Poutníci z brdských lesů

Obrázek uživatele Profesor

Poutníci z brdských lesů

Příběh... Střípky... Krajina... Historie... Sny... Víra... Brdy

Příběh započal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla splnit si sen. Vždy jsem chtěla putovat po Brdech. S krosnou, spát pod stanem... A tak se zrodily střípky z historie Středních Brd. Krajiny, ze které z části pocházím. Příběhy, které jsou trochu pohádkou, trochu realitou, minulostí i současností, poezií i bolestí... Příběhy, které se možná staly, možná ne... Jen Bůh to ví.

Obrázek uživatele Profesor

V srdci církve září Maria

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Když byla velmi mladá, přijala andělovou zvěst a nezdráhala se klást otázky.
--- Papež František, Christus Vivit ---

Pro poutníky to nebyl dobrý rok. Okolnosti poutím příliš nepřály. Přesto se setkali. Vynořili se z brdských lesů u sochy Panny Marie.

Lovec a Ministrant.
Veveruška a Kněz.
Motýlek a Světec.
Stopař a Mudrc.
Medvědář.

Putovali tiše tam, kde na brdské lesy shlížela socha Boží rodičky, již nechal postavit hrabě Pálffy, majitel sousedního panství, poté co byl postřelen na honu a ze zranění se uzdravil.
Poutníci tiše poklekli. Setrvali v modlitbě k Neposkvrněné, jejíž socha ochraňovala brdské stezky a ty, kteří po nich kráčeli.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 33. - I odděleny ovce budou od vlků

Úvodní poznámka: 

Poslední drabble. Co dodat. Tomu nešlo odolat.

Věnováno všem, kteří četli, komentovali a psali.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.
Zjevení 22; 12-13

Ve škvírách kamenné mohyly rostl mech. Maličký hnědý ptáček poskakoval po zelených polštářcích a štěbetal. Šustící bukové listí prozradilo kroky. Ptáček roztáhl křidélka a nebylo ho.
Kněz vzhlédl k nebesům. Paprsek slunce pronikl skrz větve stromů a pozlatil jeho tvář, pohladil korálky růžence v sepjatých dlaních.
Kněz se modlil a kráčel k mohyle připomínající skon velikého muže. Tajemství utrpení Kristova, pozvedalo mysl plnou vyslechnutých slov. Každé z nich, které rozechvívalo srdce i duši, svěřoval Tomu, který vládne nade vším. Tomu, který jednou rozdělí ovce od vlků.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 32. - Modravou dálavou myšlenka letí

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Podařilo se mi nemožné. Poutnické dada. (Je to hloupé, bod za to stejně nebude, měla bych se učit - proč to dělám?;-D)

Drabble: 

Třicet devět sdružených cvokařů sledovalo jediný cíl.
Toulání Jan po Čáka Brdech

Jediný cíl kovového hříbku, který kdosi neznámý na kameni slepeném zasadil, je nebýt sebrán. Alespoň tak se jeví záhadný předmět brdskému Fabiánovi. Fabián však je jen legenda.
Scénář kázání se rozpadá. Rozpaky topí.

V rozpálené peci se taví chechtáky. Na stromě se houpe pštros.

Halucinogenní převrácení včerejšího dne, tábora a klidu.

Chechtáky.
Chechtáky.
Chechtáky.

Jediná myšlenka nedává smysl. Nemusí.

Jen když se sypou.

Kněz to ví a přece se nevzdává.
Zná své věrné.

Chechtáky.
Chechtáky Chechtáky
Chechtáky Chechtáky Chechtáky
Chechtáky Chechtáky
Chechtáky

Jediná náhodně vytažená věta.

Růžové chechtáky.
Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 31. - Železný hřib na neslušné skále

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ a trochu hloupé, ale když já mám tu skálu ráda.;-)

Drabble: 

Tzv. Posraný kámen lze nalézt na okraji lesa. Urbář z roku 1740 ho jmenuje jako „tak řečený usraný kámen.“
podle Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

„Podivné jsou cesty lidské, ještě podivnější jsou cesty Boží,“ začal Kněz kázání při mši svaté. Stál u skalky, na které mu Ministrant se Světcem připravili provizorní oltář.
Kněz měl ve tváři úsměv a lehký ruměnec. Cesty Boží jej dovedly až ke slepencové skalce, jakých bylo v Brdech plno. Tato však skrývala kovový hříbek a záhadu, jak důstojně dokončit kázání na skále s neslušným názvem. Kněz však neochvějně věřil v pomoc Ducha svatého.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 30. - Koupel v ranní rose

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Téma je zde hodně přeneseně. Ale pták pokoušející se okouzlit dívku, je trochu zvláštní, ne?

