DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Obrázek uživatele cptdrake

Úplněk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem, kteří musí bezmocně přihlížet tomu, jak ztrácejí své nejbližší...

Drabble: 

Vzpomínám na první setkání,
byl úplněk a venku jarní chlad.
Já na lavičce s Tebou cítil nutkání
Tě bez ustání navěky už objímat.

Zdála ses mi tak hrozně malá,
jak ptáče právě z hnízda vypadlé.
Netušil jsem, že malou Tě jen dělá
nemoc, co bere dobré a nechává jen zlé.

Začala ses mi až moc rychle ztrácet,
Vždy na krátkou chvíli se mi uleví,
když další noc slyším Tě se vracet,
prosím, ať dnes smrt se ještě nezjeví.

Další úplněk se moc rychle blíží,
tuším, že je asi poslední,
který na nás dva pospolu shlíží,
naposled vydechneš, než se rozední.

Obrázek uživatele Erys

Na první pohled

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Pardon, už zase nečtu, teď asi ani neodpovídám na komentáře, ale už zase taky věřím, že to někdy v dohledné době napravím.)

Drabble: 

Pohled do dálky se změnil, zúžil, zaostřil.
Zdálo se, že je tam. Ano, ano, vypadalo to tak.
Původní pohled z dálky přešel v pohledy z blízka.
Ten krásný tvar, ty ladné křivky. Ta nádherná čepička.
Vše slibovalo, že to není jen prázdná skořápka, jen vyschlý obal.
A ta hra barev, ten základní tón i ty odlesky, ten úžasný kontrast s čepičkou.
Pohledy z blízka nenápadně přešly v první, nesmělý dotek.
Ta hladkost, ta radost dotýkat se.
K zulíbání. K sežrání.
Úžasný, nádherný žalud. Kryserku zaplavila obrovská radost. Těžko říct, co přinese budoucnost, ale určitě si do ní vezme tenhle žalud.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Witch

Šance

Úvodní poznámka: 

Tentokrát mi to přišlo trochu těžší, ale nakonec jsem něco navazujícího na Vyjednavače (http://sosaci.net/node/25643) vypotila. :D

Drabble: 

Mohutný Gal se kolébá skrz vesnici v marné snaze uniknout přesvědčování svého kamaráda…
„No tak, Obelixi, dej mu aspoň šanci! To sis nevšiml, jak byl ten Říman smutný?“ hraje na city Asterix.
„Nedělej si ze mě legraci!“
„Bylo to sice nečekané, ale nemůžeš vždycky dát na první dojem,“ malému Galovi při řeči cukají koutky.
„A co mám podle tebe dělat? Vyrobit mu menhir jako dárek na usmířenou?“ bručí Obelix.
„No, to raději ne… Nejspíš by ho připlácnul do země…“ usoudí Asterix, dusící se smíchy. „Jen mu dej možnost, aby se vyjádřil. Nikdy nevíš, co z toho prvního setkání může být…“

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Třikrát denně prášek cukru

Drabble: 

„…a všimli jsme si toho až po třech cyklech“ vedoucí geolog nervózně přešlapuje.

„Tak vy říkáte, že materiál se v průběhu směny sám doplňuje a přeskupuje?“ zástupce pro kontakt poskakuje a mává rukama „…a v jeho struktuře jsou vidět vzory!“ hlas mu přeskakuje. Jasný pokus rozumné entity o kontakt, na který čeká.

„Pokračujte v činnosti a vyšlete signál PD2 na základnu. Tým pro speciální operace dorazí v nejkratším možném čase!“

„Tomáši, co to děláš?“ babička nasadila přísný výraz. „Zase jsi tu rozsypal cukr a kreslíš do něj? Podívej těch mravenců!“ Tomášek pomalu couvá. „Vezmeme na ně sprejík, jinak tě poštípají!“

Obrázek uživatele Hippopotamie

Jak sbalit obyčejnou holku. Návod pro bohy

Drabble: 

Sroloval příručku. Ne, to nejde. Má nějakou důstojnost. Tolik ty cizí bohy kritizoval, a teď by se měl chovat jako oni? I když přiznával, že na některých radách ( „Ani za nic se jí neukazujte ve své pravé podobě!“) něco bude.
Jako býk? Nepřípustné. Není přece zlaté tele.
Co déšť? To není špatný nápad, „rosu dejte nebesa …“, ale je to takové neosobní.
Vzít na sebe podobu Josefa rovnou zavrhl jako nedůstojný podfuk.
Labuť? Možná něco menšího … jasně, řekne Duchovi, ale to celý problém se seznámením neřeší.
Musí to zařídit nějak decentně.
„Zavolejte Petronela! Ten zase spí. Aha. Dobře. Tak zavolejte Gabriela …“

Závěrečná poznámka: 

Citát "rosu dejte nebesa" je z Izajáše.

