Klub přeživších (originální)

Obrázek uživatele Roedeer

Stínový vládce

Drabble: 

Přišlo nové jaro. Komunita Kojotů rostla a s ní vnější hranice jejich města v kopcích. Jack měl teď plné ruce práce a když hnětl unavené svaly Redfordových zad, plánoval další den. Plánovat ho bavilo.
„Zítra odsud musíš vykázat Zacha a ty jeho kamarády.“
Redford, pod rukama tvárný jako plastelína, nekonfliktně vzdychal.
„A měli bysme se zbavit Koby. Už se mu nedá důvěřovat.“
Chtěl o tom s Jackem polemizovat, ale taky si chtěl po masáži přitlačit jeho hlavu do klína. A navíc se nerad přel. Vždyť s ním po boku bylo vše lepší a měl ho mnohem radši než svůj Chevrolet.

Závěrečná poznámka: 

A je po všem. Letos poprvé jsem napsal třicet drabbles; s posledními třemi spokojený nejsem a vlastně se mi je vůbec psát nechtělo. Čím víc se blížil konec, tím menší chuť jsem měl se k tomu konci posunout i se svým příběhem.

Má-li někdo zájem, na mém blogu http://roudyr.blogspot.cz se časem objeví nějaká povídka do letošního univerza, protože ho zatím úplně opustit nechci.

Děkuju všem, co četli! Bylo to tu s váma skvělý :]

Obrázek uživatele Roedeer

Palác

Drabble: 

Měsíce se jí daří schovávat, a zrovna v nejzranitelnější chvíli, mezi nahodilými, ale hlásícími se kontrakcemi, je objevena.
„Neublížím ti,“ ujistí ji a Lucía mu nechce důvěřovat. Chce zůstat sama jako byla doteď.
„Vezmu tě s sebou, bude ti líp,“ slibuje. Vypadá jako člověk bez vedlejších úmyslů.

V místě, které je pro ni palácem, pro ni ohřejí vodu, má dostatek pití, čistoty, pohodlí. Porodí tam svou dceru. Už nelituje, že podlehla. Jack své slovo dodržel – skutečně tu je líp.
Neví, jestli jejich setkání byla náhodou nebo úmyslem vesmíru. Ten dobrý konec jí je záhadou, ale chce věřit v jeho trvání.

Obrázek uživatele Roedeer

Diví se a špitají si

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 28. 4. 2019 "Okouzlující idiot".

Navazuje na drabble Kojot s vyceněnými tesáky.

Drabble: 

Svědci vypověděli, že Redford měl se Scottem potyčku. Nikdo nezaslechl slova, která padla, ale viděli hádku vygradovat k pěstem a skončit nožem v krku.

„Redford nikdy nebýval tak agresivní,“ divili se jedni. Jenže Scotta měl rád málokdo a na tu jeho znetvořenou tvář se stejně vydrželi dívat jen ti nejotrlejší. Nikdo ho nehodlal oplakávat.

„Prostě mu jeblo v palici z toho kluka, co ho sem přivez,“ špitali druzí. „Ten si ho dobře omotal kolem prstu, buzerant zasranej. A Redford se teď chová jako nebezpečnej idiot.“
Shodli se, že něco se s tím udělat musí, ale Redforda si nikdo znepřátelit nechtěl.

Závěrečná poznámka: 

Jestli mi tohle projde, to vážně netuším, pojal jsem téma docela volně. Ale za pokus to stojí.

Obrázek uživatele Roedeer

Jednou za sto let

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 21. 4. 2019 "Jednou za sto let".

Drabble: 

Že je výjimečný mu říkali od dětství. Teď už neměl důvod tomu nevěřit – Zlom mu dal příležitost vyniknout. Až ve světě zamořeném úpadkem, prázdnotou, nafouklými mrtvými těly a pustošícími skupinami ubožáků dokázal něco výjimečného, něco, co mu v předešlé ubíjející každodennosti nebylo umožněno. Sesbíral nesourodou směsku lidí bez jiskry a bez naděje, a vybudoval pevný základ pro nový začátek. A ti všichni mu děkovali, obdivovali ho a spoléhali na něj.

