DMD č. 28. pro 28. 4. 2018. Téma: Co když řeknu ne?

Obrázek uživatele ioannina

Mohl bys...?

Fandom: 
Drabble: 

"Prokázal bys mi tu čest a přišel hrát na mou oslavu?"
Denisa si pomalu, koketně natáčela na prst uvolněný pramínek vlasů.
"Na tvou oslavu?" Loutnista nakročil k Denise nohou v měkkém střevíci. "Milerád. Nevěděl jsem, že něco slavíš." Přejel si rukama po módních cípech doubletu.
"No..." Lehký ruměnec. "Slavím. Chystám oslavu. Naše preceptorka mi dovolila zabrat kolejní dvoranu. Budeme mít jídlo..., víno... Moc bych si přála i dobrou hudbu..."
Loutnista založil ruce v bok. "To vypadá na popromoční slavnost." Zvedl obočí. "Tvoje? Gratuluji."
Denisa naklonila hlavu. "Ayreho."
Okamžitě odstoupil. "Anderson?! Tomu jsem slíbil, že s ním už v životě nehraju!"

Obrázek uživatele Kleio

Sluneční král

Úvodní poznámka: 

Bitva se stále blíží... ale jestli poslední téma nebude co k čemu, tak k ní asi nikdy nedojde. :-)

Drabble: 

Král Avad seděl na svém slunečním trůně a shlížel z paláce dolů na své město i na celý Meridian. Už pár dní jeho mysl tížilo neblahé tušení. Když před ním poklekla zrzavá Nora, ukázalo se, že předtuchy nelhaly. Ta dívka měla plán. Brilantně odvážný, šílený a sebevražedný. Nicméně při troše štěstí proveditelný.
V duchu počítal válečníky Meridianu. Mohl počítat s Vanashou a jejími lidmi? Dejme tomu, že může. Co ostatní Carjové? Dívka tvrdila, že přijdou i bojovníci z jiných klanů.
Opravdu měl dopustit, aby se centrem války stalo město, které tak obtížně budoval? Ale může si vůbec dovolit říct ne?

Obrázek uživatele Erendis

Nabídka, která se neodmítá

Drabble: 

„Podívejte,“ tajemník úřadu se natáhl v křesle a přehodil si nohu přes nohu, „je to docela jednoduché. Jste náš dlouhodobý stálý dodavatel. S vašimi produkty není žádný problém. Naše vztahy byly vždycky dobré. Tak proč to teď všechno kazit? Vám to dává smysl?
Prostě stáhnete tu stížnost na náš údajný nezákonný postup v tamté kauze a my vám přihrajeme zakázku za miliony. Nebo nestáhnete a už si tu v životě neškrnete."

Podnikatel, pan Pilavý prohlásil, že si to musí ještě promyslet.

„Promýšlejte, ale ne moc dlouho.“

Když přišel pan Pilavý za týden zas, měl v saku ukryté policejní odposlouchávací zařízení.

Obrázek uživatele Arenga

Ne je jenom pouhé slovo...

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble "Okamžik prozření" ze 3. dubna (http://www.sosaci.net/node/29226).

Je to už docela dávno, takže rekapitulace: Gidon Redarský na příkaz Merwionise z Welhelinu zabil několik lidí a tento ho nyní drží v šachu nikoli již pouze dlužními úpisy, ale především tím, že ví o jeho činech. Zároveň se pojistil pro případ, kdyby mu chtěl Redarský ublížit, a to tím, že svěřil zapečetěný list svému příteli.

Drabble: 

Merwionis z Welhelinu zemřel dokonale přirozenou smrtí.
Gidon Redarský se z radosti opil. Z tohohle jej nikdo obviňovat nemohl!
Po šesti letech konečně volný!

Druhého dne dostal pozvání na večeři k paní Meltémi.
V životě o ní neslyšel.
Možná měl odmítnout, otupen kocovinou však přijal.
“Pan Redarský…” uvítala jej štíhlá černovláska, o nohy se jí otíral mourovatý kocour. “Mnoho jsem o vás slyšela. Chci vás zaměstnat.”
“Ne. Už nikdy se nenechám nikým zaměstnat,” ujistil ji s úsměvem.
Oplatila mu jej. “Chápu.” Pak na něj koketně mrkla a ze záňadří vytáhla pečlivě složený papír opatřený pečetí toho parchanta Merwionise. Byla rozlomená…

