„Všechno dobře dopadlo.“ „Nejsme v pohádce. A nic zatím neskončilo.“ „Jen století. Tisíciletí. Téměř.“
„Povedla se vám.“ „Před rokem jste mluvila jinak.“ „Bratr je šťastný. Pan Stern udělal správnou věc. Nebudu vám šlapat po zásluhách.“
„Jestli si lehnu a budu myslet na Rakousko?“ „Musím říci, madam, že vaše přítomnost je nebývalým přínosem rodině.“ „Lichotníku!“
„Vážně tě nepřemluvím?“ „Já vím, se mnou odejde zákon. Ale teď máš už dvě manželky a jednoho muže, ti tě snad zachrání před sebezničením.“ „Mám tě rád. Tak aspoň napiš.“
Hlasy se mísily s temnotou, temnota s úsměvy, úsměvy s vůní podzimního večera. Všechno dobře dopadlo.