„Chlapec jako ty se narodí jednou za sto let, Santino,“ prorokovala mu matka jako malému a nemýlila se. Až jednou opět začnou vycházet noviny, budou psát o něm, věřil Redford.

Obrázek uživatele Roedeer

Kojot s vyceněnými tesáky

Drabble: 

Zažil toho na cestách hodně, ale tím nejhorším byl Muž beze rtů. Často se mu zdálo, že se nad ním ve tmě sklání a chystá se ho probudit dalším polibkem. Ještě teď si dovedl vzpomenout, jak chutnal kus syrového lidského masa.

Nakonec přišel za bílého dne. Ve skupině průzkumníků, co se vrátila zpět do města, byl nepřehlédnutelný. Napjatá oválná jizva místo rtů. Kojot s vyceněnými tesáky. Noční můra před příchodem tmy.
Pozornost byla vzájemná. Poznal Jacka, pozdravil ho pokynutím a nemravně si olízl oschlé zuby. Usmát se však nedokázal.

Té noci Jack poprvé Redforda požádal, aby pro něj zabil člověka.

Závěrečná poznámka: 

Pamatujete si na něj ještě?

Obrázek uživatele Roedeer

Privilegium

Úvodní poznámka: 

Včera jsem se k tomu nedostal, tak se zpožděním a nesoutěžně doplňuji "Mezi šesti očima".

Drabble: 

Kobova tvář postrádala mimiku, hýbaly se v ní jen oči. Mluvil málokdy; zatímco vstřebával Redfordovy instrukce, vystačil si s přikyvováním. Musí Jacka neustále hlídat, bylo mu vysvětleno. Ale nenápadně, aby se přehnaná starostlivost nakonec neobrátila proti nim.
Privilegovaným se Jack stal snadno: rychle pochopil, že Redforda nepotěší odporem, ale svou přízní. Nebylo to ani těžké – uvyknout drobným pozornostem a pozorným něžnostem dovedl hned. Zvlášť když byl Redford tak pohledný a Jack prostě chtěl podlehnout pohlednému autokratovi.
O tomhle všem směli vědět jen oni dva a Koba.
A Kobu to nijak nepobuřovalo. A kdyby ano, tak jeho tvář beztak postrádala mimiku.

Závěrečná poznámka: 

Bez dovolení jsem si vypůjčil Kobu. To kdyby se mi snad nakonec zachtělo připojit se do té Padesátky.

Obrázek uživatele Roedeer

Velevážený host

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Tolikrát domov.

Drabble: 

Jednu věc se Jack o Redfordovi naučil ihned: že je vždy po jeho.

„Svlékni se. Všechno. Umyj se.“ Po příjezdu do nového domova na něj kromě rozkazů čekala i horká vana. Redford se celou dobu díval a Jack před ním poslušně udělal vše, co mu bylo nařízeno. Měl z něj strach.

Nebál se sám. Smečka jeho přívrženců ho poslouchala až fanaticky. Jen jednou se po Jackovi jako psí víno plazila cizí dlaň. Téhož dne byl ten drzý hlupák exemplárně potrestán.
„Jack je náš host,“ představil ho Redford zamlklému obecenstvu.

Jediná veřejná poprava stačila, aby kolem Jacka začali chodit po špičkách.

Obrázek uživatele Roedeer

Dítě

Úvodní poznámka: 

Pamatujete si ještě Lucíu? Já už taky moc ne. Aby se mi do příběhu vešlo všechno, potřeboval bych ještě Květen Měsíc Dopisování.

Velmi volně navazuje na drabble Vyhánění ďábla.

Drabble: 

Babiččiny recepty nefungovaly.
Břicho jí začalo růst a ona musela kvůli svému outěžku hledat nové oblečení. Zahalovala se do pánských velikostí, ale i tak byla přesvědčena, že se její postupující těhotenství musí každou chvílí prozradit. Trpěla stihomamem, bála se toho, že ji odněkud neustále pozorují alespoň dva páry očí. A čím déle byla spojená se svým plodem, tím větší strach o něj a o sebe měla.
Čím déle s ním byla spojená, tím méně ho považovala za vetřelce.
Čím déle s ním byla spojená, tím víc litovala svého eskamotérského kousku s odvarem pelyňku.
Ještě že ne všechny babiččiny recepty fungovaly.