Drabble: 

Hájovna na Štěrbině leží asi 1 km od Voltuše pod stejnojmenným vrchem v blízkosti mohyly Jana Jakuba Ryby.
podle Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

Rak nakonec skryl svůj krunýř do ochranné náruče nory a Lovec odešla od rybníčku zpátky ke stanům, ze kterých pomalu vylézali ostatní poutníci.
Veveruška naslouchala zpěvu ptáků. Stála a pozorovala konipasa, jak si máčí pírka v krůpějích rosy. Ptáček poskakoval a třásl ocáskem, jakoby svou lidskou pozorovatelku zval ke hře. Ta se však pouze usmála a pohlédla směrem k blízké hájovně. Ptáček jí znovu přilétl před oči. Zvláštní parádník okouzloval svým postříbřeným peřím.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 24. - Myšlenky plynuly jejich hlavou

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 22 Snílek

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Křížky v okolí Voltuše připomínají obavy, naděje a touhy po smíření, které prožívali naši předkové.
Marie Mírková v „Oslavy 120. výročí SDH Voltuš spojené s II. sjezdem rodáků a přátel Voltuše“

Jaké asi touhy se honily hlavou nešťastného skladatele, když kráčel po stejné cestě jako nyní mladí poutníci? Jaké myšlenky asi trápily jeho trýzněnou hlavu?
Pomni, poutníče, že prach jsi a v prach se obrátíš…
Veveruška snila o světle svíčky, která snad svítila Rybovi na notový papír, když komponoval svá díla. Křížek na okraji pole její sny na okamžik obrátil k věcem posledním. Duše snílka však brzy ulétla k nebesům.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růži 29. - I odložilo slunce košilku svítání

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

V rybníčku pod hájovnou můžeme narazit na nepříliš početnou, ale dlouhodobě stabilní populaci kriticky ohroženého raka říčního.
podle Oslavy 120. výročí SDH Voltuš a 2. sjezd rodáků a přátel Voltuše

Časně ráno se Lovec procházela po rosou postříbřené louce. S očima ještě zastřenýma spánkem vzhlédla ke slunci, které teprve před okamžikem svléklo rudou košilku svítání.
Dívka zamířila k rybníčku. Přikrčila se ke kmeni mladé olše a pozorovala vodoměrky hrající si na povrchové blance vodní hladiny.
Nepatrný pohyb obrátil její zrak mezi kořeny stromku. Z díry v břehu vylezl rak. Byl už den, ale korýš nejevil zájem vrátit se do tmy.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 28. - Blahoslavení chudí

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Matouš 5;3

Líné letní odpoledne se pomalu měnilo ve stejně lenivý večer. Poutníci nespěchali. Cesta od kaple vytrvale stoupala a oni ji následovali.
U hasičské zbrojnice potkali staříka oblečeného do sepraných hnědých manšestrových kalhot a montérkové bundy. Vyhublá tvář a oči zapadlé hluboko v očních důlcích svědčily o veliké chudobě, ale i o smíření se životem.
Starý pán měl před sebou kárku naloženou několika kousky dřeva. Odpočíval a z dlouhé chvíle se dal s poutníky do řeči.
Když se rozloučili, pohlédl Kněz na Lovce a Ministranta. Naznačil otázku. Přisvědčili očima.
Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 27. - Kaplička

Úvodní poznámka: 

Téma je tam hodně nezřetelně, ale u NESOUTĚŽNÍHO drabble to snad nevadí, ne? ;-)

Drabble: 

Kaple sv. Anny byla postavena v roce 1927 o něco výše než původní kaplička se zvonicí.
podle Oslavy 120. výročí SDH Voltuš a 2. sjezd rodáků a přátel Voltuše

Ve světle letního slunce připomínala voltušská kaple se svou žlutou omítkou jeho rodnou sestru. Otevřené dveře svatostánku zvaly kolemjdoucí dovnitř. Kamenné stěny stavby slibovaly příjemný chládek.
Oči poutníků, kteří neodolali pozvání, se zastavily na oltáři, na kterém svatá Anna poučovala děvčátko Marii. Snad jí vyprávěla o historii kaple. O práci a potu osadníků, díky nimž se v kapli mohou modlit k Bohu, a o Hospodinu, který přikrývá jejich vísku svou láskou.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 26. - Marné je všechno lidské namáhání

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Ani tady nemám matky. Takže opět kov.