Obrázek uživatele Carmen

Stíny kolem NE

Fandom: 
Drabble: 

"Ale mně se to nelíbí. Co když prostě... Ne?"
Sotva to dokázal vyslovit.
"Ty vole, nerozumíš srandě. Seš trapnej," protočí spolužačka oči a ušklíbne se.
Vůbec nedává smysl, že ho tohle má přesvědčit, ale stejně. Bylo by fajn nebýt trapnej a rozumět jejich srandě. Bylo by lepší nemít strach, že příště budou vymýšlet srandu proti němu - jako teď proti Honzovi. Honza je divnej a možná za tohle nestojí. Posledně jsem se přece takový srandě smál...
Ale řekne ne. Má pocit, že zas něco zvoral a že nestojí za nic. Hrdinství je osamělost s upocenýma rukama, utíkajícím srdcem a spoustou pochyb.

Závěrečná poznámka: 

Nechtěla jsem psát drabble přímo k němu, ale problematice šikany se mi teď v rámci psaní vybavil hodně silný film opravdu jen pro velmi silné nervy i žaludky. (Autor českého překladu názvu podle všeho nepochopil vůbec nic; jestli to měla být sofistikovaná ironie, vyzněla bohužel dost naprázdno.)

Obrázek uživatele Roedeer

Ne: Jakub

Úvodní poznámka: 

Třetí dnešní drabble do série Jakub, Viktor & Helena. Bez nároku na bod a omlouvám za ten spam.

Drabble: 

Deník 13.8.2017

V noci jsi ke mně zase přišel vonící po brandy a doutnících. Myslím, že začínáš mít s pitím problémy, zvlášť když dny strávené s mojí sestrou kombinuješ s nocemi strávenými se mnou.
Alkohol ti zatemňuje rozum, zeptal ses mě totiž na ten největší nesmysl na světě: „Nemohl bys mi konečně někdy říct ‚Ne‘?“ (– přepis, ve skutečnosti to znělo spíš jako „N-hl bs mi ň-dy končně říc ne?“, ale z toho, jak jsi to svými ústy šeptal do mých úst, mi šel mráz po zádech)
Nevím, jak tě tohle mohlo napadnout, Hloupý Viku. Tobě nikdy neřeknu ‚Ne‘.

Obrázek uživatele Roedeer

Ne: Viktor

Úvodní poznámka: 

Druhé dnešní drabble do série Jakub, Viktor & Helena. Bez nároku na bod.

Drabble: 

„Může vůbec člověk milovat dva lidi naráz rovným dílem?“ ptal se Viktor a nevěděl přesně, jestli sám sebe, skleničky nebo Jiřího. Vedl monolog. Přítel poslouchal. Na konci měl přinést rozhřešení. „Někdy je fakt milej, Jirko. Ráno, když jeho rodiče nejsou doma, vstane přede mnou a uvaří mi kafe. Přísaham, že kafe od něj chutná nejlíp. Ale i tak myslim, že je to jenom chtíč. Že ho ve skutečnosti nemiluju. Prostě jsem si hrozně rychle zvyknul mít to mladý tělíčko k mání. Ale co až se mě jednou zeptá, jestli ho miluju a já řeknu ‚Ne‘? Můžu mu to vůbec udělat?“

Obrázek uživatele Roedeer

Ne: Helena

Úvodní poznámka: 

První dnešní drabble do série Jakub, Viktor & Helena.

Drabble: 

Zčásti si za to mohla sama.
Nikdy („Nikdy, Heleno, ty blbá!“) neměla Jakubovi svěřovat Viktorovo tajemství, že dřív chodil i s muži. Myslela si, že má ve svém malém bráškovi důvěrníka, a místo toho dala munici do ruky zrádci.
Snad chladnokrevné vyčkávání přinese své ovoce. Jen ať se šelmy nakrmí, klidně samy sebou, ona z toho vyjde celá. Na konci léta se jejich cesty beztak rozejdou – Jakub popeláší do nové školy, zatímco Viktor zůstane.
A pak taky mohla říct ‚Ne‘.
Co když řekne ‚Ne‘? Utekla by z toho bolavého údolí jednou provždy, byť za cenu skandálu.
Musela zvážit všechny alternativy.

Obrázek uživatele Terda

Příměří

Fandom: 
Drabble: 

Fregatu dohnali odpoledne. Siréne se víc podobala zuboženému vraku než hrdé válečné lodi. Byl div, že se shledali. Sinalé obličeje. Ve tvářích vepsaná bezbřehá únava.