Obrázek uživatele Roedeer

Tolikrát domov

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tolikrát už snil, kdysi ještě v bezpečí vlastního domova, že je unášen větrem nad horkou planinou, unášen vodou v panenské zátoce, podvolen bludnému proudu pod hladinou, unášen neznámými muži, podvolen jednomu po druhém nebo taky všem najednou, všem jejich údům.

Teď, unášen horkou planinou neznámými muži, podvolen proti své vůli, už snil jen o bezpečí domova, který kdysi míval.

„Kam mě vezete?“ zeptal se s palčivou myšlenkou na svobodu a hlt vody.
„Domů,“ ujistil ho Redford tónem starostlivého, ale autoritativního otce.

Ač zmaten rychlostí a událostmi předešlými, věděl dobře, že pravý domov leží opačným směrem. A o žádném novém nesnil.

Obrázek uživatele Roedeer

Zbytečnosti

Úvodní poznámka: 

Z tohohle bonusu jsme doma byli nadšení. „Scénář“ mi vymyslel muž (abych tu prý měl i něco odlehčenějšího) a já jsem kreslil. Naštěstí mám za ta léta, co si půjčujeme dětičky od švagrové, v malování trochu výcvik :D

Spadá někam k začátku série, kdy Jack ještě putoval s Alanem. Alan teda v mých představách nemá vypadat jako obtloustlej fotr, ale nějak to nevyšlo :D

Obrázek: 
Obrázek uživatele Roedeer

Deník Billa B., 16. 8. 2020

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 18 "Nehlaste se všichni".

Navazuje na drabble Chevrolet 454 SS.

Drabble: 

Měl jsem Jacka rád a vím, že on měl rád nás. Jako jediný ze skupiny jsem s ním nikdy nespal, ale dovedli jsme si dlouze a pěkně popovídat.

Snažil jsem se zabránit tomu, aby ho odvezli. Nemlčel jsem, když na něm tři klečeli a svazovali ho, a zastoupil jsem jim cestu, když ho nakládali do auta. Rozbili mi nos a dostal bych i druhou nakládačku, kdyby mě dva z našich neodtáhli dost daleko.

Snažil jsem se přesvědčit každou živou duši, aby Kojoty s Jackem nenechali odjet, ale nikdo se k mému žalostnému odboji nepřidal. Nepípnul ani jeden z těch sráčů.

Obrázek uživatele Roedeer

Chevrolet 454 SS

Úvodní poznámka: 

Skáču trochu vpřed a nedělám to úplně rád, ale čas je nemilosrdný. Přemýšlím o tom, že k téhle etapě, která právě končí, dopíšu ještě nějakou povídku.

Doufám, že je téma aspoň trochu vidět.

Drabble: 

Po dlouhé době kontakt s novými lidmi.
Říkali si Kojoti a Jack by těžko našel přiléhavější jméno. Byli to překupníci, podle Billa i agresoři, a přivezli s sebou spoustu věcí.
Glennovi padl do oka starý Chevrolet s korbou plnou kanystrů paliva. Byl k mání, ale o ceně se muselo diskutovat. Za Kojoty jednal muž s krásnou redfordovskou tváří; mluvili s Glennem dlouho a stranou.
„Za auto si vezmeme toho kluka,“ řekl Redford tak, jako by bylo ujednáno.
V Jackovi by se krve nedořezal. „Mě? Ne, ne, to..."
Okolo něj ticho.
„Masone, Chrisi, Bille – řekněte přece něco!“
„Potřebujeme to auto, Jacku.“

Obrázek uživatele Roedeer

Kostel a provaz

Úvodní poznámka: 

Jedno navíc, nesoutěžní.

Volně navazuje na Deník Billa B., 14.7.2020 a Deník Billa B., 25.7.2020.

Drabble: 

Malý kostelík, úplně obyčejný, ale Mickovi stačil, aby si v něm s Bohem promluvil. Přinesl s sebou výčitky svědomí a provaz.
„Nevím, jestli ještě někde seš,“ řekl do prázdna z lavice v první řadě. „I tak ti chci říct, že už je toho trochu moc.“
Vedl monolog doprovázený ševelením větru. Dřevěné trámoví nad ním poklidně vrzalo. Vyprávěl Bohovi hlavně o Jess, o tom, co mohlo být, kdyby také přežila.
„Do prdele s tím. Proč myslet na rodinu, když jsem ji nedoved ochránit. A do toho teď spím s tím klukem... Nevydržel jsem to, Bože... Jsem nechutnej.“
Trámoví zpívalo. Pevné trámoví.

