Naše vesmírná projížďka skončila. Pavouk stojí zpět ve své "garáži".
"Díky, bylo to opravdu fajn," loučí se.
"Takže?" napjatě, s očekáváním.
"Bylo to, jako když jsem byla malá, s mámou a tátou, poprvé na kole, vítr ve vlasech, letmý strach. Děkuji, Jacku. Ozvi se mi, až budeš moci, já… ráda tě uvidím."
Polibek na mou tvář, lehounký.
Odchází, krásná, něžná, milá...
A já, maličký, běžím s tátou a mámou jarním lesem, vysokou trávou, cítím to dětské štěstí a tolik jí rozumím.
Je krásné být s někým, s kým je vám dobře.
A moc, moc toužím být opět brzy s ní.