DMD č. 9. pro 9. 4. 2018. Téma: Poslední bílé místo na mapě

Mapa života

Fandom: 
Drabble: 

Kolena. Památka na dětství, bezdůvodný smích a bezedné touhy, nic není nemožné a život skýtá tolik možností, co asi přinese?
Ruce. Ty dobré ruce, upracované ruce, kolik už toho udělaly, kolikrát praly, stlaly, pekly chleba, kolikrát hladily muže, kterému je dala.
Oči. Letokruhy štěstí i strachu o bytí, slzy smíchu i slzy bolesti, viděly už mnohé a zavírat se nechtěly ani před tím, co by jiná vidět nechtěla.
Vlasy. Postříbřené lety, znamení stáří.
Břicho. Poslední místo na mapě, které zůstává nepoznamenané, celá léta bolestné připomínky nicoty, léta tužeb, léta proseb. Sára si břicho pohladí, něco se pohne. Bůh je dobrý.

Obrázek uživatele Kraken

Bůh malířem

Fandom: 
Drabble: 

Bůh se rozhodl. Nehodlal to dál odkládat. Vzal si veliký bílý papír.
Začal tvorbu světa.
Nejprve nakreslil planety, vesmíry a hvězdy.
Poté namaloval světlo a tmu.
Dal planetám řád, hvězdám dal oheň. Dal všemu jméno.
Vybral malou planetu blízko hvězdy pojmenované Slunce.
Tuto planetu jménem Země pokryl ze tří čtvrtin vodou. Zbytek pojmenoval souš.
Na ní začal tvořit své veledílo.
Nejdřív nakreslil hory, poté stromy, trávu, rostliny.
Také namaloval den a noc.
Poté dokreslil vodní živočichy, ptáky žijící na obloze a zvířata žijící na souši.
Podíval se na papír a uviděl poslední bílé místo na mapě světa.
Zde dokreslil člověka.

Obrázek uživatele Arenga

Doplňující informace

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Přímo navazuje na drabble "Nečekaná pomoc" (http://www.sosaci.net/node/29966).

Drabble: 

“Očekával jste nás?” Leokastisovi málem zaskočilo. “Jak to?”
“Císařský zmocněnec, samozřejmě,” odpověděl klidně Eyssal.
Hleděli na něj jako na zjevení.
Pousmál se. “Zprávu, že se tady objevíte - protože cestou na jih nemůžete jinak - přinesl zhruba před týdnem. Nevěděl ovšem přesně, kdy dorazíte. O vašem úkolu mi něco pověděl, ale stále jsou bílá místa, která bych potřeboval doplnit.”
“Císařský zmocněnec? To je…?” vyslovila Avani, co zajímalo oba.
“Vy nevíte? Císařští zmocněnci jsou cestovatelé na kontinent. Kurýři, kteří nám ostatním přinášejí pokyny.”
Nám ostatním? V tu chvíli si Leokastis uvědomil, že Rifas není ani zdaleka tak izolovaný, jak si celý život myslel.

Závěrečná poznámka: 

P.S. O správném skloňování jména Leokastis jsem ochotná diskutovat. Nejsem si sama úplně jistá, jestli je to takhle v té formě, která by se mi úplně líbila...

Obrázek uživatele Witch

Prozření

Úvodní poznámka: 

Tentokrát jsem opravdu váhala, zda se neuchýlit k jinému fandomu, ale nápad nakonec přišel. :)
Navazuje na "Obvinění" - http://www.sosaci.net/node/29987

Drabble: 

Kolem hlavy výběrčího daní proletí přilbice a vzápětí sandál. Následované jsou popraskaným štítem, kopím, mečem a nakonec i vojákem, který s třeskotem proletí oknem nejbližšího domu.
Konsternovaný Taxus na poslední chvíli uhne před zadnicí velitele jednotky mířící na jeho hlavu a přeletí pohledem náměstí zasypané nezvyklým deštěm kovu a končetin.
Malý drzý Gal se opírá o vozík přecpaný těmi ohavnými šutry a poklidně sleduje svého tlustého kumpána, jak fackuje posledního vojáka s přilbicí ještě na hlavě.
Vždycky mu vrtalo hlavou, proč je na mapě okupované Galie jedno jediné bílé místo a právě mu docházelo, že to zjevně mělo dobrý důvod...

