DMD č. 24. pro 24. 4. 2017. Téma: Loňské sněhy

Obrázek uživatele Martian

Dřív bývala normální

Fandom: 
Drabble: 

Ron si zhluboka přihnul máslového ležáku.

„Strašně se změnila. Teda panovačná bývala vždycky… Ale za všecko může ta pitomá Fretka! Co se stýkají, je jako vyměněná! Co když je uhranutá? Bystrozoři by měli –“

Harry se nerozhodně podrbal ve vlasech. „Nemůžeme Malfoye zatknout jen proto, že vzal Hermionu jednou do cukrárny. To není nezákonný.“

„Ale vzpomeň si, jak o něm mluvívala dřív? Hnusná zrůda, odporný malý šváb…“ Ron se příšerně zapitvořil. „Víš, jak mu říká teďka? Draco-on-se-hodně-změnil. Tak tomu pitomci říká!“

Harry do něj přátelsky šťouchl loktem. „Žárlíš. Jenže s tím ti žádní bystrozoři světa nejspíš nepomůžou.“

***

Obraz minulosti

Úvodní poznámka: 

Tohle je nesoutěžní, protože je to do posledního slůvka nestydatě opsané. Dávám to sem jako pastvu pro uši. Zavřete oči a poslouchejte.

Drabble: 

Podobizna rázem zaujala zřetel hraběte de Monte-Christo, neboť tento chvatně pokročil vpřed a nehybně před ní stanul —

Obraz představoval mladou pět- až šestadvacetiletou ženu smědé pleti a jiskrného zraku, tlumeného unyle přimknutými brvami; oblečena byla v malebný rybářský kroj katalánský s červeným a černým živůtkem, přilehlým k bokům a se zlatými jehlicemi, vetknutými ve vlasech, a co pohledem přivrácena byla k širému moři, stepilá postava její lepě vystiňovala se z dvojnásobného azuru oblohového a vodního.

Místností zavládalo šero; jinak býval by Albert spozoroval sinavou bledost, jež byla se prostřela lící hraběte a postihl nervosní záchvěv, jenž byl mu provanul tělem.

Závěrečná poznámka: 

Hrabě de Monte-Christo, překlad Pavel Projsa, vydáno 1905.

Obrázek uživatele Eillen

Smrt v plamenech

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Špatné pořadí

Drabble: 

Vypravěč seděl v setmělé světnici děkanátu. V myšlenkách se procházel minulostí. Vzpomínal na první setkání se Salix. Na vše, co spolu prožili. Bylo mu do pláče, ale slzy nepřicházely.

„Nerad vás ruším při truchlení,“ zašeptal Alois. „Ale budeme muset zmizet. Město je v plamenech.“

Vypravěč neváhal ani vteřinu. Vyskočil a běžel probudit chlapce.
Než se chlapec oblékl, doběhl pro kroniku.
V nastalém zmatku si nevšiml části setříděných zápisů ležících na kraji stolu.

Společně vyběhli do noci, utíkaje před požárem, který vstoupil do města s křesťany.
Požárem, který zanedlouho pohltí první zmínky o městu.
Čas neúprosně utíkal.
Minulost umírala v plamenech.

Obrázek uživatele Terda

Na rozcestí

Fandom: 
Drabble: 

Pískovec sedřel z fošen krev. Zlámaná ráhna nahradila nová. Tesařovy ruce laskaly opravené zábradlí. Zalátali plachty. I rány. Padlé zašili do hamak. Vydali je moři. Mlčenlivá hladina je přijala do své náruče.

Lodě se kolébaly na hladině zálivu bok po boku. Jen dvě vlajky na zádi fregaty připomínaly přestálý boj.
„Je vaše, pane Sullivane. Doveďte ji v pořádku.“
„Spolehněte se, madam.“
„Na shledanou v přístavu.“
Stiskla mu ruku. Zdálo se to jako včera, co se náhodou setkali v zapadlé přístavní putyce. Staré křivdy dávno odvál čas. Teď po letech společné služby se měly jejich cesty rozdělit.
Vypluli s odpoledním odlivem.

