Originální; Ze života

Obrázek uživatele Perla Black

Nemůžeš, nechceš

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 16 (Generátor náhodných slov).

Drabble: 

V hlavě ti rezonují miliony slov, obrazů. Nevíš, který si vybrat, zapsat jako první na papír. Fanfikci, originální příběh? Vybereš si a co dál? Jaký žánr to bude? Něco dobrodružného nebo snad romantika, thriller? Musíš vědět, co chceš psát, mít představu. Jsi přece architekt, ne zahradník, příběh ti nemůže divoce bujet pod rukama.
Jak nemůžeš psát? Ty nechceš? Nevíš, jak začít a obáváš se kritiků? Zkus psát nejprve pro sebe, pro zábavu. Veřejnost si může počkat, až sebereš odvahu. K psacím začátkům: existuje šikovný web. Říká se mu generátor náhodných slov. Vyzkoušej ho, nijak ti neuškodí. Dodá ti potřebný náboj.

Zabiju ji

Drabble: 

Jen co dojíždím na mé patro, otevřu dveře výtahu, už slyším TEN randál.
"Jak tomu může říkat hudba, proboha?"
S rychlým krokem, vyrážím směr její pokoj.
Ani neklepu.
"Okamžitě ten kravál stlum!"
Očima hledám svou pubertální dceru.

A...
Zabiju ji!
"Cos to sakra provedla?"
Přísahám, že ji zabiju!

"Ježíííš o co ti jde? Však to mám dělo! Každý to říká!"
"Jak každý? A kdo ti to dovolil? Taková ostuda! Seš normální?"

Funí a protáčí oči - ukázkový puberťák.
Má na hlavě kohouta! Modrého kohouta! Vyholila si boky na lebku!
V obočí piercing!
Zmalovaná jak flundra!
"Vysvětlíš mi to?"
"Známka punku máti..."

Obrázek uživatele Perla Black

Na vlnách Fantasye

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Neumím kreslit, tohle byl vyloženě pokus po spoustě let. Pocta končícímu knihkupectví, kam jsem ráda roky jezdila. Na vlnách Fantasye :-)

Obrázek uživatele womi

Na vlnách za štěstím

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Upřímně jsem netušila, kam tohle dát, respektive jaký fandom vybrat. Hodí se to na všechny, kde se vyskytuje nějaká voda. A kvalita fotky je příšerná. A kresby taky. Tohle mi nejde. Ale snad mám splněno. Hurá na ostrov maximálně pro dva!

Nebudu cvičená opice

Drabble: 

„Nechci to dělat. Nenuť mě. Nenávidím to!“
„Jak, nenuť mě? Neskončíš s tím!“
„Neskončím? Už jsem skončila! Nebude ze mě nějaká cvičená opice!“
„Cos to řekla, ty hajzle jeden?! To je ta dnešní moderní doba, parchanti si ničeho nevážíte! Víš kolik peněž si mě stála!?“
„Nikdy jsem to nechtěla dělat! Dělala jsem to jen kvůli tobě, protožes to chtěl! Ale tomu je konec! Nebudu se drtit, jen protože, tys nic nedokázal a léčíš si na mě svoje komplexy!“
*Plesk*
„Nenáááávidím tě!“
„Okamžitě se vrať! Sbal si věci a jdeme na trénink! I kdybych se měl posrat!“
„Se poser! Nejdu nikam!“

V jednoduchosti je síla

Drabble: 

Už bude deset. Sedím u noťasu a snažím se vymyslet drabble na dnešek. Spala jsem jen čtyři hodiny a moje hlava stagnuje. Oči se zavírají, ale já to nechci zazdít ani vzdát.

Lámu si hlavu: „Prosím zapni se a něco vymysli! Nemám tě přece jen na okrasu.“
„Copak zlato?“
„Aaaale dnes mi téma nějak nesedí a nevím co s ním.“
„Jaké máš?“
„Generátor náhodných slov.“
Přítel mě pozoruje: „No, tak ho použij a sesmol sto slov.“
„Oh můj milý, tos mi opravdu pomohl. Kroutím hlavou.“

A vlastně… když tak přemýšlím, ano pomohl!