Obrázek uživatele Giles Rigby

Dnes se vrátíme cestou, kterou ještě neznáme

Fandom: 
Drabble: 

Vítr ohýbal stébla trávy. Tiše šustila jako stránky učebnic. Byl červenec, takže ty bílé skvrny na protějším svahu nemohly být zbytky sněhu. Byli to mrtví.
Pro kapitána Benteena to byl příběh o spoustě chyb, které stály toho ješitného dobrodruha život. Pro kapitána Weira to byl příběh odvahy, možná ne rozumné, ale hrdinské smrti. Pro generála Terryho to byl příběh o posledním vzdoru hrdého protivníka, který je nevyhnutelně odsouzen k porážce.
Jen pro prezidenta Granta to nebyl příběh. Byla to tragická skutečnost. Stejně jako jaro nemůže ponechat sníh na rozkvetlých loukách, ani bouřlivě rostoucí civilizace si nemůže dovolit žádná bílá místa.

Obrázek uživatele Kleio

Kam ještě povedou tvoje kroky?

Úvodní poznámka: 

Aloy na cestách...

Drabble: 

Když byla dítětem, její svět byl Rost a jejich domov. Jak rostla, poznala loviště na celém území pod ochranou Všematky.
Pak se ale vydala na cesty a její svět vyrostl natolik, že ji děsil. Viděla kováře klanu Oseram kalit ocel, slyšela písně Banuků ze sněžného severu, poznala uctívače Slunce ve městech klanu Carja, dokonce se spřátelila i s lovci Tenakthů, kteří se před cizinci skrývali.
V srdci se neustála toužila vrátit domů, ale když se od obchodníka ze Zhroucené hory dozvěděla, že nad Kamenným pohřebištěm vítr odhalil průsmyk do sněhové domoviny kmenů Banuk, napadlo ji, že její mise nikdy neskončí.

Závěrečná poznámka: 

A pokud bude další DLC nebo druhý díl, bude se mapa jeeeeště rozšiřovat. :-)

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent IV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Tak si zase trochu pokecáme, co říkáte? ;-)

Drabble: 

Vraspír vzdor svému předchozímu spěchu vedl kantory pomalu a tiše. Zdálo se, že nevnímá Markovu nejistotu, ani vzrůstající nevoli Jaroslavovu.

"Omnia tempus habent. Kniha Kazatel, třetí kapitola, první verš. Veškeré dění pod nebem má svůj čas," promluvil a navázal tak na Danielovu předchozí řeč.
"Západní civilizace vnímá čas lineárně, Mayové dávali přednost cyklickému pojetí.

Určitou linearitu dějin samozřejmě pozorovat můžeme, přesto výzkumy naznačují, že čas je mnohem pravděpodobněji zamotaný jako chumel vyčesaných vlasů. Nevýhodou tohoto pojetí jsou ovšem bílá místa na mapě času. Události, které se stanou zdánlivě mimo něj. Někteří filosofové proto připomínají čas k cibuli a její slupce."

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Keneu

To ti osladím!

Úvodní poznámka: 

anachronické bezčasí

Drabble: 

"Ach - "
"Jestli uslyším jedinou narážku na to, jak jsi hluboko, tak vystoupíš a těch deset kilometrů nahoru si pěkně odplaveš."
"Jen jsem se protahoval. Je tu těsno..."
*
Před stírací mapou všech moří světa.
"Vždyť je to sotva špendlíková hlavička!"
"Příště řekneme Kolumbovi o trojrozměrnou verzi. Ale kam teď? Už jsme byli snad všude."
"A co vnitrozemí?"
"Zbláznil ses? Když se to nehoupá pod nohama, nemá to cestování šťávu."
"Já myslel řeky. Seženem kanoi a jsme za vodou!"
"Říká se na vodě. Ale háček budeš ty."
"Chceš mě mít pod kontrolou?" šeptne, přitiskne se k Frankovi a nechá se zezadu obejmout.