Večer Gillingham zaklepal na dveře Francesiny kajuty.
„Vstupte!“
Na prahu smekl. Za vzpřímeným postojem skrýval nervozitu.
„Přejete si, pane Gillinghame?“
Z večeře se kouřilo. Propadlé líce značily probdělou noc. Pátravý pohled spaloval nitro.
„Madam,“ hlas halil falešný klid. „nebral jsem si vaše rady k srdci. Lituji toho. Prosím, přijměte mou omluvu.“
Nekonečný nádeh. Nevyslovené otázky. Mysl spoutaná úvahami. Bude odmítnut?
„Pane Gillinghame, přijímám vaši omluvu.“
Bouře pročistila vzduch.
Nikdy nebudou přáteli. Ale možná dokáží spolupracovat.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Proti pravidlům

Úvodní poznámka: 

navazuje na Předehru

Drabble: 

„Možná nechci, aby se mezi námi cokoli stalo.“
„Už jste jednou řekla ne. Jestli jste nezměnila názor, odejdu.“
Její milost neodpověděla. Nora postoupila o krok blíž. Téměř na dotek.
„Myslím ale, že ne tentokrát neuslyším.“
Hraběnka se najednou usmála, jako by získala jistotu, kterou ztratila. To Noru poněkud vyvedlo z míry. Toto svádění měla dobře promyšlené, ale její protihráčka se rozhodla jít proti pravidlům. Samozřejmě.
„Přiznávám, že jsem byla poněkud... zdrženlivá. To už mě ale přestalo bavit,“ řekla a nepopsatelně nebezpečně uzavřela prostor mezi nimi. Pak vzala její tvář do dlaní a ponořila se do nekřesťanského polibku.
Kořist zdolala lovkyni.

Obrázek uživatele Simbacca

Pěkně položený plán

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon

Drabble: 

Kdokoliv jiný by byl asi nervózní, ale kapitán Simbacca byl v plánovacím módu a to pak viděl vlastní svatbu úplně stejně jednoduše jako jakoukoliv operaci proti Impériu, kterých měl za sebou už nespočet.
[„Je to úplně jednoduchý,“] vysvětloval své nastávající a používal při tom taktický hologram, [„strejda Fatayyr tě doprovodí až sem, ty pak uděláš ještě pár kroků, stoupneš si vedle mě, zopakujeme po knězi nějaký věci, řekneme si ano...“]
[„A co když řeknu ne?“] zazubila se Merumeccu a on se zarazil. Netušil, co na to říct, a jestli mu nevysvětlila, že to byl fór, tak tam zaraženě stojí dodnes.

Zrádná drůbež

Drabble: 

Martin o tu poctu opravdu nestál.
Chtěl dál žít v klidu v ústraní, modlit se a pomáhat potřebným. Netoužil po žádných hodnostech a už vůbec ne po bohatství.
Jenže věděl, že si ho za nového biskupa přejí všichni. Mohl by opravdu odmítnout?
Ale také by se s nimi nemusel setkat. Kdyby ho nenašli…
Opuštěná kůlnička vypadala jako slibné útočiště.
Jenže se tam zatoulalo několik hus. V rozhodující chvíli začaly kejhat a upoutaly nežádoucí pozornost.
Nový biskup z Tours byl s jásotem pozdraven.
Husy se však dočkaly patřičného trestu.
Proto lidé dodnes na den svatého Martina mívají na stole pečenou husu.

Závěrečná poznámka: 

Taková úsměvná lidová pověst o svatém Martinovi, biskupovi z Tours (to je ten, který bývá skoro vždycky zobrazován jako pohledný mládenec, co dává nuzákovi půlku pláště, i když ta příhoda byla jen samým začátkem jeho "kariéry" svatého).

Obrázek uživatele Peggy Tail

Ne

Úvodní poznámka: 

AC3.
Co by to bylo za rebelii bez Connora a Connora bez rebelie.

Drabble: 

Čtrnáctiletý Connor to nehodlá vzdát. Přespí v seníku a zítra zkusí majitele pozemku znovu přesvědčit.