Proč přemýšlet složitě, když to jde tak jednoduše?

Rychlý prachy

Drabble: 

„Kááámo, potřebujem prachy! Něco z čeho budem mít těžké love! Ale bez roboty… Co tu u nás chcem nejvíc?“
„Fet a pivo.“
„Vole, tys na to kápl! Budem vařit!“
„Tobě to jednou nestačilo?“
„Kdo řek, že Perník! Pivo, vole!“
Jeho krví podlité oči mě sledují a očividně přemýšlí.
„Víš kolik to je roboty? Pradědek makal v pivovaru a jako děcku mi to vyprávěl. Všechno má svůj řád. Zrna musí být zdravá. Musíš je umět správně skladovat, udržovat je pořád ve vlhku, aby klíčily a další hovna kolem toho.“
„Kááámo... tak to ne! Budem zas vařit Perník... v tom je jistota!“

Výkres

Drabble: 

„Maminko? Dostali jsme úkol, je to dobrý?“
Prvňačka mi podává výkres.
„Téma je: namaluj mi svět.“
***
Při prvotním prohlížení ve mně hrklo. Okamžitě jsem si vybavila samu sebe v jejím věku.
„Tati, namalovala jsem naše okolí, je to hezké?“
Obsah měl nepřesné barvy i rozměry. Ale jako dítě jsem byla ze svého díla nadšená. Jenomže můj alkoholem posílený otec, měl jiné cítění: „Hnus! Svět není barevný a vůbec není hezký! Tak jako ty! A teď vypadni!“
***
Už nikdy jsem nemalovala ráda... zabil mou fantazii. To nesmím dopustit u své maličké malířky.
„Tvůj pohled na svět, je nádherný! Tak jako ty!“

Dopad rutiny

Varování: 

Dobrovolné ukončení života.

Drabble: 

Sedím ve vaně a po tvářích mi stékají slzy.
Denní život obyčejného dospělého člověka je tak deprimující.
Jsem jako robot: ráno vstát, odejít do práce, kterou nenávidím, po práci nakoupit, uvařit, uklidit, umýt se, splnit manželskou povinnost a jít spát, protože ráno musím naskočit do rutiny.

Neužívám si život.
Nejsem šťastná.
Jak by také robot bez ducha mohl být šťastný?
Jsem fyzicky i psychický svázaná.

Nenávidím svůj život, lidi kolem sebe i celý svět.

Chci být volná!
Jak to jen udělat?

Sykla jsem bolestí.
Pohodlně si lehám, ruku nořím do vody a ta se růžově zabarvuje.

Konečně se svobodně usmívám.

Obrázek uživatele MataPeprna

Cihla zachráněna!

Drabble: 

Nový majitel zanedbaný zámek zrenovoval a zpřístupnil veřejnosti. Zdánlivou idylu ale mírní odpor obyvatel přilehlé obce Kverulantov.

„Já s tím nesouhlasím. Vždyť nám tu naši Cihlu vykoukají,“ stěžuje si postarší žena na předzahrádce oprýskaného domku.

A není sama. Za pravdu jí dává i Petr Neruda, základoškolský učitel fyziky a starosta obce.

„Zákon akce a reakce říká, že když těleso A působí na těleso B, působí těleso B opačnou silou na těleso A,“ vysvětluje Neruda a doplňuje: „Zámek na turisty samozřejmě působí. Pozitivně. Pokud tedy oni mají na Cihlu působit opačně, musí jí zákonitě škodit. To jsou zákony fyziky, ty neoblafnete.“

Obrázek uživatele Queen24

Chtěla bych...