Obrázek uživatele ioannina

Hudba sfér

Fandom: 
Drabble: 

Ayre znal a uměl použít základní tóny všech nebeských těles. Však taky když chtěl provozovat hudbu sfér, nastudoval si horoskop pro ten den. Všichni mu pak ty kolektivní improvizace chválili, posluchači i zpěváci, a on se jen usmíval a ani slůvkem nenaznačil, že klíč k úspěchu spočívá ve správně rozdaných tónech.
Věděl, která vibrace uklidní nebo rozbouří jednotlivé kruhy Mezisvětí. Dokázal tímhle způsobem přivolat nebo odehnat bytosti elementu, i když neuměl předem říct, které konkrétní přijdou.
Broukal hradním stavbám. I jednotlivým místnostem.
Stromům.
Květinám.
Jediný tón, kterým si nebyl jistý, byl jeho vlastní.
Protože člověk se zevnitř vždycky slyší jinak.

Obrázek uživatele Wolviecat

Ostrov sám pro sebe

Drabble: 

“Ničení školního majetku.” Ředitel zněl tak trochu zklamaně: “Co mi k tomu povíte, pane De La Vego?”
Usnavi upřeně zíral do země a popotahoval. Za posledních deset minut neřekl ani slovo.
“Měsíc po škole a ten zničený atlas doplatíte.”

Zastavil až doma.
Udýchaně padnul na postel. Měsíc nebude mít minutu volna, a na pokutě zmizí všechny jeho úspory. Teď na to ale nechtěl myslet. Z kapsy vytáhl složený list papíru a kouskem pásky ho přilepil zevnitř na dveře skříně. Prstem přejel kolem hranic Dominikánské republiky. Tam někde, příliš malý na to, aby šel vidět, byl jeho ostrov.

Jednou ho najde.

Obrázek uživatele Lee

White hole

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebodík. Ani to nemusíte číst (pokud máte cynickou náladu, asi by vás to otrávilo), to já jen tak sobě pro radost, i když jsem už o tom psala asi tisíckrát.

Drabble: 

Poslední bílá místa na mapě byla vždycky něčím výjimečná. Měla tajemství. Do jisté míry se dala odhadnout na základě všeho ostatního, ale v něčem přece vždy převyšovala očekávané. Čím byl svět, ze kterého bylo možno usuzovat, větší, tím spíš ho ono poslední místo naplnilo úžasem a radostí. Proto je miloval. Ať to bylo poprvé, nebo po tisící, odkrýval a tvořil ona místa vždy s největší opatrností a pečlivostí.

Poslední prázdné místo tohoto vesmíru bylo malinké, tak akorát na jedno drobné těleso. Celý kosmos (ale hlavně Aslan) zpíval pro modrou planetu i všechny na ní a viděl, že je to dobré.

Závěrečná poznámka: 

Poslouchám teď znovu Ortodoxii a některé myšlenky jsou prostě tak fascinující...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Promrhaná šance

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/29937

Drabble: 

Adamar poslouchal vůdce rebelující skupiny. S každým dalším slovem se utvrzoval, že dosud měli neskonalé štěstí.

„Abych to shrnul,“ začal Adamar poté, co dostal prosto se vyjádřit. „Ty mi tvrdíš, že jedině, o co vám jde, jsou peníze a z nich plynoucí potěšení, které je vám jako mnichům odpíráno?“

„Byl jsem synem hraběte. Odmítám žít jako chuďas,“ odfrkl jeho společník.

„U všech draků. V každém království jsou místa, kam ani králova moc nesahá. Dalo by se říct, že jsou to prázdná místa na politické mapě! Takových příležitostí! A tobě jde jen o peníze na děvky a chlast,“ rozesmál se Adamar.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O samotě

Drabble: 

Ten den byl pan Grenadin kocourem. Proměnil se po snídani, prohlédl se v zrcadle, pak vyskočil na prádelník; ta nově nabytá pružnost, síla svalů, čirá slast! Pečlivě si upravil kožich, s přimhouřenýma očima se ponořil do kočičí meditace, dokud hluboce neusnul. Osvěžen vzbudil se v půli dne, proběhl se, pohrál si s ponožkou nalezenou pod gaučem. Dokonalý pocit soběstačnosti; ale s večerem přišel hlad, samota, touha po pohlazení.
Proměnil se zpátky, pojedl tuňáka a přitom přemýšlel.
Nazítří si přinesl z městského útulku kočku Mínu.
Dosud ani netušil, že na mapě svého srdce chová prázdný kout; teď se cítí radostně zabydlen.