V noci řádí bouřka. Není to však déšť ani hromy, co chlapce probudí. Jeho instinkt mu otevře oči. Někdo tu je. Náhle slyší hlasy: „Je to stařík, bude to snadné.“
Dva zloději se spolu tichým hlasem dohadují za chůze. Dojdou až ke Connorovi. Ten na ně zezadu klidně promluví: „Kdo jste?“ Je mu ale jasné, že nepřišli v míru.
„Nikdo, kým by ses měl zabývat, smrade,“ odvětí jeden z překvapených lupičů, „radši bys měl odtud zmizet, nebo se ti něco stane.“
„Ne,“ odpoví Connor jemně.

Závěrečná poznámka: 

Tohle prosté "ne" v situacích, kdy by mnoho ostatních podlehlo, zachovalo se zbaběle nebo se prostě jen nezachovalo nejsprávněji, je to, co mě na něm tak fascinovalo a přitahovalo, když jsem ho kdysi skrze hru poznávala. Taky není skutečný... ale přesto je mi inspirací.
Teď by to chtělo pokračování, co?

Obrázek uživatele Evangelista biolog

V zahradě

Fandom: 
Drabble: 

Dlouhovlasá postava si kleká pod strom a modlí se.
"Já pouze smím ti říct přání své, nic víc."
V jindy jistých očích lze číst zoufalství a strach.
"Odejmi tu číši zkázy hořkosti a bídy plnou."
Pokorně sklání hlavu před nebeským Otcem.
"Znáš můj úděl. Mám-li zemřít naplň zákon, děj se vůle tvá."
Odhodlanost ale opět vystřídá strach.
"Proč oběť mou ty chceš?"
Muž vstává a obrací zoufalý pohled k nebi.
Otče, skutečně musím zemřít?
Já... Je to nutné?
Můj Otče.
Mám strach.
Postava vyčerpaně padá na kolena a spíná ruce.
"Rychle na kříž přibij tělo mé, než strachy řeknu ne."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele gleti

Podvratný živel

Fandom: 
Drabble: 

Říci, že byl Severus Snape pozváním Tauruse Hilla překvapen, bylo slabé slovo. Snad právě proto ke Třem košťatům dorazil.

"Proč jste si byl tak jistý, že neodmítnu vaše pozvání? Co kdybych řekl ne," zajímal se.
Hill se pousmál a podal mu mudlovskě fotky, na nichž Snape v doprovodu Smrtijedů vchází v den vraždy Hanniny matky k Abbotovým.
"To je nesmysl!"
"Jistěže, jde o fotomontáž, ale myslím, že to stačí k rozjitření pochybností."
"Na to nespoléhejte, Longbottomovi dobře vědí, že jsem byl v Bradavicích. A nepočítejte ani s odškodněním. Škola, jejíž žáci bojují s trolly a zlosyny, se jen tak nedá."

Obrázek uživatele Aveva

První otázka

Fandom: 
Drabble: 

Byla tak nádherná, když se ho ptala. Její jemná kůže lákala k pohlazení a v očích se třpytilo něco zvláštního, tak lákavého. Vztáhla k němu ruku s jablkem a usmála se.
Řekl ne.
Bůh vyhnal Evu z ráje a Adam zůstal sám.
Občas se mu zastesklo. Anděl od brány mu vyprávěl, jak se Eva stala pramátí lidstva, jak její dcery rostou a prospívají.
Občas litoval svého strachu. Chyběla mu. Nikdy nepřestal doufat, že se vrátí. Anděl mu neřekl, kdy zemřela.
Nakonec se rozhodl jít za ní. Čekal na novou příležitost. Konečně se cítil připravený.
Ale ovoce poznání už znovu nedozrálo.

Obrázek uživatele ef77

Zličín II.

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na: http://www.sosaci.net/node/32494.

Drabble: 

"Neměl bys ji tam nechávat," Polír se opře o haldu šrotu a přihne si z láhve.
"Já nevím," vzdychne Luciin otec.
"Na co čekáš? Až jí vymejou hlavu úplně?"
"A co mám dělat? Jít na Zličín a říct: Ano, moje žena koketovala s teroristickou organizací, ale je v pohodě, a tak si ji vezmu s sebou, děkuju pěkně? Vždyť ani domov nemám. A Lucie netuší, kde máma je!"
"No právě! Holka mámu potřebuje. Teď ji moc potřebuje."
"Ale oni nedovolí..
"Ani ses nezeptal a víš, že nedovolí? Srabe. Koukni se na sebe a řekni mi, co ti ještě můžou vzít?"

