Ze života (nikoli mého)

Peří přeje připraveným

Úvodní poznámka: 

Neděste se moc!

Drabble: 

Nejdřív to bylo kulaťoučké, pak to bylo malé, nechutné, pak to mělo peří. Heboučké, nadýchané. A teď už je to dostatečně velké, aby to...

Máma sýkorka se probudila. Měla tolik starostí se svými sýkorčátky, až jí nezbýval čas na přemýšlení a musela přemýšlet při spánku. Dnes je čas udělat první velký krok.

"Dětičky, vstávejte"

Maminka je seřadila u východu z hnízda.
"Moji milí, bezpečnost letového provozu už jsme několikrát, ve skutečnosti hodněkrát probírali. Teď vám to ještě jednou názorně ukážu. Zkusíte to po mně. Očekávám, že neuvidím žádné přestupky!"
Máma sýkorka roztáhla křídla a křikla po větru: "NEZAPOMEŇTE SE PŘIPOUTAT!"

Závěrečná poznámka: 

Nějak jsem si oblíbila texty, které postrádají jakýkoliv smysl. Pardon.
PS: Asi se můžete hodně děsit...

Obrázek uživatele Skřítě

Pro slepičí kvoč na všechna má proč

Drabble: 

Moji drazí rodičové, dnes už nejsem malý,
pročež žádám vysvětlení, pročpak jste mi lhali.
Celé dětství na otázku k čemu, slouží ženě chlap,
říkáte mi "na ozdobu, děti přece nosí čáp".
Potom vzešla o včelkách a opylení debata,
ze všeho se vytrácela pravá lidská podstata.
Závěrem pak semínková přišla teorie,
dodnes ve mě tahle křivda někde skrytě žije.
Můžete mi prosím říci, proč Mikuláš s Ježíškem?
Proč proradná liška končí s vyprášeným kožíškem?
Proč v pohádkách dobro trestá zlo a všechno bezpráví?
Když v životě je vše jinak, než pohádky vypráví?!
Pravda sice někdy bolí, nedělá však z dětí voly!

Obrázek uživatele vatoz

Rekurzivní maková

Úvodní poznámka: 

Autor polyká analgetika a začíná psát:

Drabble: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

A když dozní účinky analgetik, autor podívá se, co napsal.

S plnou makovicí z dozráté makovice makovici vypáliti můžeš. Hlupák vyrábí z makovic morfin a kodein.

Aj, aj, aj, aj. To je tak hloupé. Autor trhá koncept, a vztekle mlátí hlavou do zdi. Zdi je to jedno, hlava začíná bolet. Autor polyká analgetika a začíná psát:

Závěrečná poznámka: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

Pokračujte v četbě až do nekonečna. Místo tohoto odstavce pokračujte druhým odstavcem hlavního textu. Je to jako gamebook, ale vydrží déle.

Obrázek uživatele Queen24

Jedna hloupá náhoda

Úvodní poznámka: 

Jako když sedím v kině a čekám, až zhasnou světla.
Jako když zapínám bezpečnostní řetízek na pouťové atrakci a netrpělivě odpočítávám vteřiny do startu.
Jako když vyjedu s koněm na louku a cítím jeho napětí a vzrušení před tím, než vyrazíme tryskem vpřed...

Tak přesně takové pocity mám těsně před začátkem DMD :)
I kdyby mě třeba zabili, 1. dubna bych nejspíš stejně vstala z mrtvých! xD

Drabble: 

Zvedla jsem hlavu od rozečtené knížky. Po obloze s křikem letělo hejno kachen. Opřela jsem se v zahradním lehátku a zavřela oči...

Opatrně našlapoval podél lesa. Větvičky křupaly pod kopyty, občas tiše odfrknul. Prověšené otěže jsem držela v jedné ruce, v druhé mobil. Pohupovala jsem se v sedle, pobrukovala si oblíbenou písničku a klikala esemesku.
Nevšimla jsem si, že bedlivě nastražil uši. Ani, že se upřeně zadíval vedle pěšiny. V křoví zapraskalo. Než jsem zvedla hlavu, vyrazily z něj s křikem dvě divoké kachny.
Prudce sebou trhl a vystartoval vyděšeně kupředu...