Náhodné setkání

Fandom: 
Drabble: 

Stál u výlohy, prohlížel poutavou výzdobu. Najednou spatřil v odraze nádhernou blondýnu v minišatech. Automaticky se otočil. Vyzařovalo z ní tolik elegance. Takovou dosud neviděl. Vydal se za ní. Krok za krokem ji následoval. Došla ke dveřím, na zem jí upadly klíče. Džentlmensky se sehnul. Oči se střetly, byl okouzlen nevinným úsměvem a zelenýma očima. Stydlivě ho prohlížela.
„Děkuju.“ špitla.
„Jste krásná! Smím Vás pozvat na skleničku?“ vyhrkl.
„No, ...“ zaváhala, líbil se jí.
„Ráda.“
.....
Když si odskočila na toaletu, napsal zprávu:
„První kontakt v pořádku.“
„Dobře. Zabijte ji, agente.“ přečetl odpověď.
.....
Je krásná, pomyslel si, a vzal ji za ruku.

Obrázek uživatele Teresa

Odpověď na zprávu z Areciba

Fandom: 
Drabble: 

S Jackem jsme po kině vyjeli za město, na naše oblíbené místo pod obrovským dubem. Nádhernější výhled do rozsvíceného údolí jsem nikdy nikde neviděla. Vytáhneme deku, lehnu si mu na hruď a pozorujeme perseidy. Je to naše nejlepší stereotypní činnost za ty roky, co jsme spolu. Vždycky jsem chtěla být astronautem. Při pozorování noční oblohy se ponořuju do svých nerealizovatelných snů. Najednou se nad námi objeví družice, oči se mi na ní upnou. Po pár vteřinách se začne světlo přibližovat a zvětšovat. Zamrkám a drknu do spáče pode mnou. Oba s otevřenou pusou koukáme na neidentifikovatelný objekt před námi. "Nazdárek!"

Obrázek uživatele Arenga

Dojez to!

Drabble: 

Jsou jídla, která člověk prostě nejí.
Učitelky to věděly, proto mělo mít každé dítě před školou v přírodě od rodičů napsáno, jaké pokrmy nemá rádo. Pokud se během pobytu objeví některý z nich na stole, budou vědět, že nimrání se v talíři není žádný rozmar, a dovolí porci odnést.
Gustův seznam obsahoval pět položek: krupicovou kaši, ovesnou kaši, žemlovku, křenovou omáčku a ledvinky (ty jedl, ale jen od babičky).
S rýžovým nákypem se ovšem nikdy nesetkal, protože maminka ani babičky ho nedělaly.
První kontakt byl šok. Lepivá rýže, rozblácené ovoce. Málem vrhnul. Odnést ho však nesměl.
Nebyl totiž na seznamu.

Závěrečná poznámka: 

Možná už od té doby Gusta ví, že do jídla se děti nutit nemají... (http://www.sosaci.net/node/24631).

Obrázek uživatele gleti

Rodinu si nevybereš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na „Za soumraku“ http://sosaci.net/node/25133

Drabble: 

Nebýt těch dvou pitomců, dnešní den by patřil k nejkrásnějším. Díky Arthurovi.

„Mé rodině nadávají do krvezrádců. Chtěl bych ti ukázat, proč se k mudlům chováme stejně jako ke kouzelníkům,“ řekl a vzal ji do kina.

Obdivovala, s jakou sebejistotou se orientoval v nekouzelnickém prostředí. Při placení lístků vůbec nezaváhal a bravurně vybral nejlepší místa v sále. Zakoupil i občerstvení. To ji však nenadchlo, pití přeslazené, zrníčka popcornu zalézala mezi zuby. Ale film, film byl úžasný. Romeo a Julie. Pro seznámení s mudlovskou kulturou nemohl zvolit lépe.

Opravdu nezapomenutelný den. Jen kdyby ho její méně inteligentní bratři nezničili zombie pseudoapokalypsou.