Obrázek uživatele Roedeer

Třetí kontakt po konci světa

Drabble: 

Ahoj tati.
Poslední dobou mám pocit, že zkáza života na světě byla absolutní. To, že žiju, je jen iluze a ve skutečnosti trčím v očistci a odpykávám si tu svý hříchy. Že jsem jako malej moc zlobil a proto od nás máma odešla, že jsem tě neposlech a rozjel se s Alanem ven, i když jsi byl výslovně proti. Jestli je to co se mi teď děje můj trest, tak teda funguje dokonale. Kdybych všechno špatný moh vzít zpět, udělal bych hned. Nezlobil mámu, zůstal sedět doma na zadku.
Kéž by to skončilo.
Jack

Dopsal vzkaz, zmuchlal ho a zahodil.

Obrázek uživatele Roedeer

Deník Billa B., 25. 7. 2020

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Deník Billa B., 14. 7. 2020.

Uvědomil jsem si, že už jsme za půlkou. Takhle důsledný jsem v DMD ještě nikdy nebyl. Chci poděkovat všem, kteří vydrželi a pořád čtou, pomáhá to :] Stále netuším, jestli příběh dovedu během dalších dvou týdnů uzavřít (kéž by), nápadů mám až moc a témat ubývá.

Drabble: 

Jack se nám všemožně snaží nepřekážet, nejspíš má strach, že nově navázané spojenectví je ještě křehké. Když nadejde čas spánku, lehává stranou a spacák nechává rozepnutý.

Chlapi ho nejdřív ignorovali. Netrvalo však ani pět nocí a tmou začaly našlapovat kradmé kroky. Všichni vědí, že tím prvním byl Mick, který Jackem ostentativně opovrhoval. Slyšeli jsme Micka vzdychat a pak tiše plakat. Plakal pro svůj morální úpadek a pro milovanou ženu, kterou ztratil a zradil.

Nikdo se nad Mickem nepohoršoval.

Teď už za Jackem chodí všichni, kromě mě a Glenna. Mluvit se o tom samozřejmě nesmí. Je to absolutní, byť veřejné tajemství.

Obrázek uživatele Roedeer

Deník Billa B., 14. 7. 2020

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Hvězda. Nevím, jestli mi takhle zpracované téma projde, ale jeden bodík když tak oželím.

Drabble: 

Ten kluk nás sledoval týden. Nikdo o tom nechtěl začít mluvit. Táhl se za námi jako hladový pes, co byl člověkem nedávno bit a bojí se přijít blíž.

Dnes ho únava dohnala, odvážil se skoro až k nám, celý ztrhaný. Zatím to tolerujeme, ale dřív nebo později na něj někdo bude muset uhodit.

Chce jídlo, vodu a klidný spánek. Všichni se bouří. Jsme fungující tým a nepotřebujeme brzdu. Glenn se zeptal, co nám může nabídnout. Asi svý tělo, řekl. Co si o nás myslíš, že jsme buzeranti? nasralo to Micka.

Glenn jeho nabídku přijal. Chlapi bručí. Nebude to dělat dobrotu.

Obrázek uživatele Roedeer

Hvězda

Úvodní poznámka: 

BJB. Volně navazuje na drabble Zvedá se vítr.

Drabble: 

Následoval nejjasnější hvězdu na obloze, aniž by znal její název. Ale ukazovala se každou noc a Jack teď cestoval hlavně v noci. Naučil se být spiklencem tmy a všech těch nezvyklých nočních zvuků. Snad ho směruje k lepším zítřkům, namlouval si.

Jenže ho dovedla k dalším lidem. Držel si odstup, který považoval za bezpečný, a pozoroval. Byli to zase jen samí muži, homogenní skupina přeživších, jako by už pro živé ženy nebylo v tomhle světě místo.

Vyčkával a v žaludku mu kručelo. Nemohl za nimi jít.