Podepřela jsem si pohodlněji zasádrovanou nohu a zavřela oči.

Závěrečná poznámka: 

Jistě, na koni lze dělat plno věcí, včetně vyřizování korespondence na mobilu.
A jistě, že i jezdec, který se na koně soustředí, může spadnout.
A i ten nejklidnější kůň se může splašit.

A v křoví u cesty vždycky může číhat pár zákeřných kachen...

Obrázek uživatele mamut

Den splněných přání

Obdarovaný: 
Iantouch

Budou Vánoce. Chtěla by mu připravit opravdu nevšední dárek...
To bylo tenkrát. Všichni se v euforii opájeli nabytou svobodou. Svobodou všeho, hlavně svobodou dělat si co chtějí bez ohledu na druhé.

Babička

Drabble: 

V babiččině bytě jsou cítit houby. A majoránka a křížaly a další vůně, které neznám.
Všechny svoje zvyky z vesnice si vzala s sebou do panelákového bytu.
Na houby chodívá ráno do malinkatého lesíčku za sídlištěm a nějakým zázrakem tam pokaždé nějaké najde.
Svoje zvyky si přinesla s sebou do panelákového bytu.
Navečer se obě převlékáme do flanelového pyžama, ona o číslo, já o dvě většího. Že prej do něj dorostu. Já snad, ale ona?
Pak půlhodinka čtení u lampičky, zhasnout a od teď se spí.
Svoje zvyky si přinesla s sebou.
Na světě bylo něco krásného, když měl řád.

Závěrečná poznámka: 

Dobrou noc :-)

Na cizí pomoc nespoléhej

Úvodní poznámka: 

Druhé drabble

Drabble: 

O otce přišla brzy.
Našli jí hodného muže.
Syn.
Dcera krátce poté, co muže odvedli do Velké války. Za tři roky padl.
Prodala chaloupku a vrátila se na své.
Odmítla mladého nápadníka. Pak si ji namlouval jeho otec.
„Vezmi si ho, však děcka ním mět už nebudeš a prácu zastane.“
Poslechla.
„Vezmi ho domů, ať dělá! Na mladýho herfóna se dřít nebudu!“
„Máte snad na Hané grunt, abyste tak nadaného chlapce nenechala dostudovat?“
Muž odešel. Zpátky ho nevzala.
Doplatila dluh na familii.
Syn dostudoval.
Zaplatila dluh za švagra, který zbankrotoval za krize.
Dožila se tří pravnoučat.
Slovo emancipace nikdy neslyšela.

Závěrečná poznámka: 

Ze života mé prababičky. Přímá řeč jsou autentické výroky. Sto slov je na její život zatraceně málo.
Její heslo bylo:
"Brzo vstávej, pozdě lehej,
na cizí pomoc nespoléhej!"

Obrázek uživatele Peggy Tail

Sníh na jihu

Úvodní poznámka: 

Nevím, zda to bude uznáno za pověst, nicméně jsem to chtěla zkusit :)

Drabble: 

Žila byla jedna malá krásná holčička. Vyrůstala v bídě ve vesnici Mancor na Mallorce.
V noci, po těžké práci, často lehávala pod hvězdami a snila. Měla jedno zvláštní přání. Přála si, aby tam napadal sníh. Hromada sněhu.
Po čase se dostala do Francie, kde byla lepší práce, a kde se seznámila se svým budoucím manželem.
Přestěhovali se do Čech a žili zde mnoho let.
Na sklonku jejího života, když už ležela v nemocnici, přišla do Čech invaze sněhu.
Přála si, aby tak nasněžilo i na Mallorce.
Zemřela těsně před půlnocí, 29. února.
Ráno, 1. března, byla vesnice Mancor celá zasněžená.

