Autorův výběr 2016

Obrázek uživatele Amy

Kde nestačí ocel, pomůže násilí

Úvodní poznámka: 

Přiznám se, že zbožňuji většinu svých drabblat, takže vybrat jen jedno bylo velice těžké. Nakonec jsem se rozhodla pro jedno z odlehčenějších, které jsem letos napsala. Navíc mám podezření, že napoprvé ne všichni pobrali tu narážku. Tak schválně - pohledný vysoký svalnatý blonďák... kdo by to jen mohl být? :-)

A jestli jste neviděli seriál Dr. Horrible's Sing-Along Blog, okamžitě to napravte. Vážně. Nežertuji. Geniální věc, jakých se rodí jen málo.

Drabble: 

Doktor Horrible se nudil. Šíleně. Když jste největší superpadouch pod sluncem, život vás za chvíli přestane bavit.

Proto ve skrytu duše zajásal, když se na scéně objevil nový superhrdina. Doktor se zrovna chystal vloupat do mrakodrapu v New Yorku zdobeném velkým "A". Do cesty se mu ale postavil vysoký svalnatý pohledný blonďák.

“Střez se, Doktore Horrible! Jsem Steel Man a přišel jsem tě rozdrtit!”

“Steel Man? To jako fakt, chlape?”

Blonďákovi na tvářích vykvetl ruměnec. Bylo to svým způsobem roztomilé. Zkoumavě pohlédl na svůj ocelový oblek. Pokrčil rameny a rozpačitě se pousmál.

“Co na to říct… železo už bylo zabrané.”

Obrázek uživatele Azereth

Možná

Úvodní poznámka: 

Pozdě, ale přece. :) Tohle jsem vybrala nevím proč, snad kvůli tomu konci.
(Na téma: Pláčí námořníci rum?)

Drabble: 

Na nábřeží toho dne seděl námořník. Byl zády opřený o lampu pouličního osvětlení a po tvářích mu stékaly slzy.
Někdy máte svíravý pocit zeptat se, co se stalo.
V ruce svíral poloprázdnou láhev rumu a rozmazaným zrakem bloumal po vodní hladině.
Na některé věci vás možná nenapadají správné otázky.
Na levém rameni měl vytetovaného mořského hada s kotvou a předloktí měl rozdrásané do krve.
Jindy vám zase dochází slova.
"Mamí, pláčou námořníci rum?"
Občas je dobré mlčet a jít dál?
Muž prstem setřel slzu a olízl jí. Pobaveně zavrtěl hlavou a konečně se usmál.
Někdy je lepší nechat mluvit jiné.

Obrázek uživatele Scully

Het Gekkenhuis

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem nevěděla co, ale Vincentovská drabblata mám stejně vždycky asi nejraději.

Na téma "Záblesk".

Gekkenhuis znamená blázinec.

Drabble: 

Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

Obrázek uživatele Saphira

Objevení nebe

Úvodní poznámka: 

Protože co je krásnějšího než noční obloha s výhledem do nejhlubších koutů vesmíru?

Na téma "Svázané ruce".
Název odkazuje na román Harryho Mulische Objevení nebe, který je v současnosti považován za nejlepší román nizozemské literatury (i když oficiálně má prvenství asi pořád Multatuli).

Drabble: 

Vidíš nebe a na něm hvězdy. Nekonečný prostor sahající až tam, kam nedosáhne tvoje představivost. Bledá světýlka, která se mihotají v atmosféře. Nekonečně možností. Nekonečný život. Hledíš na minulost, protože hvězdy zářící na obloze už miliony let neexistují.
Přemítáš nad tím, že tam venku někdo je. Že možná stejně jako ty hledí na noční oblohu a pátrá očima po světle, které taky ochraňuje živé bytosti. Oba máte svázané ruce, protože vám nezbývá, než fascinovaně hledět do temnoty a přát si, že jednou nastane den, kdy se podíváte vzájemně do očí.
Vidíš nebe a je za tím celá existence našeho života.

