Tajemná města

Obrázek uživatele Eillen

Magické proudění (2019)

Úvodní poznámka: 

předchozí část: http://sosaci.net/node/35061

Pohled se vrací zpět k Česťovi.

Drabble: 

Česťa pochopil vážnost situace a nechal Vypravěče mluvit. Když skončil, požádal, aby ho dovedl k hraničním vrbám.

Musel se napojit na magii, která jimi proudila. Proto poklekl k té, která se zdála nejzdravější. Netrvalo dlouho a cítil proud magie, který však plynul jinudy, než měl. Zřetelně viděl stezky, kterými měla magie proudit. A také dva různé toky vedoucí do dvou míst.

„Za tohle nemůže jediný člověk,“ pronesl po chvíli. Vypravěč trpělivě vyčkával na další informace. „Ať se děje cokoliv, odehrává se to ve dvou různých časech.“

„Postaráte se o přítomnost?“ zeptal se Vypravěč.

„Minulost vám rád přenechám,“ usmál se Česťa.

Obrázek uživatele Eillen

Čas na upřímnost (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/34903

A jak jsem avizovala, střídají se pohledy. Tentokrát je na řadě Vypravěč.

Drabble: 

Vypravěč tušil, že Čestislav není obyčejným mužem. Cítil, že v něm proudí magie a byl si jist, že ji Čestislav umí osobně ovládat. Sám mohl magií vládnout, jen když mu ji Město propůjčilo…

Rozhodl se tedy říct pravdu o své osobě. Vyprávěl mu o staletích, kterými procházel nepozorován. Ale stačilo se Čestislavovi zadívat do očí, aby pochopil, že neprožil vůbec nic a netuší, co je to radost či žal.

Bylo to jako se dívat do pokřiveného zrcadla, kde všechno bylo jinak. Ač byl zoufalý, z jeho společníka sálala naděje. Vypravěč si povzdechl. Potkat se jindy, byli by jistě dobrými přáteli.

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k tomu, že zítra sloužím jedenáct hodin a domů jezdím zničená a nejsem po zbytek dne schopná ničeho, sepsala jsem první nápad, který přišel. Snad to projde...

Mimochodem, nesnáším psát Čestislav. Pro mě je to prostě jen Česťa. Snad mu ten chlap brzy nabídne možnost ho tak oslovovat :-) Tak jako každý rok si totiž příběh a postavy dělají, co se jim zlíbí. A Česťa navíc ani není moje postava, tak mu nemůžu ani vyndat :-D

Obrázek uživatele Eillen

Nestárnoucí muž (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/34799

Drabble: 

Nechtěl jet do Rokycan. Přesto měl pocit, jako by právě tam měl být. Ve chvíli, kdy stanul proti mladému muži s pohledem člověka, který si prožil staletí, pochopil. A zároveň dál tápal.

Věděl, že lidé napojení na magii žijí delší život než obyčejní smrtelníci, jenže i tito lidé stárli. Tento muž se však za šedesát devět let nezměnil. Moc dobře si pamatoval, kdy ho potkal poprvé.

21. ledna 1950 - v den, kdy se bourala Plzeňská brána. V den, který kazil jinak příjemné období jeho života.

„Řekněte mi vaše jméno a já vám povím svůj příběh,“ pronesl mladík.

„Čestislav,“ představil se.

Závěrečná poznámka: 

Ano, opravdu jde o crossover Města a Křivd. Po schválení od Bilkis jsem si vypůjčila její postavu Česti.
Jeho vztah k Rokycanům je prostý - zde se narodila jeho manželka a zde také odpočívá v rodinném hrobě.

Nu a jak nápad vznikl? Křivdy se odehrávají v Brdech. A Rokycany leží u hranic Brd. Sice na opačné straně, než Česťa normálně žije, ale stále jsou to Brdy...

Plán je takový, že by se příběh měl odehrávat pohledem jak Vypravěče, tak Česti. Ideální by bylo, kdyby se pánové střídali po každé stoslůvce. Ale uvidíme, jak nám to duben dovolí...

Obrázek uživatele Eillen

Umírající vrby (2019)

Úvodní poznámka: 

Doufala jsem v lehká témata v začátku. Evidentně marně. Ale tak jdeme na to.

Předchozí část: http://sosaci.net/node/34711

Drabble: 

Život Města byl spjatý s lidmi, kteří v něm žili, a s hraničními vrbami. Dvanáct vrb svými kořeny tvořilo tepny Města, kterými proudila magie a čas.

Vypravěč obešel všechny vrby aby zjistil krutou pravdu. Jedna již zemřela a spolu s ní zanikla možnost vstoupit do budoucnosti. Třem usychaly proutky a další čtyři měly napadené kořeny.

Vypravěč začal přemýšlet, jak Město zachránit.
Kostelní hodiny začaly odbíjet. Každý úder do zvonu byl připomínkou neúprosně plynoucího času.