Závěrečná poznámka: 

O mojí prababičce Tonitě. Přikrášleno je jen, že si přála, aby nasněžilo na Mallorce a na Kanárských ostrovech, kam se vždycky chtěla podívat a kam jí moje babička, rok předtím, než Tonita zemřela, vzala. Její poslední přání bylo, aby na Kanárech sněžilo, a jelikož ten rok byla opravdu invaze sněhu, sněžilo jak na Mallorce, tak i jižněji na Kanárech, a to jen několik hodin po jejím odchodu.

Obrázek uživatele Lagertha

Akita Inu

Úvodní poznámka: 

To je super téma, úplně mně vystihuje :D ale než bych popsala celou svou blbnost, asi by mi na to nestačily drabble za celý týden :D Takže dnes opět ze smutnějšího soudku, ale možná dost z Vás pozná odkud to je :)

Drabble: 

Říká se, že psí loajalita nezná mezí, ale když vidím svého psa, jak se za kolečko salámu vrhne i na samotného ďábla, dost o tom pochybuji.

Ale jsou i ony výjimky. Kdysi žil pes, který svého pána miloval nade vše. Doprovázel ho na místní nádraží, když šel do práce a pamatoval si dobu, kdy se z ní vrací. Pokaždé tam radostně čekal.

Ani po pánově smrti, nepřestal k nádraží chodit a čekat na něj. Ikdyž se zbytek jeho rodiny odstěhoval pryč. On se sem pořád vracel... celý zbytek svého života strávil čekáním na svého pána, dokud on sám zde nazemřel...

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli těm, kteří poznali film Hachiko mám gratulovat nebo je litovat, že ho viděli.
Je to tak nádherný film, ale tak strašně smutnej, že lituju, že jsem ho kdy viděla. Tolik slz jako u tohohle filmu jsem snad neuronila ani když Bambimu umřela maminka.

Obrázek uživatele Mordomor

Čas setí a čas sklizně

Drabble: 

„Prosím tě, mohl bys ji nakrmit? Není mi dobře.“
„Promiň, ale říkal jsem ti, že dávají zápas. Kluci už Na růžku čekají. Navíc: já peníze, ty děti. Pamatuješ?“
„To chce, aby ses jmenovala po něm Soukupová.“
Sotva bouchly dveře, Kristýnka kaši vyprskala.
„Ale ne, tak… ham.“
Zápas trval dvacet let. Čas odvál mládí, sílu středních let, přátele, zdraví, manželku… vůni piva nahradila desinfekce, smích spěšné kroky sester.
Umíral.
„Tak, pane Soukupe, zase ste to vybryndal. Ham… slyšela sem, že máte dceru, že sem ji tu ještě neviděla?“
Kristýna… tolik peněz do ní vložil a místo vděku jen pohlednice na Vánoce.

Závěrečná poznámka: 

Rád bych ještě upozornil na drabble Queen24 Až budu velká.... Nezávisle na sobě jsme zpracovali podobný motiv. Mám dojem, že se texty vzájemně doplňují.

Obrázek uživatele Skřítě

Chce to hodně boulí demoliční koulí

Drabble: 

Dnešní mládež pije, hulí,
dnes jsem rozdal sedm kulí.
Sedm kulí v Sarajevu nechává je chladnými,
jen si honí svoje ega před kráskami vnadnými
Tak po vzoru historie v klidu s kávou v šálku,
rozpoutal jsem u osmáků vědomostní válku.
Do karet jim zřejmě nejde má kulová sedma,
jedna zrzka před tabulí řekla: "nejsem vědma."
Nemám koule na to abych nechal rupnout třídu,
kam mé oko pohlédne však vidí lidskou bídu.
Na krku maj dnešní děti jenom duté koule,
mozky cukrem přiživují, za ušima boule.
Počítače zakázal bych, vyhnal mládež za domy,
pro budoucnost lepší bude vylézt zpátky na stromy.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Je to všechno o přístupu