Drabble: 

Jsme tak uspěchaní, že pokud si něco opravdu zasloužíme, tak věčný odpočinek.
Biblické aforismy Pavla Kosorina

U pomníku padlých z obou světových válet rostly dvě statné lípy. Pod lipami rostávaly za příznivějšího počasí hřiby. Teď tam nebyla ani jedovatá muchomůrka. Pod lavičkou se povalovalo několik matek.
„Zmatek z matek,“ zabručel nesrozumitelně starý pán a pomalu prošel po návsi. Tak pomalu, že ho ani jedoucí auto nepřimělo zrychlit kroku.
Staříkovo tempo kontrastovalo s rychlým klokotem bujícím dole ve městě. Jeho život se v tomhle podobal ráji. Spěchat neuměl, přesto mu byl věčný odpočinek blíž než ostatním. Lovec se na něj usmála.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 25. - Spoutáni létem

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Jen tak mimochodem, zatím jsme dokázali ujít asi tak šest kilometrů.;-)

Drabble: 

První písemná zmínka o Voltuši pochází ze 16. století, kdy zde žili čtyři osedlí.
podle Oslavy 120. výročí SDH Voltuš a 2. sjezd rodáků a přátel Voltuše

Obec Voltuš se půvabně rozkládá na svazích brdského vrchu Štěrbina, nazývaného místními Hvězda. Poutníci přicházejí k dolní části obce. V líném letním odpoledni je vítá jen ticho, klid a skřípání brousku na kosu.
Hostinec těsně před otevřením dýchá časem předchozího večera. Čeká na nové návštěvníky. Poutníci ho však míjejí. Pokračují kolem bývalé záložny a nynější obecní knihovny až na náves.
Tam se u pomníku padlých zastaví. Líný letní čas konečně spoutá i je.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 23. - Dědictví otců

Úvodní poznámka: 

Je-li vám zle a máte-li téma, které se do vám totálně nehodí, tudíž nemáte žádný nápad, co uděláte?

Já si vzpomněla na lákání pana faráře na koncert, kde zahrají skladbu J. J. Ryby, která zazní poprvé po dvou stech letech. Dobrý švindl, že?
Ještěže je drabble NESOUTĚŽNÍ .

Drabble: 

Zůstalo-li kde torzo z Rybových skladeb, pak to plným právem platí o komorní a symfonické tvorbě.
Jan Němeček v Hoyerová Ivana – Jakub Jan Ryba

Rozbitou starou cestu používanou již jen traktory a jinou zemědělskou technikou lemovaly stromy. V jejich korunách preludoval vítr.
Motýlkovi jeho píseň připomínala skladbu, kterou regenschori zahrál na Rybovy varhany. Její název si dívka bohužel nezapamatovala, neboť byl v latině. V hlavě jí však utkvěla slova „... hraná jednou za sto let.“ Nebo to bylo poprvé po sto letech? Či dokonce po dvou stech?
Motýlek si v srdci si uchovala pouze jímavou krásu tónů. Slova jí připadala nicotná.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 22. - Na nebi skřivan pěl

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Rybův školní deník je plný obecných nebo zcela konkrétních stížností na rodiče a představené školy.
Ivana Hoyerová - Jakub Jan Ryba

Cesta se vine mezi lukami, na kterých se pasou krávy. Nad hlavami poutníků trylkuje skřivan svoji radostnou píseň. Vznáší se vysoko, tak vysoko, že na něj jejich zraky nedosáhnou. Podobná píseň snad provázela i rožmitálského kantora, když zamyšlen kráčíval z města do lesů za Voltuší. Snad ten dávno mrtvý zpěváček přinášel Rybovi radost, když ho tížily vleklé spory s rodiči i s vrchností, když se cítil, že je sám proti davu nepřátel.
To se však mladí poutníci již nikdy nedozví.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 21. - Sáhneš-li si na život

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Patrně nešlo o čin ze zoufalosti, ale o tzv. bilanční sebevraždu, tedy o čin zcela racionální a dlouhodobě připravovaný.
Ivana Hoyerová - Jakub Jan Ryba