Drabble: 

Chtěla úplně obyčejné objetí.
Chtěla se líbat.
Chtěla se milovat.
Chtěla se vedle něj probouzet.
Chtěla cítit jeho dech na krku a šeptat Dobré ráno, miláčku...
Chtěla se s ním smát.
Chtěla s ním mluvit. Řešit vše důležité.
Chtěla s ním jen tak mlčet.
Chtěla s ním jít na večeři. Do kina. Na procházku.
Chtěla ho držet za ruku a jen tak být.
Chtěla se o něj opřít. Zavřít oči.
Chtěla ho vyslechnout, být tu pro něj.
Chtěla jet na dovolenou. S ním. Chtěla taky jednou zažít, jaké to je, říct ,,Byli jsme s přítelem u moře..."

Chtěla tak moc?

Závěrečná poznámka: 

Třeba tam někde jsi. Třeba se JEDNOU potkáme.

Obrázek uživatele Grace

Hrobař

Úvodní poznámka: 

BJB, ale od chvílce co jsem si přečetla téma, zní mi v hlavě a nemůžu se toho zbavit: tady
https://youtu.be/K9INZr1Mir8

Drabble: 

Na základce jsem učení moc nedal, takže když vyvstala otázka co dál, hrobařina vypadala jako celkem dobrá volba. Jezdil jsem s vozíkem, převážel hlínu, rakve i pomníky. Kopat hroby byl můj ideál. Nikdy by mě nenapadlo, že kremace přijde do módy a já zůstanu na pracáku. Když jsem se loudal cestou z úřadu, najednou záblesk, skřípění kol a rána. Sejmul mě milionář v nadupaným sporťáku. Má duše stoupá ke hvězdám, dívám se z výšky jak hází mé ostatky do černého pytle. Dávám ti sbohem, bílé, zářící město. Neměl jsem tě rád, ale i tak na tebe budu tam nahoře vzpomínat.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Sem se zamyslel... Trošku :D

Úvodní poznámka: 

Tohle téma mi místo inspirace k napsání nějakého dalšího drabble do oblíbené vědy ve sto slovech spíš připomnělo, jak často se svém životě pohybuju na hranici buď svých možností nebo pak v důsledku na hranci mé existence na této modré kouli poletující si vesmírem.

Drabble: 

Dost často to může být hranice riskování života při mých pokusech o trhání časových rekordů při cestě domů, nebo jak rychle dokážu jezdit na zledovatělém okruhu s ideálně půjčeným autem… Naštěstí neúspěchy na tomto poli dostávají na hranici spíše moji peněženku, než můj život hehe
Další z věcí je pokoušení toho, jak dokážu udržet soustředění, nevymýšlet kraviny a zbytečně neriskovat při práci s nebezpečným napětím v práci, abych si náhodou někde neodložil ruku a neudělal ze sebe ukázkový materiál pro náš HSE tým do jejich oblíbených školení pro otrlé povahy.

Tak sem zvědav, jestli se vůbec dožiju nějakého požehnaného věku!

Obrázek uživatele Queen24

Někdo jinej

Drabble: 

Na střední nikdy moc nemluvila. Byla vždycky ta, co seděla stranou a mlčela. Stejně si s nimi neměla co říct...

Nenápadná. Nesmělá. A věřila, že i ošklivá. Ráda se schovávala ve velké mikině s kapucí. Cítila se v ní tak nějak... schovaná. Vždycky v džínách. Sukně a šaty téměř nenosila.

V práci snesla hodně. Protivné kolegyně. Veledůležité manažerky. Nesmyslné úkoly...
Až jednoho dne toho bylo dost. Kroku do neznáma se bála, ale věděla, že musí.

---------------

Naučila se usmívat. Nebát se mluvit. Nosit šaty. A začalo ji to bavit.
Naučila se být sebevědomá. Hrdá. Užívat si to.

Rozkvetla. Zevnitř i zvenku.

Závěrečná poznámka: 

Ani jsem si nevšimla kdy přesně se to stalo :) ale když se ohlídnu třeba 7-8 let zpátky... Nechápu že jsem to byla já. Někdy si říkám, že bych si teď možná ty roky prožila znovu... A někdy si zas říkám, že asi radši ne :)

Obrázek uživatele Queen24

A i když jsme to nechtěli...