Drabble: 

"Mhhmm, víno," pochválil si Karel. Starší muž s šedivým plnovousem a kalnýma očima. Čepici měl naraženou do čela a obnošenou bundu zdobily propálené díry od cigaret.
"Mám práci," vysvětlil Mirek. "Odhrnuju sníh. Žádná sláva to není, ale zahřeju se a dostanu za to nějaký drobný."
Fanula pokýval, že rozumí, zatímco začal alkohol otevírat. Zmrzlými prsty musel nejdříve naprázdno zacvičit, aby se trochu rozhýbaly.
"Dělej jak chceš, chlape," odvětil Karel bez většího zájmu. "Když si stoupneš před kostel, tak máš za hodinu nejmíň na dva krabičáky a ještě cigára. A nenadřeš se."
Fanula znovu souhlasně pokýval.
Mirek jen rezignovaně pokrčil rameny.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hopsá

Drabble: 

Číňan ve středním věku se přeskakováním z betonového výklenku na výklenek ladně snáší dolů z desátého patra starého hongkongského panelového domu. Všichni oněmněle zírají na přesnost každého jeho dopadu. Jedno zaváhání, malá ztráta rovnováhy a z Číňana je placka.

Mezitím v Číňanove hlavě: Proboha, proč tohle vlastně dělám, měl jsem být radši zpěvák.

Konečně! Pevná zem! Rozhlédne se po temné ulici a rychle odchází.

"Kam pospícháš?"
"Steve, já tě vůbec neviděl."
"Prošvihl jsi sraz ze střední, teda ne, ze základky..."
"Měls nechat tu střední! To bylo na jeden záběr! Víš vůbec jak strašný je to tam nahoře?! Já tě snad...!"

Závěrečná poznámka: 

Opravdu při natáčení filmu Akce nemluvně Jackie Chan takto seskákal z výšky asi 10 patrového paneláku až dolů a nato jeho kolega popletl text. Jak to dopadlo, jestli to musel udělat znovu, nebo to ustřihli a návázali, nevím.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Mordomor

Nejhlubší rány nekrvácejí

Drabble: 

Hleděl na svou dospívající dceru a zjišťoval, jak moc jí nerozumí.
Vyrazili na výlet. Nohy necítil, zadýchával se, ale nejvíce námahy mu činilo našlapovat okolo ní kradmými kroky vojáka na minovém poli. Lapal každé její slovo, přemílal jej, rozlamoval, přidával významy… hledal ztracené útržky nevysloveného příběhu. Lovil záblesky perel v jejich očích, odečítal stíny z jejich rtů, bál se temnoty v sevřené dlani. A pak, když u tančících plamenů cítil její pohlazení na rameni:
„Tati, proč si nás s mámou opustil?“
Neodpověděl.
„Pamatuješ? Všude jsem chodila s tebou? Bála jsem se, že odejdeš…“
Pochopil, že některá zranění jeden výlet neuzdraví.

Obrázek uživatele Zanthia

Pod kontrolou

Úvodní poznámka: 

Navazuje na První kontakt.
Náhrada za tému Cena Dospělosti

Drabble: 

Doslova jsme do sebe narazili na schodech. Skoro bych až uvěřila, že náhodou.
„Vypadáš rozladěně. Copak teď plánuješ?“ stál o schod níž a tvářil se téměř ustaraně.
Měl ale pravdu, rozladěná jsem byla. Čas na zlepšovák nálady.
„Nějaké návrhy?“
„Pojď se koukat na hvězdy.“
Nadzvedla jsem obočí. Být o pár let mladší tak mi to bude připadat krásně romantické. Teď v té představě není nic jiné než temné uličky a spousta špatností.
Nakonec, ať si myslí, že má kontrolu. To mi hraje do karet. Přikývla jsem a vyrazila za ním ven.

***

Doopravdy jsme pozorovali hvězdy. S odborným astronomickým výkladem. Parchant.