Ale nejjasnější hvězda na obloze ho i další noc dovedla zase o něco blíž.

Obrázek uživatele Roedeer

Zvedá se vítr

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Devět tepů srdce.

Drabble: 

Zvedal se vítr a čechral Jackovi vlasy. Bude pršet, pomyslel si, hleděl do nebe a uvažoval, jestli tam odcestovala Alanova duše a zda jeho tělo opustila tím lepkavým otvorem v hlavě. Seděl vedle něj v trávě a držel ho za ruku.

Zvedal se vítr a čechral mu vlasy. Bude pršet. Neměl moc času. K oranžovému domku patřila i kůlna, tam najde rýč. Není kouzelník, probudit z mrtvých Alana nedovede, tak ho alespoň řádně pohřbí.

Zvedal se vítr. Bude pršet, ale i tak půjde dál. A to místo, které s větrem ve vlasech vykope vedle záhonu růží, si bude vždy pamatovat.

Obrázek uživatele Roedeer

Devět tepů srdce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Druhý kontakt po konci světa.

Raději 15+. Násilí.

Drabble: 

Nejdřív zabili Alana. Jemu pak řekli, že si s ním zašpásují. Bál se, že nesvede utíkat, ale utíkal celých devět tepů srdce.

„Takovýho pěknýho kluka si nenecháme pláchnout!“ Nenáviděl se za to, že mu nerostou vousy.

Nejhorší byl ten, co se chtěl líbat. Jack mu ty hnusné rty ukousl. Krev měl všude, v ústech i očích. Někdo jiný mu zhasnul svět.

Probudil se bosý, bez kalhot, hýbat se mu nechtělo. Ale nehýbat se mohl s Alanem. Vrátil se k jeho tělu, uložil se k němu, jako by ho zahřátím mohl přivést zpátky k životu, a slíbil mu, že nikdy neodejde.

Obrázek uživatele Roedeer

Snil o palmových plážích

Úvodní poznámka: 

O Alanovi.

Drabble: 

Snění, to pro něj dřív byla ztráta času. Ale byl na té bezcílné cestě už dlouho a měnil se. Všímal si věcí, které by dříve přehlédl. Třeba toho, že Jackovy oči mají barvu zelených oliv. Byly to jediné oči, které se na něj s pravidelností dívaly; ti ostatní, ti mrtví, oči neotevírali.
A začínal i snít.
Tohohle Jacka vlastně pořádně neznal, ale dovedl už si představit, že s ním stráví zbytek života. Co taky zbývalo. I vzdušný zámek se lépe obývá ve dvou a vidina palmové pláže, stohlavých hejn ryb a Jackovy konejšivé společnosti ho poháněla dál, krok sun krok.

Obrázek uživatele Roedeer

Druhý kontakt po konci světa

Úvodní poznámka: 

Další drabble do postapo série, které jsem udělal fandom. Jestli jsem spokojený s jeho názvem - tak to teda nevím. Taková z nouze ctnost, aby tam teda něco bylo.

Drabble: 

Tati, kdybys náhodou četl tenhle vzkaz, tak s Alanem teď míříme do města Kalama a odtamtud pak pomalu k Portlandu. Alan říká, že musíme jít pořád k jihu, abysme se dostali z Oregonu, než skončí léto. Míříme asi do Kalifornie.
Ty jdeš možná taky na jih.
Máme zbraň, dobré boty a jídla a vody je zatím taky dost.
Neboj se o mě.
Jack

Přečetli si vzkaz na dveřích benzínové pumpy na výjezdu z vymřelého městečka. Už věděli, kam jít, kdo má zbraň, dobré boty, jídlo a vodu. Byli čtyři a ti druzí cesťáci jen dva, neúspěchu se tedy bát nemuseli.

Obrázek uživatele Roedeer

Vyhánění ďábla

Úvodní poznámka: 

Nápad mi v diskuzi pod zadáním tématu vnukla Esclarte, které tímto děkuji, i když to tu nečte.

Navazuje na drabble Mimikry a První žena.