Obrázek uživatele galahad

Nový flek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nárečie je záhorácke.

Drabble: 

Peťa v dílni skúšal prehlušit zvuk všelijakého ťukáňá neodbytnú otázkú.
"Byl`s už v tej novej hospode?"
Hluk hned prestal, jak ked utne.
"Cos ríkal?" optal sa ho naspátek Igor.
"V dedine otevreli novú hospodu."
"To je dobre, šecky ostatné už poznám a lezú mi krkem."
To hlavne kvúlivá tým dluhom, co sis tam narobil, pomyslel si Peťa.

Išli to tam teda preskúmat. V novej hospode bylo pjekne. Až moc pjekne.
"Moc mi nešmakuje," zdúvjeril sa Igor.
"Mne též né."
"A choďá sem divní ludé."
"Ani fajčit sa tu nemože, iba tú divnú vjec."
"Ty Peťo."
"Co?"
"Co je to čajovňa?"

Obrázek uživatele Eillen

Strach z neznámého

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/29863

Drabble: 

Jindřich s vrbovou dívkou v náručí pospíchal k poslednímu vrchu.
Jan jej neochotně následoval.

Měl strach.
Nepřiznal to nahlas, ale ten vrch ho od mala děsil a nikdy k němu nešel. Možná za to mohl ten název - Kotel. Vyvolával v něm představu pekla.

Jan toužil utéct a předstírat, že nikdy nevstoupil do skrytého města a cesta za klíči byla jen sen.
Jenže nemohl. Ne po tom, čím si prošla Salix.

A tak se zhluboka nadechl, zrychlil krok, došel Jindřicha a opatrně od něj převzal vrbovou dívku. S jejím tělem v náručí našel odvahu postavit se strachu a probádat neznámé území.

Obrázek uživatele Regi

Jak to bylo s Frídwulfou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rubeus Hagrid už je třetí rok v Bradavicích. Přijel domů na prázdniny a po večeři se táty zeptal na něco, co mu vlastně celý život vrtá hlavou.

Drabble: 

„Táto, jak ste se s mámou našli? Dyť u nás žádní vobři nežijou?“
„Ech Rubíku… už ti to konečně musím říct. Zdraví mi ňák přestává sloužit, a až tu nebudu, nikdo jinej ti to nepoví.
Sem moc malej, tak mě žádná žencká nechtěla. A mně se dycky líbily takový hodně veliký.
Jednou v noci se vobjevila v naší stodole. Největší a nejkrásnější žencká na světě. Zubožená potrhaná, na krku řetěz. Utekla z mudlovskýho cirkusu. Ukazovali ji tam jako zvíře. Uzdravil sem ji, zamiloval se… Byl sem šťastnej jako blecha.
A pořád sem. Protože než zase zmizela, dala mi tebe, synku.“

Obrázek uživatele Vinpike

My a oni: kritika obého

Drabble: 

"Chce-li někdo něco," pravil, "musí být ochoten překonávat překážky. Proto jsme naši radnici − jednu jedinou pro celou zemi − vybudovali v horách. Na nejnepřístupnějších místech jsme zřídili stížnosti, trochu níže pak poradenství, stále dost vysoko jsou žádosti..."
"Nemusím souhlasit, abych se neptal: jste opuštění?"
"Právě naopak, naše slavné velehory, do reformy kartograficky nepodchycené, jsou nyní jedním velkým bulvárem! Děti, starci, beznozí, všichni jsou s to vyšplhat se až do nebes, aby nám nadávali!"
"Pak není bílých míst..."
"Jedno zbylo, s kostřičkou úředníka, kterého jsme před lety najali. Čekal, až někdo přijde, až z toho umřel. Šéfoval oddělení pochvaly. Při úpatí hor."

Obrázek uživatele Faob

Noční výzva k navzdory

Fandom: 
Drabble: 

Nakonec, ohlížeje se, svět vlastně obýván lvy.
Něco někde načíst, jistě; čím mnoho-li, tím více odkrýváš promile celku. Sokrates možná skromně nebonmotil, ale křičel.
Někde nějaká důvěra, přirozeně; ale když nerozryješ srdce, a že se nechce, zbude jen slupka na kostře; naplno-li, tančíš na žiletce, ještě vášnivěji než víře věří se šalbě.
V hmotě hledáš hory, jichž není, a stupňuješ stoupání: nejsa na to sám, skončíš v ubližování.