Obrázek uživatele Zanthia

První kontakt

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Opíral se o bar a díval se přímo na mě. Vykročila jsem mu naproti a zastavila jsem teprve v jeho osobním prostoru. Téměř žádný neměl.
„Já tě znám,“ prohlásila jsem věcně.
Tak široký úsměv jsem snad neviděla.
„Já tebe taky,“ odpověděl s naprostou samozřejmostí, zvedl pohled a jal se scanovat dav.
„Přemýšlím odkud.“
Nehnul ani svalem, úsměv stále na svém místě, jen oči plné plamenů těkající po místnosti.
„Já jsem všudezdejší.“ Na krátký okamžik se mi podíval do očí. „A tebe znám celý život.“
Vrátil se ke zkoumání davu a já se cítila nebezpečně bezmocně. Chtělo to trochu větší kalibr.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Erendis

Sdružené vnímání

Drabble: 

Jednička je modrá. Krásně zářivě modrá jako květ hořce.
Dvojka je tmavě červená, trochu do růžova. Maliny, co rostou u babičky na zahrádce.
Trojka žádnou barvu nemá. Nevím proč.
Čtyřka je černá jako náš kocour Mikeš. Ten, co ho bráška přitáhl domů. Táta ztropil scénu, že prý rozhodně nemůže zůstat. Nakonec zůstal a máma ho rozmazluje plátečky šunky, potají, aby to táta neviděl.
Pětka je hnědá.
Šestka žlutá.
Nejraději mám sedmičku, světle zelenou jako buky na jaře.
„Proč máš ty pastelky zpřeházené?“ ptá se maminka. „Nechceš si je raději srovnat správně?“
Ale já je mám srovnané správně. Proč to nevidí?

Závěrečná poznámka: 

Synestezie je jev, kdy člověk vnímá některé nesouvisející jevy jako spojené. Typicky barvy a čísla nebo písmena, barvy a tóny nebo časová označení a místa v prostoru. Vyskytuje se v různé míře asi u 4 % obyvatel.
Drabble je věnováno Carmen, protože při čtení její stoslůvky jsem si na tento jev vzpomněla.

Obrázek uživatele Skřítě

Vzkaz pro všechny pančelky, přelámu vám pastelky

Úvodní poznámka: 

Přepis textu mementa zhrzeného studenta.

Drabble: 

Zeptal jsem se pančelky, zda mi půjčí pastelky.
Vrhla na mě pohled vraha, v kytkách byla moje snaha.
Láteřila: "Banda telat! Co s tím jako budeš dělat?"
Řekl jsem: "Dík za optání, moc mě baví malování."
Odvětila: "Když máš nudu, mohl jsi být dávno v čudu."
To je vidět jak si cení mojí vášně pro umění.
Bylo zrovna Valentýna, vypadala, že má splína,
tak jsem jí chtěl přání dát, vyjádřit, jak mám ji rád.
Pročeš na ni příště kašlu, ať si třeba hodí mašlu.
"Proč navzdory vysvětlení moji snahu neocení?"

"Co se tomu divíš, vole?! Vždyť jsi na vysoký škole!"

Trpělivost má své meze

Drabble: 

„Tohle je červená, rozumíš? ČERVENÁ.“

Moc ne, ale snažím se zapamatovat si to.

„Tohle je zelená. ZELENÁ!“

Hmmm…

„Modrá. Dívej se pořádně! MODRÁ!“

To je ňáká hra?

„Todle je žlutá. Slyšíš? ŽLUTÁ!“

Nebaví mě to.

„Přines mi červenou. No tak, přines červenou!“

Jdu a přinesu mu to. Plácne mě. Au!

„Ty seš ale blbej! Řek jsem červenou a ne modrou!“

Už mě to vážně nebaví. Cpe mi nějaký malinkatý klacíčky, všechny jsou stejný, navíc divně páchnou, pokaždý tomu říká jinak a když mu tu blbost přinesu, ještě mě trestá. Pryč s těmahle imitacema pořádnýho klacku!