Obrázek uživatele tif.eret

Obrázky

Úvodní poznámka: 

Po dlouhých úvahách jsem nakonec vybrala drabble, které mi dalo nejvíc práce a původně mělo dopadnout úplně jinak.
Téma: Pastelky

Drabble: 

Moje děti sedí za stolem a kreslí pastelkami obrázky. Nakreslíme ti kočičku, mami. Kreslily opravdu dlouho a důkladně. Želvovinovou kočku a modrého kocoura. Červená, černá a modrá pastelka byly znatelně kratší než ostatní v krabičce.
Při pohledu na obrázky náhle zatoužím po opravdové kočce. Kde ji vzít? Cestou z práce promýšlím možnosti. Nejlépe bude zajít do útulku. Hned při vstupu do bytu depozita, jehož adresu jsem našla na internetu, se ke mně ženou dvě kočky. Překvapeně na ně hledím. Modrý kocour a želvovinová kočka!
Doma horečnatě hledám obrázky dětí. Nejsou k nalezení. Zato v krabičce… Všechny pastelky jsou stejně dlouhé.

Závěrečná poznámka: 

Původní poznámky:

1)Želvovinová kočka (tortie) má srst složenou z černých a rezavých chlupů.
2)Nemám děti a moje kočky mají jiné barvy :-)

Obrázek uživatele Aziz

Nikdo mi neškodí víc

Úvodní poznámka: 

Námořníci pro mě byli snad nejtěžší téma, i potom co jsem přišla na to, co bych mohla napsat, a chvíli jsem se bála, jestli projde. Nakonec se mi ale líbili nejvíc.

Drabble: 

Vrznutí dveří, nejisté přešlápnutí. “Jene?” Tak vzdálené rozbouřeným vlnám koncilu.
“Chtěl jsem se ti vyzpovídat,” špitl Jan. Příboj emocí.
“Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo,” přiznal Štěpán. Přesto za ten proud, který je oba strhává, každého jinam, může jen on.
Mlčeli.
Pak Jan znova promluvil: “Štěpáne, omlouvám se, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, že jsem tě zval Vymýšlečem. Můžeš mi odpustit?”

Štěpán nevěděl, kdo z nich se rozplakal první, ale když se objali, bylo to jedno.
Štěpán se topil v záplavě slov. Nedokázal říct jediné.
Každý sám, mezi divokými vlnami.

Slzy druhého je oba pálí víc než ty vlastní.

Závěrečná poznámka: 

Původní poznámka:
Téma je tam docela volně, tak snad je vidět.

Koho by to zajímalo >>> klik.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pastelky

Úvodní poznámka: 

Na téma "Pastelky", z lásky k barvám :)

Drabble: 

Pastelky
Žluté, oranžové, zelené

Pastelky
V papírovém pouzdru balené

Pastelky
Všech barev dokonalé spektrum září

Pastelky
Malovat kouzla s nimi se daří

Když jeden přijde vyčerpaný, plné srdce úzkosti
po papíru a barvách sáhne, začne kreslit ve zlosti

Jako kouzlem srdce svou tíhu ztrácí
a kouzelník zpět ke svému srdci se vrací

Vlákna bíleho papíru sytou barvu přijímají
Zjišťuje, že každý umí kouzlit
Na své dílo šťastné oči šťastně se dívají
Už ví co dělat, až zas bude v srdci blouznit

Pastelky
Zářivé, klidné i ohnivé

Pastelky
S těmi hned všechno obživne

Pastelky
Světlé i tmavé, barevné, nádherné

Pastelky
Kouzelné

Závěrečná poznámka: 

Barvy léčí

Obrázek uživatele Martian

Bajza jako Bajza

Úvodní poznámka: 

Vybráno, protože je takové doopravdy poláčkovské…

Drabble: 

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.

Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.

Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.

***
Obrázek uživatele Regi

Už přeci není malej

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle drabble? Protože děťátka, co se "moudře" vydávají na cestu do velkého života, mě dojímají. A nejspíš nebudu sama.