Drabble: 

Probudily ji zvuky z kuchyně. Rozespalým pohledem tápe po ložnici, oslněná slunečními paprsky, které dovnitř pronikají střešním oknem. Hlava se pomalu probouzí. Do prdele... Posadí se. Na zemi leží její spodní prádlo. Zbytek oblečení zůstal v obýváku... Kruci. Vyklouzne z peřin, oblékne si aspoň to málo a po chvilce zaváhání vstoupí do vedlejší místnosti. Našlapuje opatrně, jakoby snad doufala, že si ji nevšimne. Ozářenná slunečními paprsky. Varná konvice zrovna cvakla. Ohlédl se a usmál se na ni. ,,Dobré ráno. Kafe?" Nesměle mu oplatila úsměv a přikývla. Byla nervózní. Do chvíle, než k ní přistoupil a s naprostou samozřejmostí ji objal.

Závěrečná poznámka: 

Někdy to holt dojde dál než chceme / plánujeme.

A v hlavě mi při psaní zněla Magdaléna...
https://youtu.be/c2j9BxOF8yo

Obrázek uživatele Queen24

Budeš nahá!

Úvodní poznámka: 

No snad to není úplně BJB... Jsem nějaká vyřízená a tohle téma mi teda moc nepomohlo :D

Drabble: 

Cukrárna je potemnělá. Brzy tu bude živo. Rozsvítíme lustry, vpustíme zákazníky... A z rádia se nejspíš rozezní Edith Piaf. Přece jen, musíme dodržovat nějaký styl. Ale teď... Teď je to tu jenom moje!

Vypisuju z diáře dnešní rezervace a spokojeně poklepávám prsty o bar. ,,Najednou lítáš nad vodou, ne náhodou, včera jsi se chvěla! S náladou mizíš oblohou, všude barvy jsou, splývaj naše těla!"

V zámku zarachotí klíč. Kolegyně. Vím, že tuhle hudbu nesnáší, ale... Smůla, já tu byla první.

,,Jseš motýl, zkoušíš projít tmou, budeš NAHÁ!"

Jí by se nejspíš líbilo, kdyby tam zpívali třeba Budeš v rouše Evině...

Závěrečná poznámka: 

Trošku přeháním samozřejmě, nepereme se kvůli hudbě :DDD ale už se párkrát zeptala, jestli by tam mohla přepnout něco jinýho... Chápu. Ne každej je ulítlej zrovna na Kodymův hlas no xD

A tak si Wanastovky v cukrárně pouštím výjimečně, jen když jsem tam úplně sama... :D

Kdyby někdo neznal - odkaz na song zde https://youtu.be/PeJgYEglJos

Obrázek uživatele Grace

V lomu

Drabble: 

Je horké letní dopoledne. Slunce pálí, psi podřimují ve stínu, měli bychom cvičit, ale nikomu se nechce. Nápad na sebe nenechá dlouho čekat. Nedaleko tábora je zatopený lom. Voda v něm bývá ledová. Většinou nás to odrazuje, dnes láká. Navíc teď tam nikdo nebude. Je úterý, všichni jsou v práci, ani plavky nepotřebujeme. Netrvá dlouho a s kamarádkou parkujeme u lomu. Nikde ani živáčka. Super. Můžeme na ostro. Pomalu se noříme do studené vody. Plaveme línými tempy. Vychutnáváme si pocit naprostého splynutí s vodním živlem, když v tom to kousek od nás zabublá a z hlubiny se vynoří skupinka potápěčů.

Obrázek uživatele Queen24

Zas a znova aneb Chlupy všude, nervy v kýblu

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si myslela, když už mě letos netrápí školní povinnosti, jak budu mít čas na psaní... a ono prd :D Tak aspoň v dnešním drabblíku jeden z důvodů, proč jsem vlastně nestihla drabblík včerejší. Holt celý den venku lítání kolem koní a večer akorát tak sklenka vína, padnout do postele a spát... xD

Drabble: 

Prach v očích, chlupy v puse, bahno za nehty.