Drabble: 

Její babička Esperanza vždy tvrdila, že zná různé triky na vyhánění zlých duchů z těla. Tenhle zlý duch se uvelebil v Lucíině břiše a dívka nevěděla, kdo ho tam zasadil, ale byl to jeden z těch tří. Jako by snad záleželo který. Nenáviděla všechny rovným dílem.
Ale nebyla hloupá a dovedla poznat pelyněk, když na něj v krajině mimo město narazila. Pelyňkem se dal vyřešit nejeden problém, učila ji babička v době, kdy Lucía o tyhle znalosti nejevila zájem. Ale teď, když potřebovala vyřešit problém - problém, který nechtěla a hlavně nemohla přivést na tento svět – si na ně bezpečně vzpomněla.

Obrázek uživatele Roedeer

Hluchý a rozmazlený

Úvodní poznámka: 

Jeden poklidnější příspěvek do postapo série. Doufám, že jsem zadání splnil. Mimochodem, kdyby někoho napadl vhodný název, ať vše nespammuju pod fandom "Originální", tak si rád nechám poradit.

Drabble: 

Takhle po ránu, když do oken svítilo slunce a spící Alan ho hřál celým tělem, to Jackovi nepřipadalo vůbec špatné. Jako by se probudil doma ve své vlastní posteli a jediným trápením byla slastná ranní erekce.
Pak se Alan najednou probudil a vstal tak kvapně, jako by potřeboval stihnout nějakou důležitou práci.
„Dneska tě naučím rozdělávat oheň křesadlem,“ začal plánovat.
„Na to mám přece tebe,“ odbyl ho Jack, rozmazlený a myšlenkami daleko.
„Jednou tu třeba nebudu, a to se pak budeš muset postarat sám o sebe.“
„Tohle nehodlám poslouchat!“
Jack, ještě omámený sladkým přeludem, si zakryl uši. Měl po náladě.

Obrázek uživatele Roedeer

Ostrými

Úvodní poznámka: 

Další do postapo série.

Drabble: 

„Když už vytáhneš zbraň, tak s ní nemůžeš jen zastrašovat. Musíš bejt připravenej z ní vystřelit.“
Přesně na tohle Jack připravený nebyl, i když mu to Alan kladl na srdce. „Je to o srovnání hodnot,“ říkal, zatímco mu ukazoval, přitisknutý zezadu pevně k němu, jak se postavit a jak zpevnit ruku při střílení ostrými na pohybující se objekt. „Od teď musíš myslet hlavně na svoje přežití.“
Na mušce měl vyzáblého psa, který už nikomu nepatřil. Jack chtěl zbraň sklonit a nechat ho jít, ale Alan mu to nedovolil. Prst přes prst, vůle jednoho proti vůli druhého, stiskl spoušť za něj.

Obrázek uživatele Roedeer

Rande s republikánem

Úvodní poznámka: 

Jedno retrospektivní do postapo série.

Drabble: 

„Nejprv krádež celé kartotéky, ztráta elektronických dat a den na to požár. Nikdo mi nevymluví, že to spolu nesouvisí,“ tvrdil Alan.
Jack byl otrávený. Rande se nevyvíjelo podle jeho představ a ta skotská mu taky nechutnala. Z Alana, toho krásného kusu chlapa, se vyklubal konspirátor a republikán, a tak místo jeho teorií raději poslouchal televizi nad barem a zprávy o masivním požáru v baltimorské nemocnici.
Až když se v pokročilou hodinu začali pokradmu dotýkat prsty, náhle zázračně vstřícní jeden k druhému, a Alan ho jemně, ale rázně políbil svými zarostlými ústy, přestal Jack litovat úspor, které mu pořídily falešnou občanku.

Obrázek uživatele Roedeer

První žena

Úvodní poznámka: 

Souvisí s drabbletem Mimikry (předchází mu). Čili další do postapo série.

Drabble: 

Bylo to už čtvrt roku, co neviděli živou ženu. Pocitově celé století.
Pak přišla: zjvevení s černočernýma očima a snědou pletí. Zdraví a mládí z ní prýštilo, jako by je chtěla rozdávat krajině kolem sebe jako životodárná delta.
Shodli se na tom, že nejprve ji chtěli jen vzít pod svá křídla a doprovodit vstříc lepším zítřkům. Ale celé se jim to nějak vymklo z rukou... Začal to Jezevec, když ji poprvé pohladil po vlasech a nechal ruku spočívat na jejím líčku až příliš dlouho? Nebo Amerikán, protože proti tomu vůbec nic nenamítal?
Dotýkat už se jí pak chtěli úplně všichni.