Závěrečná poznámka: 

To si chcete napsat mírně nostalgickou pobojovou scénu z marodky a přijde za vámi postava, že to je sice hezký, ale že tam máte ještě jednu loď, která potřebuje, aby se o ni někdo postaral. A celej nápad vám tak překope od základů. Nu doufám, že tam téma zůstalo. Pakliže "loňské sněhy" beru jako něco, co už je pryč.

Obrázek uživatele Regi

Co pominulo, a co je

Fandom: 
Drabble: 

Hagrid měl zase jednou nostalgickou náladu. Zapíjel ji u Prasečí hlavy.
„Tolik věcí je dočista pryč, tech lidí, co sem měl rád, a co už tu nejsou…“
Abe mu dolil skleničku. „Tak na jejich památku.“
„Tech mazlíků, co sem pochoval… Aragog, takovej byl krásnej, chlupatej… Taky Maruška a Zuzanka, roztomilý holčičky… A předloni i Tesák, můj kamarád, hodnej statečnej pes…“
Další sklenička. „No jo, zvířata holt nežijou tak dlouho jako my.“
Několik dalších skleniček.
Celá láhev.
„Aaa… taky seem mjeel drdrraka, aabyss věděeel…“
„A draka máš zas. Pojď, vyspíš se u mě. Domů k Olympě a děckám ho tahat nemusíš.“

Závěrečná poznámka: 

Kdo byl Aragog a Tesák, to určitě víte, ale Maruška a Zuzanka kanonické nejsou. Připomenout si je můžete tady

Básnička pro krávu

Fandom: 
Drabble: 

Napsal jsem ti báseň. Snad aby ses nenudila. Snad abys mě ocenila. Snad abys mě pochopila. Vyšla ze mě jako plamen. Plamen nových plemen plných vemen. „A tuhých hoven“, dodala bys snad. A přeci mě tvůj názor zajímá tak pevně, až do gulagu táhne. Za jatky čekám na tvůj verdikt, edikt či interdikt. Mám ještě devatenáct slov a jejich čas nehnutý a tuhý nikdy nevykřikně „čehý!“.
Jako já za jatky.

„Pro letošní dávku něhy
potřebuji leccos
rozevřít břehy
zakřičet „čehý“
očistit běhy.
Jenže ve mně teprv
tají loňské sněhy.“

Ušklíbla ses mé naivitě.
„Kdybys místo hloupých básní radší
dělal sedy-lehy“...

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za zasmušilé drabble, jehož základní myšlenkou je prostě "dáte-li do něčeho celé srdce neznamená to, že budete pochopeni vemenem".

Obrázek uživatele kytka

Svod dobytka

Drabble: 

Krávy jsou vyhřebelcované do lesku, mezi rohy věnečky z kvítí, jako nevěsty se rozloučí s rodným chlévem. Alžběta naposledy každé přitiskne tvář k teplému krku, pohladí vlhký hebký čumák. Velké něžné oči na ni hledí s dojemnou důvěrou.

Chlapi už buší do vrat. Hluční, hrubí. Nesou si klacky. A bejkovce. Lojza je s nimi.

Krávy bučí, nechápou ten rozruch. Bojí se. Konečně se pod údery klacků pomalu dávají do pohybu. Kopyta zaklapou po dlažbě v průjezdu. Průvan za nimi přibouchne.

Dvorem pluje nezvyklé ticho. Jára ji přitáhne k sobě, vděčně přijme jeho útěchu. Náklonost k Lojzovi roztála jako loňské sněhy.