,,Drž. Tak slyšíš... Nemel sebou! Stůj!"
Zápasím s kartáčem a zacuchanou srstí. Klisna shetlandského poníka neoceňuje moji snahu vydrbat jí zaschlé bahno z kožichu a uhýbá do všech stran, kam jen jí vodítko dovolí.

,,Z těch nohou to pak asi budeš muset vzít prstama, to kartáčem půjde blbě," poradí mi Lucka, která pár metrů vedle svádí podobný boj s druhou klisnou.

,,No,koukám," utrousím, sedící na bobku a drolící trpělivě mezi prsty kousky bláta, jeden po druhém. Kobyla škube nohou a každou chvíli s ní dupne. To bude opravdu na dlouho.

Závěrečná poznámka: 

Dnes se u kamarádky konal svod klisen (tak jako mají hřebci licentaci)- Zápis do plemenné knihy, měření, hodnocení, bodování atd.

Včera k večeru jsme chystali celkem 6 klisen (ano, všechny teď na jaře línají, takže chlupy lítaj všude, a ano, všechny se rády válí v bahně... xD). Probíhalo mytí, koupání, šamponování, kartáčování, odbahnění, vysušení, odchlupení, leskování, rozčesávání... Chystali jsme tři černý, jednu hnědou a dvě světlý. Ty světlý jsme pro jistotu na noc zavřeli do boxu. Na slámě se přece nemůžou zmazat!

Omyl. Ta nejsvětlejší, béžová kobylka, si udělala v boxe bobek, do toho bobku si lehla a ráčila si ho hezky obtisknout (a rozmazat) na krk, hřívu a ucho. Ráno, cca dvě hodiny před začátkem svodu, když jsem otevřela dveře boxu, nás málem trefil šlak... xD

Obrázek uživatele Nugetka

Uklízejte po sobě, lidi

Drabble: 

„Máš nějaké místo, kde by ses fakt nechtěl probudit?“ zeptá se mě kámoš.
„Na záchytce, odvykačce, uprostřed moře nebo na hřbitově. A nechlastej na to, bude ti potom blbě,“ napomenu ho.
„Mám to pod kontrolou,“ zívne a lokne si vodky, „a chce se mi spát,“ položí si hlavu na stůl.
„Měli bychom to tu uklidit,“ řeknu, ale nakonec usneme oba. Všechen alkohol a trávu necháme na stole.
Když jsem říkal, že bych se nechtěl probudit na záchytce, teď si zase myslím, že by to bylo nebe.
Protože když se probudím a zvednu hlavu ze stolu, stojí vedle mě moje mamka.

Obrázek uživatele Queen24

Neni nad poctivý čepovaný!

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní - Bez nároku na bod!

Když mně to nedá a musím vám ještě napsat, jak jsme naráželi soudek a zapojovali pípu... xD Katastrofy z jedný práce, ze školky, už jsem sepsala, tak teď ještě z druhého soudku (doslova xD) aneb Když se kavárník rozhodne jít s dobou a pořídit do CUKRÁRNY čepovaný pivko...

Drabble: 

Instrukce zněly jasně. Zavolat šéfovi, jakmile přijedou.

,,Brej deen, my vám vezem pípu..." Telefon zvedl okamžitě. ,,Už?! Jdu dolu!" V životě neseběhl z bytu do cukrárny tak rychle. Pánové z dodávky vynesli pípu a začali ji, i s kolegou, instalovat na bar. Poučen a s návodem v ruce se s nimi šéf rozloučil a hoši odjeli. ,,Večer to zapojíme! Dejte zatím chladit ten soudek!"

