Víla s přenosným prstovým parketem,
tehdy zpívala Sluneční hrob
a já byla fascinována.
Má múza.
Ne má.
Ničí.
Iluze ničí.
Vrátím se a chtěl bych rád
být s tebou, zavzpomínat,
mám tu teď ale zprávu zlou.
„Nemám kamarády,” rozbila moje zrcadlo iluzí.
„Mám vás ráda, ale nejsme přátelé, jste mi fuk.
Nemám nikoho.”
Nikoho.
Střep iluze.
....
Pak uvedla do snu,
když zpívala Kočky.
Když ptáci řvou,
není to bolestí.
Když holky lžou,
mrazí je v zápěstí.
„Můžeme jít spolu,” říkala.
„Už se těším,
mám tě ráda.”
....
Naposled má víla,
vzala svůj přenosnej prstovej parket
a zpívala
Where is my mind?