Obrázek uživatele Vinpike

Samojediná oslava

Drabble: 

Loni touhle dobou ještě žil.
Nejvíc ho mrzelo, že krvavý sníh kolem jeho mrtvoly roztál, než ho našli. Nikdo nezvěčnil, nikdo nevytrhl ze zapomenutí poeticky rudý květ. Život uprchl, tělo v prach spáleno, vědomí tísní.
Slaví své první úmrtiny. Vraha ještě neodhalili, Tobiáši, zešedivěls od té doby, tlačí tě můra, chichichi, nervy pocuchané, aby ne, neopomene noc, aby nezaklepal, nezašustil, nezpřítomnil. Pomni, abys zabíjels nezapomněl.
Ťukne si o urnu panákem, na rysy!, barvu ztratil brzy, ale i kontury se rozmazávají, žena odložila vdovský šat, děti zahlceny živým.
Vytratí se do beztvářnosti, sám, zoufale sám, bez hlasu, bez masa, bez krve.

Obrázek uživatele Faob

Před poslední večeří

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět úryvek z rozepsaného románu.

Drabble: 

Nemusí umírat namol, bude-li narván k prasknutí. Dospívaje dychtivě zkoumal, zda vinař, pivař anebo tvrďák, ale ekonomické možnosti mokročtvrťáckých přátel nasměrovaly k pivu, moku hořkému. Zvykl si, první dva kousky pil rychle, s třetím už hnusná chuť lhostejná. Malá daň, aby nebyl sám. Zážitek s minerálkou tristní: spolustolovníci blábolí, jejich čas plyne nestejně a on jak nahluchlý v partičce šeptalů.
Nakonec společnost k pití nepotřeboval. Zapomenout! Vytrhnout se z šílené změti kdesestalachybamyšlenek.
Až teď klidný a smířený. Kdeže loňské sněhy jsou! Všechnu bolest nechává za sebou, starosti ať si dělají jiní. Dobojoval. Vrací se do klučičího chtění, bezohledného, nezodpovědného, svého.

Obrázek uživatele Killman

Tajemství flexibility

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Co se vlastně stalo mým průzkumníkům?" a s tázavám pohledem naznačí prstem přes krk.

Rrakhati poklepe prstem na kamennou stěnu, ukáže levou horní rukou: "Stojí pět minut cesty v podrostu."

Za chvíli prohlížejí dvě sochy v přikrčených pozicích.

Medůza krčí rameny, "Nemám ráda plížily."

"Můžeš to zvrátit?"

"Jo.
Předevčírem by mne nenapadlo, že to budu dělat."

-

Husev Galbyroy si protahuje ztuhlá záda: "Velitelko, ty tady?
Měl jsem dojem, že jsem zahlíd ... ssakra!"

Přísný pohled: "Tenhle zpackanej průzkum si ještě vypijete, ale teď není času nazbyt.
Okamžitě se vraťte do tábora. Všichni se sbalí a přesunou sem.
Co nejlépe zahlaďte stopy."

Obrázek uživatele Skřítě

Když tvou mysl rozdrobí deprese čtyř období

Fandom: 
Drabble: 

Čas rozpustil loňské sněhy,
zbyl po nich jen smotek něhy.
Ledové království víc než kdo tuší
zmrazilo milencům planoucí duši.
Odcizeni ve své pýše
vydali se v jiné říše,
svému štěstí v ústrety.
Šli zmámeni světlem svíce,
absolutně netušíce,
neviděno, že jim dalo políbení na rety.

Se srdcem matčiným navěky srostlo,
V bolestech zrozeno do květu rostlo.
Otce nikdy nepoznalo, nosilo jen vzpomínku,
specifickou barvu očí, jež dostalo do vínku.

Lůno matky přírody se zelenalo čtyřikrát,
každého čtvrt roku dává jedno svoje dítě spát.
Dodneška tu křivdu nesou a pocítit dají,
tehdy, když se po svém otci opět marně ptají.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Bez kříže, bez kvítí

Úvodní poznámka: 

Taky se vám stává, že když někomu vyprávíte o své oblíbené postavě, jeho reakce je: "Cože? Tam někdo takový byl?"
V Krabatovi je takovou postavou Tondova milá Voršula.