Po zavíračce se na to vrhli. Hadička... Otvor... Aha, sloupnout... Narazit... Proč to nejde?
Šéf zabral větší silou. Pivo náhle začalo prudce tryskat z hadičky, kterou držel v ruce. Ohodil stěnu, bar, podlahu, kolegu i sebe.

Závěrečná poznámka: 

Co vám budu... Bylo to úplně všude :D a nejhorší bylo, že to pořád tryskalo, jakože DOST rychle :D Podávali jsme s kolegou (kterej měl ohozený i brejle, takže nic neviděl) půllitrový sklenice na limonády, co byly po ruce, ale během tak deseti vteřin jsme naplnili čtyři.. :D Nakonec dostal šéf spásný nápad a vytrhl pípu ze zásuvky. Přestala vrčet, proud piva se ztenčil, až úplně ustal. Podívali jsme se po sobě a vyprskli smíchy. Kolega, ze kterého to kapalo jak z vodníka, řekl: ,,Jako já jsem to sice chtěl ochutnat... Ale ne takhle!" A já si samozřejmě přisadila: ,,Tos měl říct rovnou, že to pivko budeme servírovat takhle... Zapůjčila bych ze školky nějaký bryndáky!" xD

Nutno dodat, dnes už čepujeme úplně profesionálně a bez zaváhání! (i když příhoda je stará asi tak týden :D)

Obrázek uživatele nektor

Posezení na gauči

Drabble: 

Sedím si ráno na gauči a dýchám. Vedle mne je hrnek s čajem. Ještě horký, čerstvě zalitý. Za oknem se větrem hýbe smrk.

Hlavou mi jdou myšlenky. Někdy jedna po druhé, někdy tři skoro naráz, někdy je chvíli klid.

Kažou myšlenku dám do bubliny. Chvíli ji pozoruji. Občas tím vzniknou další myšlenky. Občas už samotným pozorováním zmizí.

A pokud tam je, obalím jí do bubliny. A nechám jí se vznášet, plynout.

Po chvíli je čaj už pitelný. Doušek po doušku piji čaj. Smrk je stále za oknem.

Myšlenky přichází a odchází. Bublin mám dost.

Čaj jsem dopil. Čas jít dál.

Obrázek uživatele Queen24

Letná tehdy a dnes

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno, před 23 lety, byla v Praze na Letné založena malá rodinná cukrárna. Manželé vedli muzeum kávy a historických loutek (které funguje dodnes) a rozhodli se nabízet i kávu. V roce 98 vypadaly prostory cukrárny úplně jinak než je tomu dnes, zrovna tak nabídka sladkého.

Dnes cukrárnu vede jejich dcera se svým mužem, která peče dorty, ale zakladateli a majiteli (celého domu) stále zůstávají pan Jára s paní Kateřinou... Když s nimi člověk mluví, uvědomuje si, jak málo ví a zná. V cukrárně pracuju 4 roky a přesto cítím, že to je úplný "nic". :-)

Drabble: 

Dveře cukrárny potichu vrznou. ,,Dobrý den, vespolek!" ,,Dobrý den, Járo," usměju se. ,,Kafíčko?" ,,No jasný, to akorát stíhám!" Zatímco chystám espreso, Jára obhlíží vitrínu s dorty. ,,Jak jdou kšefty?" Zasměju se. ,,Zase se tu dnes jeden pán sháněl po větrníku, hned jsem si na Vás vzpomněla.." ,,Poslat k Erhartovi na hlavní třídě! Však já tam taky chodím," směje se Jára a usrkává espreso. ,,Ten už je tam taky celou věčnost. A co je Billa, tam bejval tehdy mlíčňák... Hned vedle jsme chodili pro uzeniny... Ne, počkat, tam bejval pekař! Jak on se jmenoval... Uzeniny byly naproti, kde je dneska drogerie..."