(Učitel národů skvěle popsav labyrint světa, zakulhal v ráji srdce.)

Škrt a výmaz, dobereš se nejpravděpodobnějšího: nic příliš, nic málo, nehloubat, nevěřit, nevrcholit, z každého trochu brát.

Pointa? Když nejsi Livingstone, nejsi.

Obrázek uživatele Tess

Za hranicemi

Úvodní poznámka: 

Tak se nám příběh rozvětvil. Což bude mít za následek jen obtížné navazování šipeček pro mě, jakožto autora; pro čtenáře snad ne. Ani pro čtenáře, co čtou bez pokračování nebo na přeskáčku.

Drabble: 

Pro změnu pršelo.
To bylo naprosto normální. I to, že déšť padal ze všech možných a nemožných stran a nebylo lze vidět na krok.
Museli jen následovat železnici.
A včas ji opustit.
Bohužel opravdu nebylo vidět na krok, Slunce bylo schované za mraky, kompas těmhle dvěma byl k ničemu a šli rychleji, než mysleli.
K jejich železnici se připojila jiná trať.
„Tady jsem snad nikdy nebyla,“ Liška vytáhla mapu a snažila se najít odpovídající část. Vran pomáhal. Dokáže, že mapu číst umí!
„Ha!“ prohlásil po chvíli vítězně. „Musíme být tady. Akorát je to tu takový divně bílý...“
„To je okraj.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Xantin

Viktorka spí: vážné hovory

Fandom: 
Drabble: 

"Už mě čeká jenom smrt," zavrčí Filcin.
"To říká, děti, od té doby," uklidňuje Taura, "co jsme se poznali!"
"Pro mě je to jasné," raduje se Sikar, "slepá mapa, vše vyplním, jen jedinou věc nevím. Poslední bílé místo. Dvojka."
"Já," přidává se Apolo, "to mám ještě jednodušší: vyplním Prahu, jinak celý svět je prázdný! Čtyřka."
"Nikdo nic neví," neoplývá Linkva dobrou náladou.
"Zjevil se bílý," přemýšlí nahlas Thea, "po smrti! Tuto bělobu zatím nejsme s to pochopit!"
"Kdybych byl básník," dí otec, "zapěl bych: každou část těla jsem ti zulíbal, jen do srdce ti šláp."
"Spíš nepoznal," směje se matka.

Obrázek uživatele Voldemort

Caedes ex machina

Úvodní poznámka: 

jak to chodí na Ministerstvu...

Drabble: 

Hierarchie každého ministerstva, především pak britského, je zkostnatělá a neprostupná. Jsou jen dvě cesty, jak se dostat na vrchol žebříčku – vyšplhat po zádech jiných, nebo si koupit všechny figurky na šachovnici.
Rojvol Raddle věděl přesně, co dělat, aby dosáhl absolutní moci nad zemí a její kouzelnickou populací. A až nadejde čas, i na post ministra. Od jisté chvíle bylo jen otázkou času, kdy se sám rozhodne přestat být jen faktickým vládcem.
Na jasně dané mapě vedoucí k pokladu zbývala už jen jediná bílá skvrna. Brumbál. Jeho smrt byla nevyhnutelná a logická. Nikdy ale netvrdil, že nelze užitečné spojit s příjemným.

Závěrečná poznámka: 

Název je variací na divadelní pojem "deus ex machina", caedes znamená vražda, machina je stroj. Celý ten pojem znamená "bůh/vražda ze stroje", přeneseně pak "řešení/vražda zničehonic". Machina zde odkazuje ale především k různým (politickým) hrám a machinacím.

Obrázek uživatele Aplír

Bílá místa

Fandom: 
Drabble: 

Bílá místa na mapě našeho spolužití

To když do mého srdce padáš po hlavě.
To když práce se příliš podobá zábavě.
Když z květiny zůstal jen okolík
a stává se z tebe workoholik.