"Potřebuji pomoc," zašeptal Vypravěč.

"Pomohu vám, když mně řekněte, jak je možné že jste nezestárl," pronesl neznámý muž

Cizincův hlas byl kyslíkem pro Vypravěčovu slábnoucí naději.

Závěrečná poznámka: 

Nic lepšího asi nevymyslím. A tak nezbývá, než doufat, že snad projde Naděje místo Lampy...

Obrázek uživatele Eillen

Předzvěst konce (2019)

Úvodní poznámka: 

Již po třetí, a pravděpodobně i naposledy, můžete vstoupit do bran Města moře a železa.

Drabble: 

Vypravěč stál na vrcholu Žďárských vyhlídek a zamyšleně shlížel na své rodné město. Něco se dělo s Městem a změny se začínaly projevovat i v reálném světě.

Mladí lidé se pozvolna stěhovali z Rokycan pryč a bylo to znát na první pohled. Stačilo se v pátek kolem sedmé večerní projít přes náměstí. Dříve bylo plné mladých mířících do hospod.

A teď? Pokud jste přešli náměstí a potkali dvě osoby, mohli jste se považovat za šťastlivce.

Vypravěč v ruce pevně sevřel zaschlý vrbový proutek hraniční vrby. Proutek, jehož smrt byla předzvěstí zániku Města.
Zániku, kterému se rozhodl za jakoukoliv cenu zabránit.

Závěrečná poznámka: 

Z Rokycan jsem se odstěhovala před sedmi lety. Ačkoliv kolegyně tvrdí, že je tam stejně živo, kdykoliv přijedu na návštěvu k našim, a procházím se náměstím, opravdu mám pocit, jako by se město vylidňovalo a strach, že by to mohlo dojít tak daleko, že už v Rokycanech nikdo nebude žít a město zanikne (nutně podpořený výletem do Žatce, které oproti Rokycanům působí jako město duchů...).

Obrázek uživatele Eillen

Hymna Rokycan

Úvodní poznámka: 

Nakonec jsem se hecla a zkusila něco vytvořit.
Předem všechny varuji, že neumím básnit a proto taky vypadá, jak to vypadá...

Drabble: 

Tajné město uvnitř skryté,
tajemným se leskne třpytem.
Ač je staré, je i mládo,
lid svůj vždycky mělo rádo.

Cink, cink, zvony zvoní,
pokud z města pocházíš.
Máš-li navíc paměť sloní,
historií procházíš.

Pevně zapni pásek kalhot,
Vypravěč ti bude druhem.
Věř tohle bude rachot,
budeš tajným dobrodruhem.

Levně ti však město nedá,
zážitek tvůj životní.
Navždy budeš toužit, běda,
po zbrklé toulce sobotní.

Jako pták ve větvích vrby,
hnízdit budeš pouze zde.
Neposlouchej lidí drby,
prožij život v zdejších zdech.

Tajné město uvnitř skryté,
tajemným se leskne třpytem.
Ač je staré, je i mládo,
lid svůj vždycky mělo rádo.

Závěrečná poznámka: 

V letošním příběhu jsme s postavami navštívili tato místa v Rokycanech:

Žďárský vrch a jeho skalní vyhlídky.
Vrch Čilina s jeho starou hájenkou.
Poslední z vrchů Kotel a jeho studánku.

Borecký rybník napájený Holoubkovským potokem.
Následoval Padrťský potok na Práchovně a navštívení božích muk.
Posledním potokem byl Rakovský potok.

Hlavní hrdina si na chvíli odpočal u kostela Nejsvětější Trojice.
Následně navštívil Plzeňskou bránu.
Po ní hned Pražskou bránu, kde se setkal s Gabčíkem, Kubišem a železničářem Václavem Stehlíkem, který u sebe Gabčíka s Kubišem ukrýval.
Následovala brána Šťáhlavská.
Zbývala poslední z bran - Saská.

Příběh se odehrál během jediného dne a Jindřich při něm nachodil přibližně 28 kilometrů. První trojici klíčů získali postavy za přibližně 9 hodin. Další trojice byla získána do 2 hodin. Poslední trojice zabrala nejméně času a Jindřich ji získal za 1 hodinu. Celkem tedy 13 hodin.

Obrázek uživatele Eillen

Splněné přání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32670

Drabble: 

Dovyprávěl svůj první příběh. Rozloučil se. Musel najít vrbovou dívku a splnit její přání.

"Jindřichu! vykřikla, když ho spatřila.

"Stále chceš vidět svého Vypravěče?" zeptal se. Salix se celá rozzářila a zmohla se jen na kývnutí.

"Otevřu ti cestu k němu. Ale má to svoji cenu. Staneš se smrtelnou," upozornil ji.

"Otevřeš?" nechápala Salix.

"Jsem novým Vypravěčem," odpověděl s úsměvem.