Závěrečná poznámka: 

Většina čistokrevných kouzelníků tvrdí o kouzelnících, kteří považují mudly – nekouzelníky za rovnocenné kouzelníkům, za krvezrádce.

Obrázek uživatele Eillen

Sestra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

pro Bilkis!

Drabble: 

První kontakt byl virtuální a nesmělý.
Mail s dotazem, zda bych byla ochotná betovat její povídku.

První reálný kontakt byl vtipný.
Netušily jsme, jak vypadáme, tak jsme se dohodly na poznávacím znamení. Já měla mít pruhované podkolenky. Ona pončo. Nikdy nezapomenu na ten pohled, jak se kouká lidem po nohách.

I kdybych se sebevíc snažila, ten první mail už nikdy nedohledám. Ale moc dobře vím, že za jedenáct dní to bude přesně devět let, co jsem měla možnost setkat se s úžasnou kamarádkou.

Delší dobu pro mě není pouhou kamarádkou.
I když jsme jiné krve, navždy pro mě bude sestrou!

Závěrečná poznámka: 

Mám dneska nějakou nostalgickou náladu...

Obrázek uživatele ReiNatus

Standardizovaný postup aneb Škodná

Drabble: 

Cizinec úhledně cupitá nádvořím, aktovku pod paží, pleš háže rozverná prasátka.
V královské pracovně zahájí vtipem:
"A je tu zas.. ehm... daní čas."
ReiNatus zavrtí hlavou.
"Daně jsme už letos vybrali. Do konce roku je pokoj."
"Tohle je... ehm... daň nadkrálovskému syndikátu. Tedy nám."
Stolem plachtí nenápadná vizitka.
"Nikdy jsem o vás neslyšel," odpoví ReiNatus.
"Jsme čerstvá instituce. Momentálně implementujeme zbrusu nové standardizované postupy. Máme razítka. A brožury."
"To je krásné."
"Viďte?"
"Ano. Zrovna včera velitel královské armády tesknil, že máme zbrusu novou standardizovanou věznici, která zeje prázdnotou. Uděláte mu nesmírnou radost."
Očka pod pleší divoce mrkají.
"Ale... ale..."
"Stráže!!!"

Závěrečná poznámka: 

Poslední dobou mám čím dál větší peklo vymýšlet názvy kronikářských zápisů. Ale tenle šel sám.

Obrázek uživatele Esti Vera

O nenávisti (18)

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

První kontakt se smrtí člověka vždycky vyděsí. Je to něco neznámého a příliš tajuplného. Ale později, když je duši dopřáno dost času, tak se se svým koncem smíří. Ví, že bez konce nemůže být nový začátek a bez smíření nový klid.
Ale králův syn, malý, čerstvě narozený chlapeček, dost času neměl. A jeho malá, zlem nepoznamenaná duše se stala obětí příšerného zločinu.

Nenávist, ten nejhorší protivník ze všech, opět působila zkázu. Mladé královně to nikdo nedokázal rozmluvit. Nenávist zaslepovala a rozum, soucit i láska na ni byly krátké.

Nenávist je mocná zbraň a čarodějka, která dřív nebo později porazí každého.

Obrázek uživatele Martian

Všechno je jednou poprvé

Fandom: 
Drabble: 

„Grangerová?“ Malfoyův hlas zněl krajně nejistě. „Můžeš mi vysvětlit, co tady vlastně děláme?“

„Terénní sběr dat. Souhlasils, pokud vím.“

„To jsem ale netušil, že první, co po přemístění uvidím, bude dvacet parodií na tvůj vlastní vzhled, které se nás pokusí veřejně znásilnit.“

„Nebuď teatrální. Chtěly jenom podpis.“

„Po tobě. Mně jedna málem servala tričko! Pak se přes nás přehnalo stádo Lasičáků, Snapeů a nakonec asi tři stovky obrýlených individuí s jizvou. Jsou všichni ti lidi blázni nebo co?“

Nepatrně pokrčila rameny. „Možná tak trochu. Ale, víš, tohle jsou naši fanoušci.“

„Merline, pomoc!“

Hermiona se rozesmála. „Vítej na Potter conu, Malfoyi!“

***
Obrázek uživatele Bídák

Cizinka

Drabble: 

Když přišla poprvé, tvářila se nesměle a neodvážila se mu podívat do očí.
Teď byla voprsklá - jako by jí to tu patřilo.

