Pan Grenadin

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Úvod do fandomu

Mé moudré dvojče Ave říkalo, že by si pan Grenadin zasloužil jakési uvedení, tak tady je:

Pan Grenadin je pán, který se jmenuje Grenadin. Žije v Praze a má kočku Mínu. Umí se proměňovat (v kocoura, vítr, most, tmu a podobně) a taky trochu kouzlit.Pan Grenadin miluje slečnu Inkognitu, která má dlouhé vlasy, jezdí na starodávném kole, píše básně a má modré prsty. Miluje ji velikou a něžnou láskou, kterou by měl být milován každý člověk, ale bohužel tomu tak (přinejmenším na tomto světě) není.
Pana Grenadina jsem si nevymyslela, aspoň ne tak, že bych si sedla a řekla jsem si, teď vymyslím nějakou postavu a budu o ní psát drablata. Prostě tu jednou byl. A já jsem tomu ráda, protože když píšu o příbězích pana Grenadina, je mi hezky na duši.
To je asi tak všechno.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Zrcadlení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Druhé dárkové drabble, tentokrát pro Ianta :-)

Drabble: 

Toho rána byla slečna Inkognita tak krásná, že se na ni zrcadlo nemohlo vynadívat.
Učesala si vlasy a dotkla se štíhlým prstem, modrým od inkoustu, tenké vrásky na čele.
„Tahle je první,“ řekla zrcadlu. „A další přijdou. Láska je i starost a strach. Že se promění v myšku a Mína se splete. Nebo v mlhu, a vypaří se ve slunci. Že se zamiluje do jiné…“
Zrcadlo se rozhořčeně zalesklo.
„Jenom žertuji,“ pohladila je slečna inkognita. „Nestěžuji si. Má to tak být. Láska i starost, radost i vrásky“.
„Miluji tu první, a budu milovat všechny další,“ řeklo zrcadlo hlasem pana Grenadina.

Obrázek uživatele Rya

Ve tmě

Fandom: 
Drabble: 

Ten den se chtěl pan Grenadin proměnit v něco obyčejného a vzácného; v něco každodenního a mimořádného; v něco, co sice prodávají všude, ale za dobrý exemplář jsou lidé ochotni si pořádně připlatit, ba i cestovat mnoho kilometrů.
Neproměnil se v bochník chleba (to mu slečna Inkognita rozmluvila).
Proměnil se v poštovní známku (byla na ní válečná loď a voják na břehu).
Zachvěl se rozkoší pod jazykem slečny Inkognity.
Přilnul k dopisu, který zamířil do daleké a neznámé země.
Pocítil chlad kovového dna, když ho obklopila tma poštovní stránky.
Srdce, které už neměl, se rozbušilo.
Vstříc dobrodružství, jeho dennímu chlebu.

Obrázek uživatele Rya

Divoké husy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

V předjitřní chvíli je ticho mocné jako výkřik a myšlenka nemluvněte, která nabývá tvaru v oceánu vědomí zastřeného sladkou mlhou vonící po mléce, čerstvá a svěží jako pupenec jírovce.
Vítr povívá krajkovou záclonou, oknem vniklo volání divokých hus.
Je snadné odpovědět, lehké vznést se, být částí hejna.
Kdo neví, že nemůže, je všemocný.
Alespoň na chviličku.
Husy jsou mnohem moudřejší, než si lidé kdy všimnou. Krouží nad domem, neopouštějí novou družku, dokud se nevrátí zpátky. Teprve pak táhnou dál.
Poslední máchnutí křídel, do peřinky lehce dopadá dětské tělo.
Kolébka se zhoupne, chůva se zasměje ze spánku.
Tenkrát se proměnil poprvé.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Úplňkové uzdravení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Slečna Inkognita milovala pana Grenadina něžnou a silnou láskou. Téměř ho ztratila, a k veliké lásce se přidružila úzkost. Grenadin už byl ale doma zavřený příliš dlouho.
„Musím ven,“ řekl kočce Míně. „Nebo přijdu o rozum.“
Mína otevřela tlamičku plnou ostrých zubů.
„Vím, že mě jenom škádlíš,“ zasmál se malý ptáček smíchem pana Grenadina a vyletěl oknem.
Večer sebrala slečna Inkognita z koberce modravé pírko.
„Blázínku,“ pokárala pana Grenadina. „Co kdyby tě Mína snědla!“
Mína a Grenadin na sebe mrkli.
Pak vyšli do tmy pozdravit úplněk, který byl na oslavu uzdravení pana Grenadina obrovský jako balón a růžový jako plameňák.