"Pak ale musím zůstat s tebou!" pronesla pevně Salix. "Vypravěč a jeho věrná společnice."

"Copak je to nějaký zákon?" pousmál se. "Navíc zákony se mění. Jestli chceš být s ním, utíkej."

Otevřel bránu. Salix zaváhala, ale pak do ni vkročila.

Závěrečná poznámka: 

A je to tu. Poslední střípek z Tajemného města sepsán a vydán. Ano, mohla by být ještě sepsána hymna a přiznám se, že bych ji pro Město ráda složila. Ale bohužel na to nemám buňky a i kdyby ano, zakomponovat do toho ještě pět určených slov prostě nedokážu. Pokud byste to však někdo dokázal, byla bych vám neskonale vděčná.

Moc děkuji všem čtenářům, kteří vstoupili do Tajemného města. Doufám, že se vám (nejen) letošní příběh líbil. Zároveň se s vámi tímto Město loučí - příběh Rokycan byl dovyprávěn.

Obrázek uživatele Eillen

Čárku za příběh

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32536

Drabble: 

Netušil, kde se v něm vzala síla opustit oba muže a vrátit se do Města. Přitom to bylo jednoduché. Stačilo jen pomyslet na místo a čas a ve vzduchu se objevila brána, kterou prošel.

Netušil, co znamená být Vypravěčem. Měl snad vyprávět příběhy lidí z města? Pokud to tak má být, začne svým.

Posadil se na náměstí vedle malého chlapce.

"Chceš slyšet příběh tajemný jako město samo?" zeptal se. Chlapec mlčky kývl.

"Dobrá. Ale každý příběh něco stojí," pousmál se Jindřich. "Čárku za příběh," pronesl s úsměvem a nastavil ruku. Chlapec vytáhl barevnou křídu a udělal čáru na hřeb dlaně.

Závěrečná poznámka: 

Bojím se posledního tématu. Moc se bojím. Ráda bych totiž napsala jeden střípek, který tu schází (alespoň mně).

A uvědomuji si, že čmárnutí křídou není tetování, ale další čárky mohou být klidně inkoustem...

Obrázek uživatele Eillen

Strážce devíti klíčů

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32428

EDIT: Na upozornění změněna nadávka v Jindřichově větě na slušnější variantu

Drabble: 

"Co když se na to vykašlu?" prohlásil Jindřich.

"Zvolil si cestu k nalezení Vypravěče. Jen sis to vyložil chybně. Prošel jsi několika úkoly. V prvním jsi byl ochoten obětovat pro Město život. Druhý prověřil víru společníků v tebe. Salix věřila, že přežije, protože jsi tam byl. Třetím úkolem si potvrdil, že se nebojíš ve vypjaté chvíli rozhodovat. Čtvrtý byl zkouškou logiky. Pátým si prošel díky soucitu a lásce k minulosti. Šestým si prokázal nejpodstatnější. Dokážeš kráčet sám. Umíš nechat společníky za sebou, když to je nutné. Zbylé tři dostane jen Vypravěč. Jsi strážcem devíti klíčů, jsi Vypravěčem."

Jindřich si povzdechl.

Závěrečná poznámka: 

Jindřich to celé absolvoval nevědomky, ale absolvoval.

Klíč č. 1 - nechal do sebe uhodit blesk - to ho mohlo stát život
Klíč č. 2 - Salix nasazuje život proti nenažraným laním - věří že bude v pořádku
Klíč č. 3 - Uznávám, tady to trochu pokulhává, ale Jan byl v tu chvíli vyděšený a Jindřich mu dodal odvahy tím, že rozhodl, že po klíči jdou všichni
Klíč č. 4 - nápověda byla hádankou, kde najít klíč; totéž když se snesla tma, stačilo jen logicky uvažovat a nebát se
Klíč č. 5 - Projeven smutek nad vandalismem památek
Klíč č. 6 - Než aby se Salix něco stalo, raději se rozhodl ji opustit a dokončit cestu sám (i když s tím začal jen kvůli ní, protože se chtěla setkat s bývalým Vypravěčem)
Klíče č. 7-9 - Svým způsobem je Jindřich tou dobou již Vypravěčem. Vše však dělá stále nevědomky. A získáním posledního klíče dostává finální nápovědu. Kdyby zapřemýšlel, tak pochopí, že projít Saskou bránu znamená potvrdit, že Vypravěčem touží být.

Obrázek uživatele Eillen

Vypravěč

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32267

Drabble: 

Když se Jindřich dokázal uklidnit, pozvali ho bratři ke stolu, aby jim o sobě vyprávěl. Neskákali mu do řeči, pochopili, že když jej jednou zarazí, nebude schopen pokračovat.

„Nerad to říkám, ale žádný z nás není tím mužem, kterého hledáš,“ prohlásil jeden z bratrů.

„Jeden z nás jím býval. Ale už jím není,“ dodal druhý.