Bílá místa na mapě našeho spolužití

Jsou všude tam, kde jsem se tvých myšlenek lekla,
když divím se, že chápeš jinak to, co jsem řekla.
Když po mnoha letech táhneme za provaz každý jinam.
Když z okamžiků žiju, na hezké rychle zapomínám.

Ani jedno bílé místo není poslední,
máme jich oba dlouhý seznam.
Bílá místa na mapě našich společných dní
jsou tam, kde tě ani trochu neznám.

Obrázek uživatele Arenga

Vzor hodný následování

Úvodní poznámka: 

Již několikrát bylo řečeno, že sester Krásových je pět. V uplynulém týdnu se však objevily jen čtyři: nejstarší Marie Cosette (ta učitelka), druhorozená Dora Monique zvaná v rodině Doramo (ta intelektuálka), čtvrtá Leopoldina - také má druhé jméno francouzské, zatím nepadlo, ale je to Vivian (ta, co se seznámila s legionářem Tadeášem) a nejmladší Hana Élisabeth zvaná Anabet (ta, co čte sestrám bez dovolení myšlenky).
Dnes se mozaika doplní o třetí sestru, Antonii Louisu.

Praha 1906-1911

Drabble: 

Antonii Louisu Krásovou fascinoval zeměpis. Nad mapami a různými cestopisy proseděla celé hodiny.
Když ve dvanácti letech řekla s vážnou tváří rodičům: “Mým vzorem jest paní Růžena Holubová,” ani je to nepřekvapilo.
Když si o rok později začala s vdovou po slavném cestovateli dopisovat, nepřekvapilo je to.
Když v patnácti uměla nejen česky, německy a francouzsky, ale také obstojně anglicky a srbochorvatsky, byli spíš potěšeni než překvapeni.
V šestnácti se začala zajímat nejen o medicínu, ale i o preparování ptáků a drobných živočichů. Což, pravda, poněkud překvapivé bylo.
“Chci se naučit střílet,” řekla v sedmnácti.
Okolo stolu zavládlo ohromené ticho.

Závěrečná poznámka: 

Koho by zajímalo, kdože to byl vzorem Antonie Louisy, můžete nahlédnout tady (https://www.holubovomuzeum.cz/historie/ruzuna-holubova) nebo tady (https://brno.rozhlas.cz/galerie-zenskych-osobnosti-ruzena-holubova-6452267).
Fascinující osobnost, že?

Čím víc vědí

Drabble: 

Nejprve prozkoumali nejbližší okolí, poté prozkoumali území za prvními horami, později se vydali přes velehory dál a dál. Přepluli první moře, přepluli oceán. Objevili nové země a nové ostrovy a všechny je prozkoumali a zakreslili do map.
Začali zkoumat dna moří, začali zkoumat dna oceánů. Postupně odhalili všechna jejich tajemství a všechno zakreslili na mapy.
Zvedli hlavu a zatoužili vzlétnout. Nejprve kousek, pak výš a ještě výš. Do map dokreslili to málo, co ještě nebylo v mapách.
A pak se vypravili do vesmíru a nakreslili mapu Měsíce. A nakreslili mapu oblohy.
A přesto zbývá poslední zcela neprobádané místo.
Nitro člověka.

Obrázek uživatele angie77

Fleky

Fandom: 
Drabble: 

„Jedeme dál,“ prohlásila nekompromisně.
„Jsem unavený, mám hlad. Jsme na cestě celý den,“ namítal Horký koláč.
„Myslíš, že naši pronásledovatelé ne? Chceš se nechat chytit? Copak nevíš, jaké jsou tresty?“ rozohňovala se.
„Musíme pokračovat,“ pokývnul Gendry, „ale potřebujeme vědět kudy.“
„Podle mapy…“ začala Arya.
„Mapa a lišejníky na stromech…“ zašklebil se Gendry. „Moc bych se nedivil, že jezdíme v kruhu.“
„Je to samý zelený, modrý, hnědý a bílý flek. Nikdo se v tom nevyzná,“ přisadil si Horký koláč.
„Bílých už moc není. Nějak se to rozpilo. Jen tady úplně nahoře je obrovský bílý flek. Nemůžeme tam? To bychom snad trefili…“