Když ho žádala, jestli by mohla psát příběhy z jeho lokálu, nečekal že by jí to vydrželo.
Ale ona je psala dlouhé tři roky.

Když se začátkem letošního března znovu objevila, vypadala unaveně. Slibovala, že i tak bude psát o jeho hostinci.
Rozhodl se jí to zatrhnout.

"Proč?" ptala se zoufale. Bídák jí věnoval jeden ze vzácných úsměvů.

"Letos budeš ty čtenář a já spisovatel," odpověděl.
Před čtyřmi lety by se takové myšlence vysmál.
Teď ale byli přátelé.

Závěrečná poznámka: 

Tohle jste asi nečekali, co?
No, já taky ne. Ale nedala mi pokoj, dokud jsem to nenapsal. Jak říkám, je fakt voprsklá.

Obrázek uživatele Dia

Vílí iluze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volné pokračování drabbllete z minulého roku Ručí hrací skříňky pro život.

Drabble: 

Víla s přenosným prstovým parketem,
tehdy zpívala Sluneční hrob
a já byla fascinována.

Má múza.

Ne má.

Ničí.

Iluze ničí.

Vrátím se a chtěl bych rád
být s tebou, zavzpomínat,
mám tu teď ale zprávu zlou.

„Nemám kamarády,” rozbila moje zrcadlo iluzí.
„Mám vás ráda, ale nejsme přátelé, jste mi fuk.
Nemám nikoho.”

Nikoho.

Střep iluze.

....

Pak uvedla do snu,
když zpívala Kočky.

Když ptáci řvou,
není to bolestí.
Když holky lžou,
mrazí je v zápěstí.

„Můžeme jít spolu,” říkala.
„Už se těším,

mám tě ráda.”

....

Naposled má víla,
vzala svůj přenosnej prstovej parket
a zpívala

Where is my mind?

Závěrečná poznámka: 

ale stejně jí mám ráda.

Obrázek uživatele Rostova

Zahradnice

Fandom: 
Drabble: 

Dívka obcházela skleník jako šelma, která čeká, až její kořist sleze z úkrytu na stromě. Mohla si pouze představovat, jaké divy se za neprůhledným sklem a zamčenými dveřmi skrývají. Pak si ale všimla, že je jedna z tabulek špatně opískovaná. V záplavě zeleně se skvělo něco růžového.
„Dino! Co jsem ti říkal?“ ozval se za ní ostrý hlas.
„Ale strýčku…“
Filip byl neoblomný. „Tady nemáš co dělat. Možná až budeš starší.“
Teď se to ještě nehodí. Jak by to asi vypadalo, kdyby jediná následnice trůnu zmizela jenom měsíc po svých rodičích?
Dina věděla, že prohrála. Nazítří už skleník hlídaly stráže.

Obrázek uživatele Amy

Výročí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obvykle si fandomy k zadání témat losuji, ale dneska jsem udělala výjimku. Když je téma První kontakt, rozhodně nemůžu nepsat na Star Trek! :-)

Drabble: 

“Měli bychom to oslavit,” poznamenal Jim.

Spock povytáhl obočí. Hráli zrovna šachy, ale Jim působil neobvykle nesoustředeně. “Mohu se zeptat, co máte na mysli, kapitáne?”

“Říkej mi Jime. Přemýšlel jsem… dneska je výročí prvního kontaktu lidí a Vulkánců.”

“Opravdu?” poznamenal Spock. “Nebyl jsem si toho vědom.”

“Tak jsem si říkal,” pokračoval odhodlaně Jim, “že by bylo dobré prohloubit vztahy mezi našimi druhy. Navázat hlubší kontakt.”

“Co přesně máte na…?”

Spock tu větu nikdy nedořekl. Jim ho uchopil za ruku a jeho prsty přejely po Spockových v dokonalé nápodobě vulkánského polibku.

“Co si o tom myslíš?” prohlásil Jim s ďábelským úsměvem.

Přešlapy s dobrým koncem

Fandom: 
Drabble: 

Obraz první: Kapitánka Bradshawová poskakuje nedůstojně na jedné noze a nadává, Ascobolus vedle se tváří provinile. Přibíhá Calder.