Drabble: 

Dobrácky vyhlížející chlapec rozvážně balil do obrovského kufru pečlivě vyžehlené a poskládané oblečení, které mu postupně podával jeho otec. Na stole se vršila hromada dalších věcí. Učebnice, rolička pergamenů, svazek brků, inkoust, kotlík, spousta plátěných pytlíčků, ale hlavně jedno malé úzké pouzdro s emblémem Olivanderova obchodu s hůlkami. Konečně bylo všechno uloženo a hoch se chystal zaklapnout víko.
„Rubíku, nevezmeš si taky svýho Aragoga?“ Drobný mužík držel velikého plyšového pavouka s korálkovýma očima.
Chlapec vzal hračku rozpačitě do rukou, ale pak ji otci velice jemně, přesto rozhodně vrátil.
„Ne, táto. Dyť jedu do Bradavic. Na todle už sem přeci starej.“

Obrázek uživatele Bilkis

Sedmero zámků

Úvodní poznámka: 

Sepsáno na téma Sedm kulí.

Do výběru dávám tohle drabble, protože se mi z těch seriálových drabble asi nejvíc líbí. Je v něm myslím akce, boj i poetika. A je to ukázka vodnické magie, jak jsem si ji vymyslela.

Letos se mi psalo tak dobře, že mám problémy si vybrat. Témata byla skvělá, bezvadně mi hrála do noty, příběh z nich vyplynul tak nějak sám... Prostě skvělý ročník! Díky!

Drabble: 

Voda ho svírala, škrtila... Ponořil se pod hladinu, ale neodvážil se nadechnout. Zalknul by se, to věděl jistě. Vodnické smysly odhalily sedmero zámků spletených z rusalčí magie.
Zašátral v kapse a vytáhl perličku. Byla maličká, úplně obyčejná. Rozdrtil ji v prstech, jemný prach voda okamžitě spolkla. Druhá, třetí a čtvrtá, každá větší než ta předchozí, skončily stejně.
Pátá perla se mu svými úlomky zaryla do prstů. Krev vodu rozbouřila.
Šestou perlu rozdrtil druhou rukou.
Sedmá, velká jako hlemýždí ulita, se rozpadla na poloviny a zapadla do bahna.
A konečně magie jeho oběť přijala. Zámky povolily a on se zhluboka nadechl.

Obrázek uživatele Eillen

Tajemná kulička

Úvodní poznámka: 

Letos jsem nad svým výběrem neváhala ani vteřinu.
Jakmile jsem dopsala drabble na poslední téma, začala jsem přemýšlet nad dalším ročníkem. Letos mě totiž nejvíc zaujal příběh na pokračování od Bilkis a litovala jsem, že jsem něco takového sama nezkusila. Nažhavila jsem tedy telefon a hned jsme se spolu daly do dlouhého dopisování. A najednou, v záplavě smsek, na mě vyskočil nápad na Tajemná města. Tedy, původně jen na Město moře a železa (kdy za název opět vděčím Bilkis). A protože Bilkis je parťák do nepohody a šílenost nám není cizí, vzala si za cíl sepsat příběh o Městu stříbra a kříže.

Jedná se tedy o první díl příběhu na pokračování a další by se neměl objevit dřív, než s prvním tématem roku 2017.

Napsáno jako nesoutěžní kousek na téma č. 30 - A teď spát

Drabble: 

Vše začalo nevinně. Byl podvečer a on se vracel zpátky do svého rodného domku, který stál nedaleko potoka. Před dveřmi si všiml kuličky. V okolí města se jich nacházelo nespočet. Netušil proč se rozhodl si zrovna tuto vzít domů.

Vešel do svého pokoje. Odložil kuličku na stolek a šel se najíst.

Když večer ulehal do postele, čekala jej poslední klidná noc.
Kdyby to jen tušil.

Naposledy se podíval na kuličku.
Sfoukl svíci a lehce vklouzl do říše snů.

Kulička na stole pukla, rozpadla se na dvě části a odkryla své tajemství. Spolu s mrtvým tvorem unikla do tmy prazvláštní záře.