Závěrečná poznámka: 

Někdy bych chtěla vidět Letnou před 50 lety :) Tyhle povídací kafíčka a postávání u baru mají něco do sebe. Do chvíle, než Járovi zazvoní mobil a shání ho žena... xD ,,Ano Kačenko? No tady jsem, dole v cukrárně! No už jdu nahoru! Neee nezapomněl! Letím!" načež se obrátí na mě... ,,Já zapomněl dát králíkům, že jim to tam hodíte? Je to v baráku na schodech, když projdete muzeem, bedýnka s lupením... Děkuju za kafíčko!"

Obrázek uživatele Amy

Prostě ne

Úvodní poznámka: 

Spíš jen sled myšlenek než souvislý děj.

Drabble: 

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem se poprvé zamilovala.

Přišlo to znenadání.

Ne jako blesk z čistého nebe, protože tehdy bylo zamračeno.

Podívala jsem se na jeho tvář a najednou se to stalo. Měla jsem pocit, že ho znám, už dávno jsem ho ztratila a teď se ke mně vrátil.

Bohužel to bylo jednostranné.

Nikdo nechce slyšet slova "vidím tě jako kamarádku." Aspoň nikdo zamilovaný.

Nejspíš si za to můžu sama, že mě odmítl.

Není dobré vyložit karty na stůl příliš rychle. Někdy se pod jejich tíhou propadne.

Moje tenkrát poprvé je pryč a nechci na něj myslet.

Prostě ne.

Obrázek uživatele Amy

Zasměj se a nech to být

Úvodní poznámka: 

Zase jednou velmi veselé drabble. U tohoto tématu to ani nešlo jinak. :)

Při psaní jsem poslouchala písničku Phantoms and Friends od Old Man Canyon, která to, myslím, dobře vystihuje: https://www.youtube.com/watch?v=Pj_RHZVHgt0 Z písně pochází i název.

Drabble: 

Nevíš, co máš dělat se svým životem.

Před deseti lety jsi snila o tom, že se jednou zamiluješ do někoho, kdo to bude cítit stejně.

Nyní pochybuješ, že se to stane.

Před deseti lety jsi obracela oči v sloup při myšlence, že bys někdy měla děti.

Nyní bys je chtěla... jenže není s kým.

Před deseti lety sis myslela, že se z tebe jednou stane uznávaná umělkyně.

Nyní tě nikdo nezná a když už tvoříš, je to jen pro sebe.

Před deseti lety sis nemyslela, že jsi zlomená.

Nyní si nejsi jistá.

Ale navzdory tomu všemu... svůj život nechceš vzdát.

Obrázek uživatele Queen24

Když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa...

Úvodní poznámka: 

Uf, za pět dvanáct, doslova :D nestíhám, tak snad to není moc bjb. Ale zas je to inspirováno životem :)

Drabble: 

Chystám si věci. Bedna s kartáči, ohlávka, vodítko. Sedlo přehodím přes plot. Ještě uzdečka a helma. Vracím se ke stáji. Koně se pasou na vzdálenějším konci výběhu. No, nechce se mi šlapat až tam... Zkusím zapískat. Nic, samozřejmě. ,,Diegooo!" Znovu písknu a zamlaskám. Nic. Ani další dva koně nevypadají, že by vůbec zaznamenali moji přítomnost. Evidentně všichni záhadně ohluchli, co kdybych po nich chtěla jakoukoliv práci že. Ovšem kdyby šlo o jídlo... No jistě! To je nápad! Vezmu dva kyblíky na žrádlo a zaklapu s nimi o sebe. Všichni tři okamžitě zvednou hlavy, zastříhají ušima a rozeběhnou se ke mně.

Obrázek uživatele Palečka

Davové šílenství

Drabble: 

V domě panovalo ticho. Maminka se dívala po dětech, všechny probodávaly pohledem zajímavou dlažbu v chodbě. Ani ta se světlými vlásky se neodvážila zvednout hlavu. Snažily se zmizet odtud. Vypařit se, ale jaksi se nedařilo.