„Ale,“ nadechl se Jindřich k protestu. Zarazil jej zdvihnutý prst.

„Dřív jsme byli připojeni na magické proudění města. Bratr s požehnáním města, já násilně. Ale oba jsme se toho vzdali,“ vysvětlil stařec.

„Ani jeden z nás není Vypravěčem. Přesto sedí u tohoto stolu,“ dodal bratr.

Obrázek uživatele Eillen

Mazlíček

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/32206

Drabble: 

Jindřich se probouzel z mdlob. Stále měl pocit, že se s ním točí celý svět.

"No, bratříčku, koukám, že město vyslalo svého nového mazlíčka," zaslechl posměšný hlas.

"Zbavíš se někdy té nenávisti k městu?" povzdechl si druhý hlas.

"Upálilo by mě za živa, kdybys mu nevyhrožoval," podotkl první hlas.

"Myslíš si, že nás přišel zabít?"

Zmínka o smrti Jindřicha vyděsila. Prudce vstal a mlátil rukama všemi směry. Staré ruce ho pevně semkly. Jindřich nechápal, kde se v někom tak starém bere tolik síly. Pokusil se dupnout svému vězniteli na nohu.

"Mazlíček umí i kousat," zasmál se stařec, ale sevření nepovolil.

Obrázek uživatele Eillen

Na zápraží

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32084

Drabble: 

Jindřich se zmateně díval kolem sebe. Stál na dvorku rodinného domku. Všiml si dvou mužů sedících na zápraží.

„Nečekej, že se vrátím, bratříčku,“ prohlásil jeden z nich ironicky.

„Nikdo se nebude vracet,“ prohlásil klidným hlasem druhý.

Jindřich cítil, že je na místě, které hledal. Vykročil, aby pozdravil oba starce. Zvládl ale udělat jediný krok. Poté se s ním celý svět začal točit a srdce mu bušilo jako splašené. Padl na kolena a zoufalým pohledem prosil oba muže o pomoc.

Já tu umírám a jim je to jedno. Hlavně, že jim zadky pohodlně sedí na měkkém, pomyslel si Jindřich, než omdlel.

Obrázek uživatele Eillen

Napjaté Město

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31975

Drabble: 

Město pozorovalo Jindřicha, jak odemyká zámek za zámkem Saské brány. Pokud Jindřich nezaváhá, naplní se plán, který spřádalo po celé ty dlouhé měsíce. Dosud vše šlo přesně podle plánu, ale Město stále nemělo vyhráno.

Jindřich odemkl poslední zámek a brána před ním se rozzářila. Město napjatě vyčkávalo. Nemohlo ho nutit. Volba musela být jeho. Taková byla pravidla. Měl veškeré informace, které potřeboval vědět. Stačilo jen nad těmi slovy uvažovat.

Jindřich však nad ničím nepřemýšlel. Vkročil do zářící brány a vynesl tak nad sebou rozsudek. Již nebylo cesty zpět. Aniž by to tušil, zaplatil cenu nejvyšší. Životem i smrtí propadl Městu.

Závěrečná poznámka: 

Projde mi cena největší jako daň?

Obrázek uživatele Eillen

Poslední klíč

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31808

Drabble: 

Šťáhlavská brána se rozzářila tajemným světlem. Jindřich vyskočil a všiml si, že v zámku se třpytí klíč. Rychle jej popadl. Záře se přesunula a obestírala Jindřichovo tělo.

„Držiteli devatera klíčů, slyš. Čtvrtá brána toto město stráží. V té devatero zámků jest. Odemčením brány přístup do dob veškerých sobě zpřístupníš. Poté procházet mnou budeš smět. Lid můj poznávat a chránit. Poslední brána a život tvůj se bude ubírat cestami, o nichž se nikomu nezdálo.“

Jindřich se zatajeným dechem naslouchal slovům města. Byl unavený, proto nedával pozor nad líbivými slovy Města. Jediné, co si z nich odnesl, byla potřeba najít Saskou bránu.

Obrázek uživatele Eillen

Prázdné město

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/31675

Drabble: 

Jindřich pomalu procházel prázdným náměstím. Zatočil do Palackého ulice a spatřil Šťáhlavskou bránu. Musel se nutit, aby se k ní nerozběhl. Těch pár metrů pro něj byla najednou nepřekonatelná dálka.

Když konečně došel k bráně, zjistil, že je zamčená. Jindřich netušil, co by měl dělat. Scházela mu Janova inteligence a Salixin vnitřní klid. Rezignovaně si sedl na zem a rozhodl se počkat. Určitě se někdo objeví a předá mu poslední klíč. Seděl přes hodinu. Pozoroval slunce zapadat. Ale nikdo nepřicházel.

No tak, pomyslel si naštvaně. Přestaň si se mnou hrát a prostě mi ten klíč dej, oslovil v duchu Město.