Světec kráčel s hlavou skloněnou. Příliš nevnímal svět kolem sebe, jak umytý letní bouřkou září jasnými barvami. Zamyšlené oči dávaly tušit neveselé myšlenky.
„Otče, mohu se zeptat?“ oslovil Kněze. Ten přisvědčil. „Jakub Jan Ryba se zabil sám. Pohřbili ho na morovém hřbitově… Je sebevražda opravdu neodpustitelný hřích?“
„Není. Sebevražda je často páchaná v nějakém změněném stavu vědomí, ve chvíli, kdy ten dotyčný nevidí jinou cestu. Věřím tedy, že milosrdný otec ji může odpustit,“ odpověděl Kněz.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 20. - Bouřková květina

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Bouřka jsme jako děti říkal rozrazilu rezekvítku.

Drabble: 

Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat.“
Kazatel 3; 4

Po mši svaté opustili poutníci chrám a vydali se znovu do kopců. Kráčeli co noha nohu mine a myšlenky nechávali volně plynout. Na nebi houfovaly první mráčky, ale nikdo si jich nevšímal. Veveruška rozmlouvala se Stopařem. Ministrant se Světcem debatovali nad zamýšlenou trasou. Lovec se usmívala a bylo vidět, že má z prožitého dne radost. Kněz přemítal nad příběhem nešťastného skladatele.
Těžké kapky dopadly z ničeho nic. Rány zabolely na kůži jako od krup.
„Přiznejte se!“ vrčela Lovec. „Kdo z vás utrhl tu bouřkovou kytku?“

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 19. - Hrob mu vykázali mezi poli

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

„Rybova podobizna je však jen smyšlenkou z 19. století, neboť autentická podoba Jakuba Jana Ryby není známa.“
podle knihy Jan Čáka – Toulání po Brdech

Hrob Jana Jakuba Ryby stíní dvojice jasanů. Sklánějí se nad rovem slavného skladatele, jakoby ho toužily chránit. Na pomníku jsou zaznamenána data narození a úmrtí, dokonce je tam i podobizna rožmitálského kantora. Z medailonu hledí tvář, která je však výplodem představ z devatenáctého století. Skutečná podoba Rybova obličeje zůstává zahalena tajemstvím.
Čtyřicet let po skonu uštvaného génia bylo přísně tajné i místo jeho posledního odpočinku. Jelikož si Ryba sám sáhl na život, pohřbili ho v polích.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 18 – Kamenná krása

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Vedle starých gotických portálů..., dvou křtitelnic - kamenné ze 14. století a cínové (rok 1596) a litinového náhrobníku z roku 1759 jsou největším skvostem kostela historické varhany…
web Infocentra Rožmitál pod Třemšínem

Kamenná křtitelnice v boční lodi kostela má otlučené a olámané hrany. Ani sokl, na kterém stojí, není již původní. Může za to pohnutý příběh kamenné nádoby. Příběh o ztrátě a nálezu v hlubinách země.
Pečlivě zrestaurovaná kamenná krása pochází ze čtrnáctého století. Kdyby mohla mluvit, jistě by vyprávěla příběhy těch, kdo se v ní narodili po Krista a pro nebe, a nikdy by se neunavila, protože to kámen neumí.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 17. - Šplhající hvězda

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat.
Kazatel 3;4

Veverušku zaujala ji kazatelna. Chtěla na ni vyšplhat.
„Tam bych radši nechodil,“ ozval se za ní Stopař, „pokud nechceš, aby ses zřítila dolů.“
Šplhat se na starou kazatelnu nebylo totiž úplně bezpečné. Alespoň rodiče to vždycky tvrdily svým dětem, nejspíše, aby z té výšky nespadly a neublížily si.
Veveruška nebyla malé dítě a nedala se. Z kazatelny byl pěkný rozhled po kostele. Jak tam stála, zbloudilý paprsek slunečního světla nalezl její zlatovlasou hlavinku a dívka zaplála jako ta nejzářivější hvězda.
Byl čas se užasle smát.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 16. - Vlasy větrem cuchané

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Žalm 22;1

V parném letním odpoledni byly hlavní dveře kostela otevřené a vchod do kostela přehrazovala jen zdobená mříž. Mírný vánek se skrze ni proháněl sem tam do nitra chrámu a zpátky. Čechral vlasy poutníků, kteří pozorně naslouchali výkladu regenschoriho a kostelníka v jedné osobě.
Světec stál poněkud stranou pod křížem. Tvář měl vážnou a oči přivřené. Zničehonic se mu v mysli vynořily verše dvaadvacátého žalmu. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí. Šklebí rty a pokyvují hlavou…
Nevědomky sevřel rty a prohrábl si kratičké vlasy, které se větru zpřeházet nepodařilo.
Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 15. - I zahořel chrám

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Já nevím, ale pořád se nemůžu trefit do té správné noty...