Obrázek uživatele saasa

Vzhůru do budoucnosti II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování včerejšího drabble, protože tuhle přihrávku nešlo nevyužít.

Drabble: 

Magráta byla, jak známo, především čarodějka a teprvé poté královna. Byla tedy zvyklá jednat s osobami na pokraji šílenství, těmi, kteří už nějakou dobu šlapali vodu v jeho hlavním proudu i těmi, kteří byli dávno daleko za druhým břehem a se spodním prádlem nataženým přes hlavu stále vesele zrychlovali.

Teď ale vrhla na Verence pohled, který mu zároveň vyjadřoval náklonnost navzdory čemukoliv a zároveň dával jasně najevo, že tohle tady tedy ještě nebylo.

"Můj nejdražší, uvědomuješ si doufám, že jediná trochu rovná plocha v Lancre je tvůj pracovní stůl? A že ten vlak by odtud musel buď vycouvat, nebo odletět?"

Obrázek uživatele Karin Schecter

Co když neřeknu ne?

Fandom: 
Drabble: 

Nevšimla jsem si, že se moje tělo začíná měnit, dokud mě na to neupozornilo okolí. Hvízdání, když jsem šla po ulici. Nechutné poznámky. Některým jsem ani nerozuměla. Prý mi to má lichotit. Prý kluci jsou kluci. A tak jsem mlčela. Stejně jako když mi cizí chlap na ulici "omylem" sáhl na prsa. Nebo, když se mi v autobuse o rameno někdo otíral stopořeným penisem.
První pusa? Nezeptal se a já neřekla ne. Koupil mi alkohol. Chtěl víc. Smrdělo mu z pusy a potil se. Nechala jsem ho. A potom se rozbrečela.
Nikdo mi tehdy neřekl, že mám právo říct "ne".

Závěrečná poznámka: 

Prozradím, že některé z těch věcí jsou z vlastní zkušenosti, některé ze zkušenosti kamarádky.

Obrázek uživatele Bídák

Touha odejít

Drabble: 

Po několika letech začal Hora cítit nutkání vydat se opět na cesty. Pevnost mu začínala připomínat domov a on si moc dobře pamatoval, jak dopadl jeho první.

Bál se, že by se to mohlo opakovat.
Věděl, že tentokrát by to neunesl.

"Co když s tím nebudu souhlasit?" zeptal se Bídák.

"Měli jsme dohodu. Můžu tu pracovat dokud chci," připomněl Hora.

"Já vím a odejít si beze slov," dodal Bídák. "To nemění nic na tom, že z toho nemusím být nadšený."

"Já vím. Jen mám prostě takový divný pocit," přiznal se Hora.

"Kamaráde, to tu máme všichni," smutně se pousmál Bídák.

Obrázek uživatele KattyV

Pojeď se mnou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na Taková příležitost (http://sosaci.net/node/31300). Teddy se už s Meganiným odjezdem na studia vyrovnal. Víceméně.

Drabble: 

Poslední prázdniny před odjezdem na studia lektvarů. Megan s rukama za hlavou leží v prohřáté trávě u Černého jezera. V mělké vodě se proužkatý maguár pokouší ulovit tlapkou pulce.
„Megan?“ pošimrá ji Teddy stéblem plochoklásku.
„Hm?“ odpoví ospale.
„Nejela bys se mnou do Itálie? Florencie je nádherná. Seznámil bych tě s přáteli. S Lorenzem... hm, s tím možná raději ne, ale se spoustou jiných.“
Napůl se posadí, podobná potměšilé kočce.
„Vážně nevím, myslím, že odmítnu. Ledaže... bys mě přesvědčil.“
Překulí ji zpátky do trávy a zasype drobnými polibky.
„Vyhráls,“ směje se. „Souhlasím. Jenom naprosto netuším, co na to řekne táta.“

Obrázek uživatele angie77

Osudová odpověď

Fandom: 
Drabble: 

Tušil, co přijde, přesto ho to zaskočilo. Jak reagovat na nabídku, kterou by jiní považovali za nebývalou čest?

„Co když řeknu ne?“
„Opiju tě a zeptám se znovu. Nabídnu ti hrady pro tvé mladší děti a zeptám se potřetí. Jestli i potom odmítneš… Inu, připíchnu ten prokletý odznak Jamie Lannisterovi, ten by ho mohl nesnášet ještě víc než ty,“ zachechtal se posupně Robert.