„Mamííí, von mi rozkousal pastelky!“

Závěrečná poznámka: 

Já jsem dneska první???

Obrázek uživatele Zanthia

Vytrvalosť

Drabble: 

Na začiatku neboli len traja. Spomínal si na desiatky tvárí, dokonca aj pár mien. Sám nevedel kedy stratilo zmysel ukladať také spomienky. Jednu mladú partu striedala druhá, vždy s tým istým výrazom odhodlania, ktorý sa postupne, ako sa im pred očami promenádovala smrť, menil na vystrašenú grimasu. Oni traja ale boli stále, oni boli tí čo vytrvali.

Zostali dvaja, obklopení nejakými cudzími ľuďmi, potom ako Wayneovi nášľapná mína utrhla pravú nohu a tá ľavá mu nestála za ďalšiu snahu.

Zostal jeden, uprostred zeleno-červeného sveta, keď Alanovi denník v náprsnom vrecku košele neposlúžil ako pancier proti zblúdilej guľke.

Tak vytrval sám.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Síla

Drabble: 

Byla ještě dítě. Byla praštěné dítě a snažila se taková zůstat, co nejdéle. Ale když už v tak útlém věku máte tolik starostí, je těžké dítětem zůstat.

Bratr už zase prohrál všechny prachy a otec si ani není schopný dojít k doktorovi, no a dneska nám odpojili elektřinu.

Když její maminka po letech prohrála nekonečný boj s nemocí, přišel čas. Už nemohla být dítě, aspoň ne navenek.

Jak dodělat školu, když musím zaplatit nájem?
Jak chodit do práce, s tou strašnou bolestí srdce?
Jak se starat o lidi kolem sebe, když se nikdo nepostará o mě?

To je cena dospělosti.

Závěrečná poznámka: 

Půjdu si pro tebe třeba do horoucích pekel.

Obrázek uživatele Zanthia

Lovec

Drabble: 

V některých očích se dá utopit. Tyhle mě okamžitě přitáhli jako magnet, dva tlející uhlíky v moři šedočerného nezajímava. Ale utopit se v nich, to se nedalo. Byly to oči lovce, oči, které se své oběti smějí do obličeje. Mohly vás ovládnout, ochočit, nasadit vám obojek a nechat vás svíjet se v slastných křečích, bolavou touhou po ztracené svobodě. Ty oči jsem moc dobře znala.

Stál tam uprostřed svého revíru, obklopen lovnou zvěří a myslel na to samé co já. Můžete si ulovit králíčka. Můžete se pokoušet zkrotit dravce. Ale tou největší trofejí je ulovit si lovce. Ať započne lov.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Skřítě

Dnešní Huty na mamuty

Drabble: 

Někdo facebookové lajky,
někdo v bitvě cizí vlajky.
Někdo ryby, jiný kance,
někdo chlapa s rancem v bance.
Někdo z nosu holuby,
někdo jídlo do huby.
Všichni loví o sto šest,
každému co jeho jest.
Mým revírem obchod bývá,
vstávám, když se rozednívá.
Kořist najdu v letáku,
soupeře mám na háku.
Novodobý Jánošík,
už si chvátá pro košík.
Na slevy mám dobrou mušku,
vykoupit je, to dá fušku.
Řeknu vám, že lehké není,
získat tohle vykoupení.
Jsem však pevný ve své víře,
vykrmuji vnitřní zvíře.
Věřím, že Bůh ocení
každodenní pocení.
Kdo jiný by prolil krev
zbavujíc svět zhoubných slev.

Obrázek uživatele Queen24

Zůstaly po nich akorát stopy

Úvodní poznámka: 

Sedím v autě. Jedeme na chalupu. Podél silnice začínají kvést stromy a obloha je zatažená. A mně se hlavou neodbytně honí stopy korýšů. Po chvíli sahám do tašky pro mobil...