Drabble: 

Ten sen se mu často vracel.
Chumelenice, ze které hledal cestu, až nakonec doběhl k řece, za kterou se hustý sníh měnil v okvětní plátky jabloní...
"Nechoď za mnou," řekla vážně. Odvrátila se. Odcházela jabloňovým sadem. Toužil jít za ní, ale nemohl. Řeka oddělovala svět živých a mrtvých.
"Neodcházej." zaprosil.
Potom uslyšel její hlas za svými zády: "Nemůžu odejít. Víš, že nemůžu."
Nesměl se ohlédnout. Chtěl věřit, že to není sen a ona je zase u něj. Cítil ve sněhu jabloňové květy.
"Sebevrazi nemají klidný spánek..."

Probudil se. Už půl roku týž sen. S každou noci mu zešedivěl další vlas.

Závěrečná poznámka: 

Voršula je dívka, která chtěla podstoupit zkoušku, aby Tondu zachránila. Mistr ale zjistil její totožnost a trápil ji nočními můrami, dokud se nešla utopit.

Obrázek uživatele Saphira

Na kraji šílenství

Drabble: 

„Žena už je tu dlouho. Ty děti nejsou její, ale přimkly se k ní. Ona své dítě nikdy neměla, i když ho chtěla.
Měla muže, který odešel do války. Táhl se až do Ruska s Velkou armádou. Když po kruté zimě v létě odtály loňské sněhy, našli ho uprostřed lesů. Nic z něj skoro nezbylo, zvířata po zimě měla hlad.
Žalem skoro zešílela, už předtím potratila vytoužené dítě, které počali krátce před jeho odchodem. Bolest byla tak velká, že se toulala krajinou, až došla sem.
Stařena se jí ujala a ona zůstala. Zanedlouho přišly děti a ona konečně pocítila štěstí.“

Závěrečná poznámka: 

Kdo ví, co to bylo za válku? :)

Obrázek uživatele Arenga

V Kamenném domě

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Modrý korálek" (http://www.sosaci.net/node/26822) - který se, jen pro upřesnění, odehrává v Berseně, lacinijském hlavním městě, kde se Éseld skrývá několik měsíců (asi tři a půl) v jednom hostinci jako "chlapec ke koním".

Téma mi tentokrát umožnilo určitý časový skok.

Drabble: 

V Berseně sněžilo zřídka. V podstatně jižněji ležící Eonéle nikdy.
Éseld se dívala z okna, dláždění kamenodomské dvorany se lesklo deštěm.

Před rokem v Berseně trocha sněhu byla…
Kamenný dům představoval útočiště pro každého, kdo o ně požádal. S modrým korálkem v ruce byla přivedena přímo k představené.
„Ty jsi to Sigritino děvče,“ uvítala ji kamenodomská paní.
Ukázalo se, že o ní ví už několik týdnů. Její zaměstnavatelka zjevně nebyla jen tak obyčejná hostinská…
Tu noc spala Éseld v opravdové posteli, v teple a v bezpečí. Poprvé po dvaceti měsících.

Eonéla… Její třetí Kamenný dům.
Budou ji hledat i tady?

Závěrečná poznámka: 

Jak, aspoň doufám, vyplývá z textu, posun v čase je plus mínus rok. Éseld je momentálně v Kamenném domě v Eonéle, což je hlavní město Thyrakonidy. Z Bersenského Kamenného domu sem byla, přes dočasný pobyt v jednom domě na venkově, poslána kvůli své větší bezpečnosti.

Obrázek uživatele Aries

Mezitím na Vyšehradě

Úvodní poznámka: 

Následuje po Kruhu
Navazuje na Smečku

Děkuji neviathiel za laskavé zapůjčení Vratislava Skály.