Měl jsi tehdy odmítnout, otče… pomyslel si smutně Bran, sledující neviděn scénu, která odstartovala mnohé.

Ned Stark byl dobrý muž. Pro hru o trůny však zcela nepoužitelný. A občas dobré úmysly napáchají více zla než zlo samotné…

Obrázek uživatele Lee

Malé ústupky, velké pády

Fandom: 
Drabble: 

„A co když řeknu ne?“ nemohl se nezeptat.
Druhému muži se zablýsklo v očích, z čehož poznal, že už otázkou samou si zahrává.
Hněvivá slova se mu hromadila na jazyku, ale ne a ne je vyslovit. Má vůbec právo bojovat? Má vůbec právo ustoupit? Bože, jak daleko – jsouce lidmi – můžeme zajít?
Bližního naproti sobě v tu chvíli opravdu miloval jako sám sebe, neboť se nenáviděl. Nakonec se podvolil. Kvůli komu to vlastně dělal? Kvůli své rodině? Farnosti? Zbabělosti? Tušil, doufal, nevěděl. Ale bylo mu ze sebe špatně pokaždé, když – jda sloužit mši – viděl na věži kostela vlát ty pokřivené kříže.

Závěrečná poznámka: 

Autorská licence, vůbec nevím, jak to tehdy probíhalo.
Já jen koukám na fotku kostela v Drážďanech z roku 1935 a je mi smutno.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Občas říkáme ne

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

Netopýři mají velmi barvitý slovník, když chtějí dát najevo nelibost.
Kupříkladu, když na nás lidé sahají.
Divokému se to stane málokdy, ale nám nelétavým každou chvíli.
Lidé na nás matlají rádi. Neustále. Copak můžu za to, že mám srst jako samet? Lidé na ni pořád chtějí sahat. Vždycky mě omatlají a musím se umýt. Když toho mám dost, nadávám v lidem dobře slyšitelných a srozumitelných zvucích.
Mám rád teplou ruku, ale jen k tulení. To pak začnu příst. Tulení a teplo, to je tak netopýří.

Říct ne jídlu?
To už patří do oblasti sci-fi a mě z toho prosím vynechte.

Obrázek uživatele winterpool

Wakanda letters

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokud už jste viděli Infinity War, tak vám to snad dá smysl. Pokud ne, tak cojávím :)
PS: Toto drabble v žádném případě není spoiler!

Drabble: 

Šifrovaná korespondence Yahşihan -> Wakanda

Milý Bucky,
píšu pozdě, potíže v Sýrii. Ke všemu, co je špatně, se přidala skupina žoldáků se semtexem. Opravdu jsem zkoušel vyjednávat, žádal je, aby se vzdali. Jeden z nich řekl “A co když ne?” a pak to místo odpálil. S někým se prostě nedomluvíš. Dva uprchlé jsme sledovali přes Irák do Turecka. Objevili jsme trasu obchodu se zbraněmi století. Osud Blízkého východu je v našich rukách. Bůh s námi.
Opatruj se.
xoxo
Steve

Šifrovaná korespondence Wakanda -> Torqabeh

Milý Rogersi,
děkuju za dopis. Já dnes vyháněl kozy na pastvu. Bylo to pěkné.
Opatruj se.
xoxo
Bucky

Závěrečná poznámka: 

Ehm ehm, mám k tomu i fanart...
Zde Rogers
Zde Bucky s kozou (já se omlouvám, ale ony tam ty kozy fakt byly!)

(Fakt doufám, že to to dnešní téma nějak trklo, když už :) )

Obrázek uživatele galahad

Neposlušný prehliadač

Drabble: 

Prehliadač, prehliadač, povedzže mi, čo má v sebe táto stránka?

Nuž pozrime na to.
Ohavné html vygenerované správcovským systémom. Nejaký ten text. Obrázok. Komentárové okno. Špehovacie tlačidlá pre zdieľanie. Koláčiky, čo musím zjesť.

Tak mu to teda zobrazím.

Prehliadač, prehliadač, povedzže mi, čo má v sebe táto stránka?

To isté, akurát iný text.

Ktovie, čo sa stane, keď mu to nezobrazím. Len jediný raz. Aj prehliadač si chce užiť trocha zábavy.

Tak pozrime na zoznam chybových hlásení, chcelo by to niečo zaujímavé.
404, stránka nebola nájdená? To už videl stokrát.
403, zakázaná? Nuda.
Á to je ono!