Obrázek uživatele mila_jj

Sestup z výšin až k orbě

Úvodní poznámka: 

Děje se v Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově v době normalizace

Drabble: 

Začítal se do výsledků pozorování a zase je pokládal na stůl. I když se nutil, nedokázal se soustředit. S láskou přejel rukou po hřbetech knih v knihovně. Antičtí filosofové. Teď se nenosí.
Jak malá záminka stačí závistivcům.
Vzpomněl si na bílá místa, která v astronomii vyplnil. Zavedení objektivní míry mohutnosti slunečních erupcí, studia protuberancí... s tím vším teď bude konec.
Ne, beznaději propadat nemůže. Má ženu a děti a musí je nakrmit. Už si domluvil v místním JZD místo traktoristy.
...
Komise Akademie věd rozhodla o Kleczkově setrvání na hvězdárně. Nejen pro odbornou zdatnost, ale i proto, že vychovává pět dětí.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Těžký úděl princů...

Úvodní poznámka: 

Pohádek, ve kterých princezna zadává svým nápadníkům nesplnitelné úkoly, je nemálo. Většinou uspěje až Honza se svým ostrovtipem. Ale po pravdě, ostrovtip není vždycky to nejdůležitější.

UPOZORNĚNÍ: OPĚT 15+

Drabble: 

Když princezny začnou zadávat úkoly, jde do tuhého. U Adléty princové totálně selhávali. Jak by ne. Nejdříve s nimi princezna vedla dlouhosáhlé intelektuální rozhovory o zaplňování bílých míst v mapě poznání, pak je, přemýšlením ztumpachovělé, zavedla do zahrady a hodila prsten do jezírka. Úkol byl nabíledni, ale pozor, jezírko bylo plné krokodýlů!
Krokodýlí žaludek je posledním místem, které by kdokoliv hodlal zkoumat. Není divu, že všichni utekli.
Až na Honzu. Jediný správně pochopil, po čem princezna vlastně touží. Proč by jinak po vhození prstenu zavelela: "Vyndej ho!"
Intelekt je hezká věc, ale někdy chlap zaboduje spíš přímým tahem na branku…

Závěrečná poznámka: 

V pohádkách vždy Honza vítězí,
i když prý mu v hlavě rozum nevězí.
Možná nemá školy ani vzdělání,
došlo mu však důležité poznání,
s princeznou že budou svoji,
splní-li přání,
jež má smysl dvojí...

Obrázek uživatele Killman

Spojeni nutností

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Trvalo to skoro rok, ale nynní ten okamžik přišel.
Král Praegirus II vedl Elwingilské vojsko do Drakheru, skoncovat s Necrokrálem Trineronem a jeho šílenstvím.
Na jiném místě činí totéž Hordont IV z Nerigy, západněji, Rizgan Zrzavý z Khara-Thorwalisu.
Netoužil po válce.
Neustálé napadání jej však nutilo, a krádež mrtvoly otce byla poslední kapkou.
Postupovali do vnitrozemí. Ani místa znalí nepoznávali krajinu. Vylidněné osady, napůl zbořené.
Pole i pastviny zpustlé a zarostlé, studně otrávené, lesy téměř bez života.
Potkávali jen nemrtvé, zatím v malých počtech - zjevně průzkum.
Až do chvíle než dorazili k Scortsmouthu, tam na ně čekali, vedeni Praegirovým otcem.

Obrázek uživatele Aries

Cesta zpátky

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Instrukce

Drabble: 

Každý dům má paměť. Od položení základů, od první vztyčené zdi. Od chvíle, kdy vsaje výdech prvního obyvatele, jenž překročí práh, po truchlivé ruiny zbořeniště.
Všechno zůstává vepsané do stěn. Dusné horko a pot nekonečné dřiny. Otisky rozpraskaných dlaní. Neodbytné hučení strojů. Stále vnímá jemné chvění v základech. Neslyšnou ozvěnu dávno umlklých hlasů. Přátelství i řevnivost, obětavost i zášť, důvěrně sdílenou ženskost, až se zdá trochu nepatřičné pátrat dál. Muž je nevítaný vetřelec. Muži domu přinesli zmar, opuštěnost a tichý smutek.
Jak proniknout do hloubky, jak v nánosech celého století odhalit jedno tajemství?
Zůstává skryté pod železem a němým betonem.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, nakolik je zřetelné téma. Evžen s domem komunikuje a vnímá nastřádané emoce a různé vlivy. Jde to dost špatně,nemůže se dostat pod povrch, protože beton a hlavně železo dost překáží, tak už ví leccos, jen ne to, kvůli čemu tam je. To by se jako bílé místo na mapě dalo počítat, doufám.