Drabble: 

Než Vratislav Skála povýšil na kriminální oddělení, pracoval jako strážník. Rád využíval pauzu, aby zaskočil za bývalými kolegy na kafe a kousek řeči.
Tentokrát přerušil znepokojivě tichou debatu.
„Jdeš jako na zavolanou.“
Vratislav zkoprněl. Standardní výslech podezřelého se změnil v nepřehlednou řež? Svědkové utekli? A především: vyšetřovatel Vostrý zaútočil na strážníka? Nebýt časného dopoledne a stydnoucího kafe ve všech hrncích, pomyslel by si něco o alkoholu ve službě.
Oto Vostrý nebýval špatný parťák. Loni spolu zmákli pár zapeklitých případů.
Poslední dobou s ním nebyla kloudná řeč, občas zanedbával práci. Ale kolega je kolega.
Oficiální hlášení počká.
„Nejdřív s ním promluvím.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Od čeho jsou problémy?

Drabble: 

Když přijdou problémy
Za lidmi na Zemi
Mám strach

Proč přišel ke mně?
Ptám se jemně:
"Nejsi vrah?"

Problém příchozí
Občas mě zamrzí
"Nechceš pryč?"

Řešení komplikace
Chci - jsem ztracen!
Hledám klíč

Urputný boj přišel
Prohrál jsem - žel
Vítěz směje se

Ztrácím naději
Že bude krásněji
Nebe dotknu se

Problémy překonám
Dál ale nechci k vám
Mám jizvu na duši

Straním se lidem
Že nežiji s klidem
Přátelé netuší

Jednou přestane to
Nebude zhasnuto
Světlo se vrátí

Na loňské sněhy těžkostí
Zapomenu v rychlosti
Smutek se ztratí

Vždyť jsem se soužil
Abych si užil
Proto jsou na Zemi
Veškeré problémy

Obrázek uživatele Čarodějnice

Proč už není počasí, co bývalo

Úvodní poznámka: 

Bývali, měsíčci, udatní jonáci
počasí vladaři, muži jak květ,
Práci svou zvládali, kouzlili, zpívali
tak je znal svět, tak je znal svět.

Jo, bejvávalo. Teď je to jinak.

Drabble: 

Okolo ohně dvanáct sedátek, na nich jedenáct ztahaných měsíčků.
"Prosinec zase nedorazil?" zafuněl Listopad. "Komu mám předat žezlo?"
"Nebudu o měsíc přesluhovat,“ bránil se Leden.
Listopad vrčel dál.
"Maruška byla ještě v pohodě, ale pak došla Holena a popletla dědkovi hlavu. On teď dře na šatičky, botičky, šminčičky a kabelčičky. A my dřeme za něj."
"Nějak se podělíme. Nemohl bys nasněžit?"
"Vždyť on ještě neudělal čerstvej sníh."
"Vem loňskej z díry pod bukem."
"Fí, ten je hnusnej… Jenže lepší nemáme."
Na zem se začala sypat hnusná směska vody, hlíny a vloček. A tak to zřejmě bude až do Prosincova rozvodu.

Závěrečná poznámka: 

Už chápete, proč tak dlouho nebyly Vánoce na sněhu?
Ale nebojte se, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Však se zase dočkáme.

Obrázek uživatele Rya

Roztávání

Drabble: 

Každý rok sněžilo a nikdy netálo. Ptáci zmlkli, zem sténala pod ledovým příkrovem, semena spala utopená v hloubi, světlo bylo jen vybledlou tmou.

Nebyl nejstarší, nebyl nejchytřejší, nebyl nejkrásnější a jen nakratičko byl nejmladší. Všichni měli něco, co postrádal. Křivdičky a drobné nespravedlnosti, smyšlené i skutečné, se střádaly. Srdce nezmrzlo; zmrzutělo.

Jaro přišlo náhle a bylo zázračné. Kráčeli jím mlčky, dojatí, okouzlení. Nebezpečí jim šlo za zády, ale jeho moc slábla. Přesto v mysli studil střípek: strach o ztraceného bratra.