Drabble: 

Po požáru ze dne 18. března roku 1933 zůstaly z kostela stát jen holé zdi.... Záře požáru prý byla vidět až na Rokycansku.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

Po prohlídce varhan, na kterých poprvé zazněla Česká mše vánoční („A nejen ona,“ zdůraznil varhaník. „Je poněkud tristní, že je Jakub Jan Ryba znám jako autor jediné skladby. Napsal i velikonoční mši a další skladby.“) nahlédli poutníci do kostelní věže, kde ohořelý trám připomínal meziválečný ničivý požár.
„Již čtyři měsíce po požáru byly na věž instalovány zvony,“ vyprávěl varhaník.
„A od té doby spolu stále vyzvání…,“ zabásnil si Kněz.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 14. - Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Kostel byl pravděpodobně postaven na začátku 13. století jako jednolodní, ve 14. století byl rozšířen do tvaru kříže.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

„K založení kostela se váže zajímavá legenda. Jistý šlechtic na lovu zabloudil v hlubokých rožmitálských lesích. Kůň ho donesl až na zdejší pahorek, kde se nechtěl hnout z místa. Až najednou jeho kopyta o něco zazvonila. Byl to železný kříž. Šlechtic měl později sen, aby na zde postavil kostel…,“ začal s povídáním varhaník.
„Hele, pavouk!“ zaznělo od hřbitova dětským hlasem.
„Cože?“
„Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru,“ zareagovala Lovec. Varhaník totiž učil na klavír.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 13. - U chrámu Páně

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

„Na zdejší faře působila celá řada významných kněží. Václav Hájek z Libočan, …, zde působil v letech 1524-27.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

Na prostranství mezi farou a kostelem se poutníci setkali nejen s místním duchovním správcem a majitelem již zmíněného psa, ale i se zdejším regenschorim ve vzrušené debatě.
„Stejně si myslím, že jsou to vzdušné zámky,“ říkal právě regenschori. Farář přisvědčil. Vtom si všiml příchozích.
„Dobrý den,“ pozdravil je. Nebyli mu zcela neznámí, neboť některé z nich vídal o nedělích v chrámě, ostatní mu Ministrant představil.
„Mohl byste nám udělat kratší prohlídku, prosím?“ požádal Kněz varhaníka.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 12 - Schody

Úvodní poznámka: 

Ach jo, takových historek se k těm schodům váže… Ale to bychom strávili týden jenom na nich, proto jen takto.

Drabble: 

„Dali jsme mu jméno Šedivák. ... Vzhledem připomínal vlka. Byl asi metr vysoký, měl šedou srst, dlouhý čenich a vzpřímené uši.“
Teresio Bosco – Don Bosco

Cesta ke chrámu Povýšení svatého kříže vedla poutníky po starých schodech. Byly to dlouhé pásy země zpevněné na svých krajích žulovými kvádry, které zub času nejen notně ohladil, ale i vyzdvihl nad úroveň terénu.
Po schodech sbíhal pes. Šikovný hafan využíval kořenů vzrostlých lip, přesto mu činnost činila značné potíže.
„Hele, vlk!“ smál se Stopař.
„Farářův pes,“ zabručel Ministrant.
„Řekni pánovi, že jsme doma,“ vtipkoval Kněz.
„Jako děti jsme po nich jezdili na kole,“ prozradila Lovec.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 11 - Úcta a nukleové kyseliny

Úvodní poznámka: 

A máme tu tradiční salesiánské drabble. Rozhovor, o kterém vypráví se opravdu stal. Naštěstí se nevešly jeho naturalistické podrobnosti.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť."
Teresio Bosco - Don Bosco

Během polední pauzy se hovor stočil na úctu k relikviím.
„Já tenhle ostatkový byznys nikdy nechápala,“ přiznala Lovec.
Kněz pokrčil rameny. „Rozumím, ale víra v moc relikvií je v církvi odedávna.“
„Vím, ale když byla v republice socha Dona Bosca s kostí z předloktí, myslela na to, že by z ní šla extrahovat DNA Dona Bosca,“ zaculila se Lovec. „S kamarádkou jsme přemýšlely, jak tu kost získali. On není mrtvý tak dlouho, aby na ní nebyly zbytky svalů. Nějaký nejen periferně viditelný zbytek bicepsu třeba.“