,,Tak co mi k tomu povíte?" zeptala se znovu roztrpčená maminka.
Děti se tvářily, že nic neslyšely ani neviděly.
,,Copak mě neslyšíte? Na něco s vás ptám!" pronesla maminka smutně, začínala si myslet, že snad opravdu žádnou odpověď nedostane.
A takhle to bylo vždy. A ani ten nejstarší se nechoval lépe!

Mezitím se v kuchyni promenádovala kočka mezi rozbitými talíři a omáčkou napatlanou na zdích.

Obrázek uživatele Palečka

Varhaník

Drabble: 

,,Nemáme čas, spěcháme!" řekl a bez mrknutí oka se zvedl z lavice.
,,Ale vždyť ještě nedohrál, a dnes mu to jde přenádherně..." protestovala jsem.
,,Klidně si ho poslouchej do aleluja, ale musíme ještě nakoupit, uvařit oběd a potom jedeme k babičce. A ty snad chceš přijít pozdě k babičce?" šeptal a já se zamyslela. To by bylo sice proti pravidlům, ale opravdu odvážné, přijít pozdě k babičce. Raději jsem proto dál seděla v lavici, hudba byla dech beroucí a navíc by to byla neúcta, odejít před koncem.
,,Ach jo, čekám před kostelem." vzdychl.
Nedohrála ani třetí sloka. Já poslouchala dál.

Obrázek uživatele Palečka

V orchestru

Drabble: 

Hraji, vnímám hudbu a všechny nástroje v orchestru, slyším každý zvuk jednotlivě a zároveň všechny naráz. Po očku sleduji dirigenta, všimnu si paní v první řadě sedaček, která naklonila hlavu doleva a vychutnávala si muziku.
Bach, Haydn, potom Paganini. Skladby se střídají a každá je jiná. Pekelně se soustředím, abych nehrála rychleji nebo pomaleji, hrát druhé housle je příšerná zodpovědnost a vtom...
Au, spadla mi řasa do oka!

Pálí to a mrkám jako divá, abych řasu co nejrychleji dostala ven. Houslistka vedle mě se divý, co vyvádím. Hraju potichu, abych to nezkazila. Ale ne, na řadě je můj sólový part!

Obrázek uživatele Palečka

Za svobodu bez svobody

Drabble: 

Stál před radnicí, v ruce transparent. Byl aktivista celým svým životem, prosazoval ochranu životního prostředí na každém kroku a to mu bylo jen sedmnáct. Většina jeho okolí ho podporovala a obdivovala, až na ni.
Byla krásná, chytrá a bohatá, povýšena nad všechny chyby i pošetilosti lidí tak moc, že nic jako planeta Země neřešila.
A on byl její obdivovatel, jenže neměl, jak se k ní dostat. Kdyby snad chtěl seznámit se ní, shodil by ze stolu všechnu svou víru v život a životní prostředí. Všechny, kteří na něj spoléhali, by zklamal.
Bylo to hrozné, bojoval za svobodu a nemohl žít.

Miluj své démony

Úvodní poznámka: 

Každý máme nějakého toho kostlivce ve skříni. Co třeba našeptávající hlas v hlavě?

Drabble: 

Přeješ si, aby všechno skončilo. Roky odříkání, sebeovládání, aby okolí nepoznalo, že není všechno v pořádku. Vnitřní démony má každý druhý, někteří s nimi vedou družné hovory, zvláště ti, co o nich píšou knihy nebo točí filmy.

Nedovedeš si představit, kdyby hlas v hlavě zmizel. Je s tebou už tak dlouho. Potřebuješ jeho blízkost, když se přátelé otáčí zády. Neopustí tě, nezradí, řekne na rovinu, co si myslí. Připadáš si svobodná, ale zároveň připoutaná řetězy k entitě, která vlastně neexistuje. Nebo ano? Můžeš si být jistá, že není pouhý výplod tvé choré mysli? Nic není stoprocentní v tomhle pokřiveném světě.

Závěrečná poznámka: 

Kdo zná moje fanfikce, domyslí si, o kom je řeč ;-) Kdo ne, o nic nepřišel ;-)

Stránky

-A A +A