Obrázek uživatele Rya

Nic, to už je něco!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Vyhlížel oknem dychtivě jako dítě dlouho zavřené doma. Snad na jeho počest, snad čirou náhodou, počasí toho dne předvádělo drama. Jednu chvíli slunce zalévalo čerstvou jasně zelenou trávu oslnivým jasem, vzápětí se sypaly vločky nadýchané a bělostné jak prachové peří albatrosů.
Dvojice veverek, která se v milostném roztoužení proháněla po větvích starého ořechu, se rozmary počasí nenechala rušit. Postava za oknem je však vylekala.
Ostražitě strnuly.
Ale za oknem už nikdo stál.

„Nechtěl jsem jim to kazit,“ vyprávěl večer. „Bylo to na chviličku, bylo to jen nic, ale aspoň něco.“
Pohladila ho po ruce.
„Ještě se neproměňuj. Ani v nic.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Odpočinutí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Toho dne město leželo ve stínu únavy.
Lidé se hrbili, oči měli rudé. Zedníci se netěšili, až večer spláchnou prach v hrdle v nejbližší putyce. Utržená markýza nad dlouho zavřenou kavárnou povlávala ve větru jak smuteční prapor. Každý měl kruhy pod očima, jako by nespal celé dny.
Pan Grenadin je mocný, ne všemocný. Neumí měnit svět, jen sebe.
Bylo poledne, když se proměnil v soumrak.
Přitlačil se na víčka, utišil úzkost, kašel, horečku.
Město usnulo.
Aby všichni pokojně spali, musel pan Grenadin bdít, jak nikdo nikdy nebděl.
Ráno se probudili osvěžení.
Ale slečna Inkognita našla na svém prahu nehybné tělo.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Andělem v jiném městě

Fandom: 
Drabble: 

Toho dne bude slečna Inkognita číst básně ve staré hale Jižního nádraží v Západním Městě.
Zatímco se připravuje, pan Grenadin se toulá.
Uprostřed města náměstí, uprostřed náměstí katedrála, u katedrály zábradlíčko zdobené hlavami andílků. Rysy jednoho jsou vyhlazeny do bezvýrazna.
Pan Grenadin vztáhne ruku. Když se v ní unavený anděl zahnízdí, zaujme jeho místo.
Lidé hladí pana Grenadina, pro štěstí.
Cítí strach, tíseň, smutek, radost, naději.
Ze všech sil vysílá do střídajících se dlaní povzbuzení.
Pak ucítí dlouhé prsty slečny Inkognity.
Anděl nemá oči, ale pan Grenadin ano. Křídla rozepjatá k obejmutí, dívá se, jak odchází, šťastná a plná básní.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O šále zdarma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, jestli to úplně odpovídá tématu, takže raději bez bodu.

Varování (motivace?): lehoučké erotično.

Drabble: 

Toho dne se pan Grenadin proměnil v klubko vlny, aby si měla Mína s čím hrát.
Přišla slečna Inkognita, našla spící kočku a klubko vlny, soumračně modré. Uvařila kávu, pustila na starém gramofonu Milese Davise a začala plést šálu pro pana Grenadina.
Pan Grenadin, ve slastné bolesti štíhlými prsty napínán, povolován a proplétán, neubýval. Ze šály šál, z šálu přikrývka. Slečna Inkognita se do ní zabalila, vtiskla do vlny rty.
Z vlny je pan Grenadin, omotaný kolem slečny Inkognity. Věděla jsem to, zasmála se tichounce.
Mína vyklouzla na terasu, měkkou tlapkou zavřela okenici.
Chtěla jim popřát soukromí.
My učiníme totéž.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pan Smrk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Teď bych potřebovala otagovat Ryu, ale tady nejsme na Fejsbůku!

