,,Nechceš mazanec?"
Ukazuje babička na dózu na kuchyňské lince, vedle beránka a mísy nazdobených perníčků.
,,Možná pozdějc... já už měla mámin mazanec, k snídani... A stejně ještě musím něco dodělat," usměju se a mizím v pokoji, kde tiše praská oheň v kamnech.
Později nakoukne babička do pokoje. ,,Tak co, nedáš si ten mazanec? Než ho děda všechen sní," směje se. ,,Za chvilku jo? Až to dodělám..."
,,A co kreslíš?"
,,Obrázek pro kamarádku. Měla narozeniny."
Nakloní se mi přes rameno. ,,To je krásný!"
,,Fakt? Mně to přijde spíš jako taková mazanice..."
,,Vůbec ne! Je to moc hezký."
,,Tak děkuju," usměju se.