval, jak kolem nich proklusal pár běžců…

Jedno časté klišé o ženách na mateřské dovolené praví, že ženy jsou doma neupravené, s mastnými vlasy a nosí ušpiněné tepláky nebo legíny. Ten, kdo to psal, jistě neměl děti.

Murphyho zákony pracují dokonale. Ve chvíli, kdy chce člověk opustit byt (ideálně bez dítěte), se najednou přiřítí malý človíček a upatlanýma rukama se jde rozloučit. V lepším případě se člověk jen umyje bez převlečení.

Doma pak jsou nejlepší hry takové, u kterých se člověk zašpiní – razítka, voskovky, křídy, v nouzovém případě stačí i zbytky jídla jako je třeba jogurt nebo omáčka.

Takže raději mám tepláky a legíny a šťastné dítě.

Simbaccu osud jahodové marmelády tak namíchl, že ihned po ztrestání Kryštůfka Robina zamířil zpátky. Sice měl ještě spoustu času, než Peelo znovu otevře portál, ale po vesmíru, kde děti snědí Wookiovi svačinu před nosem, se prostě poflakovat nebude.
Ještě než se dostal k řece, napadlo ho, že by měl možná vzít Fosh nějaký dárek, stejně jako je nosila ona jemu. Jenže co? Věděl, že má ráda hudbu, vodní příšery a hadry, ale ani jedno se podél cesty neválelo.
Ovšem pak zmerčil prádelní šňůru.
Bez váhání čapnul dva nejobskurnější kousky, co z domova neznal, a s ďábelským smíchem upaloval na jih.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce nepodojíme.
- Ja teraz nemôžem, športovať idem.
- A ja som si aj hovoril, že načo si tepláky obliekaš. Ale prečo ideš takéto kreposti robiť?
- Anča začala, tak som sa rozhodol, že sa k nej pridám. Behať na lúku chodí. V legínach.
- A to akože ty budeš bežať s ňou? Veď ty si nebežal, ani keď salaš horel.
- No to ešte tak. Ja si len sadnem a budem sa na ňu dívať, ako behá a keď skončí, tak ju pôjdem namasírovať.

Nevadilo jí to, že se zpotila. Koneckonců, měla pocit, že fyzický výkon rovná se lepší kondice a lepší vzhled.
Vyčerpání a bolest ignorovala. To jí nikdy nepřišlo důležité.
Dlouhé vlasy si stáhla do gumičky (žárlivě střežila jejich zásobu). Po skončení tréninku se namalovala znovu. A nehty si mohla nechat dorůst během pár minut.
Takže jaký by měla mít problém?
Hnusný.
Neforemný.
Bachratý.
Cvičební úbor.
Plandalo to a vytahovala se tomu kolena.
... Když objevila staré skladiště, zaplesala.
Další den se na trénink dostavila v těsně upnutých... legínach.
Chlapi se nedokázali pohledem odlepit od jejích nohou... a zadku.
A o to šlo.

Anzelm ležel, předloktí přehozené přes obličej. Spal.
Zdál se mu sen.
Byl v knihovně, luštil jakýsi obskurní zlomek pergamenu, jehož pisatel měl asi málo inkoustu, protože co mohl, zapsal zkratkou nebo alchymickou značkou. Anzelm se úspěšně propracoval seznamem ingrediencí a teď se trápil nad postupem práce.
Sol. & mis. in BM, denq ter. leg. ini...
„Jasné, jasné,“ mumlal si, „jenže co tohle? Lege artis bych chápal, ale initiali? Nebo snad intuitiva?“

Na vedlejší palandě se převaloval Erik.
Jemu se zdálo, že stojí před obrovským válečným bubnem, paličky přichystané, a potí se pod strašlivým pohledem černočerného Afričana s nevyslovitelným jménem – Te!Plaki.

Horáček s Pažoutem čekali na autobus k Pažoutově tetě, protože co naplat, jednou tam zajet musíme, beztak už budou borůvky, tak zajdem do lesa a bude koláč, teta peče úžasně.
Autobus teprve přijížděl, kolem prošel mládenec a mával duhovou vlaječkou, a paní vedle povídá, to je hrůza, já proti nim nic nemám, ale tyhlety tepláky nemusím, samá růžová kabelčička a legíny, no copak tohle je chlap, fuj, to za mě nebývalo.
A Horáček se usmál a povídá, vidíte tetka, podle mě má správnej chlap mít hlavně srdce, a tak se na vás ani nezlobím, vzal Pažouta za ruku a nastoupili.