"Ach, ty příšero mizerná; nemůžeš koukat, kam šlapeš?"
"Ascobole!"
"Co já?"
"Co jsi zase provedl?"
"Zase?"
"Jste v pořádku, kapitánko?"
"Kéž bych mohla říct, že ano; jsem si jistá, že mám nohu o pěkný kus placatější než před pár minutami."
Calder není idiot, pozná slunko, když mu zasvítí přímo do obličeje.
"Strašně mě to mrzí, kapitánko. Můžu vám tu nepříjemnost nějak vynahradit? Třeba sklenkou vína?"

Obraz druhý: Calder táhne Ascobolovi ovci jako důkaz vděku za sjednanou schůzku. I když to bylo omylem.

Obrázek uživatele Wolviecat

Ona

Drabble: 

Nezačalo to zrovna romanticky: Ona se mu pokusila prokousnout krk a on ji praštil baseballovou pálkou. Trvalo pár hodin, než se vysvětlilo, že si navzájem nechtějí ublížit.

(Nejdřív ani nebyla ona. Ale ten zvuk a pocit se jí líbil. Vybrala si.)

Nejdřív byli jen spojenci – potřebovala průvodce.
Každý týden žádala své velitele o víc času.
Nejdřív, aby mohla svůj úkol dokončit.
Potom, aby mohla zůstat s ním. Jen jim to neříkala nahlas.
Nakonec, když ji volali zpátky, vysílačku zničila.

Jednou by se chtěla vrátit domů. Jen ne sama. Měla teď jeho. Jeho a to malé stvoření, co si ještě nevybralo.

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k tomu, že ani v druhé sérii jsme neviděli ani jedinou Galru ženského pohlaví, začínají vznikat teorie. Jedna z nich je, že Galry mají jen jeden gender (případně pohlaví) a že se pro ně používá mužský rod jen proto, že nám připadají maskulinní.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Bodré podoledne

Fandom: 
Drabble: 

Byl slunný podzimní den, vítr příjemně pofukoval ulicemi, harmonika tiše vyhrávala a úroda vína se vydařila.
"Bohužel patrně i úroda cibule," povzdechl si René, když do dveří vstoupil další špatně přestrojený Brit.
"Žádnou cibuli nekupujeme!" prohlásil rezolutně kavárník. Měl by poslat vzkaz tomu praštěnému policajtovi. Mohl by je třeba zatýkat za neoprávněný podomní prodej.
"Ale podle zesramu..."
Když vytáhl z kapsy malý adresář Nejlepších kontaktních adres pro odbojáře v Nouvionu a okolí, René v duchu bohapustě zaklel. Navenek ale nasadil úsměv a vykročil k falešnému cibuláři s otevřenou náručí.
"Ach, bratránku Jérôme, jak je možné, že jsem tě hned nepoznal!"

Obrázek uživatele Kraken

Kámoš z výtahu

Fandom: 
Drabble: 

Jedu výtahem a vedle mě stojí asi dvacetiletý kluk a náhle se mě zeptá:
"Dáme selfíčko?" Ukáže mi mobil s fotoaparátem.
"Éééééé?!" nevím, co říct.
"Kámoš z výtahu," řekne, ani nevím, jestli to selfíčko udělal, nebo ne.
Další den zase stojím před výtahem, který přijíždí, a v duchu si říkám:
"Máma mi říkala, že bych neměl sám jezdit výtahem, ale nechci jít pěšky, takže počkám, jestli někdo nepřijde."
Tu se objeví můj známý z výtahu. Když nastoupíme, řekne mi, že je Kuba a ať mu nevykám.
"Můžu ti říkat vole?" zeptá se.
"Prosil bych radši ne, já jsem totiž křesťan!"

Obrázek uživatele mamut

Prvňáci

Fandom: 
Drabble: 

"Dobrý den. Jmenuji se... a jsem vaše učitelka odborného výcviku."
Červeň se hrne do tváří, oči nervózně těkají po obličejích nových žáků.
Nádech, výdech.
´Uklidni se´ běží signálka hlavou.

"Budeme se spolu scházet každé úterý a čtvrtek. První dny se budete seznamovat s pracovištěm, nafasujete ochranné pomůcky, probereme bezpečnost..."
Pomalu se začíná uvolňovat. Dál předkládá připravené informace.
"Omluvenky se řídí školním řádem, do 48 hodin. Maximálně dva dny za rok omluví rodiče."
Hotovo. Všechno už ví nebo to slyšeli. Však se mohou kdykoliv zeptat.
"A teď se půjdeme podívat do skleníků."