Obrázek uživatele Eillen

Zpět do středověku

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/31531

Drabble: 

Když dorazili k penzionovanému železničáři, Gabčík s Kubišem mu poděkovali a rychle se schovali dovnitř.

"Tušil jsem, že by se jim mohlo dostat pomoci. Jen jsem nečekal, že to bude přímo od vás," pronesl Stehlík s úsměvem na tváři. "Vydržte chvilku, hned to bude," dodal a zmizel v domku.

Když se vrátil, v ruce svíral klíč. Jindřich netušil, jak k němu Stehlík přišel, ale s radostí jej převzal.

Když poté odcházel směrem k Šťáhlavské bráně, začal věřit, že získání posledního klíče bude stejně snadné jako u těch posledních. Město kolem něj se začalo měnit a opět se ocitl ve středověku.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že klíč měl být získán u Pražské brány. Ale v místech, kde dříve stála Jindřich narazil na lidi, které ho ke klíči dovedli, takže to snad není v rozporu s tím, co jsem si sama na začátku dubna vymyslela.

Obrázek uživatele Eillen

Bez zaváhání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31443

Drabble: 

Jindřich pomalým krokem přešel náměstí a ocitl se v místě, kde měla být Pražská brány. Přemýšlel, kdy se prostředí kolem něj změnilo, a opustil středověk. Možná prošel mezi časy a nevšiml si toho. Rozhlédl se. Všiml si muže v nacistické uniformě sledující dva muže. Přestal uvažovat nad bránou a rozběhl se.

„Wer bist du?“ křičel nacista s puškou namířenou na toho z dvojice, který nekulhal.

Jindřich do něj v rozběhu vrazil. Skopčák spadl a skutálel se do řeky.

„Honem, pomůžu vám!“ houkl na dvojici a podepřel kulhajícího z druhé strany.

„Musíme ke Stehlíkovi. Přinášíme pozdrav od Hradeckého.“

Jindřich oněměl úžasem.

Závěrečná poznámka: 

Další střípek z historie Rokycan. Oni dva muži, kterým Jindřich pomohl, nebyl nikdo jiný, než Gabčík s Kubišem, kteří u železničáře v penzi Václava Stehlíka navázali kontakt s domácím odbojem. Přinášíme pozdrav od Hradeckého bylo předem domluvené heslo.

Pražská brána byla zbořena roku 1844, proto si Jindřich uvědomil, že se musel posunout v čase. A pokud by mu nestačila jako nápověda chybějící brána, myslím, že díky nacistovi by mu to muselo dojít.

Obrázek uživatele Eillen

syn kovářův

Úvodní poznámka: 

Doufala jsem, že se mi to podaří uhrát, Jan přežije a na konci se shledá s Jindřichem shledají. Ale člověk míní, téma mění.

Předchozí část: http://sosaci.net/node/31411 (i když zmizení Jana proběhlo o pěkných pár drabblů dřív)

Drabble: 

Do srdcí nás všech se zapsal nesmazatelnou stopou a nikdy na něho nezapomeneme.

Muž, který pocházel ze skrovných poměrů a při studiích se nestyděl přivydělávat si žebráním.
Muž, který byl vyslán za pražské mistry na Basilejský koncil, kde hrdě stál v čele českého poselstva.
Muž, který byl českým sněmem zvolen arcibiskupem a snažil se o smíření všech stran pod obojí.
Muž, se kterým si dopisovali dva papežové.
Muž, který kázal podporovat zvolení krále, byť ten se snažil snížit vliv kněžstva.
Muž, který měl mnoho možností otočit se zády. Nestarat se o utrpení jiných. Což však odmítal!

Jan Rokycana, syn kovářův.

Závěrečná poznámka: 

U osoby, jakou byl Jan Rokycana, jsem nedokázala najít žádný čin, který by vyhovoval tématu "já nic, já muzikant" - tedy, že by něco provedl a dělal jako by nic. Vzala jsem to tedy tak, že takových možností měl mnoho, ale nikdy je nevyužil. Pochopím, když mi to nebude uznáno.

A jen pro upřesnění. Jan Rokycana byl sice zvolen arcibiskupem, ale tato volba nikdy nedosáhla kanonické platnosti.
Zajímavostí z jeho života bylo mnohem víc, ale bohužel sto slov je sto slov.

Obrázek uživatele Eillen

Poděkování

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31326

Drabble: 

Jindřich se vzedl a rozhodl pokračovat. Začal Plzeňskou branou, která byla od kostela vzdálená jen pár kroků.

Všiml si muže nedbale opřeného o bránu, jak jej pozoruje. Jeho úsměv mu byl povědomý. Pomalu k němu došel.

„Děkuji Vám,“ pronesl neznámý, objal Jindřich a předal mu klíč.

„Za co?“ nechápal Jindřich.

„Za dceru. Kdybyste ji neopustil, čekalo by ji těžké rozhodnutí,“ odpověděl cizinec.