"Jó, to za mého mládí nosila servírka vždy šaty nebo aspoň sukni", mudruje Jimram koukaje po Mladé medvědici tančící v legínách mezi stoly s půllitry.
"Náhodou, Medvědičce ty legíny sluší, ta její stehýnka a zadeček...", zasní se Lev.
"Brzdi, kamaráde, jsi ženatej člověk, navíc pro ni rašelina, hnědé uhlí...", vrací jej do reality Tadeáš.
"Dietu mám, ale jídelníček si snad prohlídnout můžu. A ty, Jimrame, choď za elegantními servírkami do Hiltonu."
Ale to už je u nich Medvědička s dalšími pivy a praví:
"Mimochodem, pánové, bývaly doby, kdy by žádný pantáta nevstoupil do hospody v teplákách, že ano, pane Jimrame!"

"Nedávné zmizení tělesných ostatků Toho, jehož jméno se ještě donedávna nesmělo vyslovit, vyvolalo bouři dohadů. Jinotaj přináší pravdu.
Eufemie Poťouchlá, bývalá asistentka u madame Malkinové, si vzpomíná, jak si Vy-víte-kdo před pětačtyřiceti lety kupoval hábit. 'Všimla jsem si už tehdy, že pod ním nosí jégrovky. Pochopitelně nechtěl, aby se to o něm vědělo.'
Chlapec, který zůstal naživu a kterého jsme tak mohli požádat o vyjádření..."
~
Po chvíli hrobovýho ticha to Santer nevydržel a chytil záchvat smíchu, ale Ježibaba ho utla, že sám tu nosí akorát odrbaný tepláky od Asociace.
"Stejně jsme rádi, že tu s náma seš," ujistila Voldemorta vážně.

„Fajn,“ uznala Judith a rozhodila rukama. „Máme nové pravidlo: Nestřílet lidi. Škoda, že jste mi o něm neřekli dřív.“
Raph si zhluboka oddechl, zato Mattéovi nastaly krušné časy. Judith si totiž usmyslela, že jí bude dělat osobního trenéra pro boj zblízka.
Problém nebyl v tom, že by snad Mattéo s Judith nerad trávil čas. Být s ní o samotě v jedné místnosti, ve velmi těsném kontaktu, zpocený a udýchaný, to byl naprostý opak problému.
Problém bylo Judithino pojetí tepláků. Bylo fascinující sledovat, jak se v něčem tak přiléhavém dokáže mrštně pohybovat.
Natolik fascinující, že Mattéo končil nebezpečně často na lopatkách.

Tato inovace vyvolala v říši pohádek opravdový poprask. Vznikly dva nesmiřitelné tábory. Legíňáci a teplákovci.

Zástupcem legíňáků byl Jeníček. Když ho uviděla Ježibaba, zabouchla mu dveře před nosem se slovy "Tohle v životě nevykrmím!"
Následovně Popelka. Když šla na ples, princ na ni zíral. A zíral. Usoudila, že je prostoduchý a odešla.
Dále Smolíček. Navlékl legíny jelenovi na parohy jako maskování.

Předsedkyní teplákovců byla šestihlavá saň. Pořídila si troje a prý jí od té doby netáhne na krky.
Poté Maxipes Fík. Údajně tak hezké trenýrky ještě neměl.

Spor vyřešil až Hloupý Honza, který oblékl obojí najednou a vynalezl tak oteplováky.

Tepláky a legíny - většinou neoblékla nic jiného, jak byl den dlouhý. Ale když v 5:10 ráno zvonil budík, neměla chuť ani čas vymýšlet, co na sebe.

Poněkud vymrzlým autem se přesunula do o něco teplejší haly - to už mohla shodit tepláky, které ráno natáhla přes legíny.

Do sedmi na ledu, po tréninku opláchnout obličej - krasobruslaři se v hale zásadně nesprchují! - a pak už spěchala do školy... Spolužáci se jí ušklíbali, protože chodila na hodiny v elasťácích a tričku.

Když stála na stupních vítězů v nádherném třpytivém kostýmu, si na posměšky spolužáků ani nevzpomněla. Olympijské zlato bylo krásnější než jakýkoliv outfit.