Je druhého září.
V červnu mi oschlo maturitní vysvědčení

Obrázek uživatele Viktorka

V pustině

Fandom: 
Drabble: 

Je sama. Jak dlouho už? Dny nepočítá.
Jídla má zatím dostatek, nestará se o něj, až dojde, tehdy se může trápit. Zima jí není, ale bojí se, protože nevidí. Nedýchá něco tiše ve tmě? Jen spánek ji vysvobozuje z obav, vždy na chvíli v bezpečí. A pak zase to nepříjemné procitnutí, tma a podivný pocit samoty a přítomnosti zároveň. Náhle zazní zdálky zvláštní šum. Ne šum - hlas. Klidný, vyrovnaný, zpěvavý hlas. Člověk! Není sama! Zašátrá v temnotě, ale její ruce jen máchají do prázdna. Prudce vykopne nohou a zasáhne něčí tělo.
"Au," hekne matka a láskyplně přejede rukou po břiše.

Závěrečná poznámka: 

Možná už o tomhle někdo psal, pakliže ano, omlouvám se, ale nešlo odolat.

Obrázek uživatele Elrond

Probuzení elfů

Fandom: 
Drabble: 

Procitnutí elfové vypadali jako dospělí, ale chovali se spíš jako děti. Objevovali svět kolem, přičemž nebyl větší než na dohled od jezera Cuiviénen, poznávali hvězdy a vymýšleli pro ně jména. Při své touze poznávat vše nové, se stali snadnou kořistí. Teprve poté začali být ostražití a velmi nedůvěřiví.
Oromë se knim snažil mnohokrát přiblížit, ale prchali před ním, skrývali se mezi stromy a v neposlední řadě mu ukázali, že už se naučili vyrobit si luky a oštěpy.
Nakonec se ukázal jako nejlepší prostředník jeho bílý kůň Nahar, se kterým si rozuměli víc než jemu. Snad jako by mluvil jejich řečí.

Obrázek uživatele Kumiko

Smůla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No, nakonec to nevypadá tak, jak bych chtěla, ale těch sto slov je tak málo...

Drabble: 

Vracel se z pole. Unavený, otrávený. Slunce pražilo a před branami se tísnil zástup lidu. Pokoušel se mu vyhnout, ale dav jej strhl. Náhle ho uchopilo několik rukou a shodilo doprostřed mezi odsouzence. Nějaký Říman něco řval, nerozuměl mu. Když mu nandali na ramena těžký dřevěný kříž, začal prudce nadávat. Proč má on, poctivý člověk, pomáhat nějakému zločinci?! Jen biči nad hlavou se podvolil. Když muž před ním klopýtl, prudce zaklel, jak celá tíha kříže zůstala na jeho ramenou. Pak poprvé pohlédl odsouzenému do očí. A náhle cítil, že tento den je nesmírně důležitý. Důležitý pro lidstvo. A pro něj.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Lk 23,26

Vždycky mě fascinoval příběh Šimona z Kyrény. Ta neochota, s jakou pomáhá Ježíši, v protikladu s tím, že si jej dodnes připomínáme. Člověka, který se tam opravdu nachomýtl. A který to musel považovat za svůj nešťastný den...

Snad téma uznáte... Jinak dávat utajený fandom bylo asi zbytečné, ale říkala jsem si, že to aspoň nebude hned tak jasné.

Obrázek uživatele Lee

Kde jsou dva ve jménu mém...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mojí milované babičce

Drabble: 

První návštěva. Ruku svírala v pěst, ale opatrně, aby se tenká oplatka nezlomila.
Když konečně uviděla jeho unavenou tvář, po tváři jí přeběhl úsměv.
Natáhl se přes stůl a její ruce spočinuly v jeho. Na chvíli ztuhl, ale rychle pochopil.
"Ahoj, miláčku," řekl: "jak je doma?"
Zatímco mluvila, sklonil se, aby si zavázal tkaničku. Nepřerušila se ani na vteřinu, pátravé oči udržela na sobě. A vyprávěla dál, dokud se mu hostie rozpouštěla v ústech.
Přišlo jí to náhle k smíchu.
Do vězení vešel nepozorovaně před zraky mnohých Bůh a kde je moc těch, kdo zabíjí tělo, ale duši zabít nemohou?