Příště: Pro změnu před půlnocí

Obrázek uživatele Tora

Z moci úřední...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Rakousko, 1788

Drabble: 

„Zaplať, Abele, prosím, zaplať!“
„Zbláznila ses? Zlodějnu podporovat? Nikdy!“
„Muži, když nezaplatíš, víš, jak dopadneme? Jako Helen… Podívej, Goldovi, Silbersteinovi, Rubinovi… všichni zaplatili! Je to investice do budoucnosti, máš děti, prober se, nemůžeš nezaplatit!“
„Takové krásné jméno máme! Azoulai! Zatracený císař! Samé rány na nás Židy padají!“
„Abele,“ žena v tmavém oblečení hladí svého vousatého muže po hřbetu ruky, „Udělej to pro nás, prosím…“
Muž vzdychne. „Dobře. Obětuju ty velké peníze. Vybírej.“
Manželka se zaraduje. „Ty jsi tak hodný! Klára je Gold, Sára Rubinstein. Co takhle koupit příjmení Diamond? Ne, počkej, hezčí bude Rosenfeld… Ano, Ester Rosenfeld, to zní krásně!“

Závěrečná poznámka: 

Naše příjmení, tak jak je známe nyní, jsou datována až od roku 1786. Do té doby se lidé pojmenovávali, jak jim bylo libo, i si jména měnili dle chuti.

Úsilí osvíceného státu o přesné, ustálené a praktické příjmení vrcholí u nás v roce 1786. Císařským patentem z 1. 11. 1786 JSG (=Sbírky zákonů) č. 591 se poprvé pro celé území tehdejší Rakouské říše stanovila zákonná pravidla pro odvozování rodinných jmen (Familennamen). Tedy příjmení manželky od jejího manžela (III, paragraf 49) a dětí od otce (IV, paragraf 20), a tím se zabraňovalo svévolnému a chaotickému pozměňování jmen.

Zvláštní úsilí bylo věnováno dalšímu patentu, a to patentu týkajícímu se jmen židovského obyvatelstva. Ten byl přijatý 23. 7. 1787, s platností 15. 1. 1788. Jím se nařizovalo přijetí nejen stálých příjmení, ale navíc i rodných jmen (Vorname), a to německých. Příslušný seznam obsahoval 1500 jmen v židovské a křesťanské (německé) výslovnosti. Odvozování příjmení židovských dětí od otce a manželky od manžela bylo totožné s patentem z předchozího roku. Pokud Žid nepřijal tento patent a měl stále své hebrejské jméno bez příjmení, měl být potrestán (od peněžité pokuty až po vysídlení ze všech dědičných zemí monarchie).

I tehdy vládla korupce a bohatí Židé si zaplatili krásná a voňavá příjmení, např. Gold, Rubin, Diamant, Silberstein (stříbrná ruda) Rosenfeld (růžové pole), zatímco chudí kteří neměli na úplatek byli za trest počastováni příjmeními jako Verbracher (zločinec), Langwilling (nudný), Notdurft (tělesná potřeba), Kanalgeruch (zápach kanálu) či opravdu nezáviděníhodné Regenschirmbestandteil (držák na deštník).

Dlužno dodat, že po vzniku státu Izrael v roce 1948 si spousta Židů, kteří do Izraele odešli, svá příjmení opět změnila tak, aby odstranili zbytky galutu(exilu), který by se jinak i nadále nesl s jejich cizojazyčnými příjmeními. Tomuto jevu se říká hebraizace příjmení a Židi tím nejen prezentovali sounáležitost s novým domovem, ale i obrazně končili s minulostí a začínali nový život s čistým štítem.

Pramen: Tomáš Konečný - Kuriozitami novověké kultury
Michael Krupp - Dějiny státu Izrael

Stránky

-A A +A