„Koho?“ divil se Jindřich.

„Salix. Musela by zvolit, zda žít nesmrtelným životem a být svým způsobem sama. Nebo se stát člověkem. Bojím se, že je až moc po mně a po zbytek věčnosti by si vyčítala svoji volbu.“

Závěrečná poznámka: 

Plzeňská brána se opravu nacházela jen pár kroků od současného parku. Kdyby stále stála, stačilo by přejít přechod na kruhovém objezdu a před vámi by byl první vstuo do města http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/thumb/Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg/180px-Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg

A vysvětlení volby tatínka vrbové dívky je prosté. Miloval smrtelnici, ale zůstal nesmrtelným právě kvůli Salix, aby nebyla nikdy sama. Proto je rád, že Salix nemusí volit. Pokud by si vybrala nesmrtelnost, jako otec by trpěl její bolestí nad ztrátou milovaného. Sám si tim prošel a stále to bolí. Kdyby však zvolila smrtelnost, trpěl by mnohem víc, protože by o ni přišel na vždy. A samotného by ho čekal nesmrtelný život v osamění.

Obrázek uživatele Eillen

Touha po poznání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31185

Drabble: 

Jindřich nakonec opustil zahrádku starého pána bez vrbové dívky.

Cestou zpět k náměstí si pohazoval s šesti klíči a přemýšlel, proč by měl pokračovat. Byla to cesta za Vypravěčem. Salix ho toužila znovu spatřit. Ale ona s ním teď nebyla a Jindřich tedy neměl důvod dál shánět klíče.

Posadil se u kostela Nejsvětější Trojice na lavičku a uvažoval, že by se prostě vrátil ke svému starému životu. Jen by o svém dobrodružství sepsal knihu. Byl by slavný a Katka by se k němu vrátila, protože by pochopila, jak úžasný je.

Jenže něco ho nutilo pokračovat.
Zvědavost!
Toužil poznat toho Vypravěče.

Závěrečná poznámka: 

Snad to téma v tom je vidět...

A zde je kostel Nejsvětější Trojice: http://www.rokycany.cz/assets/Image.ashx?id_org=14069&id_obrazky=42373&d...

Obrázek uživatele Eillen

Pozvánka na svačinu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31091

Drabble: 

Starý pán pozval Jindřicha a vrbovou dívku na návštěvu k sobě domů. Vidina kávy a bábovky byla lákavá a Jindřich bez váhání souhlasil. Salix se omluvila, že by ráda zůstala a pozorovala mladé ráčky.

„Víš, chlapče, nejtěžší je odejít a víckrát se neohlédnout za minulostí,“ prohlásil muž, když odemykal branku na zahradu.

Jindřich si vzpomněl na slova, která vše odstartovala. Až získá šestý klíč, bude muset pokračovat sám.

„Šel bych hned. Jen aby se jí nic nestalo,“ odpověděl tiše Jindřich s pohledem upřeným k vrbové dívce.

„To, co hledáš, najdeš ukryto mezi bělotrny,“ prohlásil starý pán a vstoupil do domu.

Závěrečná poznámka: 

Ano, jsem si vědoma, že získání klíčů je snadnější, ale ono to má důvod a na konci to bude vysvětleno.

A pro jistotu, i když to každý určitě ví. Bělotrn je nádherný ozdobný bodlák. Jeden čas oblíbený u majitelů rodinných domků nejen podél Rakováčku.

Obrázek uživatele Eillen

U Rachtáku

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30866

Drabble: 

Cestou k Rakováčku Jindřich mlčel. Získání posledních dvou klíčů bylo moc snadné a on netušil, co si o tom má myslet. Navíc z vrásek, které přibyly na tváři vrbové dívky, pochopil, že i ona nad tím přemýšlí.

„A co teď?“ pronesl Jindřich, když dosedl na břeh potůčku, skopl boty a namočil si nohy.

„Vy tam! Neděste mi je!“ křikl chlápek ze zahrádky a houpavým krokem se k nim blížil. Jindřich se nemohl zbavit představy tučňáka v montérkách.

„Chlapče, hlavně nekopni do toho kovového koše,“ pronesl pán s úsměvem. „Víš, chovám tam raky. Choval je i děda, když jsem byl dítě.“

Závěrečná poznámka: 

Potok, u kterého se právě nacházíme, se jmenuje Rakovský a název má podle nedaleké vesnice Raková. V Rokycanech mu ale nikdo neřekne jinak, než Rakováček. Říká se, že voda v Rakováčku byla tak čistá, že v ní žili i raci. Ti pak bohužel kvůli špatné kvalitě vody vymřeli. Když jsem ale byla malá, pod jednou lávkou bylo vymleto koryto do hloubky necelého půl metru. No a právě tam jeden pán měl kovový koš, ve kterém raky zkoušel chovat. Bylo to příjemné sedět na trávníků, nohama se cárat ve vodě a poslouchat, jaké to bylo, když byl on sám malé dítě.
Další výraz, který se pro Rakováček používá (nebo ho alespoň za mých dětských let používala mládež) je Rachták. Proto ten název...