Závěrečná poznámka: 

PS: Možná, že původní plán byl pokračovat až v příštím roce. Ale stal se malý zázrak. Po pěti letech (a možná snad i delší době) jsem dokázala sednout k psaní a napsat víc, než sto slov. Momentálně je příběh na dvou tisíci slovech a to ještě ani nezačal.

Obrázek uživatele Aries

Liška v kurníku

Úvodní poznámka: 

Tak asi tohle. Protože to není součást ani jednoho seriálu, takže tady je Evžen v pohodě.
Bylo to na téma Nejsme na to už moc staří?

Drabble: 

Evžen se za večerního šera vracel polní cestou do vesnice. Jeho pozornost upoutal podezřelý ruch na dvorku.
Dřevěný kurník se otřásal rozčileným kdákotem a pes se mohl vzteky pominout. Dírou v plotě se snažila prodrat liška s ukradenou slepicí v tlamě.
Rozzuřený hospodář vyběhl s puškou: „Tentokrát tě dostanu!“
Evžen se neudržel. Zlomyslně se ušklíbl, zkřížil prsty a jakoby v překvapeném gestu mávl rukou. Nečekaně prudký vítr zvedl oblak prachu a pes vyděšeně zalezl do boudy.
Než si hospodář protřel oči, liška byla ta tam.
„Krucinál!“
„To byla ale smůla.“ Evžen s nevinným úsměvem pokrčil rameny a klidil se pryč.

Obrázek uživatele Terda

Útočiště

Úvodní poznámka: 

Drabble psané na téma č. 21 Fascinován zpět ve své kleci
Váhala jsem zda do autorského výběru zařadit tohle nebo Dopisy, ke kterým mám možná ještě o něco osobnější vztah, protože se do nich promítly všechny ty strachy, které provází rostoucí zodpovědnost.
Nakonec jsem se ale rozhodla pro Útočiště. K jeho vzniku vedla myšlenka, že život kapitána musel být svým způsobem strašně osamělý. Pozice prakticky neomezeného pána a vládce říše, která od přídi k zádi měřila pouhých třicet metrů a měla kolem sto dvaceti duší, nemohla být snadná v žádném ohledu. V jedné knížce jsem kdysi dávno četla myšlenku, že kapitánova kajuta byla svým způsobem takovým vězením. To byl vlastně první záblesk, který se mi s tématem spojil. Ovšem jako spolubydlící hnedle několika zvířecích doprovodných jednotek vím, že klec nemusí být jen vězením v tom negativním slova smyslu. Pro Malý zvíře je přepravka bezpečným útočištěm, když je mu zle. Pro Papouchovou je klec jejím hradem. A každý máme někdy chvíle, kdy chceme zalézt někam, kde nás nikdo nebude rušit. Někam, kde si budeme moci odpočinout a zapomenout na všechny větší či menší starosti.

Chtěla bych vytvořit také alespoň jeden výběr deseti nej... Pokud se mi podaří nějaký smysluplný sestavit. Nestíhala jsem číst, tolik kolik bych si přála. Posledních několik témat mi už vysloveně splývá a zvládala jsem už jen rozházet nějaké kachny a komentíky už jen sem tam. Ale snad Glorie dá. :)

Drabble: 

Betsy se zvolna vzdalovala od nešťastného břehu. Na konci první psí hlídky Frances na zádi vystřídal Sullivan. Odebrala se do své kajuty. Po pětatřiceti hodinách bez odpočinku se zoufale potřebovala vyspat. Alespoň pár hodin oddechu. Ale mysl zvířená překotným ústupem se spánku bránila.

Posadila se za stůl. Poznámky psané tu Sullivanovou vypsanou rukou, tu Miltonovým krasopisem nebo Hardyho muřími nožkami potřebovaly utřídit. Zakreslit opravy do map. Nechala si přinést čaj. Pustila se do čtení. Trasa kutru získávala tvar. Paprsky zapadajícího slunce se odrážely ve skle. Oslňovaly nevyspalé oči. Z hrnku se kouřilo. Vůně čaje hladila unavené skráně. Hlava jí klesla.

-A A +A