Drabble: 

Tiché šplouchání vln ruší jen občasný křik několika racků, kteří krouží vysoko nad hladinou. Mhouřím oči proti oslnivým paprskům zapadajícího slunce, jehož odraz se leskne na nekonečné vodní ploše. Večerní vzduch je ještě teplý a široký kámen, na kterém sedím, krásně vyhřátý. Nejsem asi jediná, komu se to líbí. Po chvilce si totiž všimnu malého kraba, jak leze kousek ode mě. Za korýšem zůstává na balvanu mokrá cestička. Po chvíli se zastaví a začne se vyhřívat, tak jako já. Ani jsem se nenadála a bylo jich tu se mnou několik.

Konečně! Přišel! Už jsem ani nedoufala...

Korýši diskrétně vyklízí pole.

Závěrečná poznámka: 

Mobil už je skoro vybitý. A za chvilku budeme na místě. Ale stihla jsem to :)
Obloha je pořád zatažená. Tak snad nezačne pršet.

Obrázek uživatele Queen24

Přesvědčil ji

Drabble: 

Stála na samém okraji a dívala se dolů. V hloubce pod ní se v záři měsíce leskly ostré hrany skal...

Zhluboka se nadechla. Noční vzduch byl chladný. Náhle sebou trhla a ohlédla se. Sledovaly ji dvě oči. Toulavý pes. Stál kus od ní. A pozoroval ji.

,,Jdi pryč", sykla. Až se lekla svého hlasu. Nepohnul se. ,,Zmiz!" Po tváři jí stékaly slzy. ,,Prosím..."

Místo toho popošel blíž. Tiše zakňučel a upřeně se na ní zadíval.

Několik dalších vteřin stáli proti sobě, hleděli si do očí.

Pak se svezla na zem a zabořila obličej do jemného kožichu.
Pes jí olízl nos.

Závěrečná poznámka: 

Psáno hrozně narychlo... doslova co mi slina na jazyk přinesla :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Vidět neznamená vědět

Úvodní poznámka: 

Rychle ve škole přidávám drabble a jdu do práce. Nestíhám vůbec číst :(( Ale já to napravím.
Upozornění: zlá slova.

Drabble: 

Zadívala se na svůj odraz v zrcadle. Zdravým okem si prohlížela svou ošklivou tvář. Jedno oko vidoucí, druhé slepé. Na čele měla ránu od včerejšího dne. Zase po ní někdo hodil kámen. Je to prokletí, být šeredná? Byla přesvědčena, že ano.
"Fuj, nešahej na mě ty zrůdo," znělo jí v hlavě. "Máš obličej hnusnější než prdel!" "Fuj! nechtěl bych vidět její zadek!"
Rozervaná a unavná se schoulila do klubíčka v rohu pokoje. Tělem jí začala proudit nesnesitelná úzkost, bušilo jí srdce a motala se jí hlava.

Tenkrát ještě nevěděla, kolika lidem v budoucnu zachrání život, protože jaké to je.

Příběh o podivuhodných okolnostech znečištění oděvů dvou řidičů kamionu

Úvodní poznámka: 

Nejprve jsem nevěděla, co napsat, a najednou je tady další námět... druhé, nesoutěžní.

Drabble: 

„Franto, pohni, ti pitomci nám ujeli.“
Tohle fakt není místo, kde byste chtěli trávit víc času, než je nezbytně nutné. Cestu známe skoro nazpaměť. Aspoň si to myslíme. A tak vyrážíme sami dva, třeba zbytek konvoje dohoníme cestou.
Je večer. Obloha temní poměrně rychle.
Záblesk zprava. Záblesk zleva. V momentě to kolem nás blýská a duní jak při novoročním ohňostroji. Zastavit, zhasnout, ruční brzda a honem z kabin ven.
Pod silnicí je odtoková roura, šup do ní.
Záblesk a ohlušující rána těsně vedle nás. Sakra!
Když se pro nás vrátili obrněncem ze základny, nebyl na nás libý pohled.
Zatracený Sarajevo!