Obrázek uživatele Eillen

Seznámení na břehu Padrťského potoka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30738

Drabble: 

"Děkuji za návštěvu. Zaslechl jsem o vás a toužil vás poznat osobně," ozval se hlas mužský hlas vedle Jindřicha.

Kdyby vrbová dívka nezalapala po dechu, asi by se Jindřich neotočil. Muž, který proti němu stál vypadal jako kopie sochy ve vitríně.

Možná dřív, před všemi těmi blesky, topením se, temnotou a ztrátou přítele, by byl překvapený. Ale teď ne. Fyzickými silami byl na dně a jel už jen na setrvačník.

"Doufám, že to není jediná vaše návštěva. Rád bych si vyslechl všechny vaše úchvatné příběhy," dodal muž, stiskl Jindřichovi ruku a zmizel.

Zůstal po něm jen klíč v Jindřichově dlani.

Závěrečná poznámka: 

A protože to jinak nešlo, tak se jméno potoka objevuje alespoň v názvu stoslůvky.

Díky upozornění od Aries, že to není na první pohled pochopitelné, raději dovysvětluji.

Onen neznámý muž má být právě trpící Kristus, jehož socha ve vitríně stojí. Nápad vyšel z toho, co mi vyprávěla babička jako malé, když jsme chodili na Práchovnu. Podle ní prý jen hodní lidé mohou toho pána spatřit a některé z nich i pozdraví a poté opět zmizí.

Obrázek uživatele Eillen

boží muka

Úvodní poznámka: 

Tak trochu víc BJB...

Předchozí část http://sosaci.net/node/30594

Drabble: 

Jindřich nasupeně svižným krokem opouštěl Borecký rybník. Vrbová dívka měla co dělat, aby ho stíhala. V rukou svírala klíč, který se jí nakonec podařilo získat. Jak Jindřich předpokládal, tak se hned poté tma vytratila.

"Zlatá práce na pokladně," mumlal si Jindřich. "Klidně by mohl přijít i samotný Lucifer a já bych se na něj usmíval."

Salix raději mlčela a nechala svého společníka se vyvztekat.

Když konečně došli k Práchovně, zamířil si to Jindřich k božím mukám. Vztek najednou vystřídal smutek.

"Podívej, Salix. Proč má někdo potřebu to ničit?" zašeptal a dal se do úklidu historického sloupu se sochou trpícího Krista.

Závěrečná poznámka: 

Zmiňovaná boží muka

Stojí na druhé straně malého parčíku, kterému se říká "Na Práchovně" - je to místo kousek od centra. Z náměstí je to tak deset minut svižnou chůzí.

Bohužel opravdu došlo k poničení božích muk vandaly a neznámým řidičem a to roku 2006. Opravy byly provedeny toho samého roku. Od té doby se naštěstí nic podobného nestalo.
Podle tradice stávala boží muka původně o něco výše proti proudu potoka, přibližně u hostince Pod Starou hutí. Při jedné povodni je velká voda odnesla po proudu. Od té doby jsou boží muka na stávajícím místě.

Obrázek uživatele Eillen

Poslepu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30522

Drabble: 

Zpěv ptáků utichá.

Vrbová dívka (vyděšeně): Jindro? Jindřichu! Jsi tu? Prosím, ozvi se!

Jindřich (naštvaně): Co to sakra je? Kdo vypnul světlo? Tohle už přestává být vtipné!

Ticho protrhá žabí kvakot.

Jindřich (klidněji): Musíme se dát do hledání. Třeba až najdeme klíč, tak ta tma zmizí. Salix, opatrně si klekni a začni hledat u kořenů stromů kámen. Jen u kořenů! Mluvilo se o patě modřínu.

Vrbová dívka (zoufale): Ale já nic nevidím.

Jindřich (odhodlaně): Najdi kámen. Zvedni ho. Dotkni se místa pod ním. Když tam klíč nebude, posuň se dál. Ničeho se neboj. My dva to spolu zvládneme. Důvěřuj mi.

Obrázek uživatele Eillen

... se dívá za dívkou ...

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30479

Jdu na první nápad, protože zítra nebude asi moc času...

Drabble: 

Jindřich konečně poznal, kde se nacházeli. Byli u Borečáku. V duchu zaúpěl.
Rada, kterou jim Jan poslal po vlnách rybníka, jim byla k ničemu. Jako to, že dokázal poznat modřín ještě než nastoupil do první třídy na Jižňáku.

"Skvělé. Hledej u kořene modřínu v jediném místě, kde je modřínů háj," pronesl nahlas a měl co dělat, aby z hlavy zapudil melodii známé písně. Moc mu nepomáhala představa, že se modříny otáčí za vrbovou dívkou, jako by ji vítali.