Když kropil slzami už tak dost mokrou trávu, nevadilo mu, že brečí.
Lev plakal také.
Slzami, které odplavily špínu viny.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je asi bez znalosti fandomu nesrozumitelné, ale napsat jsem to musela

Obrázek uživatele Stevko

Brigáda

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som ml byť?
- No veď ja len tak, či si do dediny neašiel. Predseda dne všetkých zvoláva, nech sneh odhŕňať prídu.
- Zasa? Však to chcel už minulý rok.
- Pištík môj, však nový sneh napadol. Aj keď neviem, čo chce odhŕňať, keď je ho sotva po pás. Nie ako minule. Pamätáš, ako sme v záveji malého Doda dva dni nevedeli nájsť?
- Pamätám, starý môj. Do krčmy sme zo salaša museli tunel prekopať.
- Akurát sme ho nie do krčmy, ale k Anči prekopali.
- No a? Však to bolo možno aj lepšie.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Teorie tajícího sněhu

Drabble: 

"...ale sama jsi přece říkala, že Leonarda nikdy nebudeš milovat tak jako on tebe," poznamenal Sheldon mezi dvěma sousty kuřete na mandarinkách.
Penny se zakuckala.
"Loňský sněhy, Sheldone, loňský sněhy," okřikla ho.
"Tomu nerozumím. V Californii přece nesněží," zamyslel se nahlas.
Penny protočila oči. "Je to pryč, roztálo to, zmizelo. Jako sníh, chápeš?"
"Jaký sníh máš přesně na mysli? Všechen? To je přece holý nesmysl. Třeba za polárním kruhem loňský sníh vytvoří pouze vrstvu pod tím letošním. Kdyby šlo o ledovec, je loňský sníh to, co se za pár let stane ledem..."
"Zapomeň prostě na to, Sheldone," utnul ho Leonard.

Obrázek uživatele mamut

Naslouchání

Fandom: 
Drabble: 

Byla mladá, byla nadšená. Nechtěla porazit svět, jen chtěla aby jí vnímal.
Svou myšlenku chtěla vysvětlit.
Nechápal, smál se, poškleboval.
Znovu vysvětlovala, gestikulovala, zlobila se.
Neposlouchal, nechtěl, posmíval se, ponižoval.
Zmlkla. Přestala bojovat proti nesmyslnému.
Obrátila se, odešla.

Byla starší, byla klidná. Hovořila o tom, co měla na srdci.
Seděl, poslouchal. Usmál se, pochválil.
Požádal o vysvětlení, kde nerozuměl.
Opět se stávala nadšenou.
Mluvila i poslouchala.
Poslouchal i mluvil.
Našli spolu slova, našli spolu zájem, našli spolu život.

Ten první zmizel jako loňský sníh.
Svou neochotu naslouchat a pochopit si odnesl s sebou.
Ten druhý duši hladí, jako jarní vánek.

Setkání po letech

Fandom: 
Drabble: 

Vkročil do salonu, kde čekala ohlášená návštěva, a strnul. Poznal ji okamžitě, i přes ten hustý závoj.

Otočila se k němu a pohlédla na něj očima vlhkýma od slz.

Oba si hleděli do očí, mlčeli, ale v tom tichu bylo řečeno vše.

V jejích očích viděl vzpomínky na šťastnou minulost, přervanou nemilosrdným, pro ni neznámým osudem. Zlomené srdce, truchlení, snahu o zapomnění, o nový život po boku muže, který jí byl vším, jen ne vyvoleným. Ránu, která se během doby zacelila, jen aby se před časem opět krvavě rozhořela, když ho po letech potkala.

"Proč jste za mnou přišla, Mercedes?"

Neviditelný fandom: 

Stopy po zašlé slávě

Drabble: 

Ten klášter založil mocný řád pod posvátným vrchem. Místem, kde rytíř zarazil meč do kamene, aby nastoupil jinou cestu a setrval na ní.
Výstavný chrám i přilehlé budovy vznikly v novém slohu, který právě pronikal do Itálie. Vznikl veliký, bohatý klášter.
Když však kraj zpustošila neúroda a potom černá smrt, klášter se téměř vylidnil. Začal živořit, postupně chátral. Nové obyvatele nelákal. Ti zbývající ho udržovali jen stěží. Začali se ohlížet po jiných místech. Tak to pokračovalo dál, až všichni odešli.
Nakonec ještě blesk zapálil střechu.
Dodnes ale stojí uprostřed polí. Chrám bez střechy, sloupoví rajského dvora.
Opuštěné místo plné pokoje.

