Bože, ten meteorit, letí k nám. Je obrovský.
Rána.
Pavouk by to měl vydržet, ale ne, to ne… prasklina, malá, ale rozšiřuje se. Že by únava materiálu?
Neřešit a rychle ujíždět, prchat zpět do bezpečí. Pozdě, s prasknutím utíká vzduch z kabiny pryč. Proč? Zrovna teď při další vyjížďce s Kristy.
Dusí nás kosmické prázdno, svírá nám dech, způsobuje bolest… Hrůzou křičím.
Tma. Ležím ve tmě.
Fuj, to byl ale hrozný sen. Ale stín pochybnosti, tušení,zůstal.
„Kristy, jsi v pořádku?“
„Ano, jen jsi mne vzbudil, proč?“
„Sen, moc ošklivý, a já měl o tebe strach.“
„Blázínku, přijď za mnou."