Závěrečná poznámka: 

Omluv, babi, úpravy, sto slov je sto slov a moje paměť už taky není, co bývala. :)

Obrázek uživatele Tenny

Ach ty priority

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není nic horšího, než vymyslíte téma a pak na vlastní téma nemůžete nic vymyslet. Takže jdu s klasikou. :D

Drabble se odehrává ve výukovém středisku před tím, než se bude cestovat do nové galaxie.

Drabble: 

"Naše senzory ukazují, že galaxie Andromeda je neobydlená, ale je možné, že situace se do té doby změní. Iniciativa proto vypracovala protokol pro první kontakt s případnými mimozemskými rasami, na které můžeme narazit. Dokáže mi někdo říct, co je prioritou?"
"Začít s nimi komunikovat a ujistit je o našich mírumilovných úmyslech."
"Správně. Ačkoliv budete vybaveni zbraněmi, můžete je použít proti inteligentním rasám pouze v okamžiku, kdy jste vy či vaše posádka v ohrožení života. Dokáže mi někdo říct, co je další prioritou, pokud se nám podaří navázat kontakt? Slečno Ryderová?"
"Uh... Zjistit, jestli jsou s námi sexuálně kompatibilní?"
"Slečno Ryderová..."

Závěrečná poznámka: 

No, moje Ryderová už to aktivně zjišťuje! :D
Tohle je vůbec takový známý joke, že jakmile lidstvo potká mimozemšťany, první otázka bude, zda přišli v míru a druhá, zda s nimi můžeme mít sex.
Njn, lidi jsou lidi. :D

Obrázek uživatele Rorico

O pár zmetků méně

Úvodní poznámka: 

Dlouho tu nebyla nějaká akce, tak si ji dáme rovnou na pokračování.

Drabble: 

Pět lidí se sešlo u adresy získané Fabiánem. Klasický anonymní dům v městské zástavbě.
Čekali okolo vchodu připravení zlikvidovat svůj cíl. Antonína Dolohova, pravou ruku Volldiemartera.
Pak z domu vyšli tři lidé. Dolohov uprostřed. A okamžitě poznal léčku.
"Kontakt!" rozlehlo se ulicí a teroristé vytáhli zbraně.
Členové řádu na nic nečekali a na ulici začala přestřelka.
Fabián a Gideon se kryli za autem přímo proti vchodu, Sirius pálil z beretty zpoza lampy.
Remus a Frank je podporovali zpoza telefonní budky.
Během dvou minut na ulici leželi dva mrví a Dolohov mizel za rohem, Sirius a Prewettovi mu byli v patách.

Láska na první pohled

Fandom: 
Drabble: 

S Máňou se točil celý svět. Smála se tak nahlas, až jí vyhrkly slzy do očí. Nohy se jí pletly a v břiše cítila mravenčení. Všechno, co ostatní říkali, bylo najednou zábavnější, pravdivější a zajímavější. I to, co ona sama říkala, najednou dávalo mnohem větší smysl. Hlavou jí vířily tisíce myšlenek najednou. Ani je nemusela vyřknout, stačilo je mít a konejšit si je. Konečně na ni přišla zase řada. Naráz dopila krabici a konejšivé teplo se jí rozlilo v břiše, korunované blaženým úsměvem. Mánino první setkání s alkoholem byla láska na první pohled. A předznamenalo její jediný fungující celoživotní vztah.

Obrázek uživatele Skřítě

Kdy a s čím se v kontakt hrnem než nás Smrtka pohřbí drnem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík - původní - pracovní - verze prvního kontaktu, od které jsem nakonec upustila :-)

Drabble: 

První kontakt - porodnice - do plic vzduch se dere,
většinu ten čerstvý kyslík evidentně žere.

První kroky jsou kontaktem tvých chodidel se zemí,
prošlapáváš novou cestu, hájíš svoje území.

První kontakt - seznámení s zemí tvého původu,
první kontakt - elektrický - zapojil jsi v obvodu.

První kontakt s kamarády a nesmělé lásky,
první kontakt v telefonu - předmět tvojí sázky.

Seznámíš ji s nadpozemským světem bílé vločky,
ihned poté, co našetříš na kontaktní čočky.

Splynutí dvou těl i duší, pečeť tvojí sázky,
smutný kontakt se stářím když najdeš první vrásky.

Všechna tahle poprvé se dají přežít v míru,
mít potřebný optimismus nebo aspoň víru.

Stránky

-A A +A