Závěrečná poznámka: 

San Galgano, opuštěná ruina gotického kláštera ze 13. století v jižním Toskánsku. Kousek za ním je vrch Siepi se svatyní - kostelíkem vystavěným na místě, kde přebýval svatý Galgán, původně rytíř, kterého přimělo zjevené stát se poustevníkem. Dodnes se tam uchovává kámen se zaražených mečem.
Klášter si dlouho svou slávu neužil. Ale takhle vypadá možná nejpůsobivěji.

Obrázek uživatele neviathiel

Dárek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když jde Olena nemocniční chodbou, necítí vůně lektvarů, neslyší lidské hlasy a nevnímá své vlastní kroky. Svírá kulatý balíček. Mezerou v ochranné schránce se protáhne modravá záře.
Černá křišťálová koule pohltí, co se jí dotkne. Životy pěti lidí beze jmen a s tvářemi. Aleksandrovu magii. Ne jeho životní sílu. Možná zemře. Možná ji bude nenávidět. Včerejšek je nenávratně pryč.
Aleksandr je při vědomí a ví, že mu zbývají hodiny.
„Výsledek je nejistý,“ řekne mu. „Záleží jen na tobě.“
Jemu se zkřiví tvář námahou. Nechci zemřít, odpoví myšlenkou, protože nemůže mluvit.
Olena rozbalí zářící kouli a vloží ji Aleksandrovi do rukou.

Závěrečná poznámka: 

Téma najdete na konci druhého odstavce.

Další: http://sosaci.net/node/27161

Těžké ráno

Fandom: 
Drabble: 

Hlava ho bolela, rty rozpraskanými sotva si mohl říci o pohár vína. Zkusil se pro pohár natáhnout a ramenem mu projela tupá bolest. Ztěžka se posadil. Konečně dokázal vzít pohár do ruky, ale žaludek se mu zkroutil v křeči. Znechuceně si odfrkl.
Ze zrcadla na něj hleděla cizí tvář. Odulá, vrásčitá, orámovaná šedinami. Pokusil se o výpad kordem s úmyslem zrcadlo ztrestat, ale zradilo ho koleno.
Kdeže jsou ty časy, kdy mu krásné dámy padaly samy do náručí, kdy po prohýřené noci snadno kardinálovy muže pobil a s přáteli tvořili dějiny?
Ani na toho koně dnes nevylezu, povzdychl si Porthos.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele V.T.Marvin

Oblevu nečekám

Fandom: 
Drabble: 

Zase doma.

Dveře potřebovaly obvyklou motivaci kopancem, ale nakonec se otevřely.
Letitý pach zvratků a hniloby.

Domov.

Hned za dveřma jsem něco rozšlápnul. Sakra bordel.
Nahmatám vypínač.

Aha, …kočka.

Šoupli mě do lochu a ani se nezeptali.

Devět měsíců.
Majdu celou tu dobu píchal brácha. No… aspoň to zůstalo v rodině.
Dám se trochu dohromady a pak se ukáže, kdo z nás má větší taran.
Ale popořadě. Nejdřív potřebuju prachy.

Schody do sklepa beru po dvou.
Vypáčím dvě uvolněný cihly za svodem kanalizace a po chvilce nahmatám igeliťák.
Železná zásoba z loňska.

Deset deka prvotřídního kolumbijskýho matroše.