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 10 - Sklepmistr a cvokaři

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"Původní cvočkařský veřtat … v druhé polovině 19. století jedna z mnoha dílen, která se v chudém brdském kraji snažila uživit několik rodin z okolí tavením rudy a výrobou drobného železářského zboží."
web Infocentra Rožmitál pod Třemšínem

Alej Johanky z Rožmitálu zavedla poutníky až k domu č.p. 74., který stál na okraji Starého Rožmitálu. Starší paní tam zalévala květiny vodu z lahve od červeného vína.
„Sklepmistr?!“ pozastavil se na lahví Kněz, který byl tak trochu vtipálek. „Mešní víno mám lepší.“
„Dobrý den, paní. Nevíte, kde bychom našli cvokařské muzeum?“ zeptal se ženy Světec.
Paní se pobaveně zasmála. „Stojíte před ním.“
Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 9 – I sehnula se dívka pro květinu

Drabble: 

„Je čas zabíjet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat.“
Kazatel 3;3

Byl nádherný letní den. Poutníci opustili památnou lípu a pokračovali dolů po aleji pojmenované po české královně. Slunce zářilo a v korunách stromů se proháněl vítr.
Veveruška se toulala po louce svažující se k Podzámeckému rybníku. občas se shýbla, aby obdivovala nějakou květinu. Z kopretin si uvila věneček, pampeliškový posadila na hlavu Motýlkovi.
Potom objevila šedavý pelyňkový trs. Otrhala téměř všechny rostliny.
„Proč trháš ten plevel?“ zeptal se Stopař.
„Je léčivý. Bude se hodit, pokud nám nebude dobře.“
„Je čas léčit i čas trhat,“ citoval Kněz.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 8 – Královnino statečné srdce

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

„Johanka z Rožmitálu byla statečná žena z rožmitálského panského rodu Lvů, milovnice umění, která zároveň usilovala o náboženskou toleranci...“
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

„Víte, že královna Johana byla katolička?“ zeptal se Ministrant. Světec přisvědčil, ale ostatní byli překvapeni.
„Ano, manželka protestanta Jiřího z Poděbrad byla katolička. Rožmitál byl baštou katolíků. Ostatně proto byl zničen hrad na Třemšíně i Teslínské opatství. Ačkoli to husité dobyli v podstatě bez boje,“ zabručela Lovec.
„A přece byli šťastní,“ řekl Stopař.
„Překvapivé, že? A dnes patří náboženství mezi témata, která by lidé nejradši vynechali, nebo pro ně zabíjí,“ prohlásil smutně Kněz.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 7 – Čas umírání

Úvodní poznámka: 

Nehody se stávají.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat.
Kazatel 3; 2

Seděli pod památnou lípou královny Johanky. Kněz listoval misálem a připravoval si kázání. Ministrant se Stopařem měřili obvod kmene pomocí provázku a pravítka na deskách Lovcova zápisníku. Veveruška zkoumala mechorosty. Světec se procházel zlátnoucím obilím. Najednou upadl.
„Fuj!“ vykřikl.
„Co se děje?!“ vzhlédl Ministrant od měření.
„Spadl jsem na zdechlinu!“ prskal Světec.
„Vyper si gatě v rybníce,“ poradila mu Lovec.
„Nemám náhradní,“ bránil se.
„Půjčím ti kraťasy, nebudeš naostro,“ na to Stopař.
„Byl to zajíc, řekla bych. No, budiž mu to počítáno za smrt,“ uzavřela Lovec.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 6 – Mírumilovný král

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Izajáš 53; 11

„Všichni jste jistě slyšeli o filmu umučení Krista,“ začíná Kněz svoji promluvu. „Rád bych se zastavil u scény před ukřižováním. V té zmučené postavě plné krve sotvakdo pozná spasitele. Ani apoštolové ho nepoznávali. Jejich naděje jsou mrtvé a slova proroka Izajáše o ospravedlnění mnohých jim nepřijdou na mysl.
Jejich přítel, pán a král umírá. Mysleli, že změní svět. Že bude vládnout železem a vysvobodí židovský národ od nadvlády Římanů. Jenomže identita Božího syna je jiná. Mnohým se zdá královská identita bez násilí dočista prázdná, falešná.“

Stránky

-A A +A