Ryo, nechceš novou postavu? Nebo můžu si půjčit tu tvou? Nebo tak něco <3

Navazuje na toto: http://sosaci.net/node/40095#comment-341931

Drabble: 

Pan Smrk zamrkal. Promnul si čelo. Zasmrkal, kýchl.

Zůstal stát v podchodu vpravdě jak opuštěný strom na pasece, v bouří zvětralém lese.

Hleděl na Staroměstské náměstí a oko mu slzelo.

Znovu mrkl.

Smrkl. Do kapesníku.

A co uviděl, když si dal sklenku vína, v hospodě na rohu?

Pána, líbajícího slečnu s nánosem krup na klobouku.

Inkoust, stékající z očí jako slzy z poetických slov.

Šedý ocásek, koukající ven z kapsičky na vestě onoho pána. Tikal do rytmu orloje.

Slečna vytvořila rukou mlhu. Duhu.

****

Pan Smrk se vlastně nejmenoval Smrk. Říkali mu tak proto, že trpěl chronickou rýmou.

****

Jmenoval se Archanděl.

Závěrečná poznámka: 

Udělala jsem z toho ještě trochu víc magický realismus, než to je. Pardon. ! Třeba toho bude víc, uvidíme.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Aprílové počasí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Iantovi.

Příběh je z dob, kdy bývala náměstí plná lidí.

Drabble: 

Pan Grenadin stál pod Chodícími hodinami.
Hleděl zaplněným náměstím ke Dvouvěžovému kostelu, kde čekala slečna Inkognita.
Neměl chuť prodírat se davem.
Fouknul.
Houf lesklých bublin vyletěl k nebi, následován pestrobarevnými deštníky průvodců.
Fouknul víc.
Vzhůru se vznesly děti, aby měkce přistály na ramenou otců.
Přidal déšť, a lidé utíkali do kaváren v podloubí.
Opozdilce zahnal hrstí krup.
Zamlženými dveřmi kavárny U zlatého plíšku vyhlížel nejmladší číšník.
„Už je líp, Vincku?“ houkl pan kavárník.
„Není,“ odvětil Vincek.
„Ajajajaj!“ děsili se hosté a chtěli víc kávy a horké čokolády.
Jen Vincek viděl, jak uprostřed náhle ztichlého náměstí líbá pan Grenadin slečnu Inkognitu.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Most

Úvodní poznámka: 

Taky mám ráda pana Grenadina. Mimo jiné proto, že jsem ho nevymyslela, vymyslel se sám, a sám přichází se svými příběhy, jako soumrak nebo svítání nebo ranní mlha; pan Grenadin, ten, který se proměňuje.
Psáno na téma Vzdušné zámky.

Drabble: 

Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Poslední noc staré vrány

Fandom: 
Drabble: 

Ten den vane severák a na zahradě se třese stará vrána. Hejno odletělo, ji ale křídla nenesla a zdržovat své družky nechtěla.
Pan Grenadin vezme vránu domů. Vrána pohlédne na strop, na kočku Mínu, a zavrtí hlavou.
Pan Grenadin se neumí proměnit v šikovného a měnit se v ptačí budku nechce. Poprosí souseda, který vyřízne ve staré bedně otvor.
Večer vránu navštíví. Už nechce jíst, ale ráda se napije. Hledí vzhůru, na mraky, na měsíc.
Ráno je mrtvá.
Pan Grenadin ji pohřbí.
Je smutný, ale jen trošku.
Vrána zemřela svobodná a v bezpečí.
Kolik zvířat (a lidí) má takové štěstí?

