Mladík před chrámem. Nervózní.
Rok, celý předlouhý rok čekal na tuto chvíli. Náhle je uviděl.
Dva strážní pomalu procházeli, lhostejní.
Lesklé pancíře, přilby, štíty.
Pravidelný krok.
Ani nepostřehl, že v kamenných tvářích sídlí živé oči.
Rychlý, syčivý svist tasených ostří. Zachroptění. Smrt.
Dýka zazvonila na dláždění před chrámem. Na takové byli připraveni.
Náhle to ale bylo jiné. I ve smrti se usmíval. Jeho zbraní nebyla dýka.
Pro pomstu obětoval duši.
Smrtí zaplatil.
Svou, jejich.
Stvůry z temnot nebyly vybíravé.
Sytily dlouhý hlad.
Dlouho.
A on je přivolal.
Sestru zahubila víra. Slova. Chrám...
Uvěřil slovům v prokletých knihách.
Také byl obelhán.