"Co asi bude ten malý bratr skály?" zamyslela se Salix.

"Prostě nějaký kámen," odpověděl Jindřich a doufal, že jich tu nebudou mraky.

Závěrečná poznámka: 

Momentálně se nacházíme zde: http://www.rokycany.cz/assets/Image.ashx?id_org=14069&id_obrazky=51113 Přiznám se, že jsem tam už nebyla dost let (cca 10), tak doufám, že modřínový háj tam stále je...

Další zmínku o Jižňáku jsem si nemohla vzhledem k tématu odpustit. Jedná se o základní školu, dříve jmenovanou Jižní předměstí, kde jsem strávila devět let svého života a na kterou nedám dopustit!

A kdyby náhodou někdo netušil, tak jde o tuto píseň: https://www.youtube.com/watch?v=DbGwH5ZVYSU

Obrázek uživatele Eillen

Třetí klíč

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30350

Drabble: 

Jindřich vyplaval na hladinu. Netušil kde je. Věděl ale, že nesmí panikařit. Rychle doplaval k nejbližšímu břehu, kde už na něj čekala Salix. Veškerá zranění, která jí zvířata způsobila, byla pryč.

U paty modřínu zdvihni malého bratra skály, nesl se vzduchem Janův hlas. Jan však nikde nebyl.

Salix se rozplakala. Jindřich ji objal. Chtěl ji utěšit, ale byl v šoku, že ze sebe nedostal ani slovo.

„Mám klíč,“ fňukla vrbová dívka. Jindřich jej od ní převzal a přidal k ostatním.
Třetinu cesty měl za sebou. Ale za jakou cenu? Přesto že trpěl ztrátou Jana, byl rád, že je Salix zdravá.

Obrázek uživatele Eillen

U studánky

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30231

Drabble: 

Zastavili u studánky kousek pod vrcholem a začali Salix omývat vodou.

„Nevím, kdo vymyslel tohle putování za klíči, ale ještě že tu není,“ zavrčel Jindřich.

„Také upřednostňuji, když mohu jednat s dotyčným osobně. Ale město asi nemá lidskou tvář,“ pokrčil rameny Jan.

„Studánka. Dno,“ zašeptala Salix. Jan se otočil. Všiml si klíče na jejím dně. Vypadalo to jednoduše, jen pro něj sáhnout. Přesto se bál.

„Odteď to bude podle našich pravidel,“ prohlásil Jindřich. „Klíč bereme všichni nebo nikdo.“

Jan vděčně kývl. Vložili ruku do vody. Najednou se zdálo, že je něco táhne ke dnu.
Jindřich měl pocit, že se topí.

Závěrečná poznámka: 

Studánka u které se nacházejí je tato: http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/studanka-pramen-krasy-u...
V reálu není moc hluboká, jak je vidět, tak ani široká. Přesto dokázala Jindřicha, Jana a vrbovou dívku vtáhnout do sebe...

Obrázek uživatele Eillen

Mrholení

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30107

Drabble: 

Při stoupání do vrchu se musel Jan s Jindřichem střídat v nesení vrbové dívky častěji. Kopec sice nebyl prudký, ale to vynahrazoval ve své délce.

Jindřich byl zpocený a tak uvítal, když začalo mrholit. Zaklonil hlavou, zavřel oči, nechal deštík dopadat na svoji tvář, zaposlouchán do zvuku kapek narážejících na listy stromů. Lehké bubnování ho vrátilo do dětství. Do doby, kdy mu dědeček vyprávěl, že to matka příroda hraje zvířatům na listové bubínky, aby je potěšila.

„Jindřichu, podívej!“ vyrušil ho Jan. Jindřich se otočil a překvapeně zamrkal. V místech, kde kapky dopadaly na Salix, se kúra jejího těla začínala hojit.

Závěrečná poznámka: 

Nakonec to snad není tak hrozné. První nápad byl, že Jindřich už začíná bláznit (nebo spíš mu začne hrabat) a cestou si zpívá Tluče bubeníček...

Obrázek uživatele Eillen

Strach z neznámého

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/29863

Drabble: 

Jindřich s vrbovou dívkou v náručí pospíchal k poslednímu vrchu.
Jan jej neochotně následoval.

Měl strach.
Nepřiznal to nahlas, ale ten vrch ho od mala děsil a nikdy k němu nešel. Možná za to mohl ten název - Kotel. Vyvolával v něm představu pekla.

Jan toužil utéct a předstírat, že nikdy nevstoupil do skrytého města a cesta za klíči byla jen sen.
Jenže nemohl. Ne po tom, čím si prošla Salix.

A tak se zhluboka nadechl, zrychlil krok, došel Jindřicha a opatrně od něj převzal vrbovou dívku. S jejím tělem v náručí našel odvahu postavit se strachu a probádat neznámé území.

Stránky

-A A +A