Obrázek uživatele Peggy Tail

Opilý mistr

Drabble: 

Skáču, chytám se větve, ale ta praskne. Utrhne se se mnou a já se řítím dolů. Snažím se chytit jakékoliv jiné větve, ale všechny mi unikají. Po pěti metrech volného pádu narážím na zem. Rána, záblesk, ozývá se hrozný zvuk. To byla moje lebka. Jsem dezorientovaný. Co se stalo? Snažím se vstát.
"Ne! Nevstávej, lež klidně." Přibíhá ke mě můj tým. Slyším uspěchané rozkazy a dohady. Všichni se snaží zachránit mi život, přesto, že co se opravdu stalo, nikdo neví.
Krev, cítím jak mi tryská z ucha, jak mi pulsuje v hlavě, už mi teče i z nosu, z úst...

Závěrečná poznámka: 

Ze života Jackieho Chana, herce a kaskadéra (ve zkratce), který dnes slaví 62. narozeniny. Člověka, který mě od dětství inspiruje svou statečností, odhodláním a osobitým humorem.
Jackie si za svůj život zlomil mnoho kostí v těle, ale jeho největším úrazem byl pád ze stromu v bývalé Jugoslávii, při natáčení filmu Armour of God (1986), po kterém si rozbil hlavu o kámen a kus lebeční kosti mu tlačil na mozek. Dodnes má doslova díru v lebce, uměle vyplněnou, a špatně slyší na pravé ucho.
Všechno nejlepší všem dubňátkům z celého světa! :)

Obrázek uživatele Queen24

S bleskem to bude lepší...

Úvodní poznámka: 

...aneb když lidi moc nepřemýšlí...

Drabble: 

Muž s foťákem se prodral k hrazení. Konečně. Jenže je zataženo, fotky jsou tmavé. Zkusím to s bleskem, to bude lepší...

Vysoký hřebec cválá po obvodu velkého kolbiště. Mladá žena v jeho sedle ho navede na první skok. Tribuna plná lidí ani nedutá, ozývá se jen dusot kopyt a odfrkování.

Poslední překážka je přímo před hlavní tribunou. Jezdkyně se soustředí, zbývá asi 10 metrů, 5, 3...

Náhle ji oslnil ostrý záblesk. Kůň se lekl, prudce uskočil. Letí skrz překážku, oba padají k zemi...

Ticho.

Zvíře se pomalu zvedlo. Žena leží. Pořadatelé se sbíhají, lékař už klečí u ní.

,,Sanitku! RYCHLE!"

Závěrečná poznámka: 

Bohužel jsem jednou byla něčeho podobného svědkem na závodech. Sice se kůň ničeho nelekl, prostě mu nevyšel skok, ale spadl na jezdce a ten se fakt prvních pár vteřin vůbec nehýbal... seděla jsem na tribuně JEN jako divák ale krve by se ve mně nedořezal. Několik minut před tím se na mě právě tenhle jezdec tak mile usmíval u stánku s občerstvením...

Když to jinak nejde

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Kam zmizel svět mého mládí? Kde jsou nedělní promenády u Corsa po ranní bohoslužbě? Kde jsou dovolené a plesy? Kde jsou ty téměř bezstarostné dny? Válka je vzala.
Potravinové lístky, zatemnění, mládež sotva odrostlá dětským střevíčkům mizí v Reichu. Totální nasazení. Kdo z dětí našich přátel bude příště na řadě? V tomhle světě vychováváme dítě a další je na cestě. Žádné ovoce jako při prvním těhotenství.
Rodím. Sirény oznamují nálet a všichni běží do krytu. Jen doktor zůstává. Ještě jednou zatlačit.
„Máte holčičku, maminko.“
Cítím z lékaře rozpaky.
„Musím vás zašít. Potřebuju, abyste mi držela nitě.“
Co se dá dělat..

Závěrečná poznámka: 

Vzpomínka na mou babičku. Byla to něžná a dobrá duše, ale vydržela neskutečně moc

Stránky

-A A +A