Závěrečná poznámka: 

A tím se pro letošek loučí a klaní pan Grenadin

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O dětství a zrání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno jiným

Drabble: 

Kdysi byl pan Grenadin malým chlapcem.
Nikoliv však vždy. Někdy byl malým děvčátkem. Jindy zas mouchou či motýlem nebo vůní květin.
Zpočátku se pokoušel svou proměnlivost před rodiči tajit, ale bylo to příliš nebezpečné. Neznámá holčička může skončit v sirotčinci, moucha může být rozplácnuta, motýl přišpendlen, vůně vyvětrána.
Řekl rodičům pravdu. Divili se i trápili, ale nepřestali ho milovat.
Kdysi snil o tom, že je stejný jako ostatní, že se ničím neliší, že zapadá jako dílek do skládanky.
Později se sám se sebou smířil. Ještě později se naučil mít sám sebe rád.
V tom je pan Grenadin stejný jako my.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O tmě potmě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Lejdynku a Iantoucha

Drabble: 

Toho dne se pan Grenadin promění ve tmu. Vklouzne do pokojíku v podkroví, nic nevidí, je tmou ve tmě, jen slyší tichý dech. Zaplaší světlo pouličních lamp, které se chtělo vkrást. Vyjde měsíc, stříbří okenice, dovnitř ale nesmí. Objeví se hvězdy, touží nahlédnout, v okně se však tmí pan Grenadin. Ukáže se hvězda nejvíc zářivá, Slunce, jenže uvnitř vládne trpělivá tma.
Teprve před polednem se pan Grenadin vytratí klíčovou dírkou. Zvenčí tiše zaklepe.
„Ach, to jsem se nádherně vyspala,“ protahuje se slastně slečna Inkognita. „Pojďte, dáme si kávu na terase.“
Jde za ní, maličko ospalý, ale velmi spokojený pan Grenadin.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Slečna Inkognita

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...tak nakonec přece jen trocha romantiky...

Drabble: 

Ten den se pan Grenadin promění ve vítr, protože potkal slečnu Inkognitu. Slečna nosí červené boty a dlouhé prsty má modré od inkoustu, kterým píše básně. Grenadin se uhnízdí Inkognitě ve vlasech jako plachý pták. Slečna Inkognita kráčí ulicemi a vlasy za ní vlají, ačkoliv je bezvětří. Noviny v kavárnách a staré tisky v antikvariátech se zvedají k nebi, černobílé stránky plují na modré obloze, než se opět plavně snesou k zemi. Slečna Inkognita se usmívá, protože o panu Grenadinovi ví. Těší se na šálek čaje, na báseň o větru, kterou večer napíše, na to, že bude brzo bláznivě zamilovaná.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Most

Drabble: 

Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O kráse a lásce

Drabble: 

Ten den se pan Grenadin proměnil v dívku nevídané krásy. Jde po ulici, pohledy se lepí jako kočičí chlupy na samet. V lidském chumlu chlípník se zezadu přichlípne, na krku cítí dívka horký dech, otočí se do drzého úsměvu, na zlomek okamžiku ukáže svou pravou tvář, planoucí oči a mohutný knír pana Grenadina. Chlap padá dozadu, ona vznosně kráčí dál. Proti mladý muž, úžasem bledý, v očích zraněný pohled náhle zamilovaného. Pan Grenadin hbitě zahne do uličky a proměněn v sebe spěchá domů. Až do tmy chová Mínu na klíně, konejší tlukoucí srdce a stydí se za bolest, kterou způsobil.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O samotě

Drabble: 

Ten den byl pan Grenadin kocourem. Proměnil se po snídani, prohlédl se v zrcadle, pak vyskočil na prádelník; ta nově nabytá pružnost, síla svalů, čirá slast! Pečlivě si upravil kožich, s přimhouřenýma očima se ponořil do kočičí meditace, dokud hluboce neusnul. Osvěžen vzbudil se v půli dne, proběhl se, pohrál si s ponožkou nalezenou pod gaučem. Dokonalý pocit soběstačnosti; ale s večerem přišel hlad, samota, touha po pohlazení.
Proměnil se zpátky, pojedl tuňáka a přitom přemýšlel.
Nazítří si přinesl z městského útulku kočku Mínu.
Dosud ani netušil, že na mapě svého srdce chová prázdný kout; teď se cítí radostně zabydlen.

-A A +A