Obrázek uživatele Roedeer

Mimikry

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble k tématu "Můj nejlepší přítel zrcadlo". Přihazuju do svého postapo mixu novou postavu.

Drabble: 

Zrcadlo jí pomáhalo přežít. A pak taky nůžky, elastické bandáže, špína a oblečení z pánské kolekce z napůl vydrancovaného Walmartu.
Znásilnili ji dvakrát, ale pokaždé se jí podařilo utéct, takže neskončila jako těch ostatních pár žen, které viděla – mrtvá, nebo jako otrokyně až do konce věků. Takže vzala své štěstí do vlastních rukou, do rukou první nůžky a ze svých bohatých vlasů vytvořila kraťoučký drn. Prsa si stáhla tak, až to nebylo příjemné, shrbila se, učila se při chůzi pohybovat ne boky, ale rameny.
„Zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejošklivější,“ vyzvala ho Lucía, konečně spokojená se svými mimikry.

Obrázek uživatele Roedeer

První pomoc

Úvodní poznámka: 

Navazuje přímo na drabble Komiksy. Trochu BJB, tohle téma mi moc nesedlo. Vlastně jsem se pustil do jakéhosi postapa a jde mi to jak lačnýmu s*aní.

Drabble: 

V zrcadle se neviděl už dlouho, ale kromě krvácející jizvy na rameni a tváře vraha ho nepřivítalo nic moc nového.
Zastřelil všechny tři, když vnikli do jeho a Jackova přechodného domova. Představovali hrozbu, tak proto je zastřelil – až ve chvíli, kdy do něj řízli, si uvědomil, že podcenili nové uspořádání světa a přišli vyzbrojení jen noži.
S Jackem spolu teď nemluvili. Ten kluk mu lezl na nervy a vystavoval je nebezpečí. První pomoc si, stejně jako první obranu, musel poskytnout sám. Nastříhal leukoplast a začal usměrňovat rozšklebenou ránu.
Nemohl, než spolehnout se jen na sebe a své zrcadlené jednovaječné dvojče.

Obrázek uživatele Roedeer

Vzpomínky na duhové pstruhy

Úvodní poznámka: 

Třetí do série. Ještě pořád nemám vhodný název.

Drabble: 

Když bylo nejhůř, ukrýval se do vzpomínek na příjemné dny. A protože byl Alan teď jeho jedinou rodinou, myslel Jack na jejich zážitky.
Zalesněný ostrov, všudypřítomná vůně jehličí, ledová voda v zátoce, lekce rybaření a duhová tělíčka pstruhů, které Jack, pyšný na první úlovek, hladil v rukou. Alanovo velké tělo, které hladil po nocích v chatě, když ho konečně vydobyl z té jeho tuhé zálesácké slupky. První milování, protože na ostrov se přece nepřijel jen učit rybařit, přijel tam hlavně přijít o panictví. A namátkou přežít neštěstí, o kterém už nestihli napsat v novinách.
Příjemné dny s životně důležitým bonusem.

Obrázek uživatele Roedeer

Komiksy

Úvodní poznámka: 

Kdo je kdo a jaká je situace bylo lehce nastíněno v prvním drabbleti. Snad pro sérii brzy vymyslím i nějaký název.

Drabble: 

V tom městečku šla elektřina a Jack to považoval za zázrak.
„Nesmíme o sobě dát vědět,“ zchladil Alan jeho nadšení, „rabovat se chodí po setmění, a protože jsme v Americe, skoro každý má zbraň.“
Bezstarostný Jack se uvelebil v ložnici s knihovnou. Všude kolem noc, venku i v duši, a na dosah ruky vypínač buclaté lampy. Neodolal.
S cvaknutím přišel příliv světla a dobra.
Hned zhasl. Alan by to neviděl rád. Řekl by, že vytváří nebezpečné situace. Jenže v knihovně trůnil sloupek komiksů a Jack to prostě nevydržel.
Bylo krátce po desáté, když oknem proletěl kámen. Zlí lidé ohlašovali návštěvu.

Stránky

-A A +A