418 - Som čajník.

Závěrečná poznámka: 

Chybový kód 418 - I'm a teapot skutočne existuje v html špecifikácii. K tomu ako sa tam dostal nájdete viac tu: https://en.wikipedia.org/wiki/Hyper_Text_Coffee_Pot_Control_Protocol

Obrázek uživatele Martian

Nelze vyhovět všem

Fandom: 
Drabble: 

Tentokrát Lily vypadala docela naštvaně.
„Říkám, že to není dobrá společnost. Avery, Mulciber. Všichni ti tvoji kamarádi. Ubližují ostatním –“

Severus podrážděně trhl rameny. „Zatímco tvoji Nebelvíři jsou nevinné ovečky.“

„To netvrdím.“ Lily pohodila hlavou, temně rudé vlasy zavířily kolem obličeje. Ale –“ ztišila hlas, „prý si zahrávají s černou magií. I ty si zahráváš.“

„Takže bych se k nim měl otočit zády? To po mně chceš?“

„Bylo by to nejrozumnější.“

„Pro tebe je všechno snadné. Mám být černou ovcí ve vlastní koleji?“ Stěží ovládal vztek. „Co když řeknu ne?“

Lili na něj smutně pohlédla.
A potom se k němu obrátila zády.

***
Obrázek uživatele Ghormoon

Návrat?

Úvodní poznámka: 

31. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), přímo navazuje na 30.

Drabble: 

Dimitrij už byl notnou chvíli v bezvědomí. Ivan ztratil trpělivost a sbalil vysílačku do batohu. „Jdu na kopec a ohlásím velení, že se vracíme. Takhle tu akorát chcípnem.“

„Ale Dimitrij chtěl v misi pokračovat.“ oponoval mu Sergej.

„Dimitrij je v bezvědomí, takže teď si velíme sami.“ odseknul Ivan.

„Stejně velení řekne, že máme pokračovat v misi. Jinak ten tábor asi nezískáme.“ odpověděl Sergej.

„A co když jim řeknu ne?“ odpověděl Ivan a uchechtnul se.

„Chceš, aby nás vševhny popravili, nebo co?“ řekl Sergej nasraně.

„Já se vracet nemusím. Když budou mít kecy, tak ať se o ten tábor perou sami.“

Obrázek uživatele Esti Vera

Nemůžu to udělat

Fandom: 
Drabble: 

"Co když řeknu ne?" zeptal se mladík odhodlaně.
Hlouček lidí okolo se zasmál.
"My ti nedáváme na výběr, kamaráde," upozornil ho starší muž.
Mladík lehce znervózněl.
"Já...nechci. Chápejte, to před tím byla jen neškodná zábava, ale tohle... je to něco jiného. Nemůžu to udělat."
Žena, dosud stojící v pozadí, přišla blíž.
"Copak?" usmála se falešně. "Tady se snad někdo bojí?"
"Ne."
"Tak proč se ti tak třesou ruce?" zašklebila se
"Nebuď hloupej a pojď s náma," přidal se další kluk.
"K tomuhle mě nikdo nedonutí!" prohlásil mladík a upřel pohled na horskou dráhu, vedle které zrovna stáli. Nesnášel poutě!

Obrázek uživatele wandrika

Všechno bylo jinak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na konci knihy Meč osudu bol opis svadby, ktorá sa vo svetle neskorších udalostí ukázala ako taká menšia kánonická AU. Napriek tomu by som ju rada pripomenula týmto drabble.

Drabble: 

Nenneke kráčela kaplí a vedla Yennefer v bílých brokátových šatech. U oltáře (tedy na místě, kde by stál oltář, kdyby tam nějaký byl) čekal Geralt a král Herwig jako ceremoniář.
„Yennefer z Vengerbergu, bereš si zde přítomného Geralta z Rivie?“ začal Herwig.
„Ano.“
„Geralte z Rivie...“
„Co se stane, když řeknu ne?“ přerušil ho zaklínač.
Yennefer se usmála, ale v očích se jí zablýsklo. „Seslala bych na tebe kletbu Kthermian. Je pomalá, ale spolehlivá. Asi po týdnu utrpení bys...“
„Nemusíš to dělat. Jen mě to zajímalo,“ pronesl Geralt klidně. Pak přitáhl Yennefer k sobě a políbil ji.
Nenneke si povzdechla.

Stránky

-A A +A