Dneska je dobrej den, najedená, vyspalá, a právě přicházejí otroci.
Ano, potřebuju pomazlit a pochovat.
Co? Do BEDNY?!
Ne, rozhodně nejedeme pryč! Já se trochu bojím. Bojim bojim.
"To bude dobrý, nejedeme k panu doktorovi."
Ti tak budu věřit... Co? Dál nejedem?
"Jé no ty jsi tedy vyrostla!"
"Asi za týden si ji vezmeme."
"Jojo, to je v pohodě."
O 10 dní později
Oni si jdou pro mě? No to já teda nevim...
"Ahoj kožíšku!"
Počkat, tudy to neznám, kam to jedeme?!
"Tak tady teď budeme bydlet miláčku"
To zrovna, já si pěkně počkám v bedně, dokud nepojedeme opravdu domů.