Dnes budu sněžit…

Obrázek uživatele Xantin

Tajná rodinná porada

Fandom: 
Drabble: 

"To se myslí," ptá se Apolo z vany, "jak si v mrazáku schovávám sníh z minulý zimy?"
Taura slaví narozeniny, rodpor se schází tajně v koupelně.
"Já pořád," mručí Filcin, třesa se na pračce, "co je to za divnou zmrzku!"
"To je takové račí téma," usměje se Linkva, "prostě - nostalgie!"
"Já bych to spíš viděl," dumá Sikar, "co se skrývá pod sněhem! Obleva a ejhle - mrtvola! Pěkně zamražená, už z loňska!"
"Palestina závějemi zrovna neoplývá," vykoukne Thea zpod umyvadla, "ale kdekdo tam sněhově zbělá!"

Dveře se otevřou, vstoupí Taura, nikoli bílá jak stěna, ale brunátná.
"Mně jsou dneska narozeniny, holoto!"

Obrázek uživatele Borch

V temném lese

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Navazuje na Bloudění

Drabble: 

Nakonec se Dorotka zhroutila. Podlomily se jí nohy a ona klesla do vrstvy loňského listí.
"Odpusťte, ale já už dál prostě nemohu."
Položil Joachima vedle ní.
"Neomlouvejte se. Stejně se musíme utábořit na noc."
Rozdělal oheň. Z blízkého potoka přinesl vodu. Dal vařit kaši. Ona chovala děcko v náručí, i když ji osmiletý chlapec trochu přerůstal. Joachimovi horečka trochu klesla, další puštění žilou počká. Po skrovné večeři upravil lůžko a Dorotku zabalil do vlastního kabátu. Usmála se na něj, vtáhla si Joachima do náruče a usnula.

Když seděl u ohně, jeho rozhodnutí nikdy se znovu nezamilovat mu přišlo století vzdálené.

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím... teda jako pokaždé nevím... je tam téma?

Obrázek uživatele Llyan

Akademie ovládání kovu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Aang, Toph, Zuko a Hope se procházeli po pozemcích školy. Hope byla jako u vytržení. Skutečně se jí to děje?
"Máte to tu nádherné!"
"Hmm, loňské sněhy tu nadělaly víc škody, než bych ráda," rozhlédla se Toph kriticky po dokonalých skalnatých zahradách. "Ale dík. Mohla bys tu taky studovat, jestli seš vládkyně."
Hope bylo tak líto, že nemůže. "Díky za nabídku, ale bohužel nejsem. Mám ale kamaráda, který..." Zarazila se. Roco. A potažmo máma, táta...
"Mohla bych na vás mít jednu prosbičku?" zažadonila. "Chtěla bych jen někomu pomoct ven..."
"Velký útěk?" ušklíbla se Toph. "Počítej se mnou!"
I Avatar přikývl.

Obrázek uživatele Tora

Trocha nostalgie

Drabble: 

Věděla jsem dobře, že to bude období, na které nezapomeneme.
Doma Tobiáš, Rozárka, Čeněk, Barbucha. V dílně Sofie, Jack, Bonnie, Zorro, Silver.
Hotel U devíti koček v plném počtu.

Dva roky, vše se změnilo.
Pod koly vlaku zahynula prvně Zorro, zanedlouho Jack.
Přišel Jája, statečně si probojoval cestu do domečku.
A další – zbojník Lupínek. Umístěný na farmu.
Plachá tříbarevka. Získala domov na statku.
Malou Barbušici si vzala známá.
Silverku s koťaty přijal útulek – jinak to nešlo.

Po všech manévrech zbylo koček osm.
Pak svůj boj prohrál Silver.
Teď jich máme sedm.
Hotel U devíti koček už zůstal jen v názvu.

Závěrečná poznámka: 

Milá Velká Kočko, drahá Centrální distribuce koček - jsem s počtem, který máme, naprosto spokojená, aby bylo jasno.
Tohle je jen splnění tématu, víte? Nic víc!
To období už se totiž vrátit nedá. Do stejné vody dvakrát nevlezeš.
A kdybych jich chtěla víc, tak ty ostatní, co jste nám nasázeli do zahrady, nebudu umisťovat, že. Takže opravdu - to bylo jen nostalgické povzdechnutí za časy minulými.
Děkuji.

Stránky

-A A +A